Výzvy managementu pro 21. století - Peter Drucker - 1999

... To v prvé řadě vyžaduje velmi odlišné předpoklady o lidech v organizacích a jejich práci:

Nejde o to lidi řídit.

Úkolem je lidi vést.

A cílem je učinit specifické přednosti a znalosti každého jednotlivce produktivními.

Peter Drucker, Výzvy managementu pro 21. století

Tato slova napsal slovutný Peter Drucker (*1909 - †2005) na sklonku tisíciletí a, shodou okolností, též na sklonku svého dlouhého a nesmírně produktivního života.

Ač je kniha Výzvy managementu pro 21. století, která vyšla v českém překladu v roce 2001, deset let stará, myšlenky v ní obsažené, jsou pro mnohé manažery teprve nějakým neidentifikovatelným hukotem v dálce. Ještě netuší, co vlastně zvěstuje. Zda to přijíždí parní válec, který z nich učiní úhlednou placku, nebo jenom lehká letí bouřka, po jejímž přehnání budou manažersky existovat, jako dosud existovali. Jsem názoru, že slova Petera Druckera nelze brát na lehkou váhu. A to zvláště tehdy, když zvěstuje, že to nebude až někdy, ale že je to už tady. Manažerská budoucnost, aniž by se kohokoliv prosila o svolení, zda může vstoupit, se nachází v předsíních manažerů. V některých hodně omšelých si brousí sekeru, hádejte na co, zatímco v jiných si připravuje měšec se zlatým prachem na rozhazování.

Podle čeho si bude vybírat?

Možná, že celou řadu odpovědí naleznete i v knize Výzvy managementu pro 21. století.

Tato zhruba dvousetstránková kniha je rozčleněna do šesti kapitol (pozn. recenzenta: mám pouze anglickou verzi knihy, takže mnou uváděné názvy nemusejí odpovídat oficiálnímu českému překladu):

  1. Nová manažerská paradigmata
  2. Strategie - nové jistoty
  3. Lídr změn
  4. Informační výzvy
  5. Produktivita znalostního pracovníka
  6. Osobní management

Rád bych se věnoval podrobněji jenom kapitolám, které jsou, podle mě, pro manažerský leadership podstatné. Jsou to kapitoly jedna, dva, tři, čtyři, pět a šest.

Takže to nejdůležitější ze všeho.

    V první kapitole Drucker ukazuje, jak manažery stále, a to se setrvačností až děsivou, zatěžují paradigmata, která nejen, že už neplatí, ale dokonce i manažerům doslova a do písmene brání dosahovat výsledků. A se zdůvodněním navrhuje Drucker  nová.

    Hned v úvodu druhé kapitoly vyjmenovává pět skutečností, které výrazně ovlivní strategie - praktické způsoby uskutečňování organizační vize a manažerských teorií - ve všech organizacích:

  • klesající porodnost ve vyspělých zemích,
  • změna v rozdělování celkového bohatství,
  • změna v definici výkonu,
  • globální konkurence,
  • rostoucí nesoulad mezi ekonomickou globalizací a politickou roztříštěností.
    Pro firmu, která má trafiku na rohu ulice, by mohlo být tristním omylem, kdyby se domnívala, že tohle se jí přece netýká. Stejným omylem, jaký projevil podle vládních prohlášení „ten nejlepší ministr financí jakého jsme kdy měli”, když stoprocentně předvídal, že hypotéční problémy v USA budou mít jen lokální charakter.

Drucker pak podrobně rozepisuje, o co jde. Opravdu zajímavě a inspirativně. Například vysvětluje, kam povedou svět finanční služby:

... tito bankovní giganti, američtí, britští, japonští, němečtí, francouzští, švýcarští, se ve zvětšující míře uchylují k obchodování na vlastní účet, a to proto, aby zdůvodnili spekulace a utáhli vlastní bombastické náklady. To však, jak nás učí staletí finanční historie, má jenom jeden - a to absolutně jistý - výsledek: katastrofální ztráty.

