Blízké změny v charakteru práce

Leadership nelpí nijak zvlášť na minulosti. Současnost bere takovou, jaká je. Ani se nepodobá plavci, který se snaží přizpůsobit se změnám, které přináší proud řeky času. Lídr vyleze na kopec a řekne: mě by se líbila budoucnost taková a taková, a pak ji s lidmi utváří.

Existuje celá řada předpovědí o tom, jak bude budoucnost vypadat. Od pochmurných, až po nezřízeně optimistické. Předpovědi nám mohou být částečně ukradené: budoucnost bude taková, jakou si jí uděláme. Tečka. A když si ji neuděláme, někdo jí udělá pro nás a my se s ní budeme muset nějak poprat. Taky tečka. Oba procesy však, zdá se, probíhají, současně. Budoucnost nám utvářejí Oni a pro Ně jsme My těmi Oni.

Je tedy dobré vědět, kam trendy směřují, avšak není dobré je jenom brát pasivně nebo jenom reaktivně na vědomí a můžeme se aktivně podílet na utváření žádoucí budoucnosti.

Společnost Gartner, která se zabývá poradenství a výzkumem IT businessu, organizací, které v posledních třiceti letech asi nejvýrazněji ovlivňují manažerské a organizační trendy, publikovala v březnu 2010 výzkumnou zprávu, jak se v těchto organizacích změní charakter práce.

Doporučuji, aby se s tím seznámili nejen IT, ale i jiné organizace. A zaměstnanci, kteří ještě nebudou na ulici, v důchodu, nebo mrtví. To proto, že pokud budou plavat s proudem, něco z toho je víceméně zasáhne.

Gartner vyjmenovává následujících deset změn v charakteru práce:

  • Konec rutiny
    Pokud dnes chodíte do práce a víceméně tušíte, co tam asi tak budete dělat, pak vězte, že to už brzy nemusí být pravda. V roce 2010 jenom 25% firem funguje nerutinně, za pět let jich má být 40%. Spíše se na Vás ze však stran pohrnou smělé výzvy, jako objevování nových možností!, kreativita! inovace!, leadership!, prodej!, učení!
  • Pracovní roje
    Možná, že se Vám ještě stává, že když jdete do práce, tak ještě víte, s kým tak asi tam budete pracovat. Tak si to ještě užijte, protože za pár let to už vědět nebudete. Funguje to asi takhle: nějak odněkud se objeví Zákazník s penězi (to je med) a ně něj se přirozeně ze všech stran vrhnou hladové včely - to jste vy a kolegové z celého světa, se kterými spolupracujete na sklizni.
  • Slabé vazby
    Je jasné, že v takovém roji jsou poměrně slabé vazby. Skoro je zbytečné se učit jména kolegů (stejně mají profil na internetu). Roj vzniká rychle, jenom to zahučí, pak ošetří klienta, a zrovna tak rychle se rozpadá. Kafe s kolegy v práci již nebude: nejsou ani kolegové ani čas.
  • Práce v kolektivu
    Budou existovat skupiny lidí, které budou stát mimo organizaci, avšak které budou pro její úspěch zcela nezbytní. Manažeři se budou muset naučit pronikat do těchto kolektivů a využívat je pro organizační prospěch. Asi tak podobně, jako když agenti CIA pronikají do teroristických buněk a tam zařizují, aby se jen tak čistě náhodou odehrál ten správný akt.
  • Pracovní náčrty
    Většinu nerutinní práce nelze dost dobře popsat. Možná, že se časem utvoří nějaký takový vzorec nerutinní práce, který bude stát za její popis. Asi to však většinou budou jenom takové narychlo splácané náčrty, které budou zachycovat jenom hlavní obrysové rysy práce. Představuji si to asi takto: během mé relaxace na slunných plážích Tahiti mi na mobil přijde SMSka: „Hele, Hájek, nechtěl bys něco dělat?” Já no to: „Proč ne? A co by to mělo být?” A na to zpět: „To je jedno, něco si už načrtni, ale musíme na tom hodně a rychle vydělat!” No není to skvělé?
  • Spontánní práce
    Spontánní práce je, jak výzkumníci Gartneru říkají, charakteristikou pracovních rojů. A také je, říkají, více, než reaktivita: navíc obsahuje proaktivní práci, jako je vyhledávání nových možností a vytváření nových návrhů a modelů. Já bych k tomu podotkl, že předpokladem, pro spontaneitu je chuť až nadšení. To je pro organizace veliká výzva, neboť jiné průzkumy ukazují, že většina dnešních organizací u velké většiny svých pracovníků jejich chuť k práci poměrně spolehlivě a rychle odebírá.
  • Počítačové simulace a experimenty
    V podstatě jedinou metodou, jak vůbec pochopit co se to děje, a hlavně pochopit, co se asi tak může dít, budou počítačové simulace, modelování, experimenty.
  • Citlivost vzorců
    Počítačové modely budou muset procházet ověřováním na svoji citlivost: i malá odchylka v parametrech modelu může znamenat dramaticky odlišné výsledky. Kdo by například očekával, že celé černošské hnutí druhé poloviny padesátých let, let šedesátých a sedmdesátých, které výrazně změnilo postoj k barevným obyvatelům, začne z planetárního hlediska naprosto bezvýznamnou akcí: jedna paní, ta černá, nepustila druhou osobu, tu bílou, v autobuse sednout. A teď si představte, že pro organizace bude pracovat hodně lidí, podstatných lidí, zvenku (viz práce v kolektivu). Co může organizace od těch lidí očekávat? Skoro cokoliv. Dopady budou od nicotných po dramatické. Nevíme. Gartner předpokládá, že organizace si vytvoří celé expertní skupiny, které se budou těmto malým šumům s potenciálně významnými dopady věnovat naplno.
  • Hyperpropojenost
    Ruku na srdce, hyperpropojenost tady byla odjakživa. Ekosystém prostě takovým je. Vazby však byly poměrně slabými, nebo lokálními, díky čemuž se vzruchy šířili poměrně pomalu. Teď je pro nás situace poměrně jiná. Silné a rychle působící nelokální vazby. To dává světu, ve kterém již působíme, poněkud jinou šťávu. Někdo někde se blbě vyspí a něco udělá úplně jinak, přičemž se v konečném důsledku může zhroutit třeba i celosvětová ekonomika (viz citlivost vzorců).
  • Pracovní místo
    V klasickém slova smyslu bude tento pojem zanikat. Nahradí jej virtuální pracovní místo. Něco, co vypadá jakože máte, ale ve skutečnosti nemáte nic. Pracovní místo a projevy vaší práce budou někde v drátech na této planetě. Čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Čára oddělující pracovní život od zbytku vašeho života prostě zanikne. Výzkumníci predikují, že ti, kteří se s tímto nebudou umět vypořádat, nikdo nebude chtít. Výzkumníky nenapadla varianta, co by asi tak dělaly organizace, kdyby lidé na tuhle hru nepřistoupili. Třeba tuší, nebo dokonce vědí, že na ní budou muset přistoupit. No, uvidíme.

