Od profesionality k mistrovství

Charakteristiky mistrovské zóny

Až budete zkoušet se dostat do zóny mistrovství, určitě sami všemi smysly poznáte, až se tam octnete. Rozdíl je velmi, velmi zřetelný, viditelný, pociťovaný, hmatatelný, slyšitelný a uvědomovaný. Přesto chci popsat několik základních charakteristik pobytu v zóně; charakteristik, které jsou společné všem, kteří v zóně byli:

  • výrazný pokles tepové a dechové frekvence,
  • plynulé, rovnoměrné a hluboké dýchání,
  • výrazně rozšířené vnímání svého okolí: vnímáte najednou celek i detaily a jejich vzájemné souvislosti v rozsahu, který při normálním stavu Beta nejde,
  • výrazně rozšířené vnímání svého těla: podstatně lépe si uvědomujete své tělo, jeho jednotlivé části i celek,
  • vnímání harmonické rovnováhy mezi pohybem těla a klidem mysli,
  • vnímání rovnováhy mezi koncentrací a relaxací: jak v mentálním, tak fyzickém slova smyslu.

Jak se do zóny dostat

Před tím, než se pokusíte se do zóny dostat, je dobré si vhodně zvolit tu správnou činnost. Platí totiž pravidlo:

Nelze vstoupit do zóny mistrovství v činnosti, kterou člověk profesionálně neumí.

Důvod je jasný: takový člověk musí na činnost myslet, což mu znemožňuje vstoupit do (alespoň) hladiny Alfa. Jinak řečeno: provedení činnosti příliš zaměstnává jeho mozek a nedovolí mu „usnout”.

Uvádí se, že mistrovství v něčem lze dosáhnout tak za deset až patnáct let. Rozumí se tím od začátku výuky.

Není to pravda.

Velmi totiž záleží na komplexnosti dané činnosti. Jednoduchou, cyklicky opakovanou činnost lze dokonale technicky (profesionálně) zvládnout za pár dnů až týdnů. Vstoupit poprvé do do mistrovské zóny je pak otázka přinejhorším (což byl můj případ) tří až čtyř měsíců. Samozřejmě, že při každodenním alespoň hodinovém tréninku. Většině lidí se to však povede, jsem si jist, daleko dříve.

Možná, že Vás uvedená časová investice vyděsila. Znovu opakuji, že uvedené tři až čtyři měsíce platí pro „absolutní dřeva”, jako jsem já. Dále bych chtěl podotknout, že to platí pro první vstup do zóny. Pak to již jde docela rychle. A co je na tom to nejkrásnější: přenos získané dovednosti „vstupovat do zóny” při jiných činnostech je již docela snadný a prakticky okamžitý. Samozřejmě to platí pro ty činnosti, které již umíte dělat profesionálně, tj. na nevědomé úrovni.

Pro výcvik si tedy vyberte nějakou poměrně jednoduchou, nejlépe cyklicky se opakující činnost. Takovou však, která vás nenudí. Pocit nudy by vám totiž opět znesnadnil vstup do zóny. V této souvislosti poznamenávám, že jóga, ve které se vyskytují dlouhé statické prvky, je pro tento účel zcela nevhodná. Tréninková činnost by totiž ještě měla být dynamická, souvislá a rovnoměrná.

Naučte se při této činnosti vstupovat do zóny - osvojte si ten pocit, jak na to. A pak tuto dovednost přeneste tam, kde to opravdu potřebujete.

Osvojená dovednost vstupovat do zóny mistrovství je snadno přenositelná do jiných činností, ve kterých je člověk profesionál (je schopen je dělat podvědomě).

Například já jsem se to naučil při provádění Tai Chi a pak jsem to přenesl na horolezení a do managementu. Odzkoušel jsem si to celé od začátku také při běhání a pak jsem to opět snadno přenesl do oblasti mezilidské komunikace, přesněji řečeno pro naslouchání.

Při výuce je důležité si uvědomit, že výuka vstupovat do zóny ne náhodně, ale profesionálně je výuka, která zabere svůj čas. Jak jsem řekl, někdo k tomu má lepší předpoklady, někdo horší. Ať jsou již lepší, nebo horší, každopádně různé zdroje uvádějí, a já jsem si to také osobně potvrdil, že je třeba věnovat tréninku nejméně jednu hodinu denně, dokud se to nepovede. A pak nějakou dobu pokračovat, aby se tato dovednost utvrdila. A pak jí používat (buď při tréninku, nebo naostro), aby nevyprchala. Potvrdil jsem si, že nabytá dovednost vstupovat do zóny již docela zmizí již po měsíční přestávce.

