Co brání lidem ve vedoucích pozicích vést?

Pro tištěnou verzi časopisu Hospodáři hodlám napsat příspěvek na téma „Co brání lidem ve vedoucích pozicích vést?”. Nemám nyní ani tak na mysli vnější skutečnosti, jako je organizační a společenská kultura, nebo absenci příležitostí k vedení. Jde mi zejména o vnitřní bariéry.

Vnitřní bariéry lidí, kteří již dostali příležitost vést, ale namísto toho, abychom je pojmenovávali lídry a následovali je, nazýváme je, když je lépe poznáme, pouhými špičkami (někdy dokonce i bez toho š na začátku), nebo elitami ( třeba i s písmenem j na začátku).

Co lidem ve vedoucích pozicích asi tak nejvíce brání ve vedení?

Jistě, že mám na to svůj svůj vlastní názor. Mám však podezření, že jsem na tak důležité téma až příliš mlád, ještě mi není ani sedmapadesát, a tudíž je moje osobní zkušenost poměrně omezená. Proto bych rád na tu otázku znal i názor ostatních. Co říkáte, dáme to společně dohromady?

Napadají mě pouze následující body (které se, jak jinak, často i překrývají). Každý z nich považuji za významnou překážku k leadershipu:

  1. Ani nevědí, že nevedou, nebo netuší, proč by měli.
  2. Pohodlnost: „Proč bych měl, když mi úplně stačí má moc?”
  3. Mají rozháraný charakter (plus poruchy osobnosti, jako jsou psychopati a pod.).
  4. Vnitřní slabost (jeden ze znaků rozháraného charakteru): pak jim nezbývá, než se opírat o svoji moc.
  5. Bojí se vést v prostředí, které není pro leadership příznivé, bojí se být jinými, nebo to dělat jinak.
  6. Využívají slabin ostatních ke svému prospěchu (namísto toho, aby se koncentrovali na využití síly každého jednotlivce ku prospěchu všech.)
  7. Mají rádi spíše pořádek, predikovatelnost a organizovanost než život jako takový.
  8. Řídí spíše nařízeními, vyhláškami a předpisy (správný provoz), než aby objasňovali hlubší a širší smysl a význam toho všeho.
  9. Orientují se spíše na „mít”, než „žít”. Transformační vůdci však milují život a tomu slouží.
  10. Žijí docela jiný život, než je život lidí, které by měli vést, nebo o to usilují. Nelze vést a přitom nebýt součástí vedeného celku.
  11. Nemilují lidi, které by měli vést. Nejsou ochotni se za ně obětovat.
  12. Vytvářejí sice lidem příležitosti, ale už jim v jejich využití nijak zvlášť osobně nepomáhají.
  13. Nemají dlouhodobé vůdčí hodnoty (priority), nebo je mají špatně nastaveny.
  14. Nezralost: není jim dost dobře jasný sebepřesahující a nadčasový účel organizace, či organizační jednotky, v jejímž čele stojí. Pak jej nemohou nabídnout ostatním.
  15. Pod tlakem (např. v nouzi, při nebezpečí) otáčejí kormidlem tak, že úspěch lidí, které by měli vést, je zde brán pouze jako jeden z faktorů rozhodování, nikoliv jako směr snažení.
  16. Mají nízkou úroveň spirituality (transcendence, pocit sounáležitosti s něčím,co přesahuje individuální objekty: jednotlivce, týmy, organizace, státy, ...), nebo alespoň velmi fragmentovaný, nebo přehnaně analytický pohled na svět,
  17. Mají nízkou úroveň sounáležitosti s celým ekosystémem. Mimo jiné se to projevuje i na nízkém soucitu se vším živým.
  18. Mají nízkou úroveň emoční inteligence, a to včetně schopnosti naslouchat.
  19. Necítí za dosažené cíle (které ostatním hodili na krk, nebo se alespoň podíleli na jejich stanovení) a doprovodné efekty vznikající při jejich dosahování hlubokou osobní zodpovědnost.
  20. Usilují, nebo alespoň nebrání neetickým způsobům dosažení toho, aby lidé měli názory shodné s jejich (od zamlčování nepohodlných faktů, přes jejich překrucování, až po represe).

Za vaše náměty předem děkuji.

Komentáře   

 
0 # Už je pozdě
Martin Hájek 2010-06-16 20:06
Článek jsem již, v poněkud pozměněné podobě, publikoval.

Chcete-li tedy dodat něco post mortem, tak prosím ...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se