Shrnutí

  • Změny v charakteru práce, které Gartner očekává, jsou dalším velikým příslibem pro technologické firmy. Už se těším na mobil implantovaný za uchem. Snad mi nebude na hlavě dělat příliš velkou bouli.
  • Práce se stane méně rutinní. Lidé se budou častěji shlukovat a méně pracovat samostatně. Budou častěji pracovat s těmi, které skoro neznají a s nimiž je skoro nic nepojí. Ve firemních týmech budou běžně pracovat lidé, kteří jsou mimo kontrolu organizace. Přinesou tam, kromě znalostí a dovedností, i pořádnou dávku nepředvídatelnosti a chaosu.
  • Práce bude ještě více ad hoc naléhavou, než je nyní a bude si více vyžadovat ještě okamžitější výsledky.
  • Simulace, vizualizace a unifikace technologií pracující nad yottabajtovou datovou základnou (tohle je giga: 1 000 000 000 a tohle yotta: 1 000 000 000 000 000 000 000 000, nebo jinak: yotta je tera krát tera, nebo ještě jinak: yotta je fakt docela dost) si bude vyžadovat zcela nové schopnosti vnímání reality.
  • Ředitelé organizací budou muset uvažovat v pojmech hyperpropojené organizace. Což znamená, jak Gartner tvrdí, že organizace a její části se budou dost často vymykat z rukou těch, kteří jsou od toho, aby je řídili. Takže prosím neobviňujme ty v čele, politiky, nebo manažery, že se "to prostě nepovedlo", nebo že "peníze se někam ztratily", nebo "já to myslel dobře". Legislativa již na to myslí. Teď jde ještě o to, aby nový přístup vypudil staré morální normy založené na osobní odpovědnosti lidí, kteří mají právo rozhodovat.

Co s tím?

Možná, že některé trendy se Vám zamlouvají, možná, že některé ne. Víte, co máte dělat. V prvním případě nic, ve druhém něco. Minimálně je dobré si zajistit místo v blázinci; podle současných trendů lze totiž usoudit, že jejich kapacity se pro budoucí potřeby nerozvíjejí dostatečně rychle.

