Leading with Meaning - Moses Pava - 2003

„Mnoho cest vede k bohu, jedna vede přes hory,” má napsáno na náhrobním kamenu Rudolf Kauschka, básník a zakladatel horolezení v Jizerských horách. Mnoho cest také vede k leadershipu a jedna z nich vede přes boha. Je tomu tak například u uznámého Johna Maxwella, pastorem a autorem mnoha celosvětově veleúspěšných děl z leadershipu, je tomu tak i u Mosese Pava, profesora manažerské etiky.

Kniha Mosese Pava „Leading with meaning”, neboli Smysluplné vedení, vychází z tradic Judaismu, náboženství, které je pokládáno za rodiče křesťanství i islámu. A na základě této tradice se dostává k modelu leadershipu, který nazývá „Leadershipem podle úmluvy” (Covenantal Leadership). Nejste zvědavi, co v knize je? Já byl a moc. A překvapilo mě, jak pěkně se to autorovi povedlo.

Obsahem knihy jsou v podstatě dvě věci: Co to vlastně „Leadership podle úmluvy ” je, a za druhé, jak se k němu dostat.

Úmluva je dobrovolná dohoda o vytvoření sdílené komunity, která je uzavřená mezi nezávislými, ale rovnocennými partnery. Primárním smyslem dohody je uvědoměle vytvořit sociální prostor pro interpretaci účelu života za účelem podpory růstu, rozvoje a uspokojování legitimních potřeb člověka.

K Leadershipu podle úmluvy vede, říká Moses Pava, mnoho cest. A nabízí, které to jsou. Dříve, než si je vypíšeme, zastavme se u samotného pojmu „mnoho cest”. Jeho správná interpretace je důležitá.

Proč zrovna metafora cesty? Leadership podle úmluvy nelze chápat jako konečnou stanici, ale spíše jako aspiraci. Což znamená, že nikdo nemůže být Lídrem podle úmluvy, ale může být na cestě k němu. Proč „mnoho”? Slovíčko mnoho zdůrazňuje (žádoucí) pluralistickou podstatu moderních organizací a leadershipu. Neexistuje jen jeden správný model, jen jedna jediná správná cesta.

A ještě něco: autor tvrdí, že uvedené cesty nejsou nezávislé, a že každá z nich podporuje a posiluje kteroukoliv jinou. Domnívám se, že po tomto autorově tvrzení bude pro někoho lépe pohlížet na dále uvedený soubor cest, spíše jako na sadu vzájemně závislých návyků.

Cesta humanity

Leadership, který není založen na explicitní teorii, co to znamená být člověkem, není žádným leadershipem.

Podle mého názoru trefil Moses Pava první cestou do černého. A hned do desítky. A v rozboru významu, který tato cesta má, je prostě skvělý! Možná, že některým toto připadá odtažité od manažerských problémů. Možná. Ale u leadershipu je to základ: leadership poskytuje ostatním lidem hlubší účel. A tato otázka je zcela nevyhnutelně spjata s otázkou existence člověka. Účel, existence člověka a leadership jdou spolu ruku v ruce po věky věků.
Neudržím se, abych ještě necitoval další věc, kterou znáte z naší kultury pod tvrzením: „Člověk nachází sebe v očích druhých ”:

Existence člověka je odvozena, doprovázena a směrována k existenci komunity. Lidské být znamená být s ostatními lidmi. Existence člověka je jeho koexistencí. Člověk nikdy nenajde svého naplnění, ani pocitu účelu, pokud toto není sdíleno, pokud to nemá vztah k ostatním lidským bytostem.

Cesta žádných iluzí

V Judaismu je princip žádných iluzí nejlépe vyjádřen v zapovězení modlářství, zbožňování.

Stručně řečeno, žádná věc, kterou člověk stvořil, nemůže být svatou.

Zdálo by se, že to nemá relevanci k manažerskému leadershipu. Má a docela velikou. Jsou lidé, kteří zastávají myšlenku volného trhu, zachování stávajícího ekonomického systému, zavedené manažerské praktiky a pravdy, ověřené metriky kvality, fungující procesní systémy a podobně. To je v pořádku. Zbožňování nastane, když se jde, obrazně řečeno, na hranici s člověkem mající jiný názor. Nepřipadá vám občas, že v našem parlamentu planou hranice až do nebe?

Cesta integrace

Integraci definuji jako proces odhalování nových vztahů mezi diskrétními elementy z čehož se vynořují nové hodnoty. Integrace je něco, co rozumní lidé mohou dělat. integrace je něco, pro co mají rozumní lidé dobrý důvod to dělat...

