Vedení, budování a rozvoj týmů - vzájemná zodpovědnost

Jednou z nutných podmínek existence týmu je, jak jsme si v minulé kapitole rozebírali, společný cíl. Avšak i skupiny mohou mít „společný cíl”. Při dosahovaní cíle však existuje mezi skupinou a týmem velmi podstatný rozdíl, který tkví v přítomnosti vzájemné zodpovědnosti za výsledky a způsoby jejich dosahování. Ve skupinách se s touto vzájemnou zodpovědností prakticky nesetkáme, zatímco u týmu je nutnou podmínkou jeho existence.

V této kapitole si tuto další nutnou podmínku existence týmu, vzájemnou zodpovědnost, podrobně rozebereme.

Volá-li nějaký příslušník skupiny druhého k zodpovědnosti, nedostane se mu pochopení. Je běžné, že taková snaha končí odpovědí, že „do toho ti nic není”. Lidé se zkrátka necítí být zavázáni ostatním členům skupiny a zodpovídají za svoje dosahované výsledky a popřípadě i za způsob jejich dosahování pouze šéfovi skupiny. Jistě, i ve skupině si lidé popovídají o své práci, o tom, co a jak se jim daří nebo nedaří. Ale nemají pocit, že jsou druhým, na roveň postaveným členům skupiny, zodpovědní toto sdělovat.

V týmu, je to jiné. Každý člen týmu má pocit, že je za své individuální výsledky, a popřípadě i za způsob jejich dosahování, zodpovědný kterémukoliv druhému členu skupiny. Cítí to jako svůj závazek vůči druhému. Tento pocit vyvěrá z existence společného cíle; takového cíle, jehož dosažení je důležitější, než cíle individuální. Právě existence společného cíle dává každému jednotlivci morální právo volat k zodpovědnosti jiné a dává mu i pocit vnitřního závazku k jiným. Bez společného cíle (společného ve smyslu našeho chápání) nemůže existovat vzájemná zodpovědnost.

Uveďme si to na příkladu fotbalového družstva. Společný cíl, zvítězit v utkání, je jasný. Předpokládejme, že Franta nepřihraje Pepíkovi do vyložené gólové šance a jede si na bránu sám a pokazí to. V případě týmu se na něj sesypou rozhořčení spoluhráči a různými způsoby mu dávají najevo svoji zpětnou vazbu. Franta chápe, co způsobil. Ve skupině může dojít ke dvěma scénářům: buď se na Frantu spoluhráči nesesypají, protože to je věc kapitána družstva, nebo se sesypají, ale Franta toto minimálně mentálně, lépe i fyzicky odmítne.

V týmu je spíše pravidlem, než výjimkou, že vedoucí týmu se zodpovídá za své činy členům týmu, ve skupině je to naopak.

Jistě jste již viděli, že ve fotbalovém týmu si jeho členové neberou servítky ani vůči svému kapitánovi. A kapitán to od nich „bere”. Chápe totiž, že je přece také členem týmu, chápe, že má vůči lidem v týmu svoji zodpovědnost. V případě skupiny je však takové chování jejích členů vůči šéfovi nepříliš oceňováno. A ani šéf se necítí být svým lidem za své činy zodpovědný.

Chci zdůraznit, že je třeba odlišit individuální, společnou a vzájemnou zodpovědnost.

V rámci dělby práce, rozumného způsobu dosahování cíle, má každý člen skupiny i týmu svoji individuální odpovědnost. Není to odpovědnost společná ve smyslu že by všichni zodpovídali za všechno. V týmu však existuje kromě individuální zodpovědnosti i zodpovědnost vzájemná - každý zodpovídá každému; navíc zde existuje i společná zodpovědnost - všichni společně zodpovídají za dosažení společného cíle.

Společnou zodpovědnost vysvětlím opět na příkladu fotbalového družstva: předpokládejme, že Franta je útočník. Předpokládejme, že brankář Pepík se poněkud zapomněl ve velkém vápně a branka je v bezprostředním ohrožení soupeře. Je-li to tým, pak Franta neváhá a okamžitě za brankáře zaskočí. Není to nic mimořádného, v týmu je to normální. A kdyby to neudělal, ostatní členové týmu, kteří z různých důvodů zrovna nemají možnost úlohu brankáře suplovat, by se na Frantu opět sesypali. Ve skupině je normální, jestliže Franta nebude suplovat úlohu brankáře: co je mu po tom? Není to přeci jeho práce.

V této souvislosti stojí ještě za upozornění, že vzájemná zodpovědnost není „tvrdá” organizační kategorie; jde o kategorii „měkkou”, pocitovou. Patří do týmové (firemní) kultury. Individuální zodpovědnost se přiděluje organizačním aktem: nařízením, popisem práce, nebo dohodou. Společnou zdopovědnost však nezorganizujete. Jediné, co s ní můžete dělat, je pocit společné zodpovědnosti vypěstovat.

Vypěstování společné zodpovědnosti má své nezanedbatelné výhody. Podstatně se totiž zvyšuje nejen množství, ale také kvalita zpětné vazby, a to bez jakýchkoliv investic do této oblasti. Nejenom šéf kontroluje a hodnotí, kdo co a jak dělá, zpětná vazba je trvalou, všudypřítomnou běžnou součástí života týmu. Tato skutečnost významně pozitivně přispívá k velmi rychlé reakci týmu na vnější i vnitřní události, ať jsou to již příležitosti nebo hrozby. Tato skutečnost také výrazně stimuluje úsilí každého jednotlivce o co nejlepší výkon. Ne nezanedbatelným vedlejším efektem je úspora času vedoucího týmu, který se bezpečně nemusí tolik věnovat kontrole a hodnocení, a tím se zvyšuje jeho efektivita.

