In Search of Human Nature - Mary E. Clark - 2002

Možná, že víte, že v roce 2001 se sešlo patnáct univerzitních profesorů, aby vytvořili obecnou teorii leadershipu. Po pěti letech usilovné práce konstatovali, že se jim to nepodařilo. Joanne B. Ciulla, spolubadatelka, se k tomuto výsledku vyjádřila, že „Studium leadershipu nás vede k univerzálním otázkám lidské existence a účelu člověka. A je pravděpodobné, že tyto otázky nebudou nikdy zodpovězeny jedinou obecnou teorií.”

Proto je užitečné studovat i ostatní zdroje, například biologii, psychologii antropologii, mytologii, sociologii, kulturu, management, teorii organizací, ekonomii, filozofii a teorii komplexních systémů, abych zmínil alespoň ty nejdůležitější, a uvědomovat si, jak biologická a genetická podstata člověka a jeho psychika vytvořená evolucí souvisí s evolucí celého lidského druhu a jeho kultury v kontextu celé přírody, a jaké místo v tom sehrával leadership. Pomůže si to uvědomit propastný rozdíl mezi jeho evolučně vzniklou společensko-kulturní funkcí a praxí na straně jedné, a na druhé straně tím, co se dnes v organizacích a společnosti děje. Moderní výzkum leadershipu vlastně není o ničem jiném.

Jedním z velmi užitečných zdrojů takového poučení spatřuji knihu In Search of Human Nature autorky Mary Clarkové.

Tato kniha nabízí holistický pohled na člověka a společnost z biologického, historického a sociologického pohledu.

Na svých pět set padesáti šesti stránkách porovná autorka mezi dnešním, a jak se snaží ukázat, simplistickým až deformovaným pohledem na člověka a tím, co člověk a společnost podle moderních poznatků palentologie, primatologie, etnologie, genetiky, neurovědy, fyziologie, antropologie, lingvistiky, ekologické psychologie, archeologie a historie, zdá se je. Na některých současných „vědách” však nenechává nit suchou a podrobuje je nemilosrdné kritice.

Paní Clarková, v době psaní knihy sedmdesátiletá bioložka, usilovala, aby kniha byla srozumitelná i pro běžného čtenáře. Mám pocit, že se jí to v mém případě z větší části podařilo; nechytil jsem se pouze v molekulární biologii, genetice a neurologii tvořící dohromady tak pět procent celkového rozsahu knihy. Protože jsem to nepochopil, tak si myslím, že zde šla autorka do příliš velkých podrobností. Na druhou stranu uznávám, že je třeba podpořit ožehavá tvrzení, například to, že člověk není od přírody sobecky kompetitivním, ale spolupracujícím druhem, tvrdými fakty. Což může být užitečné pro ty, kteří vlastní pohled odlišný.

Upozorňuji, že v knize nenajdete, jako v mnohých jiných knihách, pavědecké spekulace z různých vědních oborů, kterým jejich autoři evidentně nerozumí ni zbla. Paní Clarková je profesionální bioložkou, přednáší na univerzitě, a nemůže si ve společnosti 21. století dovolit plácat nepodložené bludy.

Celá kniha vyznívá velmi optimisticky: člověk není od přírody takovým dementem, jakým by se mohl nějaké vyspělejší civilizaci jevit. Pokud by nás ovšem tato civilizace posuzovala jenom podle toho, jak se v dnešní době k sobě samým a mezi sebou chováme, a paní Clarková to ukazuje na množství případů, tak závěr musí být jednoznačný: patalogicky nemocná společnost, psychicky trpící lidé.

Otevřenou otázkou pro každého čtenáře je, jak se k závěrům postavit: ukončit své utrpení teď hned, nebo si strčit do hlavy sluchátka a dělat, že problém není, makat rychleji a usilovněji ve stejném směru, doufat, že to někdo chytrý shora vyřeší za nás všechny, nebo nějak přispět ke změně.

Recenze na knihu Mary Clarkové nešetří chválou: brilantní, geniální, opravdu cenný, moudrý, vynikající.

Četl jsem i jednu výtku k tvrzení autorky že „mysl je částečně v mém mozku, ale také částečně mimo něj, v mozcích a činech ostatních, a ve skutečnosti v celém obklopujícím kontextu” je velmi neobvyklým a těžko prokazatelným. Ve skutečnosti není neobvyklým (viz. například známá a velmi vlivná kniha antropologa, biologa a ekologa Greogoryho Batesona z roku 1979 „Mind and Nature”), a není ani neprokazatelným. Moderní neurologie, a zde mám na mysli například prokázanou existenci tzv. mirror neuronů, dokládá, že mysli lidí (těch, kteří na sebe vidí, abych byl přesný) jsou propojeny nejenom pomocí komunikace, ale na přímo, neurologicky. V současné době, a pro leadership to platí také, se k názoru otevřeného pojetí mysli, kloní stále více výzkumníků.

Já osobně se přidávám ke kladným hlasům: knihu doporučuji všemi dvaceti.

Knihu by si měl podle mě přečíst každý, kdo má co do činění s lidmi (no, možná, že až na pohřebáky). Zcela určitě by si ji měli přečíst manažeři; vždyť to jsou právě oni, v jejichž bezprostředním vlivu jsou nejméně osm hodin denně ti, o kterých tato kniha je. Někteří tak mohou významně zlepšit své vedení lidí. Jiní zase pochopí, že „zdroje”, které mají k dispozici, jsou poněkud jiné, než si zatím mysleli a umožní jim to s leadershipem začít. A dosáhnout tak smysluplných výsledků, které přispívají k rozvoji společnosti v souladu s její podstatou a jejími nejlepšími zájmy. Nikoliv navzdory jim, nebo dokonce proti nim.

Hodnota obsahu 5
Srozumitelnost textu 5
Odborná náročnost 2

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se