Finští akademici Raimo Hämäläinen a Esa Saarinen z Helsinské technické univerzity přišli na zajímavé paradoxy, které se běžně objevují v osobním i organizačním leadershipu (viz publikace „System Intelligence in Leadership and Everyday Life”):
- Většina manažerů chce podporovat členy svého týmu, a většina členů týmu by od svých manažerů podporu chtěla; podpora však nenastává.
- Většina firem by ráda poskytovala klientům excelentní služby, a většina klientů by ráda excelentní služby dostávala; excelentní služby se však neobjevují.
- Většina lidí by ráda na schůzích obdržela energii. Většina lidí má energie na rozdávání. Většina schůzí energii z lidí odebírá.
- Většina učitelů by svým studentům ráda dala tu nejlepší výuku, většina studentů jí také chce. Excelentní výuka se však jako důsledek neobjevuje.
- Většina manželů by chtěla by chtěla nádherný důvěrný vztah s manželkou. Většina manželek by chtěla nádherný důvěrný vztah s manželem. Nádherný důvěrný vztah však nenastává.
Jistě bychom snadno mohli v podobném duchu pokračovat do alelujá. O to však ani tak moc nejde. Zásadní otázkou totiž je, co se to tady děje?
Jakoby existoval nějaký začarovaný kruh, ze kterého není úniku, nebo jakoby nějací ONI - zlejškové působící v hluboké konspiraci - tomu bránili.
Co myslíte Vy?
P.S.: Dodávám doplňující předpoklad: uvedení lidé nejsou chovanci psychiatrických léčeben. Předpokládejme, že mají dostatečnou kapacitu touhy dosáhnout.Co je příčinou toho, že důsledkem společné touhy nebývá její naplnění?
Komentáře
Wajco1 2012-01-28 23:33
Martin Hájek 2012-01-29 19:42
No, i to se stává, jistě. Zrovna tak jako když policie říká, že onen člověk nespolupracoval , má tím na mysli ani ne tak opravdovou vzájemnou spolupráce na řešení záležitosti, jako spíše to, že jí daný člověk odmítl bez námitek poslouchat. I v managementu si spolupráci někdy vykládáme takto.
Nemyslím však, že v uvedeném článku měli zrovna na mysli překroucení významu "podpory".
Mým tajným názorem na veškeré uvedené příčiny je to, že skoro nic pro neděláme pro zlepšení. A když pro to neděláme, ono samo se to také neudělá.
Kolik času jsem dnes věnoval(a) na zlepšení vztahu se svým partnerem (partnerem)?
Kolik času jsem dnes věnoval podpoře svých podřízených?
Asi málo, že?
Důležité věci je třeba si naplánovat. Na každý den něco a pak to uskutečňovat.
Pokud to tak neděláme, budeme dělat smetí. Má totiž tendenci se rozlézat.
Takže pokud vás manažer nepodporuje, podívejte se do jeho notesu, kolik času týdně na to má vyhrazeno. Já osobně jsem si lety pokusů a omylů našel vyhovující standard 20% disponibilního času na přímou podporu, to jest v součtu jeden den týdně.
Když říkám přímou, tak tím nemyslím lobování někde na ministerstvu nebo modlitby v kostele, ale podporu přímo konkrétním lidem, jejímž tématem byla otázka: Je něco, s čím bych ti já, jako manažer, mohl pomoc?
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.