K napsání tohoto příspěvku mě inspiroval před týdnem publikovaný příspěvek v blogu Harvard Business Review (a jeho autor se také inspiroval jedním bývalým manažerem Procter & Gamble). Tvrzení je to, že pokud má nějaká organizace problémy s inovacemi, je to mizerným leadershipem.
Z mé strany souhlas. Až na to, že bych onen leadership neoznačil za špatný, ale za žádný. A za druhé v článku podané vysvětlení považuji za příliš překombinované a ne moc vysvětlující. Jsem názoru, že vysvětlení, proč to tak je, je docela jednoduché.
Každý živý organismus (alespoň ty, které jsou nám známy), musí z existenčních důvodů zabezpečovat dva hlavní procesy: exploraci a exploataci. Explorace se zaměřuje na objevování nových zdrojů a exploatace na jejich vytěžování.
U schopností to funguje úplně stejně. Nejdříve organismus zjišťuje, co ještě neumí (explorace), pak se to s případnou adaptací naučí a integruje to k tomu co již umí, a nakonec to používá v praxi (exploatace).
A úplně stejně to funguje i na úrovní celé evoluce. Nejdříve se něco nového nějak (mutací, symbiogenezí, laterální genovou transmisí a pod.) vynoří, a když se v procesu přirozené selekce osvědčí, používá se to.
Zkrátka a dobře život je procesním kolotočem explorace a exploatace.
Samozřejmě, že i lidský tyto procesy také dělá. Balíku procesu od explorace po integraci říkáme rozvoj, pro to vytěžování a používání toho, co již umíme, používáme i název provoz.
Při provozu jde o to, abychom "z toho vyždímali" maximum. Aby "toho" bylo dost, aby "to" bylo kvalitní, a aby množství práce, které do "toho" vložíme, bylo co nejmenší (efektivita). Přesně tímhle a v zásadě jenom tímhle se zabýval klasický management. To proto, že právě masová produkce a její efektivita byla tehdy dobovou výzvou. Také se tomu říká (manažerské) řízení; to z toho důvodu, že řízení je, technicky vzato, "činnost nutná a postačující k tomu, aby se něco stalo". Jinak řečeno: pokud stačí na zašroubování žárovky jeden, nepotřebujeme dva, ale bez onoho jednoho se prostě neobejdeme. Je to výsledek s minimem použitých zdrojů, je to maximalizace efektivity.
Takže když se někdo stará o provoz, tak vlastně řídí. Snaží se o predikovatelnost, efektivitu, atd. A co dělá člověk, který se stará o to druhé, které není provozem? Takový člověk vede sebe, nebo druhé k novému, nepoznanému, k nějakému dalšímu rozvojovému stupni. Takový člověk je, jinak řečeno lídrem.
Nutnost sofistikovanějšího manažerského leadershipu se objevila až někdy v druhé polovině sedmdesátých let minulého století, a to když se mnohými firemními krachy ukázalo, že samo řízení, jakkoliv je skvělé, nestačí.
Oboje, vedení a řízení, je důležité a dělá absolutně nezbytné věci. Pokud se budeme zabývat jenom provozováním toho, co již umíme, nebo vytěžováním jenom těch zdrojů, které zrovna máme k dispozici, tak nejen, že nebude rozvoj, ale navíc nás smete evoluce do odpadkového koše k těm, kteří se také neuměli adaptovat. Pokud však budeme jenom zkoumat a hledat, brzy nám dojde na další hledání energie, kterou dostáváme jenom a jenom z toho, co jsme schopni dobře zužitkovat.
Snad je jasné, že vedení a řízení se od sebe liší svými funkcemi. To první hledá nové, rozvijí a posunuje dále, a to druhé to provozuje, zužitkovává. A pochopitelně, že se vedení a řízení také docela jinak dělají. Například řízení spíše objevům brání, než je podporuje, zatímco vedení přináší do běžného provozu spíše chaos a nepořádek.
Z uvedeného vysvětlení je, jsem přesvědčen, zřejmé, proč je tvrzení o absenci leadershipu jako důvodu k absenci inovací evidentním přímo ze své definitorické podstaty. A platí to nejen na organizační, či týmové úrovní, ale také na úrovni osobní. Snaha o řízení (a jenom řízení) inovací je jako snažit se krmit kuře ranami sekery.