Orientace v prostoru a motivace

Kotvy můžeme uvědoměle vytvářet i bourat

Vytvořit novou kotvu je snazší, než ji zbourat. Podrobně si ukážeme první věc, ke druhé pouze základní metodiku. Omezíme se, vzhledem k zaměření tohoto článku, na kotvy prostorové.

Cílem kotevní je vytvořit asociaci mezi vnitřním stavem člověka a jeho subjektivně vnímánou realitou obklopujícího prostředí, věcí v něm a vazeb mezi nimi.

Postup je jednoduchý:

  1. Nejdříve si musíte ujasnit jaký vnitřní stav, který podpoří žádoucí chování, chcete u lidí vyvolat. Kreativitu, nadšení, smutek, smích?
  2. Za druhé vhodně uspořádejte prostor. Buď Vy zaujměte určité místo v prostoru, nebo tam přemístěte daného člověka či lidi, nebo zařiďte kombinaci obou: Vy i další lidé zaujměte definovaná místa v prostoru. Pamatujte si dané uspořádání. Toto uspořádání bude konečnou kotvou, která bude spouštět žádoucí vnitřní stav.
  3. Nějakým způsobem vyvolejte žádoucí stav. Nějak vzbuďte kreativitu, nadšení, smutek či smích. Záleží na tom, co chcete. Jak přesně tento stav vybudíte? Svým chováním: tím, co říkáte, jak to říkáte a co při tom děláte: jak se tváříte, pohybujete atd.
  4. Několikrát to opakujte (tj. vstup do definovaného prostoru a vyvolání stavu) a při tom pozorujte, jak postupně vzniká asociace. Pokud se vám to daří, postupně oslabujte vaše doprovodné projevy.
  5. Opakováním se kotva (asociace) posiluje, nepoužíváním se oslabuje.

Uvedu příklad. Představte si, že jste prezentátorem, který by chtěl využít prostorovou kotvu k ohleduplnému utišení poněkud rozverného publika.

Zvolte si dobře odlišitelný a pro jiné účely nepoužívaný prostor, do kterého se přemístíte vždy, když budete chtít utišit publikum.

Přemístěte se do uvedeného prostoru a publikum nějak utište. Můžete publikum požádat, zvýšit hlas až křičet, zaťukat na stůl, zadupat, atd., atd.

Při každé vhodné příležitosti opakujte přemístění se do prostorové kotvy, zatímco doprovodné „nějak” můžete postupně oslabovat.

Cíle je dosaženo, když na utišení publika bude stačit, když se do daného prostoru přemístíte.

Takových prostorových kotev pro různé účely si dobří prezentátoři vytvářejí hned několik. Až nějakého uvidíte, všímejte si, jak je vytváří, jak je používá a jak je to účinné!

Co se týče bourání kotev (přerušení asociace), pak využijte bod 5: nepoužíváním se kotva oslabuje. Poločas rozpadu kotvy samozřejmě záleží na síle vybudované asociace.

Jak pomáhat lidem v tom, co chtějí - s orientací v prostoru a s jejich dezorientací

Jednou z věcí, ze kterých si lidí skládají obrázek o organizaci, ve které se ocitli je, nakolik jim organizace pomáhá s jejich orientací v prostoru.

Setkal jsem se s organizacemi, které vítají nové pracovníky s otevřenou náručí, na zdi jim visí "Naši lidé jsou naše nejcennější aktivum" a pak dělají všechno pro to, aby se noví pracovníci rychle přesvědčil o opaku. Například to dělají tak, že nechají na pracovníkovi, aby si sám zjistil, kde, kdy a jak se co děje. Výsledek je dobře předpověditelný: pocit nezájmu organizace o lidi.

Velmi často se na pracovišti zapomíná pomoci pracovníkům, zvláště těm starším, s orientací ve virtuálním prostoru. Cítí se být totiž v internetu zcela ztraceni, někteří se dokonce ztrácejí i v desktopu. Dezorientace (kde to proboha jsem?) ve virtuálním prostoru je opravdu jednou z významných identifikovaných příčin neschopnosti některých jedinců efektivně používat počítač. Pokud jim organizace pomůže s jejich orientací, výrazně se zlepšuje pracovní motivace a výkonnost těch, kteří byli původně dezorientováni.