Peter Drucker, Výzvy managementu pro 21. století

Je dobré si uvědomit, že se psal rok 1999. Budoucnosti trvalo pouhých devět let, než se sekerou protesala z předsíně do obýváku. A my? My v údivu zíráme, kde se tu, proboha svatýho, vzala?.

Nebo také:

Prakticky všichni ekonomové a velká většina ředitelů organizací například věří, že velká ekonomická expanze dvacátého století byla poháněna ekonomickými silami. Nebyla; ba právě naopak: v průběhu tohoto století a ve všech vyspělých zemích průběžně klesal podíl disponibilního příjmu alokovaného do uspokojování ekonomických potřeb.

Peter Drucker, Výzvy managementu pro 21. století

Třetí kapitola pojednává o vedení změn. Ne, o jejich řízení, ale o jejich vedení.

Jediná politika, která má šanci na úspěch, je politika utváření budoucnosti.

Peter Drucker, Výzvy managementu pro 21. století

Co to je a jak se to dělá, najdete v knize.

Samozřejmě, že nejen v této knize. Stačí si jenom uvědomit propastný rozdíl mezi adaptací na změny, což umí dělat každý i sebedebilnější láčkovec, a utvářením budoucnosti, což umí jenom lidé. A pak již jenom hledat a najít. Tlucte a bude vám otevřeno.

Je pozoruhodné, že o této skutečnosti - diametrálním rozdílu v postojích a praktické činnosti vhledem ke změnám - se v managementu intenzivně a bezvýsledně hovoří již třicet let.

Čtvrtá kapitola se zdá být podle svého názvu „Informační výzvy” jasnou: informační technologie opravdu změnily a mění svět. Peter Drucker píše o něčem jiném. O přicházející nové informační revoluci. Dosavadní totiž vyústila v podstatě jenom v množství disponibilních informaci a rychlosti jejich přenosu. Tuto přicházející revoluci, tvrdí Drucker, nezpůsobí informační technologie, ani jejich manažeři, ani manažerské informační systémy.

... zcela určitě zasáhne všechny společenské instituce. Radikálně změní význam informace, a to jak pro organizace, tak jednotlivce. Není revoluční v technologiích, nástrojích, technikách, softwaru nebo rychlosti.

Peter Drucker, Výzvy managementu pro 21. století

Nebudu Vás napínat, o co jde. Drucker píše, že půjde o VÝZNAM a ÚČEL informace, kterou pro jednotlivce i celou společnost informace má. Drucker na to pohlíží, jak to u již něho bývá zvykem, vcelku optimisticky, to jest v žádoucím směru zkvalitnění života.

Existují i jiné pohledy i jiné možnosti. Nejsou obsahem Druckerovy knihy. Orwellovské scénáře a spiklenecké teorie však jistě znáte, nebo možná i vy pociťujete stále vzrůstající podíl propagandistických častušek veřejnoprávních sdělovacích prostředků v celkovém vysílacím čase, nebo celkově se zdokonalující a rozšiřující se mediální masáže.

V páté kapitole se Drucker zabývá problematikou produktivity znalostního pracovníka.

Proč to? To proto, že umíme měřit produktivitu manuálního pracovníka (po kýblech, kilech, nebo metrech za časovou jednotku), ale ne znalostního. A podíl znalostních pracovníků, jak číselně, tak z hlediska utváření organizačního a společenského bohatství, významně roste.

Vezměme si třeba jen takového učitele. Jak jej správně „změřit”?

Podle počtu odučených kýblů hodin? Ani náhodou! Někteří naučí za pět minut více, než druzí za týden.

Anebo podle množství studentů, které „utáhne” za hodinu? Hm, v tom případě by Sazka aréna praskala ve švech. Pravděpodobnost, že by se student psychoterapie, nebo hudební konzervatoře takhle něčemu naučil, je zcela mizivá.

Podle počtu jedniček? Nic jednoduššího - stačí vrazit jedničky všem.

Podle úrovně spokojenosti svěřených dětiček? Chacha!

Podle úspěšného umístění absolventů? Při devadesátiprocentní nezaměstnanosti je to vůči učiteli poněkud nespravedlivé, nemyslíte?