Nepoužívaná dovednost vstupovat do zóny mistrovství časem vyprchá.

Udržování vlastní dovednosti tedy také zabere svůj čas.

Pokud jste rozhodnuti tomu svůj čas věnovat, můžeme přistoupit k vlastní praxi.

Jsou v podstatě pouze tři věci, které jsou společné všem metodám vstupu do zóny: práce s dechem, práce s myslí, práce s tělem.

Před vlastní činností je vhodné začít s krátkou pěti až maximálně deseti minutovou přípravou. Ve stoje, vleže, v sedě, to je jedno.

  1. Aplikujte rovnoměrné hluboké dýchání nosem. Osvědčilo se mi jak úplné jógové dýchání, tak i dýchání, které je praktikováno v Tai Chi. Detaily vynechám, existuje na to bohatá a dostupná literatura.
  2. Vyprázdněte svoji mysl. Vyprázdněte ji od budoucnosti, minulosti. Vyprázdněte ji od žádosti dosáhnout cíle (vstupu do zóny). Soustřeďte se pouze na vlastní prožitek tady a teď. Nejprve se tedy soustřeďte pouze na své dýchání.

Pak plynule, aniž byste přerušovali způsob dýchání a stav mysli, přejděte k vlastní činnosti. A přidejte ještě navíc:

  1. Dbejte, aby Váš pohyb byl co nejrovnoměrnější, nejplynulejší a s použitím co nejméně svalů. Koncentrace mysli na pohyb a dech vám umožní, aby vaše mysl byla opravdu v klidu jako „zrcadlící se hladina nehybného rybníka”.
  2. V této činnosti pokračujte hodinu, až hodinu a půl.

To je všechno. Nic nadpřirozeného, žádná magie ani kouzla.

Všimněte si prosím, že nikde není uvedeno, jak se vlastně do zóny dostat. Ono to totiž vlastně ani nejde. Platí, že

Čím více se snažíte do zóny dostat, tím méně pravděpodobně se Vám to podaří.

Je těžké to popsat, ale doprovodný pocit je ve skutečnosti ten, že do zóny nevstupujete, ale ona sama vás obklopí. Ten, který se tam snaží vědomě dostat, si ve skutečnosti zavírá do zóny vrátka.

Pokud se Vám to zdá příliš jednoduché, než aby to byla pravda, pak Vám mohu poradit dvě věci. Přečtěte si již zmíněnou knihu Johna Douillarda Tělo, mysl a sport. Nebo se zapište na nějaký kurz Tai chi. Pokud to nevíte, tak Tai Chi se také říká umění „meditace v pohybu”, a o to tady jde, že?

A ještě jedna poznámka, která se vám při výuce mistrovství může hodit.

Pokud již při cvičení nějaké pocity máte, pak pravděpodobně také zjistíte, že záleží na tom, kdy a kde danou činnost provádíte. Osobně jsem vůbec nevypozoroval, že by to ovlivňovali nějaké zákonitosti popsané v Ajurvédě nebo Tai Chi. Možná, že jsou popsány jinde, to nepopírám, ale je mi to jedno. Řídím se raději vlastními pocity. Myslím, že i pro vás to může znít rozumně: vyberte si tu dobu a to místo, při kterých máte z cvičení ty nejlepší subjektivní pocity.

Závěr

I když již budete umět do zóny mistrovství vstupovat, neočekávejte, že se Vám to povede vždy a všude. Nevyjde to pokaždé. Proč to tak je, nevím. Ale rozhodně se Vám to podaří podstatně častěji, než kdybyste nedělali vůbec nic. Zároveň však platí, že čím více to budete opakovat, tím častěji toho dosáhnete. Platí totiž, že

Opakování zvyšuje pravděpodobnost opakování

Pokud se naučíte vstupovat do zóny dobře, budete schopni změnit svůj stav velmi rychle. Pro srovnání: já v plné kondici jsem schopen přejít do zóny během pěti až deseti vteřin. Opravdu se čas od času hodí umět rychle mobilizovat své vnitřní zdroje a naplno využít i své silné nevědomé schopnosti. Hodí se to v práci, v rodině i při zábavě.

I v tomto poněkud méně logickému způsobu sebevedení a seberozvoje Vám přeji mnoho zdaru.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se