Adaptačně orientační proces, který dává odpovědi na vyřčené a většinou nevyřčené otázky kde? ,kdy?, co?, jak? nelze podceňovat.

Chci podtrhnout, že otázku kde? nelze často dost dobře oddělit od otázek co?, kde? jak? důvodem je to, že si vnitřně asociujeme prostor s činností (co se tam děje) s časem (kdy se to děje) a se schopnostmi (jak se to děje).

Zkuste si například definovat pracoviště. Možná, že definice: „Pracoviště je místo, kde se pracuje,” bude vyhovovat i vašemu vnímání pracoviště. Jídelna? Jídelna je místo, kde se jí. Kuřárna? Tam se přeci kouří.

A platí to i opačně. Místo, kde se pracuje, je pracoviště, místo, kde se jí, je jídelna a místo, kde se kouří, je kuřárna.

V naší mysli tedy dochází k propojení typu ekvivalence (rovnítko) mezi místem a činností - tím, co se tam děje. Pracoviště = místo, kde se pracuje.

Pokud lidé nemají tato propojení vytvořena, jsou dezorientováni a zmateni. Pokud jsou dezorientováni a zmateni, snaží se orientovat. Tak, jak nejlépe umí. Často podle vlastní úvahy, selského rozumu, zkušeností předků, nebo pozorováním ostatních lidí. Což nemusí být v nutně souladu ani s představami firmy, ani s efektivním dosahováním výsledků.

Případy dopravních policistů, kteří v očekávání příjezdu narušitelů rychlosti hrají tenis se zastavovacími plácačkami není o efektivitě práce, ale asi neodpovídá záměru organizace o jejím image. Představy mnohých instalatérů o tom, že pracoviště u klienta je místem, kde dostanou zadarmo pivo, svědčí o katastrofálním firemním managementu a jeho totální neschopnosti asociovat v myslích zaměstnanců klientský prostor s prací a ne se selskými hody.

Pochopitelně, že v důsledku špatného managementu trpí i osobnost pracovníků. Dovedete si představit, jak musí být takový instalatér vnitřně rozerván, když ani pořádně neví, co má u klienta dělat? Zda má jíst, spát, nebo má opravovat odpad? Chudák je to!

Je v zájmu firmy i v zájmu duševního blaha lidí a jejich radosti z práce, aby manažeři lidem pomáhali s jejich orientací v prostoru.

Říká se, že čeho je moc, toho je příliš. Platí to pro orientaci v čase, platí to i pro orientaci v prostoru. Berme jako fakt, že lidé mají i potřebu se od orientace v prostoru odpoutat. Pokud to management neudělá, udělají si to lidé sami. Jako ti policisté na silnici, jako ti policisté, kteří na místním oddělení pořádali pijácké večírky.

Stalo se vám někdy, že do vašeho poklidného domova vtrhlo větší množství poněkud živějších příbuzných? Takové nájezdy mohou být pro některé lidi velmi frustrující; nepřipadají si totiž už jako doma, ale jako na pouti. Jsou frustrovaně dezorientováni. Pro jiné lidi je to naopak velmi osvěžující; nepřipadají si totiž jako doma, ale jako na pouti. Jsou rádi dezorientováni. Lidé zkrátka vyhledávají jak orientaci v prostoru, tak osvěžující dezorientaci.

Dobří organizátoři teambuildingových akcí toto dobře znají a umí docela snadno přiměřeně uspokojit obě potřeby. Špatní organizátoři dělají jednobarevné akce: akce, při kterých každý ví, kde se zrovna nachází, jsou nudné, akce, při kterých většinou nikdo neví kde je, jsou příliš frustrující.

V pracovním procesu je snahou manažerů vždycky všechny lidi v prostoru orientovat. Pracovní proces by však měl mít vždycky teambuildingový charakter. Je lepší budovat tým denně malými krůčky, než učinit jednou za rok větší krok.

Orientovat lidi je, nebo mělo by být, běžnou manažerskou praxí. Jak ale lidi v pracovním prostoru promyšleně dezorientovat? Nemůžete tak snadno zrušit pracoviště, ve kterém se nacházejí lidé!

