Motiv osobní orientace

Posledním motivem, kterým se budeme v hierarchickém žebříčku lidských motivů Fultona a Maddocka podrobněji zabývat, bude motiv osobní orientace.

Je, tvrdí Fulton a Maddock, ze všech lidských motivů tím nejsilnějším a nejstabilnějším: ani v poměrně slušné opilosti, kdy už ani člověk neví, kde je, kolik je hodin a co se vůbec děje, nemá zájem ani o sex ani o peníze, stále neztrácí alespoň hrubou představu o tom, kdo je.

Je poměrně všeobecně akceptováno, že sebeuvědomění, element osobní orientace, je jedním z nejdůležitějších činitelů v osobním fyzickém a duševním zdraví jedince. Ztráta sebeuvědomění je často symptomem nějaké choroby. A nejenom to.

Motiv osobní orientace je také pomyslným vrcholem práce marketingových pracovníků, obchodníků, prodejců, nebo manipulátorů, ale, při jeho záměně s ostatními skutečnostmi lidské existence, také příčinou mnoha vážných nedorozumění v manažerském či rodinném kontextu.

Proto je také osobní orientace jednou z mimořádně důležitých oblastí seberozvoje a rozvoje ostatních při vedení lidí.

Sebeorientace bývá spojována s pojmy jako je sebekontrola, sebeuvědomění, sebeúcta, sebepoznání a sebevědomí.

Vezměme si například sebekontrolu. Mít pocit kontroly nad vlastním myšlením, emocemi, a vůbec nad sebou samými, je pro lidi důležité. Ti, kteří tento pocit ztrácí (a toto číslo zdá se roste) se ocitají v poradnách psychoterapeutů, nebo v léčebnách zařízeních. Nebo se vrhají do virtuálního světa, kde nad svojí druhou identitou, mají kontrolu absolutní. Neříkám, že to je jediným motivem, proč je mnohamiliónový www.secondlife.com (nebo jeho česká odnož www.secondlife.cz), tak oblíbeným. Ale určité spojení zde velmi pravděpodobně je.

Někdy se ztráta kontroly začíná projevovat zcela nenápadně.

Například to může začínat, jak uvádějí Fulton a Maddock, prohlášením manželky, že „nemá, co na sebe”.

Muži si toto prohlášení většinou překládají jako vypuštění prvního balónku, který zahajuje diskusi o zakoupení nového svetru.

Může to tak být, ale nemusí. Většinou je to docela jinak. Ženy tím často (většinou) chtějí vlastně sdělit něco něco úplně jiného.

Chtějí tím sdělit, že v daném kontextu jsou ztraceny - neumí s pomocí toho, co mají v šatníku, reprezentovat vhodně svoji osobu vnějšímu okolí. Neumí v daném kontextu být (bez pomoci vhodného oblečení) tím, čím jsou.

Pro ženy je zkrátka důležitější, než pro většinu mužů, jak vypadají, protože jejich vzhled tvoří stavební kameny jejich identity. A výrobci všech možných udělátek a marketingoví pracovníci je v tom, pochopitelně, vesele podporují.

To, jak nás vidí ostatní lidé je pro nás důležité. V očích ostatních totiž nalézáme sebe.

To je fakt, člověk je tvor společenský. Musím však dodat, že nejenom. V případě, že jenom v očích ostatních nalézáme sebe, znamená totéž, že redukujeme sebe. Sebe sama bychom měli nacházet i jinde. Ve všech oblastech lidského bytí. Nejenom v sociální a emocionální, ale také fyzické, mentální i duchovní.

Ale zpět k tématu.

Řekli jsme si, že ženy uvažují o své identitě v termínech osobního vzhledu. Nejenom však. Dalšími důležitými pojmy jsou v jejich nazírání světa také domov a rodina. Pokud tomu nevěříte, pusťte si pořady psychologických mistrů. Tím mám na mysli reklamy v televizi. Buď sama sebou (lipstick), možná se tak narodila (řasenka), sebevědomí (cokoliv na vlasy, pleť a zuby), atd., atd.

