Mentální strategie

Jednou z dobrých zásad efektivní komunikace je: „Nejdříve se snažte pochopit, potom být pochopeni.” Je to jeden z důležitých návyků pro vedení lidí. Tato zásada je nám dobře známa, otázka však je, zda ji nejen opravdu rozumíme, ale zda ji také umíme dobře používat.

Je přirozené, že k „pochopení druhého” přistupujeme na základě svojí osobní zkušenosti, nebo zkušenosti převzaté od ostatních lidí. A na základě toho člověku rozumíme, „víme”, tedy co nám svojí řečí, nebo svých chováním sděluje. Pokud jste vybaveni dostatečnou mírou reflexe, jistě zachycujete od vašich partnerů, dětí, nadřízených, podřízených i našich přátel signály, že se ve svých úsudcích založených na osobní zobecněné zkušenosti mýlíte. Někdo těch signálů přijímá více, někdo méně. Chcete-li se v umění „nejdříve se snažit pochopit” zlepšit, musíte se naučit dvě věci: CO je třeba pochopit a JAK to pochopit.

A na to se koncentrujeme v této kapitole.

Aby nebylo hned na začátku nějaké nedorozumění: kategorizace, členění lidí (a nejenom jich) do určitých obecnějších kategorií je užitečné. Díky tomu „víme”, jak se projevuje individualista, „víme”, co můžeme očekávat od direktivního ředitele, díky tomu „víme”, co obvykle dělají muži a na co myslí ženy. Kategorizace (ve smyslu zobecnění) je užitečná.

Je však užitečná pouze v určitém kontextu. Když se snažíme pochopit jedince, opravdu mu porozumět, je neobyčejně omezující a zavádějící. Pryč se škatulkováním!

Další zavádějící věcí v pochopení druhého je náš interní systém kladením otázek. Ptáme se sami sebe, nebo jiných: „Proč to ten člověk dělá?”, nebo „Proč se tak chová?”, namísto kladení otázky „Jak to dělá?”. Otázka „proč?” nás však odlákává od velmi konkrétních individuálních strategií a vzorců jednání jedince k často přespříliš obecným příčinám zahrabaných kdesi v bahně minulosti. Ptát se proč? je užitečné; je to užitečné v určitém kontextu. Ne však ve všech kontextech, jak to často děláme. V kontextu konkrétního pochopení jedince je daleko efektivnější a užitečnější se ptát: Jak to dělá? Otázka jak nás totiž orientuje na procesy, na posloupnost činností, na řešení, namísto statické a neměnné odpovědi na proč.

Pro bližší představu rozdílu si porovnejte následující otázky:

Proč?
Jak?
Proč se tak cítíš? Jak se citíš?
Proč ti to chutná? Jak ti to chutná?
Proč si myslíš, že je to špatné? Podle jakých kritérií usuzuješ, že je to špatné?
Proč čteš tak pomalu? Jak konkrétně čteš?

Doufám, že rozdíl vidíte, slyšíte, cítíte.

Při odhalování preferovaných strategií jednotlivce je dobré se soustředit na to, co ten který člověk dělá dobře, na to, co se mu osvědčilo. „Jak to dělá, že to dělá tak dobře?” je obecná otázka, která nám odhalí postup, který se danému člověku osvědčil. Nebo nám. Pak je totiž možné, tento postup, tuto osvědčenou strategii přenést i do oblastí, kde se nám až tak zase moc nedaří. A přesně to dělá NLP: zjišťuje osvědčené strategie a přenáší je do jiných kontextů, ve kterých se lidem nedaří dosahovat žádoucích výsledků.

Neurolingvistické programování identifikovalo více než pět desítek elementárních myšlenkových strategií člověka (tzv. metaprogramů). Pojďme se nyní seznámit s těmi, které jsou pro vedení lidí nejdůležitější.

1. Třídění dle míry abstrakce (obecný - detailní)

Někteří lidé jsou v určitých kontextech orientování více na detail, jiní na „velký obraz”, na obecnost. První při četbě nejprve vnímají jednotlivá slova, která se jim pak skládají do vět, druzí naopak vnímají najednou nejdříve celé věty, které se v konečném důsledku (nakonec) sestávají ze slov. To jest, někteří (v daném kontextu) postupují od detailů k obecnému (induktivní způsob myšlení), druzí preferují právě opačný postup: od obecného k detailům (deduktivní způsob myšlení). V jiné souvislosti jsme se tím již zabývali v kapitole o chunkingu.

Kombinace obou způsobů myšlení nám poskytuje ucelenější pohled na svět, zatímce setrvávat za všech okolností u našeho preferovaného způsobu poněkud omezuje naše vnímání reality i naše možné způsoby reakce na ni. Pro generálního ředitele velké nadnárodní korporace není moc produktivní (a ani pro organisaci samotnou), aby se osobně zabýval detaily výpočtu daně z přidané hodnoty u každé faktury. Na druhou stranu pro jeho rodinu může být frustrující, bude-li používat svůj způsob „generálního” myšlení jako jediný i v roli otce syna ve třetí třídě základní školy.

Jak poznáme tuto (a ostatní) strategii myšlení?

Za prvé tak, že se ptáme na to, jak lidé dělají to, co dělají dobře. V různých rolích a v různých kontextech. A za druhé tak, že pozorně nasloucháme, co říkají. Jaká oblíbená slůvka při konverzaci používají.

Lidé se zaměřením na detail používají často obraty jako: pojďme do podrobností, podívejme se na detail, upřesněme to, a tak podobně. Lidé se zaměřením na obecné spíše používají obraty typu: obecně vzato, z obecného hlediska, a podobně.

