Motiv spirituální (duchovní) existence

V hierarchickém žebříčku motivů Fultona a Maddocka se nyní dostáváme k motivům spirituální, či duchovní existence.

Když se mluví o spiritualitě a duchovnu, má se obyčejně za to, že se „to” dostává do hry jenom zřídka, například ve výjimečných životních situacích, nebo při náboženských a podobných akcích.

Z tohoto přesvědčení vyplývá dojem, že duchovno ovlivňuje naše chování jenom zřídka a tudíž nemá valného smyslu se těmto motivům motivem nijak zvlášť věnovat.. A proto by se běžná manažerská každodenní činnost měla točit kolem motivů, které mají bezprostřednější dopad na praktickou činnost pracovníků. Například aby lidé věděli, co mají dělat, jak a kdy to mají dělat, kde a za jakých podmínek to mají dělat. Což je spojeno s orientačními motivy a teritoriálním motivem.

Uvedený předpoklad o nízké frekvenci působení spirituálního motivu na člověka je přirozený, vcelku logický a chybný. Důsledky - například, že lidé většinou dělají to, co není v jejich nejvnitřnějším zájmu, nebo že nejsou plně do práce angažování - jsou pak prakticky nevyhnutelné.

Předpoklad o zanedbatelném vlivu je, opakuji, chybný. Platí právě opak: spirituální motiv ovlivňuje prakticky všechno naše chování a ovlivňuje je mnohem významněji, než většina dalších motivů. Podle zjištění Fultona a Maddocka je dokonce druhým nejsilnějším motivem.

To, že si spirituální motivy málokdy uvědomujeme, nemusí také znamenat, že nás běžně neovlivňují.

Spirituální motiv totiž funguje podobně, jako naše srdce: jeho spolehlivá funkčnost je pro nás tak všední věcí, že si jej uvědomujeme až v případě selhání.

Základní vtip je v tom, že motiv spirituální existence patří, dle Fultona a Maddocka, do skupiny existenčních motivů. A existenční motivy si uvědomujeme pouze v případě jejich ohrožení.

Budeme-li předpokládat, že motivy spirituální existence jsou ohroženy jednou za uherský rok, bude to také znamenat, že si je jednou za uherský rok uvědomíme. To, že o nich nevíme však nemusí zároveň znamenat, a také to neznamená, že v nás nejsou v mezidobí přítomny a že neovlivňují naše chování.

Srdce vhání neustále okysličenou krev do našeho těla a dává mu život. Jeho stálé fungování je pro nás otázkou života. Podobně je tomu s duchovními motivy.

Pokusím se Vám v dalším ukázat, že

Spirituální motivy existují a ovlivňují prakticky všechno naše chování. Toto ovlivňování je velmi významné.

Co jsou spirituální motivy

Fulton a Maddock definují spirituální motivy, jako všechno to, co v lidech vzbuzuje tak silné vášně, že jsou nakonec schopni obětovat i svoji vlastní fyzickou existenci. Vzbuzují touhu dělat něco důležitého pro ostatní lidi, nebo pro svět vůbec. A to něco je důležitější, než jedinec sám.

Existuje vůbec něco takového?

Ach ano.

Jistě znáte příklady sebeobětování se pro nějakou myšlenku, druhého člověka, nebo vlast.

Říkáte, že takových příkladů je málo?

Dobře, přidám..

Jistě připustíte, že existují sebevraždy. Údaje Českého statistického úřadu z roku 2005 ukazují, že sebevraždy tvoří více, než jednu čtvrtinu úmrtí z nepřirozených příčin. Sebevrazi, konec konců, umírají pro něco, co je v daný moment důležitější, než jejich vlastní život. To jest, dle naší definice, za tím stojí spirituální motiv.

Připouštím, že i sebevrazi jsou pro běžnou manažerskou praxi poněkud slabým argumentem.

Přidám tedy další. Abych tak mohl učinit, musím jít poněkud do detailů.

Jedním z užitečných pohledů na jednotlivé elementy spirituálního motivu jako celku je pohled Paula Fleischmana (The Healing Spirit: Explorations into Religion and Psychiatry, 1990), který dvacet let zkoumal jednotlivé elementy spirituality. Po jejich očištění od mezikulturních rozdílů došel k deseti hlavním elementům.

Nebudu je tady jmenovat všechny, ale jenom některé z nich; ty, které se, podle mě, objevují v každodenní manažerské praxi. Jsou to:

  • pocit vnitřního míru,
  • pocit příslušnosti k nějaké skupině,
  • sebeobětování,
  • pocit účelu a pocitu, že jedincova práce a život má nějaký smysl,
  • láska v širokém slova smyslu, tj. například k vlasti, myšlence či druhým lidem, láska k práci,
  • obnova a růst,
  • pocit univerzálního řádu.

Pojďme si tyto elementy probrat.

Chci však před tím upozornit, že Fleischmanova kategorizace neznamená, že elementy jsou od sebe odděleny ve skutečnosti. Kategorizace je zjednodušující konstrukce. Na rozdíl od skutečnosti, ve které jsou pomocí našich vnitřní přesvědčení spolu velmi úzce propojeny do celé sítě elementů a vztahů mezi nimi.

To znamená, že probírání jednoho z elementů bez přihlédnutí k celku může být tak velikým zjednodušením, že je pro praktické potřeby motivace přespříliš zjednodušené, až nefunkční. Tím chci říci, že strčí-li někdo lidem pod nos jeden motivační element bez zohlednění dalších, je často překvapen, že nefunguje. A jako důsledek zavrhuje motivaci a vrací se k vnějším stimulům, které očividně fungují.

Pamatujete na nejjistější, nejsnadnější a osvědčený způsob jak někoho donutit něco udělat? „Kopnout jej do zadku,” radí tam Frederic Herzberg.

Je užitečné si jednotlivé elementy probrat a nezapomenout, že se vyskytují ve vztahu s dalšími. Je dobré vědět, že v lese jsou borovice, modříny, buky a duby.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se