S čím při vedení začít? S myšlenkou na konec!

Podrobně jsme probrali téměř celý problémový prostor vedení lidí: vedoucího, vedené lidi, vztahy mezi nimi. Zbývají nám cíle.

Jak správně specifikovat cíle naleznete prakticky všude. Zabývá se tím veškerá manažerská literatura i literatura zaměřená na rozvoj osobnosti. Předpokládám tedy, že každý ví, že cíl má být specificky, měřitelný, akční, realistický, časově vymezený, předpokládám, že i víte, jak stanovit jeho přiměřenou velikost vzhledem k jeho lákavosti. Určit dobře cíl a promítnou je do strategií a do každodenních činností je základní kompetencí každého řídícího pracovníka, každého rodiče, každého člověka, který má v plánu něco udělat...

Pro kvalifikované vedení sebe sama a pro vedení lidí však nestačí. Zde přistupuje další požadavek, požadavek na smysluplnost cíle.

V této kapitole si tento důležitý a zároveň překvapivě často ignorovaný atributu dobrého cíle podrobně rozebereme. Kromě vysvětlení vlastního pojmu smysluplnosti, si objasníme techniku, která ke stanovení smysluplného cíle vede. Dále si vysvětlíme, že není jedno, která naše vnitřní část se danému kroku plnění cíle věnuje a naučíme se svůj čas přidělovat činnostem, které mají pro náš život smysl a nedělat to, co v podstatě ani nechceme. Abych to řekl jinak:

Lídři nemají čas na nesmyslné věci.

Vše to, co dělají, dělají rádi. Vše to, co dělají, dělají dobře. Z výsledků a činností, která k nim vede mají dobrý pocit.

Tak mohou žít - a žijí - šťastný, celistvý, harmonický a produktivní život. Ke svému prospěchu i prospěchu svého okolí.

Výsledky, vnější úspěch a vnitřní dobrý pocit

Je mnoho neuvěřitelně pracovitých lidí, manažerů i výkonných pracovníků, rodičů i jejich dcer a synů. Honí se pět - a lépe sedm - dní v týdnu od rána do večera. Týden za týdnem, měsíc za měsícem, rok za rokem. Denně plní i desítky cílů. Nevěnují se nesmyslům. Jsou úspěšní. Velká auta, ještě větší domy, ještě vetší zahrady. Okolí na ně shlíží s obdivem i částečnou závistí. A snaží se je napodobit. Jak? Že své úsilí věnují tomu, co má smysl a věnují se tomu moc.

První infarkt, první duševní zhroucení, nebo rozpad rodiny vyhodnotí někteří jako signál, že něco je špatně. Ne všichni, ale někteří. Někteří tento signál pochopí po třetím infarktu, někteří nikdy.

Ti, kteří varovní signál rozeberou, vždycky a zákonitě zjistí, že zatímco se domnívali, že pracují na smysluplných věcech, věnovali svůj čas povětšinou nesmyslům.

Je to kruté poznání.

Podívejte se kolem sebe a všímejte si, kdo žije harmonický a šťastný život.

Podívejte se na naše politiky, na jejich křečí sevřené tváře, podívejte se na jejich vztek, se kterým mlátí jeden do druhého. To asi nebude příklad harmonického a šťastného života, že?

Podívejte se na známé osobnosti. Jeví se vám šťastní? Naleznete je. A však utápění problémů v drogách, alkoholu, neurovnané rodinné vztahy nejsou ani u této skupiny lidí až tak výjimečné.

Mohl bych pokračovat donekonečna.

V zásadě lze zjistit, že do vnitřních rozporů se dostávají spíše lidé úspěšní, než neúspěšní. Ti neúspěšní si totiž myslí, že dosáhnou cíle budou spokojeni. Ti úspěšní buď už vědí, že asi ne, nebo jim to dá první, druhý, třetí infarkt vědět.

Řečeno slovy klasika:

Děláme často dvě chyby: Za prvé, nemáme jasnou představu o tom, kdo jsme. Proto se naše návyky stávají naší identitou a rozhodnutí je změnit, je vlastně ohrožením naší vnitřní jistoty. Nejsme schopní si uvědomit, že nejsme svými návyky. Můžeme je vytvářet a potom zase překonávat. Nemusíme se stát oběťmi podmínek a podmínění. Můžeme si vytvořit svůj vlastní scénář, zvolit si směr a kontrolovat svůj osud.

