Myslete způsobem výhra - výhra

Tato premisa je od ostatních dříve uvedených premis poněkud odlišná. Za prvé to není premisa, ale je to imperativ, a za druhé nepochází z dílny v úvodu uvedených terapeutů, ale od Stephena Coveye (viz jeho bestsellery týkající se 7 návyků vůdčích osobností).

Způsob myšlení výhra - výhra kritickým způsobem ovlivňuje vztahy, do kterých vstupujeme. Je nutnou podmínkou pro vznik synergických, vzájemně prospěšných a dlouhodobě udržitelných vzájemných vztahů.

Styl výhra - výhra je velmi výrazným a snadno rozpoznatelným rysem vůdčích osobností. Tím mám na mysli skutečné a vyzrálé vůdčích osobností, nikoliv jejich funkce a nikoliv osoby, které média vůdčími osobnostmi nazývají.

Myšlení a jednání ve stylu výhra - výhra je populárním tématem mnoha tréninkových a vzdělávacích kurzů. Ať jichž obchodních, manažerských, rodičovských, nebo kurzů time managementu. Určitě jste se s ním setkali.

Přes tuto všeobecnou známost a evidentní přínosy tohoto stylu jak pro jeho nositele, tak i jeho okolí se s ním v praxi setkáme velmi zřídka.

V tomto příspěvku nebudu opisovat to, co již napsal Stephen Covey. Bylo by to nošením dříví do lesa. Soustředím se spíše na skutečnosti, které lidem brání v myšlení výhra - výhra a v jejím uskutečňování.

Pro zopakování však začnu se stručným náčrtem celé filosofie myšlení a jednání ve stylu výhra - výhra.

Základní filosofie

Pokud posuzujeme přínos, který vznikl díky nějakému úsilí dvou subjektů (lidí), pak každý z těchto subjektů může dosáhnout zisku, nebo ztráty.

Označme si ztrátu (prohru) číslem -1 a zisk (výhru) číslem 1.

Pochopitelně, že výsledný přínos úsilí může být i nulový. Označme tento přínos číslem 0.

Je zřejmé, že celkovým výsledkem uzavřeného systému, který tvoří dva interagující subjekty, mohou být čísla -2 (prohra - prohra), -1 (prohra - nula), 0 (prohra - výhra, nebo nula - nula), 1 (výhra - nula) a 2 (výhra - výhra).

Výsledky s nulovým koncem

V uzavřených systémech, ve kterých dochází ke směně materiálních hodnot, například peněz, nelze dosáhnout jiného výsledku, než nuly. V uzavřených materiálních systémech, platí zákon zachování dané matérie. Výsledný stav takového systému se tedy nemění, ať děláte cokoliv.

Podniky, jejichž motivační systém staví na finančních odměnách, dosahují výsledku nula: peníze se přesunují. Při transakcích obchodního typu, nákup a prodej zboží, se z pohledu celého systému odehrává také velká nula: v jednom směru se přesunuje zboží a v opačném peníze.

Zatím jsme se věnovali přesunu materiálních hodnot. Mezilidské vztahy jsou poněkud odlišné. Může se zde totiž rodit něco z ničeho, nebo může dojít ke zničení něčeho bez náhrady. Proto jsou v systémech mezilidských vztahů přípustné i hodnoty odlišné od nuly.

Bohužel, mnoho našich vztahů má transakční povahu, ve kterých směňujeme něco za něco:

  • Můžeš se, milý synu, dívat na film, ale pak půjdeš spát.
  • Udělám to, pokud mi zaplatíte přesčasy.
  • Dobře, pojedeme k tvojí mamince, ale slib mi, že tam nebudu muset mýt nádobí.

Při tomto způsobu myšlení dosáhne jedna strana něco, co chce, zatímco druhá strana o to, co chce, přichází. Znamená to výhra - prohra, která v součtu celého systému dává zase nulu.

Systémová nula nastává také v případu, kdy každý ze subjektů dosáhne nuly. Často se jedná o výsledek oboustranného kompromisu.

Výsledky s nenulovým koncem

Docela zajímavá situace je, jestliže jedna strana něco získává a druhá o nic nepřichází. Ze systémového hlediska se jedná o žádoucí výhru o velikosti 1.

Již jsme si říkali, že v uzavřeného systému, ve kterém dochází k pohybu materiálních hodnot je to nemožné. Z nematerialistického pohledu to možné je: sdělím-li poutníkovi informaci, jak se dostane z místa A do místa B, o nic nepřicházím a on získává. Pochválíme-li někoho, neublíží nám to a druhému to udělá radost.

Může se také stát, že jedna strana nic nezískává a druhá o něco přichází. Například někteří lidé hrubě urážejí druhé, aniž si to vůbec uvědomují a ty druhé to mrzí. Na jedné straně je pořád nula, na druhé však došlo ke zhoršení. Výsledný stav celého systému je o -1 horší, než tomu bylo na počátku.

