Systems Thinking: Managing Chaos and Complexity - Jamshid Gharajedaghi - 2011

Existuje poměrně málo knih z oblasti systémového myšlení, které jsou určeny pro manažery. Do češtiny byla snad přeložena jenom "Pátá disciplína" Petera Sengeho z poloviny devadesátých let, kterou mnozí manažeři, a konečně i ti, kteří o managementu píší, považují za směr, kterým bychom se měli umírat. Sengeho "Pátá disciplína" je dnes zastaralou: svět je v oblasti poznatků systémové teorie nyní o hodně dále a jít ve směru "Páté disciplíny" znamená jít dozadu. Naštěstí, pokud mohu posoudit manažerské myšlení, nic tak hrozného se zatím nestalo; manažerské myšlení je na tom v oblasti systémů stejné, jako bylo před Pátou disciplínou: pouze metaforické.

Jistě, v podnicích, a to obzvláště těch velkých, se používají systémové modely, nástroje a techniky, jsou však doménou počítačů a umělé inteligence, ne však inteligence manažerů. Manažeři tak dostávají systémově zpracované výstupy, ale ve své každodenní praxi nepoužívají systémový přístup k řešení běžných výzev, jako je například osobní (time) management, management týmů a organizací. Obecné zákonitosti systémové teorie znají jenom na úrovni velmi mlhavých metafor, a proto ani tyto zákonitosti nemohou použít do konkrétních praktických záležitostí. Při svých školeních se o tom přesvědčuji prakticky denně.

Jak jsem již řekl, existuje poměrně málo knih o systémové teorii určených pro management. Osobně jsem jich četl asi tak tucet. Z onoho tuctu jich polovina obsahovala víceméně jenom ony mlhavé metafory, takže byly spíše na úrovni spirutální, než aby šly do techničtějších, pevně uchopitelných záležitostí. Některé naštěstí nečetné, naneštěstí poměrně oblíbené knihy, které jejich autoři a neznalá veřejnost označuje za systémové, jsou se svými příměry dokonce zcela mimo systémové myšlení, a dokonce systémovou teorii překrucují a deformují, a tudíž je nemohu označit jinak, než za matoucí bláboly. Publikace Jamshida Gharajedaghiho, žáka Russela Ackoffa, jedné z nejvýraznějších postav manažerské teorie 20. století, přináší tolik potřebné seriózní moderní znalosti.

Kniha má celkem okolo třista čtyřiceti stran a je rozdělena do čtyř částí a čtrnácti kapitol. První dvě části staví zásadní základy systémových znalostí, systémovou filozofii a teorii. Právě tyto dvě části považuji za to nejlepší, co jsem kdy v oblasti systémové teorie pro manažery kdy četl. Třetí část se věnuje systémové metodologii, přičemž hodně prostoru je věnováno Gharajedaghiho iterativní metodologii. I tu lze považovat z praktického manažerského hlediska za vhodnou: namísto změny celého systému v jednom dramatickém záběru, což bez počítačového modelování prostě nejde, je možné měnit sebe, týmy a organizace promyšlenými iterativními krůčky, přičemž každý další krok přizpůsobujeme tomu, co udělal krok předchozí. Poslední část knihy obsahuje na sto stránkách popis případových studií několika větších firem.

Chaos a komplexita, které jsou v podtitulu knihy, jsou v této knize probírány podle mě velmi okrajově, a slouží tedy spíše jako marketingový tahák, než popis toho, co v knize je. Proč tahák? To proto, že každý (snad) ví, že lidé, týmu, organizace a byznys, předmět působení managementu, nejsou jen tak ledajakými systémy, ale právě systémy komplexními, a každý (snad) ví, že práce s komplexními (což neznamená složitými či komplikovanými) systémy není, pokud se tedy nerozhodneme komplexitu zlikvidovat, snadnou. V knize je velmi málo rozebíráno co to komplexita je, k čemu je, jak jí dělat, jak jí zlepšovat a ani zde nenacházím varování, jak snadno jí lze nevhodným management (s dobrými úmysly) zničit. Na komplexitu rozhodně doporučuji jít k jiným zdrojům, ne do této knihy. Před vlastní komplexitou však doporučuji jít právě do knihy Gharajedaghiho.

Kniha rozhodně není nedělním počteníčkem. Tedy přinejmenším pro mě, člověka, který má jenom jeden inženýrský titul a jenom jeden malý doktorát z přírodních věd a jenom pár desítek let zkušeností a znalostí z managementu. Z velmi abstraktních modelů, které se týkají vesmíru a základních přírodních principů se snáší až do velikých konkrétních podrobností. Podobně je to i s ohledem na evoluci v průběhu věků, během kterých se vyvíjelo naše manažerské myšlení, náš pohled na organizace a lidi v nich. Přistupovali jsme k nim různě, a z pohledu systémové teorie, zatím vždycky špatně. Připadá mi legrační, že to stále ještě děláme.

Knihu jsem v uplynulých sedmi letech četl již nejméně pětkrát (její první vydání vyšlo již v roce 1999, druhé v 2005 a třetí, které zde recenzuji, v roce 2011). A při každé čtení nacházím něco nového. Je to jako bych kopal zahrabaný poklad.

Ač žádné zvláštní technické či matematické znalosti nejsou k pochopení knihy třeba, obávám se, že nepříliš zralý jedinec, např. manažer, či konzultant knihu nepochopí. Pochopí obecné zákonitosti, ale z principu si je není schopen vztáhnou ke konkrétnostem denní manažerské činnosti a tak nebude schopen činit systémově podložená rozhodnutí a vykonávat praktickou systémovou činnost. Pro nezkušené lidi jsou teorie a praxe dvě různé od sebe oddělené věci, ne dvě různé věci srostlé do jednoho celku. Proto mohu knihu doporučit jenom zkušenějším manažerům, organizačním konzultantům. Knihu též mohu doporučit i lidem, kteří se zabývají výhradně měkkými aspekty lidí a organizací. To proto, že také pracují se systémy a tudíž by o nich měli znát více, než jenom jejich metaforický popis.

Hodnota obsahu 5
Srozumitelnost textu 5
Odborná náročnost 3

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se