2. Třídění vztahů (shoda - rozdíl)

Lidé se zaměřením na shodu nejdříve vyhledávají podobnost věcí a událostí. Když potkají několik lidí, vidí je nejdříve jako celou skupinku, a pak si teprve všimnou, že jsou tam dva dospělí a dvě děti. A pak, že jeden dospělý je muž a druhý žena a že děti jsou dvě holčičky. A pak, že jedna holčička je malá a druhá veliká.

Lidé se zaměřením na rozdíl si nejdříve všimnou rozdílů a teprve potom si všimnou rozdílů.

Tyto dvě odlišně strategie se například velmi výrazně projevují v postupu učení. Jak si zapamatuji nové věci? Beru ji nejdříve jako zcela novou, unikátní anebo je mi na první pohled zřejmá souvislost s tím co už umím a znám?

3. Třídění dle reprezentačního systému (vizuální - auditivní - kinestetický - olfaktorický a gustatorický)

Svůj svět vnímáme svými pěti smysly. Svoji subjektivní zkušenost si jejich pomocí také interně reprezentujeme přes obrazy, zvuky, pocity, vůně a chutě. Je dobré vědět, jakému kanálu a jaké reprezentaci my sami a druhý člověk dává v té které situaci přednost.

Při komunikaci se u osob s vizuálním reprezentačním systémem objevují slůvka jako vidím, je to jasné, pojďme se na to podívat, barevný, tmavý, světlý a podobně. Auditivní používají slůvka: slyšet, zvučet, dunět, bubnovat, harmonický, falešný, atd. Kinestetický hovoří o svých vjemech takto: svírat, uchopit, držet, pustit, tíživý, chladný, hladký, drsný, citlivý. Lidí s olfaktorickým nebo gustatorickým reprezentačním systémem není až tak mnoho. Přesto jsou a používají slůvka, která vyjadřují to, co jim na tom voní, nevoní, chutná či nechutná. Zda je to sladké, slané, hořké a podobně.

4. Třídění dle směru postupu (směrem k - směrem od)

Lidé se vzorcem „směrem k” potřebují vědět kam jdou, zatímco lidé se vzorcem „směrem od” dávají přednost vědět, čemu se vyhnou. U lidí s vyhraněným smyslem „směrem k”, sice cíl vidí, ale nevnímají překážky, kterým je třeba se na cestě k cíli vyhnout. A ti druzí, ti s vyhraněným smyslem „směrem od” často pro samé vyhledávání překážek ani netuší, k jakému konečnému cíli jejich úsilí směřuje: vyhledávání problémů a překážek a vyhýbání se jim, to je jejich cíl.

5. Třídění dle důvodu k činu (nutnost - možnost)

Někteří, aby se mohli k něčemu rozhodnout, k tomu potřebují více možností. Když je nemají, hledají tak dlouho, dokud je nenaleznou. Pak teprve jsou spokojeni a může začít vlastní proces rozhodování. N2kterým lidem to nevyhovuje. Mají rádi, proč to či ono je nutné učinit a jsou s tímto postupem spokojeni. Mají-li více možností, musí nejdříve „přebytečné” možnosti eliminovat a z poslední, jediné možnosti si udělat nutnost.

Obě strategie jsou velmi dobře slyšitelné z jazykových vzorců - viz metamodel jazyka, modální operátory nutnosti a možnosti.

Chcete-li takové lidi motivovat k činu, je ohleduplné, abyste na ně hovořili jejich jazykem. A ne svým.

6. Třídění dle referenčního systému (interní - externí)

Referenční systém to je vztažný systém, který lidem podle nějakých kritérií potvrzuje, zda to, co dělají, dělají dobře, nebo špatně, nebo zda to stojí, čí nestojí za to se do toho vůbec pustit. Někteří mají vnitřní, jiní zase vnější, externí reprezentační systém. Pro lidi s externím reprezentačním systémem je důležité mínění okolí. Pro lidi s vnitřním systémem pouze jejich vlastní názor. Že je vhodné mít pro různé kontexty obě dvě strategie k dispozici je, myslím, nabíledni.

7. Třídění dle filosofického směru (proč - jak)

Ano, přiznávám, že jsem výrazně orientován na proč. Vím, že někteří mí flexibilnější nebo opačně zaměření kolegové, moje rodina i moji přátelé mají se mnou starosti. Jsem zkrátka pomalejší. Opravdu si musím najít důvod, proč bych měl to či ono činit. Bez tohoto zdůvodnění se opravdu nehnu. Jsem spokojen a vyhovuje mi to. Opravdu věřím tomu, že když vím důvod k činu, způsob se vždy najde. Opravdu je mi těžké pochopit opačný způsob uvažovaní. Avšak i bez toho mohu respektovat a respektuji, že takoví lidé jsou. A mohu k nim hovořit jejich jazykem. Prostě si pouze pro sebe řeknu proč a jim řeknu pouze jak. Projeví-li pak dychtivost vědět proč, skvěle!

Závěrečné poznámky

Na základě svých dlouholetých zkušeností i zkušeností svých kolegů mohu směle tvrdit, že komunikace mezi lidmi s opačnými extremálními strategiemi myšlení je prakticky nemožná. Pokud tedy alespoň jedna ze stran si tyto rozdíly neuvědomí a nepřizpůsobí svůj jazykový projev straně druhé. Pro lidi, kteří vedou, nebo vést chtějí je to klíčová dovednost.

Věřím, že zásadu Stephena Coveye „Nejdříve se snažte pochopit, potom být pochopeni” je žádoucí doplnit, přeformulovat takto:

Nejdříve se snažte pochopit, potom přizpůsobit své chování, a nakonec být pochopeni.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se