S čím při vedení začít? S myšlenkou na konec!

Podrobně jsme probrali téměř celý problémový prostor vedení lidí: vedoucího, vedené lidi, vztahy mezi nimi. Zbývají nám cíle.

Jak správně specifikovat cíle naleznete prakticky všude. Zabývá se tím veškerá manažerská literatura i literatura zaměřená na rozvoj osobnosti. Předpokládám tedy, že každý ví, že cíl má být specificky, měřitelný, akční, realistický, časově vymezený, předpokládám, že i víte, jak stanovit jeho přiměřenou velikost vzhledem k jeho lákavosti. Určit dobře cíl a promítnou je do strategií a do každodenních činností je základní kompetencí každého řídícího pracovníka, každého rodiče, každého člověka, který má v plánu něco udělat...

Pro kvalifikované vedení sebe sama a pro vedení lidí však nestačí. Zde přistupuje další požadavek, požadavek na smysluplnost cíle.

V této kapitole si tento důležitý a zároveň překvapivě často ignorovaný atributu dobrého cíle podrobně rozebereme. Kromě vysvětlení vlastního pojmu smysluplnosti, si objasníme techniku, která ke stanovení smysluplného cíle vede. Dále si vysvětlíme, že není jedno, která naše vnitřní část se danému kroku plnění cíle věnuje a naučíme se svůj čas přidělovat činnostem, které mají pro náš život smysl a nedělat to, co v podstatě ani nechceme. Abych to řekl jinak:

Lídři nemají čas na nesmyslné věci.

Vše to, co dělají, dělají rádi. Vše to, co dělají, dělají dobře. Z výsledků a činností, která k nim vede mají dobrý pocit.

Tak mohou žít - a žijí - šťastný, celistvý, harmonický a produktivní život. Ke svému prospěchu i prospěchu svého okolí.

Výsledky, vnější úspěch a vnitřní dobrý pocit

Je mnoho neuvěřitelně pracovitých lidí, manažerů i výkonných pracovníků, rodičů i jejich dcer a synů. Honí se pět - a lépe sedm - dní v týdnu od rána do večera. Týden za týdnem, měsíc za měsícem, rok za rokem. Denně plní i desítky cílů. Nevěnují se nesmyslům. Jsou úspěšní. Velká auta, ještě větší domy, ještě vetší zahrady. Okolí na ně shlíží s obdivem i částečnou závistí. A snaží se je napodobit. Jak? Že své úsilí věnují tomu, co má smysl a věnují se tomu moc.

První infarkt, první duševní zhroucení, nebo rozpad rodiny vyhodnotí někteří jako signál, že něco je špatně. Ne všichni, ale někteří. Někteří tento signál pochopí po třetím infarktu, někteří nikdy.

Ti, kteří varovní signál rozeberou, vždycky a zákonitě zjistí, že zatímco se domnívali, že pracují na smysluplných věcech, věnovali svůj čas povětšinou nesmyslům.

Je to kruté poznání.

Podívejte se kolem sebe a všímejte si, kdo žije harmonický a šťastný život.

Podívejte se na naše politiky, na jejich křečí sevřené tváře, podívejte se na jejich vztek, se kterým mlátí jeden do druhého. To asi nebude příklad harmonického a šťastného života, že?

Podívejte se na známé osobnosti. Jeví se vám šťastní? Naleznete je. A však utápění problémů v drogách, alkoholu, neurovnané rodinné vztahy nejsou ani u této skupiny lidí až tak výjimečné.

Mohl bych pokračovat donekonečna.

V zásadě lze zjistit, že do vnitřních rozporů se dostávají spíše lidé úspěšní, než neúspěšní. Ti neúspěšní si totiž myslí, že dosáhnou cíle budou spokojeni. Ti úspěšní buď už vědí, že asi ne, nebo jim to dá první, druhý, třetí infarkt vědět.

Řečeno slovy klasika:

Děláme často dvě chyby: Za prvé, nemáme jasnou představu o tom, kdo jsme. Proto se naše návyky stávají naší identitou a rozhodnutí je změnit, je vlastně ohrožením naší vnitřní jistoty. Nejsme schopní si uvědomit, že nejsme svými návyky. Můžeme je vytvářet a potom zase překonávat. Nemusíme se stát oběťmi podmínek a podmínění. Můžeme si vytvořit svůj vlastní scénář, zvolit si směr a kontrolovat svůj osud.

Za druhé, nemáme jasnou představu, kam bychom se chtěli dostat. Proto naše předsevzetí snadno vezmou za své, a my jsme potom zklamaní a vzdáváme se. Nahradit hluboce zakořeněný zlozvyk nějakým dobrým návykem vyžaduje mnohem víc, než se dočasně "vybičovat" nějakou zjednodušenou formulí jako například "mysli pozitivně" nebo "zkus to znovu." Vyžaduje to hluboké chápání sebe sama a principů a také procesu růstu a změny. A to zahrnuje stanovení, odevzdanost, zpětnou vazbu a následování.

