Spolehlivost zpětné vazby?

360° zpětná vazba je považována za důležitý nástroj rozvoje lidí v organizacích, i za relevantní podklad pro rozhodování o jejich případném povyšování.

Na harvardském kurzu číslo 1508 Psychology od leadership, který byl zaznamenán na video, Tal Ben-Shahar, jeden z přednášejících, uvádí, že podle harvardských výzkumů je hledisko nadřízeného manažera tím nejméně spolehlivým.

Znamená to, že ze všech kategorií, které se k pracovníkovi vyjadřují, tedy přátelé, partneři, nadřízení, podřízení a kolegové jsou nadřízení manažeři těmi nejméně schopnými lidmi ohodnotit člověka?

Na harvardském kurzu toto pro mě překvapivé odhalení nikdo nekomentuje a nikdo se na ně neptá. Neznám tedy odpověď.

Pojďme tedy, alespoň zde mezi sebou, spekulovat, co za tím může být. Začnu, jako autor otázky, já.

Manažeři se rekrutují z "normálních" lidí, tedy z lidí, jejichž úsudek o druhých je jakž takž spolehlivým. Sám manažerský úsudek je však již tím nejméně spolehlivým. To by tedy znamenalo, že buď existuje nějakých mechanismus, který, když se člověk stává manažerem, mu strká klapky na oči, nebo existuje negativní selekce: za schopných lidí jsou na manažerské pozice vybírání ti, kteří umí odhadout druhé lidi nejméně.

Mojí hypotézou je, že hlavní příčinou, které zabraňují správnému manažerskému úsudku, jsou ony klapky na očích, a že oněmi klapkami jsou chybné informace, které manažeři o svých podřízených mají. Za druhé si myslím, že za tím není neschopnost manažerů přijímat informace, jako spíše to, že informace, které jsou jim předávány, nejsou věrohodné. A konečně za třetí si myslím, že za to stejně mohou manažeři. Vysvětlím.

Je docela známým a zdokumentovaným faktem, že lidé v naší společnosti mají ke svým manažerům poměrně malý stupeň důvěry. Díky trpkým zkušenostem se jim naučili nevěřit. Nedůvěra k nadřízeným je téměř až jakýmsi vzorcem (memem) naší západní kultury. A tomu, komu nevěříte, přeci nebudete o sobě podávat pravdivé informace, že? To by by nesmysl.

Manažeři tak dostávají o "svých" lidech ty nejhorší informace ze všech. Nemyslím tím přehledy výkonu, nebo docházky, ale hluboce vnitřní a ochraňované informace o našich tužbách, přáních, aspiracích i obavách. A bez těchto informací, správných informací, prostě nelze učinit dobrý úsudek o člověku.

Kdo za to může? Podle mě jednoznačně manažeři. Pokud totiž neumí vybudovat vztah důvěry, a to podle statistik opravdu moc neumí, pak nikdy, opravdu nikdy, správné informace nedostanou. A jejich hodnocení podřízených pracovníků bude takové, jaké je: nejméně správné.

Nebo máte jiný návrh, jak uvedenou skutečnost vysvětlit?

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se