Význam komunikace tkví v její odezvě

Někteří lidé, a není jich až tak málo, mají v souvislosti s komunikací následující přesvědčení: „Účelu komunikace bylo dosaženo, pokud byla vykonána.” Typickými příklady jsou represivní orgány státní moci, direktivní manažeři, někteří rodiče, mizerní učitelé a nepříjemní sousedi.

Toto přesvědčení jim vytváří silný psychologický rámec, ze kterého pochopitelně vyplývá i jejich chování: Sdělují, informují, nařizují. A pokud není odezva taková, jaká by podle jejich názoru být měla, nastupují sankce.

V žádném případě nemám nic proti sdělování, informování či nařizování, ani proti jejich zpětnovazebním důsledkům. Není to však jediný způsob, a často ani nejrychlejší nebo nejtrvalejší nebo nejefektivnější způsob, jak dosáhnout žádoucích výsledků.

Aby bylo vůbec možné se chovat jiným způsobem, je nejdříve nutno vygumovat z mysli přesvědčení, že „Účelu komunikace bylo dosaženo, pokud byla vykonána” a nahradit je jiným, které připouští více možností. Například tím, že „Význam komunikace tkví v její odezvě.”

Co to znamená?

To například znamená, že na komunikaci se měří jen výsledek. Ne její trvání, nebo její způsob, ale konečný výsledek.

Obchodníci to znají velmi dobře: „Prodals = komunikuješ dobře, neprodals = komunikuješ špatně.” A to je ve srovnání s předchozím přístupem velký rozdíl! Tam se totiž jakákoliv chyba, nepochopení, nedorozumění, přičítá na vrub příjemci informace.

Obchodník se snaží svoji myšlenku prodat: něco řekne a sleduje, zda se mu daří vyvolat žádoucí efekt, a když nikoliv, zkouší to jinak. Byrokrat funguje jinak: komunikuje stále stejně. Není totiž jeho věcí, aby příjemce zprávu pochopil a změnil své chování, úkolem byrokrata je informaci sdělit.

Nemusím ani podotýkat, že vzhledem k lidské podstatě je obchodnický flexibilní přístup daleko, daleko efektivnější. A náročnější. Byrokrata může snadno nahradit mašinka se zabudovaným magnetofonem, nebo tlustospis směrnic a nařízení, dobrého oboustranného komunikátora - obchodníka, manažera, rodiče - však nikoliv. Mašinka, ani papírová příručka zatím nejsou schopny účinně modifikovat obsah a způsob své komunikace dle signálů přicházejících z druhé strany. Ano, jsou pokusy s adaptivními samoučícími se stroji, ale zdaleka to ještě není „ono”; jejich účinnost je ve srovnání s lidským „komunikátorem” minimální.

Základní komunikační vzorec je iterativního charakteru: snažíme se změnami v naší komunikaci (obsahu a způsobu) minimalizovat rozdíl mezi tím, co chceme dosáhnout a výsledkem, kterého opravdu dosahujeme.

Jinými slovy, a trochu zjednodušeně, řečeno: „Když něco sdělujete, není to vůbec o tom, co Vy říkáte, ale o tom, co lidé slyší.”

Představte si, že něco sdělujete. Příjemce bude vaše sdělení přijímat přes své osobní individuální „filtry” svého aktuálního stavu a své subjektivní zkušenosti. Příjemcovy individuální filtry zahrnují například jeho aktuální fyziologický, mentální i emocionální stav příjemce, celou jeho mapu světa včetně předsudků, přesvědčení, hodnot, atd., atd. Mít brilantní nápad je výborné. Ale nestačí to. Aby se dostal i do příjemcovy mapy světa, musí ještě navíc projít filtry. Musíte to příjemci sdělit tak, aby to v jeho mysli vyvolalo vámi očekávaný význam a vzbudilo vámi očekávanou odezvu.

Co je horší, je skutečnost, že nemůžete jen tak měnit příjemcovy komunikační filtry. Je skoro k ničemu, jej přesvědčovat, že jeho filtry nejsou objektivní, nebo dokonce, že jsou špatné. Stručně řečeno: aby se vaše sdělení dostalo tam, kam potřebujete, musíte dané filtry nejdříve poznat a jim přizpůsobit obsah a způsob své komunikace.

Marketéři, jejichž „vysílací čas” se počítá často již jen na sekundy i méně, neusilují bláhově o to někoho změnit. Vyberou si nějakou cílovou skupinu, jejíž členové mají společnou mapu světa. A pak jim již jenom říkají to, co tito lidé chtějí a říkají jim to tak, že to pochopí. Tento moderní marketingový přístup: „Neříkejte to, co Vy chcete, ale to, co chce druhý člověk slyšet,” bychom rozhodně neměli nemít ve svém komunikačním repertoáru.

Zjistit, co druhý člověk chce slyšet (a také to, jakým způsobem to potřebuje slyšet) je opravdu, opravdu velmi těžké. Pokud se domníváte, že je to o Maslowově hierarchii lidských potřeb, zkuste to a pozorujte co se děje. Asi brzy zjistíte, že nic až tak moc. Vaše sdělení je totiž určeno pro lidský druh, nikoliv pro člověka. Sdělení bude sice zohledňovat lidské potřeby, to bezpochyby, ale z důvodů přílišné obecnosti bude zároveň málo fokusované. Z hlediska výsledného dojmu je určitě rozdíl položit hrst diamantů na talíř, nebo je rozsypat po celé zeměkouli.

Abychom dosáhli dobrých výsledků v naší komunikaci, učíme se čtyřem věcem: komunikačním technikám, poznávání lidí, sebereflexi a sebevedení. Z předchozího je asi zřejmé, k čemu jsou první dvě věci. Druhé dvě věci jsou také jednoduché: změna výsledku začíná změnou sebe sama. Všechno dohromady je projev mistrovství.

A prvním krůčkem k mistrovství je vygumovat si z hlavy omezující přesvědčení, že

Účelu komunikace bylo dosaženo, pokud byla vykonána.

a nahradit je jiným. Například takovým:

Význam komunikace tkví v její odezvě.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se