S čím při vedení začít? S myšlenkou na konec!

Jak fungujeme

Člověk, jak jsme si již mnohokrát říkali, není jenom fyzické tělo a myšlení. Člověk má i svoji emocionální a duchovní stránku. Ignorovat tuto skutečnost, přírodní zákon, znamená koledovat si o problémy.

Emoce

Už jsme si vysvětlovali, že jedna naše část mozku nerozumí slovům. Nerozumí našim racionálním a naprosto logickým důvodům. Řídí se svými vlastními zákony. Pokud se s ní naučíme mluvit, tj. nejen ji oslovovat, ale také jí rozumět, získáme přístup k využití našeho plného a nikoliv pouze polovičního potenciálu. A to je základ techniky pro tvorbu smyslupného životního poslání: naučit se dalšímu jazyku.

V jedné z předchozích kapitol jsem napsal:

Je prokázáno, že emoce jsou zpracovávány, zprostředkovány jednou z částí mozku - limbickým systémem. Paul MacLean, významný badatel v oblasti mozku napsal: „Limbický systém, tento primitivní mozek, který nemůže číst ani psát, nám poskytuje cítění toho, co je reálné, pravdivé a důležité.” Kromě toho limbický systém také zprostředkovává hudbu, intonaci řeči a metaforu. Součástí, nebo spíše jakýmsi centrem limbického systému, je tzv. amygdala.

Amygdala dostává informace od kortexu, sjednocuje senzorické informace jak z vnějšího, tak i vnitřního subjektivního světa, což má za následek pocit „reality”. Neumí rozlišit mezi tím, co je reálné a tím, co je pouhá představa. Na obojí reaguje stejně, jako na věc reálnou. Stačí si například pouze představit citrón, jeho kyselou chuť, a amygdala na to reaguje jako na reál a dává pokyn tělu, co s tím má dělat: vylučovat sliny. A, to je i vysvětlení toho, proč jsou techniky mentálního prožívání některých věcí v předstihu tak účinné. Skokani do výšky často skáčou nejdříve mentálně, golfisté si úder také prožívají dopředu a mezi horolezci je běžná tréninková technika mentálního lezení.

Některé věci, které si představujeme, nejsou pro nás zrovna dvakrát příjemné a vzbuzují v nás traumata, či fóbie. Jsou totiž pro nás reálné. Bylo by asi pro nás dobré umět toto omezující prožívání změnit na poněkud jiné.

Dalším faktem je, že limbický systém je spjat s autonomní nervovou soustavou, která má na starosti naše hladké svaly, a tím ovlivňuje náš krevní tlak, tep, zažívací soustavu, velikost oční panenky. Autonomní nervová soustava také řídí činnost našich žláz. Což vysvětluje, z jakého důvodu nám začne bušit srdce, nebo se svírat žaludek, nebo zrudneme, jsou-li torpédovány naše nejvnitřnější přesvědčení, hodnoty a naše identita.

Myšlení je zprostředkováváno jinou částí mozku, neokortexem. Neokortex tedy „rozumí” racionální, logické řeč. Oproti tomu, limbický systém této racionální informaci prostě „nerozumí”. Jelikož amygdala také spojuje emoce se symboly, limbický systém jako celek „rozumí” pouze metaforám, symbolům, asociacím a reaguje na ně. Proto jsou logické argumenty tak málo účinné při změně emocí, proto se emocionální inteligenci nelze naučit standardními racionálními výukovými metodami, proto manažeři, kteří neumí pracovat s emocemi svými a s emocemi „svých” lidí, obyčejně v roli lídrů selhávají.

Jestliže tedy se nám podaří dát amygdale pokyny, kterým bude rozumět, a které vezme za svoje, zapojíme do procesu dosahování cílů i naší neracionální, avšak velmi mocnou část. Dostaví se emocionální důsledek, který v konečném výsledku změní náš kognitivní i fyziologický stav.

Zároveň však nemůžeme dávat pokyny, které jsou proti zájmům této neracionální části. Ona je prostě nevezme. Musíme se naučit jejím přáním a potřebám naslouchat. Musíme se naučit naslouchat našim pocitům.

Člověk však nemá jenom pocity. Má i svoji spirituální část.

Spiritualita

Přístup ke svému spirituálnímu já je z vědeckého hlediska zatím podstatně méně vysvětlitelné, než je tomu u emocí. „Bůh” totiž není lokalizován, ale je všude.Viz například toto, nebo toto. Bůh/spiritualita má vlnovou povahu. Nejsnadnější přístup k němu/ní je při alpha frekvenci mozkových vln. Proto jsou meditační techniky v tomto případě tak účinné.

Meditačních technik existuje celá řada a naleznete je v bohaté literatuře. Hodně dobře to mají zpracováni budhisté. O některých meditačních technikách jsem psal i já v souvislosti s mistrovstvím, protože při mistrovství také musíte zapojovat úplně všechno).

Formulace osobního poslání

Najděte si nějaké klidnější místo. Zapojte svoji představivost a pokuste se pro sebe sama najít nějakou vhodnou metaforu. Řekněte si: „Jsem jako xxx,” kde xxx je cokoliv, co cítíte, že byste v „pohádkovém” příběhu mohli být. Často to bývá nějaký archetyp, zvíře, rostlina, postava z pohádky nebo z filmu.

Například jsem jako vlk, jako orchidej, jako tygr, jako Herkules, jako srna, a tak podobně.

Není dobré si vybrat něco, co je stálé a neměnné. Například skála, nebo balvan a pod. Jste živí a tudíž proměnní. Je těžké být živí a neměnní zároveň. Lepší je tedy vybrat si něco, co je proměnné. Pokud můžete, dávejte přednost věcem, které jsou proměnné z vlastní svobodné vůle. Je lepší živý organismus, než něco, co se mění díky vnějším okolnostem. Je lepší květina, než voda. Je lepší pes, než sněhulák.

Zkuste si živě představit, jaké by to bylo být xxx. Klaďte si otázky, které znáte ze struktury lidské osobnosti z Diltsových úrovní: Kde jste? Co děláte? Jak to děláte? Co je pro vás důležité? S kým to děláte? Možná, že při v procesu kladení otázek se vám stane, že naleznete ještě lepší metaforu. To je v pořádku. Vezmete tu, ze které máte ten nejlepší pocit a hlavně, ve které vám nic nevadí.

Někdy nalezení té správné metafory trvá půl hodiny, někdy měsíce.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se