Stává se, že to, co říkáme, nezpůsobuje to, co očekáváme. Neměli bychom se tomu divit. Zákony finského profesora Osmo Antero Wiio (1928 - 2013) jsou obdobou Murphyho zákonů o chybovosti a lidských selhání, tentokráte vztažených na interpersonální komunikaci. První Wiioho zákon je, že „Komunikace se obvykle pokazí, výjimky jsou náhodné.“ Nedivme se tedy a při komunikaci očekávejme, že nezpůsobí to, co očekáváme.
Následují všechny Wiiho zákony. Pověste si je do zasedačky, ať se při schůzích máte na co dívat.
- Komunikace se obvykle pokazí, výjimky jsou náhodné.
- Pokud může komunikace selhat, selže.
- Pokud komunikace selhat nemůže, obvykle selže.
- Pokud se zdá, že komunikace je ve svém zámyslu úspěšná, je tam někde nedorozumění.
- Pokud jste se svým sdělením spokojeni, komunikace určitě selže.
- Pokud lze sdělení interpretovat několika různými způsoby, bude interpretováno tím způsobem, který maximalizuje škodu.
- Vždy existuje někdo, kdo ví lépe než vy, co máte se svým sdělením na mysli.
- Čím více komunikujeme, tím hůře naše komunikace uspěje.
- Čím více komunikujeme, tím rychleji se množí nedorozumění.
- V masové komunikaci není důležité jaké věci jsou, ale jakými se jeví být.
- Důležitost zprávy je nepřímo úměrná čtverci vzdálenosti.
- Čím je situace důležitější, tím je pravděpodobnější, že zapomenete podstatnou věc, kterou jste si chvíli před tím pamatovali.