Na rozdíl od mužů, kteří uvažují o své identitě obyčejně v termínech výkonu. Výkonu ve všem, kdykoliv a kdekoliv. V posteli, v golfu, v práci, ve sportu. Pokud tomu nevěříte, chopte se opět televizního ovladače. A smějte se, jak nás ONI ovládají. Jak nám prodávají margarín (že můžeme hrát s dětmi fotbal do vysokého věku), jak nám prodávají kosmetiku (stačí se postříkat a je tu výsledek), jak nám prodávají kloubní preparáty (skoky do dálky, šplhy do výšky), jak nám prodávají pastilky na kašel (hokej), atd., atd.

Musím říci, že většina reklam má propojení mezi výrobkem a osobní identitou zprostředkováno poměrně ekologicky a ohleduplně. Jsou však společnosti, a to zejména ty, které působí na drsných konkurenčních globální trzích, které, podle mého skromného názoru, již hranice hrubé manipulace s lidmi prostřednictvím překrucování pojmů hodně překročily. V podstatě vytvářejí dojem, jakoby platilo „Jsem tím, co mám”.

Seth Godin, marketingový odborník světového jména, to ve své knize Všichni marketéři jsou lháři citlivě nazývá vyprávěním pohádek spotřebitelům, které spotřebitelé vlastně chtějí slyšet.

Jiní lidé, a to zejména lidé humanisticky orientovaní, a to včetně oblasti transformačního leadershipu, to nazývají lživou, deformující, překrucující a v konečném důsledku pro lidskou civilizaci sebezničující manipulací. Nemám ambice (a myslím, že ani potřebný rozhled), abych uváděl všechny souvislosti. Pro úvod do problematiky vřele doporučuji knihu Mít, nebo být? od Erich Fromma.

Ať tak či onak, jsme zcela reálně vystaveni každodennímu ataku, vědomému i nevědomému, na naši osobní orientaci. Každopádně my sami, jako manažeři, rodiče i přátele, totéž činíme ostatním. Většinou si ani neuvědomujeme, že to děláme.

Tyto stránky jsou o transformačním leadershipu. A proto chci dát pro transformační lídry a pro ty, které chtějí žít život podle svých představ, několik málo tipů, co s tím mohou oni sami dělat.

Jedná se v podstatě o dvě věci: aktivní filtraci nežádoucího obsahu a aktivní vytváření obsahu žádoucího.

Pro aktivní filtraci nežádoucího obsahu vřele doporučuji pochopit humanistické pojetí lidské bytosti a naučit se slyšet.

Člověkem a jeho bytím se zabývá nepřeberné množství literatury. Náboženské, filozofické, psychologické, sociologické, ... Podle mě je pro úplného člověka poněkud omezující vybrat si jenom jedno pojetí člověka a nevidět další. A ještě lepší je pochopit nějaké univerzální, které zahrnuje ve své jednotě i protikladech všechny zmíněné. Jedním z takových konceptů je 8. návyk Stephena Coveye, který se intenzivně a dlouhá léta věnoval studiu literatury moudrosti. Můžete tedy klidně být buddhistou, křesťanem, konfucionistou, taoistou, hinduistou či bezvěrcem a přitom klidně a bez problémů akceptovat Coveyův koncept.

Vzhledem k sociální a ekonomické realitě dnešního světa je též velmi užitečné se seznámit s nastraženými pastmi, do kterých je snadné (a pohodlné) padnout. Jeden z takových univerzálnějších pohledů jsem nalezl v již zmíněné knize Ericha Fromma „Mít, nebo být?”. Opět se jedná o velmi podrobné probrání tématu tohoto příspěvku - osobní orientace. Kniha Ericha Fromma má převelice širokou základnu a v podstatě jediný závěr:

Poprvé v dějinách přežití lidského rodu závisí na radikální změně lidského srdce.

Možná, že to zní pro Vás poněkud radikálně. Možná. Je však jisté, že Fromm byl radikální humanista. Což je lepší, podle mě, než umírněný nehumanista.

Myslím, že se opět všichni shodneme na tom, že se nechceme podílet na nejmasovější sebevraždě v lidských dějinách.

Poté, když si uvědomíme, kým vlastně chceme být, můžeme se též aktivně filtrovat vnější obsah na to, kým být nechceme.

K tomu ovšem potřebujeme „umět slyšet”.