Společná zodpovědnost má též zpětný pozitivní vliv na posílení dalších společných hodnot, kritérií a přesvědčení. Například na společný cíl; již jenom tím, že se jeho důležitost při volání k zodpovědnosti znovu a znovu staví do popředí společného zájmu, nebo tím, že se společný cíl při tomto procesu dále upřesňuje i obohacuje.

Rozhodnete-li se pěstovat vzájemnou zodpovědnost, přináším několik postřehů „jak na to”.

Úkol pěstovat vzájemnou zodpovědnost patří k těm úkolům, které nemůžete delegovat (nebo spíše, co byste rozhodně delegovat neměli). Je to úkol vedoucího týmu. Je to jeho individuální zodpovědnost, má k tomu možnosti, nástroje a měl by mít i schopnosti.

Rozhodně začněte se společným cílem. Jedině on je totiž vztažným rámcem, kritériem, v jejímž rámci se posuzuje co je správné a co ne. Opakuji: vztažným kritériem není organizační uspořádání, jako je tomu u skupiny, ale společný cíl.

Při pěstování pocitu vzájemné zodpovědnosti velmi doporučuji jít příkladem. Ve skutečnosti si ani nedovedu představit, že by to šlo i jinak. Musíte lidem ukazovat, a tím myslím naživo, zřetelně a průběžně, že jste vůči nim zodpovědní za svoji činnost při dosahování společného cíle. Jestliže je váš tým ještě nezralý, lidé nebudou chápat, proč se jim vlastně zodpovídáte. Vysvětlete jim, že cítíte před nimi zodpovědnost jako člen týmu, kterému jde o totéž co jim. Zároveň vyzývejte svůj tým, aby lidé v něm vznášeli otázky a dožadovali se odpovědí a následně poskytujte odpovědi na jejich otázky. Ze začátku to pro vás nebude snadné, protože některé otázky můžete brát jako útok na vás. Zde je důležité, abyste k otázkám zaujali správný postoj: nejde o vás, jde o společný cíl. Budete-li lidi v týmu takto názorně na svém příkladu učit, co to je vzájemná zodpovědnost, buďte ubezpečeni, že to postupně přenesou i oni do svých hodnot, kritérií a přesvědčení, naučí se to prakticky používat a budou to prakticky používat. Vzájemná zodpovědnost tak zapustí ve vašem týmu kořeny a může utěšeně vzrůstat.

Doporučuji také, abyste se předem vybavili dostatečnou zásobou trpělivosti. Jedná se o změnu postojů lidí i způsobu chování z toho vyplývajících. Pěstování je prostě pěstování a to trvá dlouho. Nemůže to být však donekonečna. Je třeba umět odhadnout, kdy je čas sklízet plody úsilí. Existují lidé, kterých jakoby se to netýkalo a úspěšně se brání nést vzájemnou zodpovědnost.

Nemějte výčitky. Svět managementu je již takový. Někteří lidé prostě rezolutně odmítnou nést vzájemnou zodpovědnost, a to i přes vaši dobrou vůli, praktickou pomoc a podporu. Důvodů k tomu může být hodně, nehledejme však příčinu, hledejme nápravu.

Moje doporučení pro organizační podmínky je jednoznačné. Vy, jako zahradník při pěstování rostlinky vzájemné zodpovědnosti si prostě nemůžete dovolit, aby vám rostlinku zničil zhoubný plevel. Při pěstování rostlinky musíte postupovat jak měkce, zahrnovat rostlinku svojí péčí a laskavost, tak, v případě plevelu rozhodně a tvrdě. Plevel prostě vyrvěte. Pokud vám tedy vybudování týmu za to stojí. Mělo by stát.

Závěrem kapitoly shrnu body k zapamatování:

  • vzájemná zodpovědnost je přítomna v týmech, nikoliv ve skupinách,
  • vzájemná zodpovědnost je nutná podmínka pro existenci týmu,
  • vzájemná zodpovědnost může existovat pouze tam, kde je společný cíl,
  • vzájemná zodpovědnost vyvěrá ze společného cíle ,
  • vzájemná zodpovědnost ovlivňuje kvalitu vnitřního postoje ke společnému cíli,
  • vzájemná zodpovědnost je měkká, nikoliv organizační kategorie,
  • existence vzájemné zodpovědnosti má své výhody, které bez finančních investic v konečném důsledku přinášejí
    • rychlejší reakci týmu na změny,
    • lepší využívání příležitostí,
    • důsledným předcházení a řešení problémů,
    • lepší individuální výsledky i výsledky celého týmu,
    • zvýšení efektivity vedoucího týmu,
  • pěstování společného cíle je úkolem vedoucího týmu,
  • v týmu je vedoucí týmu zároveň jeho členem a tudíž se i zodpovídá za své činy a výsledky ostatním členům týmu,
  • vedoucí týmu musí být při pěstování společné zodpovědnosti příkladný, trpělivý, avšak, když uzraje čas, také rozhodný a tvrdý.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se