Prohra neexistuje. Existuje jenom poučení.

Jedno z nezastupitelných poslání vůdčí osobnosti je, řečeno slovy Stephena Coveye v jeho knize Osmý návyk, pomáhat ostatním, aby objevili svůj hlas a následovali jej. Další citát: Konečným posláním lídra není mít více následovníků, ale vychovat více lídrů.

Ať se podíváte kamkoliv, jde o to, že vůdčí osobnosti inspirují, motivují a pomáhají ostatním se vůdčími osobnosti stát.

Na této cestě se vyskytuje mnoho překážek. Často, velmi často se stává, že ne lídr, ale následovníci propadnou na této cestě malomyslnosti: To já nezvládnu, já už nemohu, to nejde. Stává se to v okamžicích, kdy se věci nedaří tak, jak si člověk myslel, že by dopadnout měly. Zklamání z velké prohry, nebo z řady proher malých, je tak veliké, že to vede ke důvěry ve své schopnosti, nebo v sebe. Další postup je pak kvůli tomuto vnitřnímu omezení téměř nemožný.

Aby se mohlo jít dále musí vůdčí osobnost danému člověku pomoci. První a nejdůležitější krok je v odstranění mentálního bloku vedeného. Jedním z účinných způsobů je ukázat mu, že prohry nejsou. Existují jenom poučení.

A vůbec nejúčinnější je, když pomůžete člověku, kterého vedete, aby se tato premisa stala jeho trvalým přesvědčením. Tím se vyhnete opakování daného problému.

Abyste toto mohli účinně udělat, musíte o dané věci, o mentálních blocích, prohrách a poučeních, vědět více než jen to, že existují. V tomto článku naleznete další informace.

Není problém jako problém. Na každý z nich existuje jiná léčba.

Každému se při vedení stává, že se mu kvůli prohrám vedený občas zasekne. Nevěří, že je cíl pro něj dosažitelný, že jej on sám může dosáhnout. Obyčejně pak pomáháme tak, že například

  • znovu přikládáme polínka do kotle motivace: „Představ si, jaké by to bylo, kdybys cíle dosáhl!”
  • ukazujeme, že i jiní cíle dosáhli: „Podívej se na Honzu! Co dokázal on, dokážeš také!”
  • ukazujeme mu, jak se to má dělat: „Podívej, dělá se to tak a tak.”
  • povzbuzujeme: „Ty to dokážeš!”

Zkrátka řešíme věci, ve kterých problém není. Vysvětlím podrobněji.

Jedním z užitečných pohledů na klasifikaci bloků je pohled Vroomovy teorie očekávání. Vysvětluje nám, že k tomu, aby jaké jsou vztahy mezi cílem, chováním a přesvědčeními člověka.

Člověk dosahuje cíle svým chováním: něco je zkrátka třeba dělat.

člověk- chování - výsledek

Člověk však vůbec nebude o cíl usilovat, pokud o něj nestojí.

je výsledek žádoucí?

Pokud někdo řekne, nebo je vidět, že cíl není pro daného člověka zajímavý, či lákavý, pak jej motivujeme: „Představ si, jaké by to bylo, kdybys cíle dosáhl!”

Dále se člověk sám sebe všeobecně ptá, zda je cíl vůbec dosažitelný. Jinak řečeno se ptá, zda vůbec někdo na světě se může tak chovat, aby cíle bylo dosaženo.

existuje takové chování?

Pokud někdo cítí beznaděj, je také na místě mu pomoci. Ne však tím, že jej motivujeme, ale tak, že mu ukážeme příklady, že jiní cíle dosáhli: „Podívej se na Honzu! Co dokázal on, dokážeš také!”

A pak konečně následuje propátrávání, zda daná osoba věří tomu, že je pro ni se možné chovat tak, aby výsledku dosáhla.

mohu to udělat i já?

Pokud daná osoba prohlásí, že to ona nedokáže, demonstruje nevíru ve své schopnosti. často mu pomáháme dané schopnosti získat: „Podívej, dělá se to tak a tak.”

Ne vždy to však zabere. Příčinou je, že nedůvěra ve vlastní schopnost, může mít jinou příčinu, než je absence dané schopnosti.

