The Evolution of Cooperation - Robert Axelrod - 2006

Původně tato kniha vyšla v roce 1984. Mám tady její revidované vydání s předmluvou Richarda Dawkinse, britského zoologa, etologa a biologa, který proslul zejména svojí teorií o sobeckém genu a neúnavnou usilovnou obhajobou evoluce, oproti kreacionistickému konceptu. Dawkins o knize píše:

Opravdu se domnívám, že tato planeta by byla lepším místem, kdyby jí každý přečetl a porozuměl jí. Světoví lídři by měli být s touto knihou zavřeni a nepuštěni, dokud si jí nepřečtou. Bylo by to pro ně potěšením a pro nás ostatní možná i záchranou. Evoluce kooperace si zasluhuje nahradit Bibli.

Richard Dawkins

Byl bych pošetilým, kdybych si tuto knihu nepřečetl. Tak jo, jdeme do toho.

Tato kniha není, jak by bylo možno z názvu usuzovat, o souboji a evoluci druhů, ale o souboji algoritmů. Představte si, že se nacházíte v prostředí, ze kterého musíte dostat co nejvíce, přičemž v tomto prostředí se nachází více takových jako jste vy, avšak s tím rozdílem, že každý má svůj vlastní algoritmus rozhodování, do kterého nikdo jiný nevidí. Za výhru nad druhým dostanete 5 bodíků, a když prohrajete tak, samozřejmě, nulu. Když se s druhým domluvíte na spolupráci, dostanete každý 3 body. No a když se ve vzájemném boji "zabijete" oba, dostanete 1 bod . Onen jeden bod, namísto nuly, není tak nesmyslný, jak vypadá: zabít toho druhého, když už mám zdechnout, je obyčejně vnímáno jako lepší, než když mám zdechnout sám, zatímco ten druhý si bude dál vesele běhat. Pravidla vypadají, že to bude tvrdá bratrovražedná válka.

Samozřejmě, že když s druhým interagujete jenom jednou, je (z hlediska pravidel) nejlepší jej zničit - dostanete nejvíce bodů. Něco zcela jiného je, když interagujete opakovaně, tam už to tak jednoduché není. Vtip je v tom, že když druhého zničíte, je možné, že od něj už nikdy nic neuvidíte. Získáte sice první pětku bodů (a pak možná již nic), ale již dvě kooperace Vám přinesou bodů šest. Jaká je ta nejlepší strategie?

Axelrod vyhlásil celosvětovou soutěž, kdo vymyslí ten nejlepší algoritmus (mimochodem, ta soutěž se hraje dodnes), a do této soutěže se přihlásilo docela dost lidí. V době, kdy psal svoji knihu, se v zásadě nejvíce a dlouhodobě osvědčil jednoduchý algoritmus Oko za oko (anglicky Tit for Tat), který ze svého prostředí získával nejvíce bodů. Je jednoduchý: začněte spoluprací, a pak dělejte to, co udělal ten druhý.

I tento algoritmus má své nevýhody, mezi zásadní patří ta, že neodpouští. Představte si, že se do sebe pustí dva algoritmy Oko za oko, a jeden z nich tu druhou stranu "podvede", zkrátka jednostranně vyhraje. Druhý mu odpoví, tak to má v naprogramované stejně. Tím dostávají, a to až do nekonečna, po jednom bodu, místo aby ze své spolupráce vyždímali po třech. Proto se vyvinula i "štědřejší" algoritmu Oko za oko, která, iu přestože je podvedena, tu a tam odpouští. Také se vyvinuly složitější až velmi složité algoritmy, které jsou sice ještě o něco úspěšnější než Oko za oko, ale které jsou tak složité, až jsou v normálním životě prakticky nepoužitelné.

Na základě těchto soubojů algoritmů, rozborů jejich úspěšnosti a použitých strategií, napsal Axelrod celou knihu, ve které ukazuje, jak se může spolupráce vyvinout i ve velmi nepřátelském prostředí, a jak tam může vzkvétat a šířit se. Ukázal, jak úplně stejné algoritmy fungovaly v zákopech první světové války, jak se z toho vyvinula spolupráce a jak a proč skončila, ukázal, jak se podobná forma spolupráce může vyvinout i u těch biologických systémů, které nemají to, co máme my; mozek.

V knize také poskytuje celou řadu doporučení pro nastartování, šíření a udržení spolupráce, a tato doporučení podrobně vysvětluje (proč fungují). Doporučení spolupracovat poskytuje, opakuji, ne proto, že je to hezké nebo morální, ale proto, že ze spolupráce lze při opakovaných interakcí "vyždímat" pro nejvíce.

Axelrodova kniha inspirovala mnohé další, aby napsali něco podobného. Už jsem dělal recenzi Nonzero (hodně tlustá, docela jednoduchá) Roberta Wrighta, chystám se udělat recenzi Evolution's Arrow (poměrně útlá, hodně náročná) Johna Stewarta.

Musím říci, že kniha se nečte příliš snadno. Ne kvůli tomu, že by vyžadovala nějaké zvláštní matematické znalosti, ale proto, že aby jeden pochopil právě čtený text, musí současně držet v hlavě více dalších věcí. Ta námaha se však, věřte mi, určitě vyplatí. Svět Vám již nebude připadat takovým jaký před jejím přečtením (a pochopením) byl. Je jakýmsi lepším, přívětivějším. A rozhodně souhlasím s Dawkinsem, že by bylo dobré lídry našich politických stran a nejspíše i poslance a členy vlády zavřít. Podle mě však ne pro přečtení knihy, to je málo, nebo za to, že něco udělali, to se těžko dokazuje, ale za něco, co ještě nedělají - nespolupracují spolu.

Knihu doporučuji všem těm, kteří se zabývají kooperací, nebo válkou a mají zájem získávat z toho více, než dosud získávali.

Hodnota obsahu 5
Srozumitelnost textu 4
Odborná náročnost 2

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se