Za druhé, nemáme jasnou představu, kam bychom se chtěli dostat. Proto naše předsevzetí snadno vezmou za své, a my jsme potom zklamaní a vzdáváme se. Nahradit hluboce zakořeněný zlozvyk nějakým dobrým návykem vyžaduje mnohem víc, než se dočasně "vybičovat" nějakou zjednodušenou formulí jako například "mysli pozitivně" nebo "zkus to znovu." Vyžaduje to hluboké chápání sebe sama a principů a také procesu růstu a změny. A to zahrnuje stanovení, odevzdanost, zpětnou vazbu a následování.

Stephen Covey

Pokud již úspěšní jste, možná, že již víte, nebo alespoň pociťujete, že vnější úspěch a vnitřní dobrý pocit, není totéž. Možná, že ještě ne. Jde to napravit. Pokud teprve hodláte být úspěšní, nebo ještě úspěšnější, je dobré tomuto typickému problému úspěšných lidí předejít.

Je to jednoduché: zjistit, opravdu zjistit, co pro Vás samé má smysl a co ne.

V souvislosti s růstem všeobecného povědomí o time managementu IV. generace vám asi nebudou úplně neznámé termíny jako „životní poslání”, „poslání organizace”, „mission statement”. Ty všechny popisují konečný účel a smysl toho všeho. Teprve v tomto zastřešujícím rámci se určují jednotlivé cíle. A právě díky tomuto rámci jsou to cíle, které si vnitřně neodporují, ale naopak se vzájemně doplňují a podporují. Bez společného rámce je to často naopak.

Pokud jste absolvovali dostatečně „měkké” manažerské školení, nebo jste četli vynikající publikace Stephena R. Coveye nebo Petra Pacovského, určitě jste se s formulací osobního poslání také setkali. Každopádně se ukazuje, že základní podmínkou vedení sebe a vedení ostatních je začít s myšlenkou na konec: formulovat dobré osobní poslání.

Osobní poslání

Vytvořit dobré osobní poslání není snadné. Výsledek často nestojí za nic, pokud jsou při tom použity nesprávné techniky; techniky, které nerespektují přírodní principy. Konkrétně lidskou neurologii.

Představte si, že dostanete za úkol napsat plán na dosažení něčeho s podmínkou, že plán musíte vypracovat ještě s dalším člověkem. Vaším dalším úkolem je společně plán realizovat.

Pokud si za svého spolupracovníka vyberete cizince, se kterým se ani trochu nedorozumíte, pak se události budou odehrávat dle následujícího scénáře: jelikož neumíte druhému sdělit, že máte vypracovat plán, napíšete jej sami. Kopii sice můžete druhému dát, ale je to stejně k ničemu, protože je jasné, že se plánem řídit nebude. Ne, že by nechtěl, ale proto, že jej neumí přečíst.

A právě takto lidé velmi často formulují svá životní poslání (když už je tedy vůbec formulují).

S jednou nedílnou částí naší osobnosti hovoříme jazykem, kterému nerozumí. A my nerozumíme jí. A toto nedorozumění má své důsledky: pouze jedna naše část se na plnění cílů a plánů podílí. A jestliže se i přes tyto snížené výkonné kapacity podaří zvýšeným úsilím naší druhé části plánu/cíle dosáhnout, pak se často stává, že s dosaženým výsledkem je spokojena pouze jedna naše část a druhá vůbec ne. A právě to je již zmíněná příčina problémů úspěšných lidí, těch, kteří umí svých (chybně specifikovaných) cílů svým mimořádným úsilím opravdu dosáhnout.

Jak dosáhnout toho, že dosahování cíle bude zapojena celá naše osobnost a jak dosáhnout toho, že to vůbec je ten správný cíl?

