Kniha Drive známého autora několika provokativních mezinárodních bestsellerů Daniela Pinka, která v roce 2011 vyšla v češtině pod názvem Pohon, nese podtitul překvapivá pravda o tom, co nás motivuje. Bez dlouhých cirátů tvrdím, že v dnešní době je důležité, aby to, co se v této knize píše, znal nejen každý manažer, ale obecněji i každý člověk, která má vliv na to, co má být jejich svěřenci vykonáno (například rodiče).
Kniha se odkazuje na několik desetiletí trvající výzkumy v oblasti motivace a vysvětluje, proč jsou předchozí čistě behaviorální přístupy k motivaci ve stylu "udělej tohle a dostaneš tohle" a "když neuděláš tohle, tak se ti dostane tohodle" tak omezené (fungují jenom v něčem) nebo dokonce škodlivé (např. mohou způsobit snížení výkonu, množství a jakosti výsledků). Ukazuje, že v dnešní době je daleko lepší sázet ne na vnější (behaviorální) motivaci, ale na motivaci vnitřní (intrinsickou). Tu je záhodno budovat, dobře provozovat a rozvíjet především.
Asi se nebudu příliš mýlit když řeknu, že většina současných organizací zatím spotřebovává daleko více času a energie při provozování a rozvoji odměňovacího systému, než při provozování či rozvoji vnitřní motivace.
Kniha však neobsahuje jenom vědecká pozorování, experimenty, nebo teoretické modely. Obsahuje i řadu inspirativních příkladů z praxe i praktických doporučení, jak "své" lidi nebo sebe motivovat, a čemu se, jako čert kříži, při tom vyhýbat.
Kniha je, podle mě, psána velmi srozumitelně, přístupně a ne nudně. Přestože znám klíčová fakta a zásadní praktiky v knize uváděné z jiných zdrojů již dlouhá léta, zase jsem se z ní něco nového dozvěděl.
Z recenzí knihy na Amazonu jsem si všiml, že ne každý je z tvrzení v knize obsažených nadšen. Některým kritikům rozbijí jejich oblíbené představy, jiní tvrdí, že pro jejich byznys se uvedené přístupy nehodí, jiní, že kniha je přespříliš zjednodušující, nebo že je mizerně napsaná a pod. Zkrátka a dobře nějakým 7% lidí se kniha nelíbí vůbec, nebo hodně málo. Oproti tomu 85% jí spatřuje jako skvělou, či nadprůměrnou. Uvážíme-li, že většina z osmi set recenzujících vyrůstala jako Američané v převážně behaviorálně zaměřené manažerské kultuře, je tento výsledek obdivuhodný. Já tuto knihu, jak jsem již zmínil výše, profesím, které mají co do činění s motivací lidí, vřele doporučuji. Doporučuji jí ne však jako jediný zdroj veškerého poznání o motivaci, ale jako jeden z velmi cenných zdrojů. To proto, že vlastní práce s intrinsickou motivací znamená honě práce s psychologií jedince, týmu, organizace, znamená dost dobrou emoční inteligenci a relevantní schopnosti. Uvedené "věci" jsou v knize spíše jenom naznačeny. Po přečtení knihy "to" však rozhodně nebude horší, než je teď.
P.S.: pokud je někdo z vás hodně zvídavý či zvídavá, a chce jít v předmětu knihy ještě více do hloubky, mohu též doporučit poněkud náročnější a více vyčerpávající knihu Alfieho Kohna z roku 1999 Punished by rewards.
Výsledné hodnocení
- Věrohodnost
- 100%
- Zajímavost
- 100%
- Srozumitelnost
- 100%
- Praktičnost
- 60%
- Přínos pro vedení
- 100%
- Jiné přínosy
- 50%