Pamatujete si z kapitol o vedení lidí na Diltsovy (neuro)logické úrovně? Ne? Takže krátce zopakuji. Jedná se o zjednodušený model vysvětlující příčiny chování. Vyšší vrstva nevyhnutelně ovlivňuje spodní. Absence schopností ovlivňuje tedy chování. Ale vlastní schopnosti jsou ovlivněny také naším přesvědčením: když nevěříme, že nejsme schopni, tak také nejsme schopni.

Diltsovy logické úrovně

Často tedy nestačí, pracujeme-li se pouze schopnostmi (dělá se to tak a tak), ale musíme pracovat i s přesvědčeními. Často to děláme tak, že člověka přesvědčujeme: „Ty to dokážeš!” Ne vždy však dosahujeme žádoucího efektu. Práce s přesvědčeními je docela velká věda a umění.

Při vstupu na tuto půdu je dobré začít s přesvědčením: „Prohra neexistuje. Existuje jenom poučení.” Je totiž docela logické a proto jej lidé dobře přijímají. Buď již nyní dosáhneme výsledku (odstranění bloku na úrovni přesvědčení), nebo si alespoň vytvoříme dobrý předpoklad.

Prohra neexistuje. Existuje jenom poučení.

Tony Buzan, velmi známý autor mnoha populárních knih o zdokonalování svého mozku a lepšího využití jeho potenciálu, v jedné ze svých knih velmi podrobně vysvětlil, jak to vlastně funguje.

Prohra a výhra jsou výsledkem něčeho. Jsou výsledkem pokusů o výsledek. A od každého pokusu o výsledek něco očekáváme. Co však vlastně očekáváme?

Pokud očekáváme, že při každém pokusu dosáhneme výsledek, je to očekávání nesmyslné. Neexistovalo by nic, než pouze úspěšné pokusy a nemuseli bychom se tady o tom bavit.

Pokud očekáváme, že se při každém pokusu budeme zlepšovat, je to také nesmyslné. Kdyby platilo, že se lidé při každém pokusu zlepšují, pak by každý, opravdu každý, žádoucího výsledku postupnými iteracemi dosáhl. Lidé tak nefungují. Očekávat, že se lidé při každém pokusu zlepšují, je idealistické, nevědecké, neracionální, mylné a neplatné.

Jestliže lidé každým pokusem nedosáhnou výsledku, ani se při něm nezlepšují, tak proč to vlastně dělají?

„Účelem každého pokusu je něco se naučit,” říká Tony Buzan. Jinými slovy řečeno, účelem každého pokusu je získat poučení. Pro to vlastně lidé zkoušejí.

A ještě jinak:

Není pravda, že jsem 10.000 selhal. Úspěšně jsem eliminoval 10.000 materiálů a kombinací, které nefungovaly.

Thomas Edison, vynálezce žárovky

Shrnutí

Pokud tedy se Vám tedy před dalším pokusem o výsledek někdo zasekne, nepředpokládejte, že je to kvůli motivaci, nebo kvůli beznaději, nebo uvědomované absenci reálných schopností. Zjistěte, o co jde a tam zasáhněte. Léčit něco, co léčit není třeba, není užitečné z hlediska investic vašeho času.

Ukazuje se, že častá příčina problémů je na úrovni přesvědčení. Je dobré, abyste co nejdříve naučit lidi, které vedete, věřit tomu, že

Prohra neexistuje. Existuje jenom poučení.

Bude se vám pak podstatně lépe vést: vytvářet více vůdčích osobností.

Komentáře   

 
0 # A co emoce?
Martin Seget 2007-04-20 16:28
Myslim, že vnímat prohru jako poučení je skvělá věc. Všechno to do sebe logicky zapadá. Nic proti. Vidím však dva zásadní problémy, které to dělají strašně těžké používat obecně na všechno. A to emoce na začátku, když se rozhoduji jestli je to pro mně žádoucí výsledek no a pak emoce na konci, když je třeba se poučit.
Euforie, nadšení a zklamání, deprese.

Už se nějakou dobu o tento návyk na sobě pokouším, a zatím jsem vždycky narazil na situaci, která mě prostě dostala a logika šla stranou. A pak se z toho zklamání a chaosu nějak poučte.

Možná jsem už na stopě nějakým technikám jak na to, ale stejně si myslím, že prohra bude vždycky mentální mazec.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Prohra
Autor 2007-04-20 17:13
Prohra je fakt vždycky nepříjemná.
A jaké by to bylo, kdyby neexistovala? Bylo by to lepší?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se