Není mě známa publikace, která správnou techniku dostatečně správně nebo přesně popisuje. Duchovní literatura je na tom s technikami lépe, ale ohledně příčin se zhusta dovolává nějakého Boha, či nějaké vyšší moci. Nemyslím však, že je třeba chodit tak daleko, když je daný jev takříkajíc „přímo u nosu ” a existuje pro něj poměrně jednoduché racionální vysvětlení.

Nejedná se o žádnou převratnou novinku; obdobné techniky jsou vyučovány a s úspěchem využívány v jiných oblastech: například při skálolezení, při koučování, v terapii, atd., atd., zkrátka všude tam, kde je žádoucí dosáhnout vynikajícího a správného výsledku.

Jedním z nejdůležitějších podniků, které ve svém životě máte a budete mít, je podnik jménem váš život.

Jde zajisté o to, aby tento podnik byl co nejúspěšnější - aby dosahoval co nejlepších vnějších výsledků. Nejenom však.

Je také důležité, aby lidé, kteří v tomto podniku pracují, se cítili spokojeně. Aby z práce a z dosahovaných výsledků, měli dobrý pocit. Pokud ne, je zle.

Při vedení a řízení tohoto podniku je nutné respektovat určité zákony, kterým je při své existenci podřízen, a ze znalosti těchto zákonů používat při jeho vedení a řízení ty správné techniky. Naučím vás, jak správně (tj. s respektování zákonů) formulovat poslání podniku a z něho vyplývající business plán, jak efektivně podnik strukturovat a organizovat s cílem vybudovat vynikající podnik.

Lze věci nechat náhodě. Dělá to tak většina. Šance na úspěch jsou každopádně větší než ve sportce. Můžete se však také naučit ovlivnit uvedené svým osobním volním úsilím. Není to tak těžké.


Jak fungujeme

Člověk, jak jsme si již mnohokrát říkali, není jenom fyzické tělo a myšlení. Člověk má i svoji emocionální a duchovní stránku. Ignorovat tuto skutečnost, přírodní zákon, znamená koledovat si o problémy.

Emoce

Už jsme si vysvětlovali, že jedna naše část mozku nerozumí slovům. Nerozumí našim racionálním a naprosto logickým důvodům. Řídí se svými vlastními zákony. Pokud se s ní naučíme mluvit, tj. nejen ji oslovovat, ale také jí rozumět, získáme přístup k využití našeho plného a nikoliv pouze polovičního potenciálu. A to je základ techniky pro tvorbu smyslupného životního poslání: naučit se dalšímu jazyku.

V jedné z předchozích kapitol jsem napsal:

Je prokázáno, že emoce jsou zpracovávány, zprostředkovány jednou z částí mozku - limbickým systémem. Paul MacLean, významný badatel v oblasti mozku napsal: „Limbický systém, tento primitivní mozek, který nemůže číst ani psát, nám poskytuje cítění toho, co je reálné, pravdivé a důležité.” Kromě toho limbický systém také zprostředkovává hudbu, intonaci řeči a metaforu. Součástí, nebo spíše jakýmsi centrem limbického systému, je tzv. amygdala.

Amygdala dostává informace od kortexu, sjednocuje senzorické informace jak z vnějšího, tak i vnitřního subjektivního světa, což má za následek pocit „reality”. Neumí rozlišit mezi tím, co je reálné a tím, co je pouhá představa. Na obojí reaguje stejně, jako na věc reálnou. Stačí si například pouze představit citrón, jeho kyselou chuť, a amygdala na to reaguje jako na reál a dává pokyn tělu, co s tím má dělat: vylučovat sliny. A, to je i vysvětlení toho, proč jsou techniky mentálního prožívání některých věcí v předstihu tak účinné. Skokani do výšky často skáčou nejdříve mentálně, golfisté si úder také prožívají dopředu a mezi horolezci je běžná tréninková technika mentálního lezení.

Některé věci, které si představujeme, nejsou pro nás zrovna dvakrát příjemné a vzbuzují v nás traumata, či fóbie. Jsou totiž pro nás reálné. Bylo by asi pro nás dobré umět toto omezující prožívání změnit na poněkud jiné.

