Vedení, budování a rozvoj týmů - konstruktivní konflikty

Existuje poměrně rozšířené přesvědčení, že konflikty jsou pro život týmu nežádoucí. Je to přesvědčení, že konflikty demonstrují nejednotnost týmu, znemožňují hladkou týmovou práci a proto je třeba se jich zbavit.

Jsem přesvědčen, že je to přesvědčení omezující, které v zásadě brání vidět potenciálně pozitivního úlohu konfliktů a v konečném důsledku týmu brání v jeho plném rozvoji.

V této kapitole se pokusím dokázat, že

Nutnou podmínkou životaschopných a produktivních týmů je existence vnitřních i vnějších konfliktů doprovázených uměním s nimi pracovat ve prospěch týmu.

Vysvětlím, proč jsou konflikty pro rozvoj týmu důležité a zároveň i některé přístupy, které konflikty neeliminují, ale mění je na konstruktivní hybné síly týmu generující přínos.

Rozpory, jako prapůvodní příčina rozvoje

Začněme poněkud obecnějším přírodním principem.

Příčinou vývoje každého konkrétního systému je vzájemné působení mezi jeho vnitřními složkami, nebo mezi systémem a jinými systémy. Tyto interakce existují pouze mezi objekty rozdílnými (protože to, že jsme schopni od sebe dva objekty rozlišit znamená, že jsou v něčem rozdílné).

Stručně řečeno, příčinou vývoje je vztah mezi rozdílnými věcmi.

Tento přírodní zákon má, zdá se, univerzální platnost: platí pro rozvoj jedince, živočišných druhů, fyzikálních systémů a, samozřejmě, i týmů. Ukažme si některé příklady.

Vzpomeňte si na nějakou významnou pozitivní změnu, kterou jste v poslední době ve svém životě z vlastní vůle učinili.

Zkuste identifikovat příčinu této změny. Co vás ke změně inspirovalo? Asi to bylo něco, co jste slyšeli, viděli, nebo četli.

A skoro s jistotou lze říci, že to bylo něco rozdílné od toho, co jste si předtím o tom mysleli. Ne stejné, ale rozdílné. Kdyby to totiž bylo stejné, jako jste už dávno předtím věděli, nebylo důvodu měnit chování. A pokud to náhodou stejné bylo, proč jste tedy změnu udělali? Asi kvůli tomu, že tentokrát to bylo jiné. Rozdíl, nikoliv shoda způsobila změnu.

Další příklad. Ráno jedete do práce. Proč? Prapříčinou je rozdíl mezi tím, kde jste a kde byste měli být a uvědomění si tohoto rozporu je to, co vás přimělo vyrazit na cestu.

A ještě jeden příklad. Je pravděpodobné, že si dobře rozumíte a dobře se cítíte s lidmi, kteří jsou vám podobni. Ruku však na srdce - asi to nejsou ti samí lidé, kteří vás nejvíce inspirují - to jsou ti, kteří myslí a jednají jinak, než myslíte a jednáte vy. Je to tak?

Interakce mezi rozdílnými prvky a ne mezi shodnými, je podstatná pro vývoj. A toto interakce je rozporná.

Protože rozpor je definován jako vzájemný vztah dvou rozdílných prvků. Nemá tedy smysl si dávat klapky na oči a říkat, že vztah alespoň dvou lidí není rozporný. Je. Musí být. A pokud tvrdíme, že rozpory v naší skupině, nebo týmu nejsou, lžeme si sami sobě a zbavujeme se tím možnosti rozpory vědomě usměrňovat a tedy i využívat ve prospěch všestranného rozvoje týmu.

Konflikty

Některé rozdíly a rozpory nám nevadí a některé vadí. Říká se, že maximální rozpor je konflikt. Tato definice, ač nám vyjevuje, že konflikt je vztahovou kategorií a že se jedná o největší ze všech možných rozporů, je tak obecná, že je prakticky k ničemu.

Jiná definice konfliktu tvrdí, že se jedná o takový vztah dvou objektů, že nemohou společně koexistovat.

Může se jednat o nacpaný autobus - další osoba chystající se do autobusu nastoupit se dostává do konfliktu s těmi, kteří tam již jsou, příčinou konfliktu však mohou být i rozdílné ideje: pojedeme na víkend k mamince - mám sraz se spolužáky. Tyto ideje jakoby nemohly koexistovat

Jestliže připustíme, že ke konfliktu budeme přistupovat z uvedeného úhlu pohledu, pak opravdu budeme vnímat konflikty jako nežádoucí. Pak opravdu budeme věřit, že světlo a tma, oheň a voda, dobrý a špatný pracovník nemohou koexistovat.

Není to však tak jednoznačné. A docela srozumitelně to již vysvětlil před dvaapůl tisíci lety čínský učenec učenec Lao-c' ve svém díle Tao-te-ťing.

Cožpak není pravda, že špatní pracovníci právě svoji existencí umožňují existenci těch vynikajících? Jak jinak bychom poznali, že je světlo, když by neexistovala tma?

Řešení je následující: zatímco v rámci jednoho systému nemohou při konfliktu objekty koexistovat, existuje nějaký širší, nadřazený systém , v jehož rámci tvoří jednotu.

Znamená to, že zatímco na určité úrovni myšlení (v určitém vztahovém rámci, z určitého úhlu pohledu) je rozpor vnímán jako neřešitelný, na vyšší úrovni myšlení se jedná o jednotu dvou objektů.

To, že světlo a tma nemůže existovat na jednom místě současně neznamená, že na jedné zemské polokouli nemůže být noc a na druhé tma. Na zeměkouli, jako celku, může být současně noc i den. Chce to jenom trochu větší odstup, povznesení se nad konfliktní úroveň myšlení.

Všimněte si jedné pozoruhodné věci: velikost rozporu je relativní vzhledem ke vztažnému rámci. Zatímco v jednom rámci se jedná o konflikt, v rámci druhém o vzájemně se doplňující jednotu rozdílů.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se