Finští akademici Raimo Hämäläinen a Esa Saarinen z Helsinské technické univerzity přišli na zajímavé paradoxy, které se běžně objevují v osobním i organizačním leadershipu (viz publikace „System Intelligence in Leadership and Everyday Life”):
- Většina manažerů chce podporovat členy svého týmu, a většina členů týmu by od svých manažerů podporu chtěla; podpora však nenastává.
- Většina firem by ráda poskytovala klientům excelentní služby, a většina klientů by ráda excelentní služby dostávala; excelentní služby se však neobjevují.
- Většina lidí by ráda na schůzích obdržela energii. Většina lidí má energie na rozdávání. Většina schůzí energii z lidí odebírá.
- Většina učitelů by svým studentům ráda dala tu nejlepší výuku, většina studentů jí také chce. Excelentní výuka se však jako důsledek neobjevuje.
- Většina manželů by chtěla by chtěla nádherný důvěrný vztah s manželkou. Většina manželek by chtěla nádherný důvěrný vztah s manželem. Nádherný důvěrný vztah však nenastává.
Jistě bychom snadno mohli v podobném duchu pokračovat do alelujá. O to však ani tak moc nejde. Zásadní otázkou totiž je, co se to tady děje?
Jakoby existoval nějaký začarovaný kruh, ze kterého není úniku, nebo jakoby nějací ONI - zlejškové působící v hluboké konspiraci - tomu bránili.
Co myslíte Vy?
P.S.: Dodávám doplňující předpoklad: uvedení lidé nejsou chovanci psychiatrických léčeben. Předpokládejme, že mají dostatečnou kapacitu touhy dosáhnout.Co je příčinou toho, že důsledkem společné touhy nebývá její naplnění?