Dalším faktem je, že limbický systém je spjat s autonomní nervovou soustavou, která má na starosti naše hladké svaly, a tím ovlivňuje náš krevní tlak, tep, zažívací soustavu, velikost oční panenky. Autonomní nervová soustava také řídí činnost našich žláz. Což vysvětluje, z jakého důvodu nám začne bušit srdce, nebo se svírat žaludek, nebo zrudneme, jsou-li torpédovány naše nejvnitřnější přesvědčení, hodnoty a naše identita.

Myšlení je zprostředkováváno jinou částí mozku, neokortexem. Neokortex tedy „rozumí” racionální, logické řeč. Oproti tomu, limbický systém této racionální informaci prostě „nerozumí”. Jelikož amygdala také spojuje emoce se symboly, limbický systém jako celek „rozumí” pouze metaforám, symbolům, asociacím a reaguje na ně. Proto jsou logické argumenty tak málo účinné při změně emocí, proto se emocionální inteligenci nelze naučit standardními racionálními výukovými metodami, proto manažeři, kteří neumí pracovat s emocemi svými a s emocemi „svých” lidí, obyčejně v roli lídrů selhávají.

Jestliže tedy se nám podaří dát amygdale pokyny, kterým bude rozumět, a které vezme za svoje, zapojíme do procesu dosahování cílů i naší neracionální, avšak velmi mocnou část. Dostaví se emocionální důsledek, který v konečném výsledku změní náš kognitivní i fyziologický stav.

Zároveň však nemůžeme dávat pokyny, které jsou proti zájmům této neracionální části. Ona je prostě nevezme. Musíme se naučit jejím přáním a potřebám naslouchat. Musíme se naučit naslouchat našim pocitům.

Člověk však nemá jenom pocity. Má i svoji spirituální část.

Spiritualita

Přístup ke svému spirituálnímu já je z vědeckého hlediska zatím podstatně méně vysvětlitelné, než je tomu u emocí. „Bůh” totiž není lokalizován, ale je všude.Viz například toto, nebo toto. Bůh/spiritualita má vlnovou povahu. Nejsnadnější přístup k němu/ní je při alpha frekvenci mozkových vln. Proto jsou meditační techniky v tomto případě tak účinné.

Meditačních technik existuje celá řada a naleznete je v bohaté literatuře. Hodně dobře to mají zpracováni budhisté. O některých meditačních technikách jsem psal i já v souvislosti s mistrovstvím, protože při mistrovství také musíte zapojovat úplně všechno).

Formulace osobního poslání

Najděte si nějaké klidnější místo. Zapojte svoji představivost a pokuste se pro sebe sama najít nějakou vhodnou metaforu. Řekněte si: „Jsem jako xxx,” kde xxx je cokoliv, co cítíte, že byste v „pohádkovém” příběhu mohli být. Často to bývá nějaký archetyp, zvíře, rostlina, postava z pohádky nebo z filmu.

Například jsem jako vlk, jako orchidej, jako tygr, jako Herkules, jako srna, a tak podobně.

Není dobré si vybrat něco, co je stálé a neměnné. Například skála, nebo balvan a pod. Jste živí a tudíž proměnní. Je těžké být živí a neměnní zároveň. Lepší je tedy vybrat si něco, co je proměnné. Pokud můžete, dávejte přednost věcem, které jsou proměnné z vlastní svobodné vůle. Je lepší živý organismus, než něco, co se mění díky vnějším okolnostem. Je lepší květina, než voda. Je lepší pes, než sněhulák.

Zkuste si živě představit, jaké by to bylo být xxx. Klaďte si otázky, které znáte ze struktury lidské osobnosti z Diltsových úrovní: Kde jste? Co děláte? Jak to děláte? Co je pro vás důležité? S kým to děláte? Možná, že při v procesu kladení otázek se vám stane, že naleznete ještě lepší metaforu. To je v pořádku. Vezmete tu, ze které máte ten nejlepší pocit a hlavně, ve které vám nic nevadí.

Někdy nalezení té správné metafory trvá půl hodiny, někdy měsíce.


