The How of Happiness - Sonja Lyubomirski - 2007

Tato kniha je již svým názvem určena pro lídry. To proto, že posláním lídrů je, kromě jiného, pomáhat lidem, a to prostřednictvím jejich rozvoje, dosáhnout jejich úspěchu a štěstí. Samozřejmě, že subjektem jejich vedení jsou i oni sami. Aby mohli svoji práci dělat dobře, musí o ní něco vědět a musí mít schopnost pomáhat lidem v jejich cestě k úspěchu a štěstí. Hodně jim v tom může pomoci představovaná kniha.

Asi řeknete, že knih s touto tématikou jsou celé hory a stále jich vycházejí celé tuny. Ano, je to pravda. Tato kniha je však, podle mě, v mnoha ohledech hodně výjimečná.

Například kniha nestaví, jako to dělají mnohé jiné knihy, na osobní zkušenosti autora, ani na jeho praxi s klienty. Nestaví ani na magii či kouzlech. Autorka, Sonja Lyubomirski, vědecká psycholožka, vychází z vědeckých výzkumů a empirických poznatků, které souvisejí se štěstím, a kterými se zabývala dvě desítky let. Zároveň to však mistrně zařídila tak, že do její knihy neprosákly ani tak grafy, tabulky, korelace, procenta a průměry, ale praktická doporučení, jedno po druhém, jak to přesně udělat, jak dosáhnout šťastného bytí. Kniha se nevěnuje odstraňování příčin lidských patologií a dysfunkcí, věnuje se odstraňování jejich následků. Dělá to na základě pozitivní psychologie, poměrně netradičního (v naší kultuře) a v posledních cca patnácti letech rychle se rozvíjejícího oboru. Kniha je jak vědecky chytrá, tak lidsky moudrá, tak uchopitelně praktická. A to vůbec není obvyklé.

Tuto knihu byste si rozhodně neměli nechat dát ujít. Ba co víc: čím dříve se do ní pustíte, tím, podle mě, lépe. Ať již pomáháte druhým v jejich rozvoji, nebo jenom chcete chcete být šťastni vy sami.

V dalším textu se pustím do detailů knihy, abyste věděli, s jakou bohatostí se tam potkáte. Je to, jak uvidíte, docela věda. Poněkud obtížnější, než přečtení knihy je její implementace do praxe; nestačí do toho hodit jednu korunu a čekat, že za zvuků fanfár z toho vypadne ono žádané. Opravdu si to bude vyžadovat docela dost každodenního zaujetí, úsilí, energie, času.

Začněme s empirickým zjištěním autorky, že 40 procent našeho štěstí je ovlivnitelných výhradně vlastními silami. Zbytek jsou faktory ležící mimo naši bezprostřední kontrolu. Autorka uvádí dědičné faktory, které se podle ní podílejí na osobním štěstí 50-ti procenty, a faktory kontextuální či situační, kterých je mizerných 10 procent. (Osobně mi oněch klasických 50 procent svedených na dědičnost připadá příliš moc. V posledních několika letech stoupá počet vědeckých důkazů svědčících o tom, že vliv dědičnosti (na zdraví, inteligenci, atd., atd.) bude menší, než zde uvedené číslo.) Mezi ty nevýznamné situační faktory řadí autorka skutečnosti, to se podržte, jako je bohatství - chudoba, krása - ošklivost, zdraví - nemoc, vdaná - rozvedená a pod. Je tedy v podstatě jedno, zda jste šerední, jako noc, chudí, jako kostelní myš, je také v podstatě jedno, zda bydlíte na zámku, nebo v plechové boudě; to vše je pro prožívání pocitu štěstí vedlejší. (Tedy přesně naopak tvrzení reklamních spotů, které v podstatě tvrdí, že když se namažete jejich vazelínou, budete krásná a tudíž šťastná. Zdá se tedy, že produktové reklamy jsou spíše kecy manipulující s pojmem štěstí. Není divu, že v té záplavě reklam z toho má někdo zmatek. A pak se opravdu tou vazelínou maže s nadějí, že ...) No není to zajímavé? A co patří do toho ovlivnitelného balíku 40 procent? To už je, snad, jasné: naše chování, myšlení a cítění. A to, právě to, je třeba se naučit modifikovat vlastními silami (místo toho nechat se modifikovat silami okolními), a tak dosáhnout toho, co (možná) chceme: osobního štěstí (což je veliký úspěch).

Za druhé autorka poměrně podrobně rozebírá, co to asi tak štěstí je. Stojí to totiž za rozbor. To proto, že většina lidí (podle průzkumů) má o něm docela falešnou představu. A tak se s doslova vyplazeným jazykem celá léta honí za štěstím, , přičemž mnozí z nich si při tom zničí zdraví, vztahy, někteří se ocitají v base či na Seychelách, a kterého ti úspěšní nakonec opravdu dosáhnou. Poté s překvapením zjišťují, že to, co drží ve svých rukách není ve skutečnosti štěstím, ale těžkým zklamáním. A ti méně úspěšní? Ti pokračují v honbě za přeludem. Opravdu je dobré si co nejdříve definovat pojem štěstí a nespolehnout se při tom na obecný (ne)rozum. Podotýkám, že autorka explicitně odmítá přespříliš zjednodušující koncepci, že štěstí je prostě o tom cítit se dobře. Autorka uvádí, že šťastní lidé jsou navíc více štědří, kreativnější, vynalézavější, prosociálnější, energičtější, kooperativnější, flexibilnější, oblíbenější, odolnější, zdravější a produktivnější.