Jako praktický nástroj filtrace (vřele) doporučuji metamodel jazyka, který byl ve třech článcích, počínaje generalizací, přes distorzi k vynechávání, publikován na těchto stránkách. Možná technologická nuda, ale myslím, že velmi užitečná. Pro pokročilejší doporučuji doplnit své naslouchací znalosti a dovednosti ze Sleight of Mouth Roberta Diltse. V souvislosti s aktivní filtrací mám na mysli zvláště kapitolu o myšlenkových virech: větičkách, které bez zlého úmyslu poletují v ovzduší, ale při nedostatečně imunitním organismu rozežírají osobnost člověka jako ten nejzhoubnější virus.

Musím upozornit, že udržovat vědomé i nevědomé (viz ochrana freudovského superega) filtry odolávající vnější úmyslné i neúmyslné manipulaci s naší osobností (a hodnotami a přesvědčeními a kritérii), ač je pro náš organismus zdravé až nutné, je zároveň energeticky velmi obtížné. (Například v mém případě se po shlédnutí dvou za sebou následujících televizních zpravodajstvích cítím energeticky na dně.)

Pro lídry z toho plyne, že pokud se jim podaří vytvořit takové prostředí a vztahy v něm, ve kterém lidé tyto filtry nebudou muset zapínat, znamená vytvořit organizaci, ke které lidé chtějí patřit. Organizaci, za kterou se vyplatí pracovat i žít. Pro inspiraci doporučuji si prostudovat knihu Coveye mladšího Důvěra, jediná věc, která dokáže změnit vše. A ještě pomáhat lidem, aby objevili sebe (svůj hlas) - viz opět „8. návyk” Stephena Coveye.

Omlouvám se čtenářům, že jsem byl v této kapitole hodně obecný a obsahuje více odkazů, než informací. Situace je však natolik vážná a komplexní, že se neodvažuji ji shrnout ani do padesáti stran.

Komentáře   

 
0 # Přesně tak
Dagmar Červenková 2008-03-05 19:54
Přesně tak, jde o velmi aktuální problematiku týkající se nás všech. Současný svět je komerční, multikulturní, interaktivní a globalizuje se, je dobré mít určitou dávku „mediální gramotnosti“, tzn. schopnosti analyzovat informace, kriticky je vnímat. Faktem je, že lidé (publikum), nepřijímají medializované sdělení izolovaně, lidé mezi sebou komunikují, doporučují si tituly, filmy, výrobky, pořady, mnohdy žijí se svými seriálovými hrdiny své vlastní životy a v tom je ta „katastrofa“, jak dalece nás jakékoliv mediální sdělení ovlivňuje.

Jak výstižně pane Hájku píšete o dovednosti aktivní filtrace vnějších obsahů, napadá mě tuto myšlenku podpořit ve schopnosti určitého nadhledu, jako vlastnosti člověka, kterou si lze osvojit. Vlastnosti, která by měla být klíčová pro leadery.

Zamyslet se nad smyslem sdělení např. ve zmíněné reklamě, můžeme skrze otázky:
Pro koho je sdělení určeno? Kdo je cílovou skupinou? Kdo a proč se chce spojit s posluchači? Z čí perspektivy jsou informace předávány? Jaké strategie jsou v rámci přenosu informací předávány a usilují o mou pozornost? Nebo také, kdo profituje z přenosu? Jak média ovlivňují politickou a ekonomickou situaci? Jsou sdělení která vnímám tím, co chci slyšet, nebo tím „co se chce“ abych slyšel?.....

Prostřednictvím reklamy již „víme“, že Fernet je kamarád, nejenom do deště . Že když musíš, tak musíš a pro Fidorku i okradeš. Že chuť chipsů je tak neodolatelná, že se i důchodci poperou a také, že u Vodafonu si „ji“ můžete na měsíc vyzkoušet. Tyto spoty však byly již velmi silnou kávou i pro členy arbitrážní komise Rady pro reklamu a byly sankciovány. Otázkou je, zda se právě s tím, že budou šokovat a bude se o nich mluvit, již při jejich tvorbě nepočítá?!

S přáním umění nadhledu
Dagmar Červenková
;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se