Katastrofální je, jestliže obě strany prohrají. Celkovým výsledkem je, pochopitelně, velká prohra -2. Nic horšího nemůže nastat. Přestože způsob myšlení prohra - prohra odporuje zdravé logice, vyskytuje se. Způsobit druhému prohru i za cenu sebezničení je typickým příkladem. Může to být například sebevražedný atentátník. Například manžel, který kvůli tomu, že ho manželka nemiluje, zabije jí i sebe. Ne každý sebevražedný atentátník však dosahuje prohry. Uvažuje-li totiž atentátník v širších souvislostech, to jest v rámci širšího systému, může se mu jeho vlastní smrt jevit jako výhra jeho strany. Nevnímá v konfliktu pouze sebe: za cenu vlastního života zachraňuje něco většího. Vše velmi závisí na rámci (úhlu) pohledu. Výhra a prohra jsou proto velice pružné pojmy, a to nejenom pro zúčastněné strany, ale i vnější pozorovatele. Proto někdy atentátník dostává nálepku teroristy, jindy zase bojovníka za svobodu. Není to vůbec jednoznačné a ještě se k tomu vrátíme.

Jak naznačuje název tohoto článku, nejžádoucnějším systémovým výsledkem by měla být výhra obou subjektů, tj. velká výhra o velikosti 2. Obě strany výsledek vnímají jako oboustranné vítězství. Například pochválíme-li někoho a zároveň nás těší, že druhý z toho má radost, jedná se o typickou výhru - výhru.

Cílem stylu myšlení výhra - výhra tedy je tedy dosáhnout výhry obou stran. Jde o upřímnou snahu dosáhnout toho, co chceme my a zároveň toho, co chtějí druzí.

Výsledek výhra - výhra je z matematického, humanistického i ekologického pohledu tím nejlepším výsledkem, kterého lze vůbec dosáhnout.

Není jenom tím nejlepším, ale je také tím nejtrvalejším. Co si myslíte, může být systém, ve kterém vítězí pouze jedna stále ta samá strana, trvale udržitelným? Obecně nikoliv. Zdravý člověk, i když zatím prohrávající, touží také po svém vítězství. I proto existují stávky, vzpoury, revoluce i kontrarevoluce.

Překážky pro uplatnění stylu výhra - výhra

Domnívám se, že při praktickém uplatnění stylu výhra - výhra se v praxi nejčastěji objevují tyto čtyři překážky:

  • slabost a strach,
  • uplatnění síly špatným směrem,
  • lhostejnost a
  • nenaslouchání.

Strach

Jsou lidé, a je jich poměrně málo, kteří nazývají myšlení a jednání ve stylu výhra - výhra idealistickým nesmyslem. Argumentují tím, že společenské prostředí, ve kterém se nacházíme, neumožňuje převahu myšlení ve stylu výhra - výhra. Troufám si tvrdit, že je to výmluva. Není problém v prostředí, ale v člověku. A hlavní překážkou na straně člověka je strach.

Ano, charakterově slabí a nevyzrálí lidé mají důvod ke strachu. Jsou jako třtina kymácející se ve větru. Nevědí, co chtějí, nevědí kam směřují, nevědí co je důležité a co ne. Pochopitelně, že se obávají toho, co jim vztahy výhra - výhra přinesou a výsledky, jestliže se do toho přesto pustí, jim tyto obavy jenom potvrdí. Prohrají, protože nemají pevné kořeny. Stephen Covey to ve svých knihách krásně popisuje: před tím, než můžete začít budovat vzájemnou závislost (a tedy i vztahy výhra - výhra), musíte se stát nezávislými. Jinak řečeno, základním předpokladem pro uplatnění stylu výhra - výhra je vaše vlastní silná osobnost. K uplatnění stylu výhra - výhra musíte mít opravdovou a téměř neotřesitelnou vnitřní sílu.

Lidé, kteří tuto vnitřní sílu nemají, často zastírají svůj strach výmluvami na vnější okolnosti.

Uplatnění síly špatným směrem

Existují i silné osobnosti. Existují i silné osobnosti, která mají moc. Přesto svojí vnitřní i vnější sílu neužívají ve prospěch ostatních, ale pouze svůj. Je to škoda, mají na víc.

Někteří z nich se koncentrují na prohru ostatních. V sérii filmů Hvězdné války tomu rytíři Jedi trefně říkali „propadnout temné straně síly”.

Soustředit se na boj „proti”, místo na dělnou práci „s” je, mimochodem, velmi typickým projevem politické scény.

Naštěstí je procentuální zastoupení takových lidí málo. Většině lidí nejde o vaší porážku. Většině lidí jde o jejich vítězství a zda vy zvítězíte, nebo ne, je jim srdečně jedno.