Autorka také uvádí, že navzdory míní mnohých psychologů k dosažení štěstí není většinou (což nevylučuje někdy ano) vůbec nutně se hrabat v dětství, v dávných traumatizujících prožitcích, procházet psychoanalýzou, nebo počítačovým rozborem příčin toho či onoho.

Ve třetí kapitole lze nalézt testík, který testované osobě pomůže odhalit, jaké konkrétní a na míru ušité činnosti povedou k jejímu štěstí. (I když vám, nebo vašemu klientovi, v testíku vyjde, že jste až odporně šťastní, rozhodně nelze doporučit skládat ruce v klín a hnít. Štěstí představuje každodenní práci, nebo, chcete-li, šťastnou a smysluplnou péči).

Ve druhé části knihy, tedy v kapitolách čtyři až devět, autorka uveřejňuje zásadní činnosti vedoucí ke štěstí a podrobně je rozebírá. Je jich, podle autorky dvanáct, já jich napočítal čtrnáct. Autorka totiž nerozlišuje meditaci, fyzickou aktivitu a chovat se šťastně a hází je do jednoho koše péče o vlastní tělo. Já tyto činnosti rozlišuji. Tady, alespoň heslovitě, jsou:

  • Vyjadřujte vděčnost.
  • Kultivujte optimismus.
  • Vyhýbejte se přílišné racionalizaci a sociálnímu porovnávání.
  • Čiňte dobrosrdečné akty.
  • Pěstujte sociální vztahy.
  • Rozvíjejte strategie vypořádání se s vnějšími i vnitřními okolnostmi.
  • Učte se odpouštět.
  • Učte se probíhajícímu prožívání. (Asociace do prožitku tady a teď)
  • Vychutnávejte si čirých radostí života.
  • Naplno se zapojte do sledování svých cílů. (Když už něco děláte, tak naplno.)
  • Praktikujte náboženství a spiritualitu.
  • Starejte se o své tělo: meditací, fyzickým cvičením, chováním se jako šťastný člověk.

Možná, že to zní triviálně. Není tomu tak. (Je to podobné, jako s dýcháním. Každý přece umí dýchat, že? Omyl. Zrovna teď studuji čtyři sta čtrnácti stránkovou knihu o jednom jediném způsobu dýchání, takzvanému embryonálním způsobu. Autor tvrdí, že za pár let každodenního cvičení se dá ono dýchání jakž takž zvládnout. Musím říci, že jsem se hned první týden poněkud zasekl hned na začátku, tedy při Shang Xia Dan Yin He Yu Xian Dan Tian Yang He Zhi Ren Shi. Nekecám, tak se to opravdu jmenuje. Jsem v pohodě: poddá se to, poddá, jako se poddaly i jiné způsoby dýchání. Vím však, že není dýchání, jako Dýchání. Vím také, že kultivace optimismu není totéž, co přiblble křečovitý úsměv při požáru domu.) Každý z uvedených bodů obsahuje řadu podbodů, dalších strategií, technik, či vzorců myšlení, cítění, chování. Například zmíněná kultivace optimismu je rozepsána na jedenácti stranách.

Poslední část knihy se zabývá některými skutečnostmi, které leží za oněmi činnostmi, a které je významnou měrou ovlivňují. Víte, takové ty věci jako je správné načasování, motivace, zaujetí, sociální podpora. No a pak se zde ještě nalézá dodatek pro ty, kteří se před tím, než se pustí do štěstí, musí zbavit svých stávajících depresí.

Postupy a výsledky v knize uvedené nelze jen tak odbýt mávnutím ruky. Znamenalo by to dávat svůj vlastní odhad či pocit nad vědecky ověřená fakta.

Přesto si dovolím mít ke knize tři drobné připomínky. Za prvé podle mě poněkud zužuje význam meditace téměř jenom jako praktiky pro rozvoj těla. To odporuje empirickým poznatkům. Meditace v prvé řadě rozvijí mysl, a teprve pak dochází i k rozvoji fyzicky hmatatelných objektů, jako jsou mozkové neurální struktury, nebo normální tělo. Za druhé si myslím, že vůbec nemusela dávat do jednoho koše spiritualitu s náboženstvím. Moderní věda tyto pojmy už umí odlišit, a jak se i ukazuje, obě dvě věci lze dělat i zcela nezávisle (Zde zájemce odkazuji na knihu fyzika Fritjofa Capry a benediktánského mnicha Davida Steinla-Rasta: Belonging to the Universe, ve které autoři oba pojmy a praktiky, které k těmto jevům vedou, velmi podrobně rozebírají.). Za třetí si myslím, že poměrně málo prostoru je věnováno nepodporujícímu až negativnímu působení vnějšího okolí na nás na lidi. Víte, jakýmsi myšlenkovým virům, které napadají naše myšlení a cítění. Jsem názoru, že pokud nemá člověk vybudován dobrý imunitní psychologický systém (což je zcela v našich rukách), ony viry jej rozežerou zevnitř a nakažený člověk se pak, ani nechtěně, stává zdrojem další nákazy. Děje se to zcela běžně. Ano, pozitivní psychologické prášky jsou bezesporu účinné. S dobrým imunitním systémem však, domnívám se, jich není třeba brát tak koňské dávky.

Tuto knihu o tři sta šedesáti pěti stranách hodnotím jako vynikající. Prospěje, věřím tomu, drtivé většině dospělých a alespoň průměrně inteligentních lidí, a to bez ohledu na to kým jsou a co zrovna dělají. Zatím znám (třeba jenom z doslechu) na světě jenom málo osob, tak jednu ze sta, kteří mají vlastní život zvládnutý na slušné, v knize popisované, úrovni.

Hodnota obsahu 5
Srozumitelnost textu 5
Odborná náročnost 0

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se