Není v této fázi nejdůležitější, abyste nalezli tu úplně nejsprávnější metaforu; naprosto stačí taková, že vám na ní alespoň nic nebude vadit. Jak budeme v procesu vytváření osobního poslání pokračovat a jak o sobě budete vědět více, můžete se na toto místo vrátit a metaforu vylepšit, nebo ji nahradit. Tento iterativní postup je také o hodně rychlejší, než snaha o dokonalost od prvopočátku.

Nyní si vezměte papír a tužku. Je důležité, aby se váš život prostřednictvím vaší metafory harmonicky vyplnil dosahováním čtyř základních lidských potřeb: fyzických, sociálních, mentálních a duchovních. Napište si tedy krátký příběh, tak na půl strany formátu A4, co, kde, jak, xxx dělá, proč a s kým to dělá s tím, že tam musí být zastoupeny všechny zmíněné základní lidské potřeby: žít, milovat a být milován, poznávat a zanechat odkaz.

Žít = fyzické potřeby. Jsou to potřeby, které zajišťují naši fyzickou existenci. Patří do toho dobré zdraví, správná strava, fyzická kondice. Patří do toho také ekonomické zajištění, bydlení, a podobně.

Milovat a být milován = sociální potřeby. Každý z nás potřebuje milovat a být někým milován. Zde se vyskytuje rodina, kamarádi, partneři

Poznávat = mentální potřeby. Jedná se o náš proces růstu a rozvoje. S tím je spojeno poznání.

Zanechat odkaz = duchovní potřeby. Často se sobecky zaměřujeme na sebe, na to, co chceme my. Jsou tady, a to ať již chceme, nebo ne, určité potřeby, které přesahují naší osobu. Největší naplnění ve zlepšování nás samých přichází s naší schopností být prospěšnější a podávat pomocnou ruku ostatním.

Pro vaši inspiraci - pochopení toho, co je pro vás opravdu důležité - nabízím krátkou vsuvku: Natasha Yar, která nešťastně zahynula při jedné z misí, se ve svém posmrtném odkazu loučí se svými pracovními kolegy. Kapitánem Jean-Luc Picardem, prvním důstojníkem Williamem Rikerem, poradkyní Deannou Troi, kadetem Wesley Crusherem, androidem Datem a důstojníky Worfem, Beverley Crusherovou a Geordi LaForgem.

Základní otázka, kterou se zde nabízí je tato: „Chtěli byste, aby se s vámi vaši spolupracovníci také tak loučili?” Třeba když odcházejí do jiné firmy? Pokud zní vaše odpověď ano, tak co pro naplnění tohoto vašeho přání Vy svým životem uděláte?

Nahrávání videa... Máte v prohlížeči zapnutý javascript?

Znovu opakuji, že je velmi důležité, aby ve vašem příběhu byly zastoupeny rovnoměrně všechny uvedené oblasti. Pokud nebude kterákoliv z uvedených oblastí ve vašem příběhu dostatečně zastoupena, významně tím utrpí kvalita vašeho života. Tak zní zákon.

Chce to trochu fantazie a vynalézavosti, chce to být trochu realistou, trochu analytikem a kritikem, trochu snílkem a trochu člověkem, který má hluboké porozumění pro vztahy s ostatními lidmi.

I zde se nakonec může stát, že získáte pocit, že nalezená metafora není ta pravá a že by měla být jiná. Žádný problém, nalezněte jinou.

Pokud máte z výsledku vašeho úsilí dobrý pocit, otestujte si to ještě jednou: zkuste se do xxx vcítit a zkoumejte, jaké by to bylo být opravdu xxx. Vciťte se všemi smysly: co vidíte, slyšíte, cítíte, jaké vůně a chutě při tom máte?

Pokud z tohoto mentálního experimentu máte dobrý pocit, to jest namodelovaná ideální metaforická představa o vás samotných se vám líbí můžete pokračovat.

Směr je definován rozdílem mezi místem, ve kterém jsme nyní a místem kam se chceme dostat

Jeden ze základních horolezeckých zákonů zní

Tělo nemůže tam kde ještě nebyla vaše mysl.