Lhostejnost

Tato lhostejnost však není stylem výhra - výhra. Výhra - výhra je o tom, že vítězství mé je stejně tak důležité, jako vítězství druhého. Což rodičům, manažerům, obchodníkům nezřídka uniká.

Hodných lidí je mnoho. Hodní lidé vás nechtějí zničit. Nejde jim o to, abyste prohráli. Většinou však nijak zvlášť neusilují o to, abyste vyhráli. A to je významný rozdíl. Vůdčí osobnosti jde o výhru i těch druhých. A dalo by se říci, že zejména. Protože tím, jak vítězí druzí, vítězí i vůdčí lidé.

Nenaslouchání

Jsou však i lidé, kteří ostatním chtějí „pomoc”, kteří chtějí, aby i druzí dosáhli vítězství . Předpokládají však, že oni sami nejlépe vědí, co je pro druhé dobré. Rodiče sami nejlépe vědí, co je pro jejich děti to nejlepší, zaměstnavatelé sami nejlépe vědí, co jejich zaměstnanci chtějí.

Je to hluboký omyl, který v nejlepším případě vede k systémové jedničce. Rodiče a zaměstnavatelé dosáhnou toho co chtějí oni sami. Nelze dosáhnout vítězství druhých, aniž byste věděli, co vlastně druhá strana chce a společně, ruku v ruce, o to neusilovali. Samozřejmě, stejně tak jako o vítězství vaše.

Relativita pohledu na výhry a prohry

Zmínil jsem se tady o relativitě pohledu na výhru a prohru. Je to v podstatě variace na staré známé téma co je dobro a co je zlo. Nejde ani tak o psaný zákon, ale o prosté normální lidské svědomí. Lidé, kteří nemají porušenou osobnost, a těch je většina, jsou schopni dobře vycítit, co je prohra a co je výhra.

Pochopitelně, že se však tady nachází skutečnosti, které výsledné hodnocení velmi výrazně ovlivňují. Jsou jimi zejména subjektivní zkušenost a vztažný rámec.

Subjektivní zkušenost znamená, že pohled dvou lidí na ten samý jev je obyčejně jiný. Stává se tedy, že to, co jeden hodnotí jako výhru, druhý hodnotí jako prohru. A nejde jen o výsledky fotbalového zápasu. Například jestliže dítě, přinese ze školy první pětku, může to jeden z rodičů vnímat jako katastrofu, zatímco druhý jako výhru: cenné poučení, že je třeba se do školy připravovat.

Druhou věcí je vztažný hodnotící rámec. Jestliže v nějakém rámci vnímáme událost jako výhru, v jiném jí můžeme vnímat jako prohru. Zastřelíme-li zuřivého medvěda, který se nás právě snaží sežrat, ze svého osobního pohledu to budeme vnímáme jako své vítězství. Ne však tak z pohledu ekosystému naší Země: právě o něco přišla.

Vztažný rámec nemusí mít nutně pouze rozměr prostorový, ale i časový. Co je z krátkodobého pohledu výhrou, může být z dlouhodobého pohledu prohrou a opačně.

Jelikož subjektivní zkušenost s ostatními lidmi nesdílíme, dochází při komunikaci k častým nedorozumění. Zrovna tak dochází k nedorozuměním, pokud ostatním lidem neuvedeme vztažný rámec, ze kterého při hodnocení vycházíme.

Přesto, že k nedorozuměním dochází a bude docházet, nemyslím, že je třeba na styl výhra - výhra rezignovat. Otevřenou a častou vzájemnou komunikací a empatickým nasloucháním lze všem velkým nedorozuměním a podstatné většině malých nedorozumění předejít.

Shrnutí

  • Výhra - výhra je výsledek, který je plodem uvažování, že vítězství mé je stejně tak důležité, jako vítězství druhého. O vítězství druhého je třeba zrovna tak usilovat, jako o vítězství vlastní.
  • Výsledek výhra - výhra je z matematického, humanistického i ekologického pohledu tím nejlepším výsledkem, kterého lze vůbec dosáhnout.
  • Styl výhra - výhra je velmi výrazným a snadno rozpoznatelným rysem opravdové nefalšované vůdčí osobnosti.
  • V dosažení výsledku výhra - výhra nejvíce brání slabost a strach, uplatnění síly špatným směrem, lhostejnost a nenaslouchání.
  • Výhra a prohra jsou relativními pojmy, při jejichž interpretaci hodně záleží na subjektivní zkušenosti a vztažném rámci. Odlišná interpretace vede k nedorozuměním. Otevřenou a častou vzájemnou komunikací a empatickým nasloucháním lze většině nedorozumění předejít.

Myslete způsobem výhra - výhra!

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se