...Integrace není protipólem dezintegrace. Ve skutečnosti je často dezintegrace prvním krokem k integraci.

Nepřestávám Moses Pavamu tleskat. A to i tehdy, když uvádí celou řádu příkladů integrace na osobní i organizační úrovni. Integraci zdánlivě si odporujících věcí do jednoho holistického celku (jako je například sociální odpovědnost a zisk firmy - nejsou neslučitelné).

Cesta morální představivosti

Morální představivost začíná tám, kde končí pravidla ... a pravidla vždycky někde končí.

Toto poskytuje odpověď na otázku, jak vůbec řídit organizaci a týmy v situaci, kdy pravidla hry se mění prakticky průběžně. Uřídit je standardními manažerskými nástroji prostě nelze. Musíte nasadit i vedení. Založené, kromě jiného, na morální představivosti.

Cesta vzorového modelu

Na začátku této kapitoly Moses Pava uvádí klasický pohled na organizace

Organizace jsou nástroji, které jsou vytvořené pomocí vědomého úsilí a schopností lidí pracujícími dohromady za účelem podpory jejich zájmů. Nástroje jsou vynalezeny svými tvůrci proto, aby něco užitečného produkovaly. Jestliže se ukáže, lze lze produkovat efektivněji, pak se nástroj vylepší, nebo zahodí. Nástroj nemá žádnou vnitřní hodnotu; jeho hodnota je zcela odvozena od jeho výstupů. Nástroj je cenný tehdy a jen tehdy, pokud něco cenného produkuje.

Autor vzápětí vysvětluje, jak je tento pohled na organizace a lidi v nich pracující omezený. Nepopírá, že pro mnoho účelů je výhodné pohlížet na organizace jako na nástroje, je třeba vzít v úvahu skutečnost, že organizace jsou společenstvími živoucích lidí.

Mezi jinými věcmi to znamená, že organizace nejen produkují věci, ale organizace také hluboce, a někdy i nepředvídatelně, ovlivňují své lidské příslušníky.

A proto musí lídr ostatním sloužit jako vzorový model. Model v čem? Ve třech věcech: při hledání pravdy, v originalitě, při vytváření prostředí, ve kterém každý může růst.

Cesta morálního růstu

Tato kapitola je v podstatě o pěstování žádoucí organizační kultury.


Uvedená kniha představuje hodně vyzrálý filozofický systém leadershipu. Nebojím se jej přirovnat ke známým Sedmi návykům Stephena Coveye. Paralel mezi oběma přístupy lze najít opravdu mnoho.

Celá, téměř sto devadesáti stránková kniha je doprovázena ilustrativními příklady nejen z podnikatelského protředí, ale také z biblických textů.

Zde se musí recenzent přiznat ke své mentální nedostatečnosti. Není absolutně schopen posoudit, jak moc špatně či dobře kniha navazuje na Starý zákon, nebo na Talmud. Veškeré biblické citace v recenzentovi vyvolávají na chlup stejný pocit, jako když mu při jízdě do kopce spadne na kole řetěz: mozek se točí a točí, ale nemá se čeho chytit, a při tom zřetelně ví, jakým nevyhnutelně trapným koncem to skončí.

Ačkoliv autor necituje a ani nezmiňuje teorii (živých) systémů, je pozoruhodná koincidence jeho myšlenek (nebo snad myšlenek tradičního Judaismu?) s obecnými teoriemi systémů.

Mnozí manažeři milují konkrétní praktické tipy: „Teorie a důvody mě nezajímají. Řekněte mi jenom, co, kdy a kde má dělat a já to udělám.” Musím konstatovat, že pro ně tato kniha zatím ještě není. Možná, že někdy, pokud dozrají, bude. A dozrávání je provázeno bolestnými zkušenostmi, že pouhé co, kde a jak má hodně omezené pole působnosti, a to jak v prostoru, tak v čase. Knihu lze však vřele doporučit manažerům, koučům, mentorům, trenérům a všem ostatním, kteří se zabývají leadershipem, a kteří již mají toto dětské období za sebou.

Kniha se čte velmi dobře (pro mě až na biblické texty), pro pochopení si však vyžaduje hodně hluboký a široký přehled v oblasti manažerského leadershipu.

Uzavírám: tak skvělých knih na téma transformačního leadershipu je opravdu málo.

Hodnota obsahu 5
Srozumitelnost textu 5
Odborná náročnost 1

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se