Na uvedené budoucnosti mi poněkud překáží představa, že ta práce jaksi postrádá smysl. Jedinec nepracuje v kolektivu lidí, které má rád, ale s kýmkoliv, kdo se náhodou objeví a může v něčem přispět. Člověk dělá, dělá, ale nevidí celý výsledek; vlastně vidí jenom své peníze na kontě. Proč by měl vlastně pracovat?

Na počátku lidské civilizace tady byly kmeny. Ty fungovaly na principu pokrevní spřízněnosti. Později se přidaly mýty, pak náboženství, a nakonec ideologie. Všechno uvedené sdružovalo lidi a poskytovalo smysl jejich práci. Co teď, když nic z toho, zdá se, již nebude?

Jak zařídit, aby lidé vůbec byli ochotni pracovat a třeba se i sdružovat za účelem společné tvorby něčeho důležitého? V čem bude smysl lidské práce?

Zdá se mi, že následující by fungovat mohlo: zařídit, aby se lidé nemohli uživit jinak než vyděláváním peněz, například lovem zvěře nebo (nelegálními) loupežemi, a zároveň je třeba provozovat mechanismy, nebo jim alespoň nebránit, které zařizují, aby lidé ve své většině měli těch peněz málo. Vlastně to tak již funguje.

Máte nějaký jiný nápad, co by asi tak mohlo smyslem pracovním smyslem???

Komentáře   

 
+1 # Smutná budoucnost
Jiří Mikulášek 2010-11-12 10:50
Upřímně mě takováto budoucnost děsí a doufám že se jí nedožiju nebo najdu dost síly na to abych ji pro sebe i ostatní udělal jinak.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Přítomnost - Budoucnost
Michal Sedlařík 2011-01-11 11:37
Dobrý den,
měl byste více zvažovat co přebíráte. Dnešní doby je těhotná názory, že nevíme co bude. Ti lidé se tak snaží rozšiřovat dojem vládnoucího chaosu a nejisté budoucnosti. Zastírají jeden velice podstatný fakt a to je zákonité propojení příčiny a následku. Co kdo dělá, myslí, cítí tak se mu stane. Za měsíc, rok za deset let. Lineární měření času je jenom vykonstruovaná dohoda.
Pak se dále šíří bludy o náhodách, štěstí a smůle. Všechno je jenom různě rychlý průběh následků, ke kterým někdo konkrétní zavdal příčinu...
Budoucnost je tedy o tom jaké příčiny svými rozhodnutími stavíme v přítomnosti do světa, který je pak průmětem těchto rozhodnutí - příčin v budoucnosti. Svoji zodpovědnost-ná sledky si tak určuje každý sám.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Skvěle!
Martin Hájek 2011-01-11 16:06
Cituji Michal Sedlařík:
Dobrý den,
měl byste více zvažovat co přebíráte.

Hm ... tento článek se nachází v kategorii "Otázky vedení". A tato kategorie uvádí myšlenky, které jsem si z nějakého důvodu neosvojil. Vznáší spíše otázky.

Píši, že "Možná, že konečné a finální odpovědi ani nenalezneme. Možná však, že o to v podstatě ani nejde. Sám proces vznášení otázek a hledání odpovědí může být velmi ozdravným, inspirujícím, nebo dokonce transformačním."

Takže za prvé: ideje v článku obsažené jsem nepřebral a do sebe neintegroval.

Cituji Michal Sedlařík:
Budoucnost je tedy o tom jaké příčiny svými rozhodnutími stavíme v přítomnosti do světa, který je pak průmětem těchto rozhodnutí - příčin v budoucnosti. Svoji zodpovědnost-následky si tak určuje každý sám.


Za druhé: ani vaše stanovisko nepřebírám. To proto, že "zákonité propojení příčiny a následku" je často vzájemně závislé. To vede k mnohým tzv. paradoxům. Například typu, že to, co se nám zrovna jeví jako příčina je následkem a naopak. Takové "divné", "nepredikovatel né", "nepochopitelné " chování (následek) je důsledkem nelineárního chování systému jako celku. Viz. teorie (komplexních) systémů. V takovém systému se část systému (jedinec, lidé, ...) může rozhodovat jak chce, ale pokud "počtář" nezohlední úplně všechno (a vazby mezi tím), a to jak aktuální, tak budoucí, nemůže výsledek předpovědět. Zdaleka, ani zdaleka není chování takového systému otázkou výchozích podmínek (příčin).

Za třetí: díky. Jsem rád, že někdo přemýšlí a nebere věci tak, jak mu je někdo naservíruje a nutí mě, nás všechny, přemýšlet.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se