Eric J. Horst: How to Climb 5.12

Asi cítíte nějaký rozdíl mezi tím, kým jste nyní a tím, kým byste být chtěli. Cítíte rozdíl mezi ideálním stavem a stavem současným. To je normální. Je však ve vašem vlastním zájmu směřovat k cíli. Žít v souladu sami se sebou, dělat činnosti, které přispívají k tomu být tím, co v hloubi duše být chcete. Proto se pustíme i do specifikace rozdílů, ze kterých pro vás vyplyne směr: ty pro vás osobně nejdůležitější činnosti, které ve svém plánování času budete klást na první místo.

K přesnější specifikaci a pojmenování rozdílů je velmi užitečná technika „pozice vnímání”. Již jsme jí vysvětlovali; sice pro jiný účel, ale to je jedno. Tutéž techniku použijeme pro naše současné potřeby.

Přesuňte se v duchu do pozice, ze které vnímáte jak sebe sama, jakým právě jste a zároveň i vaši ideální metaforickou představu. V jakých skutečnostech se liší? V tom co dělají? Nebo jak to dělají? Nebo kde a s kým to dělají? A jakých výsledků dosahují? Zkoumejte, zkoumejte, zkoumejte.

K tomu vám zase pomůže list papíru A4. Napište si na něj ty nejdůležitější věci, kde spatřujete rozdíly. Soustřeďte se na ty, které byste mohli v nějakém pro vás přiměřeném plánovacím období eliminovat, a tím abyste se přiblížit vaši ideální představě, to jest přiblížit se tomu, co chcete. Je vhodné, aby to opět bylo zachyceno metaforicky, zároveň však musíte přesně vědět, co daná metafora pro vás v reálu znamená. Pod přiměřeným plánovacím obdobím rozumíme něco mezi rokem a pěti lety.

Tím jste si vytyčili směr na nejbližší období.


Business plán = cíl, strategie, standardy, kritéria

Dané činnosti jsou z hlediska plánování dvojího charakteru: jednorázové a opakované. Rozdělte si položky do těchto do skupin. Například tak, že si je ve svém seznamu označíte vhodným grafickým symbolem: pro opakovanou činnost volte jako odrážku třeba kolečko, pro jednorázovou třeba čtvereček.

Pokud máte ve svém seznamu pouze jednorázové činnosti, není to příliš dobré. Je dobré mít návyky; je dobré dělat opakované činnosti, které se opakováním stanou přirozenou součástí vašeho já. Může to být pravidelné cvičení, telefonování klientům v definovaný den týdne po definovanou dobu, mohou to být společně rodinné činnosti apod.

Váš top manažerský tým (snílek, realizátor, hodnotitel a emocionální člověk) právě vytvořil rámcový business plan a základní strategii pro podnik jménem váš život.

Jaký by to byl top manažerským tým, kdyby také nespecifikoval požadované standardy a kritéria plnění? Určitě si tedy k jednotlivým bodům poznamenejte, jak přesně poznáte, že se daný záměr daří naplnit. Například ve fyzické kondici to může být žádoucí průměrná tepová frekvence běhěm normalizovaného výkonu, může to být třeba čas, který potřebujete k uběhnutí definované vzdálenosti a podobně. Udělejte to pro úplně všechny body z vašeho seznamu.

Na tomto místě se setkává svět vedení vašeho života a svět jeho řízení. Vedení definovalo poslání a základní business plan a strategii, řízení jej dá do podnikové struktury a časového harmonogramu a nastavuje standardy a kritéria.

Aby naše energie a čas věnovaný osobnímu poslání a výběru žádoucích a pro nás prospěšných aktivit nepřišly nazmar, je třeba se pustit do realizace. Je třeba začít něco opravdu dělat.

Realizace business plánu

Business plan nerealizují top manažeři, ale výkonní pracovníci - vaše životní role.

Životní role jsou identifikovány typickými činnosti, kterým věnujete svůj čas. Životními rolemi ženy může být matka, dcera, studentka, sportovkyně, přítelkyně, finanční manažer, marketér a obchodník, zahradnice atd., atd.

Udělejte si audit svých dosavadních životních rolí vašeho podniku a napište si své stávající role na papír. Zkuste je nějak sdružit tak, aby jich bylo sedm plus mínus dvě.

