Spolehlivost zpětné vazby?

360° zpětná vazba je považována za důležitý nástroj rozvoje lidí v organizacích, i za relevantní podklad pro rozhodování o jejich případném povyšování.

Na harvardském kurzu číslo 1508 Psychology od leadership, který byl zaznamenán na video, Tal Ben-Shahar, jeden z přednášejících, uvádí, že podle harvardských výzkumů je hledisko nadřízeného manažera tím nejméně spolehlivým.

Znamená to, že ze všech kategorií, které se k pracovníkovi vyjadřují, tedy přátelé, partneři, nadřízení, podřízení a kolegové jsou nadřízení manažeři těmi nejméně schopnými lidmi ohodnotit člověka?

Na harvardském kurzu toto pro mě překvapivé odhalení nikdo nekomentuje a nikdo se na ně neptá. Neznám tedy odpověď.

Pojďme tedy, alespoň zde mezi sebou, spekulovat, co za tím může být. Začnu, jako autor otázky, já.

Manažeři se rekrutují z "normálních" lidí, tedy z lidí, jejichž úsudek o druhých je jakž takž spolehlivým. Sám manažerský úsudek je však již tím nejméně spolehlivým. To by tedy znamenalo, že buď existuje nějakých mechanismus, který, když se člověk stává manažerem, mu strká klapky na oči, nebo existuje negativní selekce: za schopných lidí jsou na manažerské pozice vybírání ti, kteří umí odhadout druhé lidi nejméně.

Mojí hypotézou je, že hlavní příčinou, které zabraňují správnému manažerskému úsudku, jsou ony klapky na očích, a že oněmi klapkami jsou chybné informace, které manažeři o svých podřízených mají. Za druhé si myslím, že za tím není neschopnost manažerů přijímat informace, jako spíše to, že informace, které jsou jim předávány, nejsou věrohodné. A konečně za třetí si myslím, že za to stejně mohou manažeři. Vysvětlím.

Je docela známým a zdokumentovaným faktem, že lidé v naší společnosti mají ke svým manažerům poměrně malý stupeň důvěry. Díky trpkým zkušenostem se jim naučili nevěřit. Nedůvěra k nadřízeným je téměř až jakýmsi vzorcem (memem) naší západní kultury. A tomu, komu nevěříte, přeci nebudete o sobě podávat pravdivé informace, že? To by by nesmysl.

Manažeři tak dostávají o "svých" lidech ty nejhorší informace ze všech. Nemyslím tím přehledy výkonu, nebo docházky, ale hluboce vnitřní a ochraňované informace o našich tužbách, přáních, aspiracích i obavách. A bez těchto informací, správných informací, prostě nelze učinit dobrý úsudek o člověku.

Kdo za to může? Podle mě jednoznačně manažeři. Pokud totiž neumí vybudovat vztah důvěry, a to podle statistik opravdu moc neumí, pak nikdy, opravdu nikdy, správné informace nedostanou. A jejich hodnocení podřízených pracovníků bude takové, jaké je: nejméně správné.

Nebo máte jiný návrh, jak uvedenou skutečnost vysvětlit?

Komentáře   

 
0 # Parciální vina...
Jiří Vízdal 2011-10-26 15:12
Dobrý den,

s uvedeným lze do významné míry bohužel souhlasit - viník je jednoznačně označen. Zároveň však musíme uvažovat určitý globální kontext. Tudíž mohu dále klást např. následující otázky:
  • Je situace stejná po celém světě ("360°" severo-jih a západo-východ)?

  • Existují genderové rozdíly? Jaké?

  • Existují kulturní rozdíly? Jaké?

  • Existuje rozdíl v prostředí (malá firma, střední, velká)?

  • Hraje roli distribuce dle stáří/kvalifika ce? Jakou?

  • Jaké další významné rozdíly můžeme pozorovat?

  • Jsme schopni je vyhodnocovat zpětně i v reálném čase?

  • Jsme schopni případné predikce v závislosti na různých - mnoha - faktorech?


V našich zeměpisných šířkách si třeba já osobně všímám a uvědomuji zejm. následující faktory významně omezující či dokonce znemožňující budování vztahů důvěry napříč týmy, ve spolupráci s partnery apod.:
  • Civilizační faktor & markantní vliv médií - bohatí a mocní manažeři; manažerem může být kdekdo...

  • Rapidní kariéra + fluktuace + absence zralosti (a tedy intuitivního respektu).

  • Absence odpovídajícího vzdělání nejen v dané odborné disciplíně, nýbrž i v oblasti sociologie a psychologie.


Z nich lze následně odvodit řada dílčích jiných faktorů... Faktory spolehlivě generují předsudky...
Tyto pak bohužel mohou potenciální seriózní manažery významně apriorně diskvalifikovat , tudíž vybudování odpovídajících vztahů založených na důvěře může trvat nejen neúměrně dlouho, avšak zároveň se nemusí nikdy podařit... Protekce (ochrana) a zablokování sdílení informací pak patří ke zcela logickým důsledkům počínání klíčových představitelů ve společnosti (z víceúrovňového úhlu pohledu)... Stále ještě spatřujeme vinu především na straně manažerů? A to asociuje ono pověstné "co bylo dřív - slepice, nebo vejce"? To je jedno - důležité je se zorientovat v současnosti, screenovat trendy předurčující další vývoj a tyto trendy se určitým způsobem pokusit ovlivnit.

Příležitostně spolu už delší dobu řešíme různé více či méně filosofické otázky obvykle s impaktem pro praxi - to víte. V případě, že budete mít zájem o doporučení/konz ultaci ohledně potenciální optimalizace business modelu Vašeho webu či portfolia, zrovna v tomto případě bych něco měl, po další analýze se dá dělat spousta věcí... ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Racionální reflexe z USA
Jiří Vízdal 2011-10-27 08:56
"Prý je chyba, že jsem neutratil milion za manažery"
podnikanivusa.com/.../...

To je přesně ono - starý známý způsob, jak budovat ty nejkvalitnější vztahy, jinak je to politika - kdo komu v politice vlastně věří?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se