Stephen Covey

Pokud již úspěšní jste, možná, že již víte, nebo alespoň pociťujete, že vnější úspěch a vnitřní dobrý pocit, není totéž. Možná, že ještě ne. Jde to napravit. Pokud teprve hodláte být úspěšní, nebo ještě úspěšnější, je dobré tomuto typickému problému úspěšných lidí předejít.

Je to jednoduché: zjistit, opravdu zjistit, co pro Vás samé má smysl a co ne.

V souvislosti s růstem všeobecného povědomí o time managementu IV. generace vám asi nebudou úplně neznámé termíny jako „životní poslání”, „poslání organizace”, „mission statement”. Ty všechny popisují konečný účel a smysl toho všeho. Teprve v tomto zastřešujícím rámci se určují jednotlivé cíle. A právě díky tomuto rámci jsou to cíle, které si vnitřně neodporují, ale naopak se vzájemně doplňují a podporují. Bez společného rámce je to často naopak.

Pokud jste absolvovali dostatečně „měkké” manažerské školení, nebo jste četli vynikající publikace Stephena R. Coveye nebo Petra Pacovského, určitě jste se s formulací osobního poslání také setkali. Každopádně se ukazuje, že základní podmínkou vedení sebe a vedení ostatních je začít s myšlenkou na konec: formulovat dobré osobní poslání.

Osobní poslání

Vytvořit dobré osobní poslání není snadné. Výsledek často nestojí za nic, pokud jsou při tom použity nesprávné techniky; techniky, které nerespektují přírodní principy. Konkrétně lidskou neurologii.

Představte si, že dostanete za úkol napsat plán na dosažení něčeho s podmínkou, že plán musíte vypracovat ještě s dalším člověkem. Vaším dalším úkolem je společně plán realizovat.

Pokud si za svého spolupracovníka vyberete cizince, se kterým se ani trochu nedorozumíte, pak se události budou odehrávat dle následujícího scénáře: jelikož neumíte druhému sdělit, že máte vypracovat plán, napíšete jej sami. Kopii sice můžete druhému dát, ale je to stejně k ničemu, protože je jasné, že se plánem řídit nebude. Ne, že by nechtěl, ale proto, že jej neumí přečíst.

A právě takto lidé velmi často formulují svá životní poslání (když už je tedy vůbec formulují).

S jednou nedílnou částí naší osobnosti hovoříme jazykem, kterému nerozumí. A my nerozumíme jí. A toto nedorozumění má své důsledky: pouze jedna naše část se na plnění cílů a plánů podílí. A jestliže se i přes tyto snížené výkonné kapacity podaří zvýšeným úsilím naší druhé části plánu/cíle dosáhnout, pak se často stává, že s dosaženým výsledkem je spokojena pouze jedna naše část a druhá vůbec ne. A právě to je již zmíněná příčina problémů úspěšných lidí, těch, kteří umí svých (chybně specifikovaných) cílů svým mimořádným úsilím opravdu dosáhnout.

Jak dosáhnout toho, že dosahování cíle bude zapojena celá naše osobnost a jak dosáhnout toho, že to vůbec je ten správný cíl?

Není mě známa publikace, která správnou techniku dostatečně správně nebo přesně popisuje. Duchovní literatura je na tom s technikami lépe, ale ohledně příčin se zhusta dovolává nějakého Boha, či nějaké vyšší moci. Nemyslím však, že je třeba chodit tak daleko, když je daný jev takříkajíc „přímo u nosu ” a existuje pro něj poměrně jednoduché racionální vysvětlení.

Nejedná se o žádnou převratnou novinku; obdobné techniky jsou vyučovány a s úspěchem využívány v jiných oblastech: například při skálolezení, při koučování, v terapii, atd., atd., zkrátka všude tam, kde je žádoucí dosáhnout vynikajícího a správného výsledku.

Jedním z nejdůležitějších podniků, které ve svém životě máte a budete mít, je podnik jménem váš život.

Jde zajisté o to, aby tento podnik byl co nejúspěšnější - aby dosahoval co nejlepších vnějších výsledků. Nejenom však.

Je také důležité, aby lidé, kteří v tomto podniku pracují, se cítili spokojeně. Aby z práce a z dosahovaných výsledků, měli dobrý pocit. Pokud ne, je zle.

Při vedení a řízení tohoto podniku je nutné respektovat určité zákony, kterým je při své existenci podřízen, a ze znalosti těchto zákonů používat při jeho vedení a řízení ty správné techniky. Naučím vás, jak správně (tj. s respektování zákonů) formulovat poslání podniku a z něho vyplývající business plán, jak efektivně podnik strukturovat a organizovat s cílem vybudovat vynikající podnik.

Lze věci nechat náhodě. Dělá to tak většina. Šance na úspěch jsou každopádně větší než ve sportce. Můžete se však také naučit ovlivnit uvedené svým osobním volním úsilím. Není to tak těžké.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se