Není to ale zase až tak jednoduché, protože se do činností, tedy do životních rolí, musí promítat i smysl činností.

Například jídlo. Jídlo zabere čas. Někdo se však stravuje ta účelem svého zdraví, pak to patří spíše k roli „pečovatele o osobní zdraví a fyzickou kondici”, pro někoho má význam jídlo jako požitek a dá za úkol stravovat se roli, která zajišťuje požitky pro vašeho ducha a tělo. Pokud nevíte proč nějakou věc děláte, je na místě se vrátit úplně na začátek, k metafoře a rozhodnout se, zda jí dělat chcete. Pokud ne, není důvod, proč byste jí dělali a zdržovali se od dělání pro vás užitečnějších věcí.

Projděte si váš business plán bod po bodu a u každého bodu rozhodněte, která životní role je nejvhodnější pro to, aby daný konkrétní výsledek pomocí konkrétní specifické činnosti zabezpečila.

Možná, že se ukáže, že vzhledem k danému konkrétnímu business plánu nemáte ve svém podniku některé lidi a naopak: někteří tam mohou být přebyteční. Nebojte se překopat organizační strukturu i vyměnit lidi, která v podniku máte.

S každým člověkem, životní rolí, velmi konkrétně projednejte jeho úkol. Musí mít naprosto jednoznačně jasno co, kdy, kde a jak dělá, jak a v čem spolupracuje s ostatními, jakých standardů má být dosažena a hlavně tak i ti, jak je jeho činnost a výsledky důležité pro celkový zdar podniku.

Je důležité, aby veškeré tyto činnosti byly vykonávány profesionály. Přeci nesvěříte pro vás důležitou činnost nějakému amatérovi a neohrozíte tak splnění svého business plánu, že? Nebo snad ano?

Často se ukazuje, že daná životní role nemá potřebné schopnosti. O role je třeba stále pečovat a rozvíjet jejich schopnosti i potenciál. Vedením je pověřen top manažerský tým a ten se o to musí postarat. Musí tedy zařadit do business plánu i rozvoj životních rolí. Pokud to tam nemáte, dejte to tam. Pokud jsem například otcem (matkou), tak bych se měl(a) také postarat, abych byl(a) dobrým (dobrou) otcem (matkou). Je třeba se naučit být dobrým otcem, nebo dobrou matkou. Nemyslíte?

Zároveň se top manažerský tým musí postarat, a to je velmi důležité, aby pro danou životní roli byl ve vašem časovém harmonogramu vyhrazen potřebný prostor. Při krátkodobém týdenním plánování na to myslete. Je jasné, že pokud daná role nedostane pro svoji činnost adekvátní čas, pak ani nemůže svoji část business plánu splnit. To nejde. Pokud se nesplní část plánu, pak ani nesplní podnik jako celek. Protože jednotlivé složky vašeho života se vzájemně ovlivňují a podmiňují. Neplnit business plán podniku vašeho života si rozhodně nemůžete dovolit. Žijete totiž jenom jednou.

Ztracený čas a energie jsou ztraceny navždy.

Eric J. Horst: How to Climb 5.12

Závěr

Podnik vašeho života je tedy zachycen ve dvou základních a snadno zapamatovatelných (!) dokumentech: metaforické životní poslání, základní cíle a činnosti na období + přidělení cílu a činností rolím.

První dokument je poměrně stabilní, mění se jenom tu a tam. Druhý je střednědobý: slouží zejména k plánování času a k tomu, že v daném čase se opravdu naplno budete věnovat tomu, čemu je určen. S plným vědomím toho, proč to děláte, s plnou radostí, zaujetím a nasazením. Všechno, co děláte, budete dělat rádi a budete to dělat dobře.

V organizaci, týmu i doma v rodině lze vytvořit poslání, které bude fungovat, zcela analogicky.

Pokud toho bylo na Vás moc, je to možná tím, že se pokoušíte sníst celý meloun naráz. Nebuďte tak hltaví a rozdělte si celé zpracování na menší kousky. Neočekávejte, že to všechno uděláte na jeden záběr. Ostatně ani Řím nebyl postaven za den. A jak dlouho a v jaké kráse vydržel!

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se