Pokud jste efektivním manažerem, jsou vaše šance na povýšení zhruba desetiprocentní. Alespoň to vyplývá z průzkumů Freda Luthanse (1989).
Luthans zjistil, že k výsledku „dosáhnout povýšení” vede úplně jiná sada manažerského chování, než k výsledku „být efektivním manažerem”.
Pod efektivním manažerem rozumí, že skupina lidí v manažerově působnosti funguje dobře: lidé jsou spokojení a produktivní. Což je důsledkem celé řady činností, jako je komunikace s podřízenými, management vztahů, rozvoj lidí a a starost o jejich motivaci, atd., atd.
Dosáhnout povýšení, to jest být v očích společnosti (nadřízený, partner, děti, příbuzní, přátelé, média) úspěšným manažerem, však znamená dělat úplně něco jiného: interagovat s okolím firmy a společensky politikařit.
Takže to je návod, jak se dostat nahoru.
Avšak je tady ještě otázka peněz. To proto, že mezi manažery nahoře, a to i v rámci firem stejného oboru a srovnatelné velikosti, panují ve velikosti jejich odměn docela značné odchylky. Podle právě publikovaného průzkumu Institute for Policy Studies jsou na tom nejlépe manažeři, kteří jsou nejlepší v propouštění lidí: berou zhruba o čtyřicet procent více, než jejich teplokrevní kolegové.
Takže to je návod, jak vydělat více, než ti druzí.
Zdá se, že to je k tématu článku úplně všechno. Napadají mi však ještě dvě otázky:
Co si myslíte o společnosti, která si neváží lidí, kteří produkují spokojené lidi a výsledky, a která oceňuje ty, kteří s ostatními lidmi zametají?
Jak se v takové společnosti cítíte? Třeba jako její plnoprávný člen?