Tak jak?

Výsledkem této intelektuálně velmi zajímavé kapitoly je konstatování, že existují lidé, jako například bankéři, investoři, manažeři, pro které je důležité vědět, jak jsou znalostní pracovníci produktivní. Nevíme to však.

Mám na to poněkud vlažnější názor.

Jsem názoru, že je dobré, že neumíme stoprocentně odhadnou hodnotu toho, co má kdo v hlavě. Nechci se stát účetní položkou, která se rovná hodnotě masa plus hodnotě obsahu hlavy. A ani nestojím o to, aby se kdokoliv takovým stal. Svět je více, než kasa.

Doufám a věřím, že tohle nikdy, opravdu nikdy nezvládneme.

Mé vyhlídky jsou více než nadějné. Znalosti nemají jenom kvantitativní charakter.

Poslední kapitola se zabývá tím, že znalostní pracovníci se budou muset věnovat managementu sebe sama.

Možná, že si řeknete, že každý člověk, tedy pokud není prohlášen za nesvéprávného, to dělá. Tady je asi rozdíl v tom, co pod managementem sebe sama rozumíme.

Drucker uvedenou otázku vidí v tom, že znalostní pracovníci budou muset umět dělat to, co dosud nedělali:

  1. Poznat, kým jako lidé jsou. A jaké mají přednosti? A jak doopravdy pracují?
  2. Uvědomit si, kam patří.
  3. Uvědomit si, co je vlastně jejich přínosem.
  4. Poznat, kam patří a jaké mají vztahy se svým okolím.
  5. Vytvořit si plány na druhou polovinu (po padesátce) svého života.

Nejsou to otázky jenom technického charakteru, to je to nejmenší, ale také charakteru lidského, sociálního, psychologického, filozofického, spirituálního. Jsou otázkami, které se nevěnují ani tak sebeřízení, jako sebevedení. Osobní leadership je opravdovou výzvou.

Ptám se tedy, jak náš milý vzdělávací systém (a vůbec celá společnost) připravuje mladé lidi na to se s těmito otázkami úspěšně poprat?

Není Vám mdlo? Mě tedy silně.

Drucker uzavírá:

To o čem tato kniha ve skutečnosti pojednává je: BUDOUCNOST SPOLEČNOSTI.

Peter Drucker, Výzvy managementu pro 21. století

Abych to i já celé nějak uzavřel.

O Druckerovi je známo, že předbíhal své vrstevníky o deset, dvacet let. Vnímám tedy tuto knihu jako mimořádně aktuální publikaci. Je právě dobrý čas si ji přečíst. A to i pro ty, kteří opravdu vnímají, jak se manažerská budoucnost, s drzostí až neskutečnou, zabydluje v našich domovech; je tam spousta inspirujících myšlenek.

Výzvy managementu jsou psány velmi čtivě, srozumitelně a názorně. Neobsahují v přehnané míře, jak je u americké literatury zavedeným zvykem, polopatickou vatu historek o Johnovi, Georgovi a Suzan. Co slovo, to poučení.

Knihu doporučuji všem manažerům, studentům managementu, manažerským konzultantům a lektorům.

Domnívám se, že by si ji mohli přečíst i mladší znalostní pracovníci. Bezesporu by jim přispěla k lepšímu naplánování jejich kariéry, když už ne celého života. Nedělám si však iluze. Mladí lidé řeší jiné starosti: jak dohnat a předehnat ty starší a zkušenější. A když se jim to nakonec povede, nemá již, vzhledem k jejich pokročilému věku, valného smyslu řešit budoucnost. Takže se přirozeně koncentrují na to, co je aktuální: na odrážení útoků mladých ambiciózních chrtů a chrtek.

Neni však již na čase začít se zabývat něčím užitečnějším? Například tím, jakou chceme společnou budoucnost, ke které chceme opravdu a z plna srdce patřit?

Této činnosti utváření budoucnosti se od nepaměti říká, světe div se, leadership.

Hodnota obsahu 5
Srozumitelnost textu 5
Odborná náročnost 3

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se