One Thing You Need to Know - M. Buckingham - 2005

marcus buckingham

Podtitul této dvě stě devadesáti stránkové knihy zní "o skvělém managementu, skvělém leadershipu a udržitelném osobním úspěchu". Kdo by si takovou knihu nechal ujít? A zvláště, když je od Marcuse Buckinghama, autora a spoluautora několika trháků, jako je "First, Break All The Rules", nebo "Now, Discover Your Strenght". Já tedy ne.

A zažil jsem Překvapení.

V každé ze tří uvedených oblastí, tedy v managementu, leadershipu a osobním úspěchu, Buckingham stanovuje klíčové (podle něho) skutečnosti. Pak je, aniž by se zdržoval příliš velkou rigorózností vysvětluje. Hodně přitom vychází hodně z výsledků výzkumu publikovaného v First, Break All The Rules a paradigmat tam uvedených, a ze zkoumáním lidí, kteří (podle něj) uvedené dělají výtečně Mnohé z toho neodpovídá standardní literatuře, ani tomu jak jsme zvyklí na to myslet a podle toho jednat.

To může znamenat dvě věci: buď je pan Buckingham pozadu, nebo vepředu. Toto zhodnocení si nechám na závěr.

Nejdříve se věnuje management a leadershipu. Vysvětluje, že obě dvě "věci" jsou pro každou organizací životně důležité, že jsou odlišné a vzájemně nezaměnitelné. Vynikající manažery odlišuje od vynikajících lídrů takto: manažeři exceluji v přetavování individuálního talentu ve výsledky, zatímco lídři excelují ve své utkvělé představě o lepší budoucnosti.

To odpovídá běžnému americkému dichotomickému pohledu na leadership a klasický management. Náš evropský koncept je poněkud jiným (např. John Adair). Takovým, ve kterém jsou leadership a klasický management integrovány pod jednu střechu moderního holistického organizačního managementu.

Dále Buckingham podrobně vysvětluje, že aby člověk v něčem, třeba v tomto, byl vynikajícím, potřebuje talent (ideje z First, Break All The Rules). A v souladu s oněmi klíčovými tvrzeními o managementu a leadershipu tvrdí, že manažerským talentem je "koučovací instinkt", zatímco u lídru je to optimistické nahlížení na budoucnost. A podtrhuje, že tohle se naučit a netrénovat nedá; Buď to někdo má, nebo ne.

Asi jste se setkali s lídry, kteří rozvíjejí individuální talent. Tak podle Buckinghama to nejsou lídři, ale manažeři. Což navíc podtrhuje důležitým dovětkem, že manažer pracuje s jednotlivcem a jeho specifickými unikátnostmi, zatímco lídr pracuje s davem a lidskými univerzály.

Myslím, že si pro odlišení managementu od leadershipu zvolil nevhodná kritéria. Za prvé jsou pro každého různá: lídra posuzuje podle kritéria vztahu k času (budoucnost), manažera podle kritéria vztahu k jednotlivci (využití talentu). No a za druhé do oněch kritérií padá i něco úplně jiného. Například do kategorie lídrů spadá psychopat, který je posedlý myšlenkou ovládnutí světa a využívá při tom lidské univerzály, jako je třeba strach lidí ze smrti. Nebo si vezměme takové terapeuty, trenéry, kouče, a vůbec všechny ty lidičky, kteří pracují s jednotlivcem, kteří mají "koučovací instinkt", a kterým záleží na výsledcích. A nazvat je díky lidmi s vynikajícími manažerskými předpoklady? Ani náhodou!

Jistě, holistický moderní manažer by měl jistě umět oboje. Role manažerská a role lídra se však podle akademických poznatků i zdravého rozumu neliší v tom, co si o tom pan Buckingham, který nikdy nebyl manažerem, ani lídrem, myslí.

Například je tu odlišnost, podle vztahu k organizační kultuře: manažeři pracují jakoby uvnitř kultury, lídři vně a na ní. Nebo podle vztahu k rozvoji: manažeři provozují a při tom se snaží vystříhat chyb, lídři se pouští do neznáma a chyby vítají, jako příležitost k pokroku. To, jestli je předmětem zájmu jednotlivec, nebo dav, není to podstatné, co odlišuje lídra od manažera. Těch odlišností, které byly za desetiletí identifikovány, je i více, nechci teď s nimi unavovat.

Další věcí, kterou bych panu Buckinghamovi rozhodně vytkl, je jeho až křečovitý postoj k předurčenosti. Zcela a totálně ignoruje bohatou vědeckou literaturu, o populární už ani nemluvě, pojednávající o fenomenální lidské flexibilitě, schopnosti se měnit. Zcela ignoruje bohatou literaturu pojednávající o technikách, jak změnu zařídit. Už jsem mu to vytkl při recenzi jeho minulé knihy First, Break All The rules, a vytýkám to znovu. Ještě štěstí, že za tím nehledá manažerský gen.

Pak dává řadu doporučení, co jako konkrétně by měli manažeři a lídři dělat. Například v kapitole o leadershipu doporučuje lídrům, aby se naučili ony lidské univerzály. Odvolává se při nich na vysoce ceněný výzkum antropologa Donalda Browna, který jich identifikoval přes tři stovky. Pan Buckingham z nich vybírá pět. Podle čeho, bůh ví. Asi se mu líbily, nebo mu připadaly uchopitelnými. Jako například již zmíněný strach ze smrti. No s tím se dá v organizaci jistě dobře pracovat, že? Například: "Když to do zítřka nebude hotovo, jseš mrtvej!".

No já vím, asi to moc neodpovídá požadovanému leadership optimistickému nahlížení do budoucnosti, ale opravdu mi zrovna teď nenapadá, jak by se strach ze smrti dal zradostnět. Leda možná tak, že za onu výhrůžku bychom vrazili povzbudivé: "Ale ty to jistě dokážeš. Já ti věřím! My všichni na tebe spoléháme!" následované bodrým poplácáním po rameni.

Na posledních sedmdesáti stránkách radí, co a jak dělat pro udržitelný osobní úspěch. Konstatuji, že mě tady neupoutalo nic.

Abych nebyl nespravedlivý, To, že se podle mě panu Buckinghamovi vůbec nedaří odlišit management od leadershipu neznamená, že některá jeho doporučení nejsou skvělá (pro organizační leadership, management, říjejme si tomu, jak chceme). Jsou. Pro nezkušené oko je však docela těžké odlišit zrno od plev. Takže by se mohlo stát, že zde slupne i plevu a léta se podle toho bude chovat.

Proto knihu nedoporučuji úplným začátečníkům. Knihu lze také nedoporučit zkušeným manažerům (lídrům), pokud se ovšem nechtějí bavit hledáním hluchých míst. Ty správně věci, které jistě dobře znají, už běžně znají odjinud. Třeba ze zmíněných starých dobrých známých First, Break All The rules.

Shrnuto, sečteno podtrženo: kniha One Thing You need to Know byla pro mě Velkým překvapením - zklamáním A to i přesto, že je velmi krásně strukturovaná a je psána hezkým a srozumitelným stylem..

Hodnota obsahu 2
Srozumitelnost textu 5
Odborná náročnost 0

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se