Trik spočívá v tom, co už jsme si řekli: prostor je často asociován s činností. Pracovní prostor tedy s místem, kde se pracuje. Pokud tuto asociaci rozbouráte, dezorientujete. To jest, pokud na pracovišti uděláte činnost, které neodpovídá pracovnímu chování, vytváříte něco docela nového, něco co není známo. Chce to dost kreativity a hravosti a někdy i trochu manažerské či lidské odvahy.

Jsou manažeři, kteří velice nelibě nesou sebemenší odchylky pracovního chování od systémových a procesních standardů. Znovu však opakuji: lidé mají i potřebu se od orientace v prostoru odpoutat. Pokud to nezařídí management, udělají si to lidé sami.

Je třeba, aby manažeři dezorientovali profesionálně. Profesionálně zde znamená „nesystémově promyšleně, přiměřeně a vkusně”.

Spojení „nesystémově promyšleně” je důležité. Pokud se z dezorientace vytvoří systémový standard, vznikne dobrá kotva a orientace. Pokud se to nebude dít promyšleně, vznikne, promiňte mi to slovo, nežádoucí bezúčelný bordel. Promyšlený a cílený bordel, to je to, oč v manažerské dezorientaci běží.

Lídři využívají dezorientaci ve své práci i jinak. Naprosto standardně tehdy, jestliže vznikne nutnost přerušit zaběhlé a přežité vzorce chování, které brání postupu vpřed. Klasická teorie změn to nazývá rozmrazením. Například když na schůzi uvázne jednání na mrtvém bodě. Nebo když je nové strojní zařízení a lidé stále jedou, jako zastara. Pomozte změně tak, že přerušíte vytvořenou prostorovou kotvu. Změňte prostor, kde se činnost odehrává, a tím uvolníte místo pro změnu činnosti.

Další souvislosti prostorové orientace

Psal jsem, že prostor je v lidské mysli často propojen s činností, která se v něm odehrává. S prováděnou činností může být propojen i čas - kdy se činnost uskutečňuje i způsob jejího provádění - jak se činnost uskutečňuje. Například: „Od osmi do čtyř jsem v práci (na místě, kde se pracuje), kde jezdím s náklaďákem.”

S firemním prostorem existují i další myšlenková propojení, které spolu dohromady vytvářejí výsledný dojem - firemní ovzduší, firemní kultura.

Na pracovišti se jak přirozeně, tak i zcela záměrně tato propojení vytvářejí. U pásu, v zasedací místnosti, v kuřárně apod.

Pracoviště tedy nemusí být místem, které lidé mají propojeno pouze s prací. Pracoviště může být více, než místo, kde se pracuje. Může to být místo, kde se pracovníkům popřává sluchu, místo, ve kterém se realizují, místo, kde mohou dělat to, co dělat z hloubi duše chtějí.

Pracoviště může být místem, kde se lidé mohou podílet na uskutečňování toho, po čem touží.

Tvorba firemní kultury je tvorbou pracovního prostoru v mentálním slova smyslu. Je důležité promyšleně a cílevědomě budovat tento prostor, a pomáhat lidem se v něm orientovat a, tu a tam, jim poskytnout i tolik potřebnou úlevu dezorientace.

Motiv orientace v prostoru - závěr

Lidé touží se orientovat v prostoru a ve věcech, které s prostorem souvisí a ve vazbách mezi nimi. Prostor, věci a vazby mohou mít reálnou, fyzickou, ale také virtuální, nebo mentální podobu.

Lidé občas touží po dezorientaci.

Dobří manažeři umí pracovat s významem, který prostor, věci v něm a vazby mezi nimi, představuje pro lidi. Umí tedy pracovat s motivy prostorové orientace a dezorientace.

Orientovat lidi je normální systematická řídící práce. Je to o dobrých systémech, strukturách a procesech. Dezorientace, není opakem špatné orientace. Je to jiná činnost. Dezorientace v prostoru patří, podle mě, do kompetence manažera v jeho vedoucí roli. Za dobrou orientaci je tedy zodpovědná řídící role manažera, za dobrou dezorientaci jeho role lídra.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se