Orientace v prostoru a motivace

V minulém příspěvku jsme podrobně probrali motiv orientace v čase, nyní se budeme věnovat motivu orientace v prostoru.

Pracovní prostředí, vzdálenost pracoviště od domova a vlastní pracoviště - to všechno hraje důležitou roli v pracovní spokojenosti. Z hlediska Herzbergovy dvoufaktorové teorie mohou tyto věci, pokud nevyhovují, vyvolat nespokojenost, ale, pokud vyhovují, nezpůsobují pracovní motivaci. O tom však zde nebudeme psát. Budeme se zabývat potřebou „být v prostoru orientován” a, podobně jako u tomu bylo u motivu orientace v čase, také potřebou „být v prostoru dezorientován”; tedy alespoň někdy.

Probereme si některé vybrané aspekty prostorové orientace a ukážeme si některé manažerské důvody a praktiky, proč a jak lidi v pracovním procesu v prostoru orientovat a proč a jak je také dezorientovat.

Co je orientace v prostoru a k čemu je dobrá

Vědět, kde se nacházíme, nám umožňuje přizpůsobit své chování danému prostředí.

První dochované záznamy o potřebě prostorové orientace pocházejí z roku 3.500 před naším letopočtem, kdy se odvážní mořeplavci začali pouštět poněkud dále na moře.

Historie však bude ještě starší, než lidstvo samo: vnímat okolí a přizpůsobovat tomu své chování evidentně není výsada pouze lidí.

Nepleťme si však orientaci v prostoru s navigací: dostat se do cílového místa nemusí nutně předpokládat znalost toho, kde se subjekt nachází. Pro navigaci k cíli mu totiž stačí mít jenom kompas, který mu ukazuje směr a detekční zařízení, které mu oznámí dosažení cíle. Detekce současného místa je užitečná, ale ne nutná.

Psychologická definice prostorové orientace zní: prostorová orientace je uvědomění si okolního prostředí, ve kterém jsou věci v určitém vztahu mezi sebou.

Člověk, který je v prostoru dezorientován, má určité problémy s tím, že není schopen své chování přizpůsobit okolí, protože jej nerozezná. Proto jsou součástí standardních psychologických testů i otázky týkající se schopnosti orientovat se v prostoru.

Je zkrátka dobré vědět, kde se nacházíme; můžeme tak danému vnějšímu prostředí přizpůsobovat své chování. Toto přizpůsobení děláme často zcela nevědomě: zcela automaticky, aniž bychom na to museli zvláště myslet, se chováme jinak v bazénu, jinak ve školních škamnech a jinak na diplomatickém večírku. Záměna - přenesení stejného chování do jiného prostředí - se nám někdy může vymstít a někdy hodit.

Orientace v prostoru je také motivem. Pokud nevěříte, přesvědčte se o tom sami. Až pojdete na nějakou hromadnou dovolenou, pozorujte lidi, co po příjezdu na neznámé místo dělají: seznamují se s okolím. Zeptejte se jich, proč to dělají. Pravděpodobně to bude ne proto, že jim to někdo nařídil, nebo že je za to čeká nějaká finanční odměna. Dělají to proto, že mají vnitřní nutkání vědět, kde jsou a kde se nacházejí věci, které se jim mohou hodit. Orientace v prostoru je motivem.

Výzkumy provedené Fultonem a Maddockem, o kterých jsem již psal, ukazují, že motiv orientace v prostoru je o něco robustnější, než motiv orientace v čase. Je silnější a vydrží déle. Ověřte si to například pozorováním podnapilých lidí! V dostatečně vyzrálém stavu si přestanou uvědomovat čas, zatímco stále ještě vědí, že jsou v hospodě. A také mají problémy přijít důmů včas, než nepřijít vůbec, že? Nebo když se ráno probudíte, obvykle se nejdříve orientujete, kde jste, v jaké společnosti jste, kde se co nachází a pak teprve přichází na řadu zjišťování hodin.

Propojení prostoru s vnitřním stavem

S určitým prostorem je často spojena nějaká asociace. V terapii a psychologii se používá pojem kotev.

Kotvou je obecně nazýván vnější podnět, který spouští nějaký definovaný předem známý vnitřní stav (který může dále spustit i změny fyziologické i změny chování). Kotvení je proces vyvolání definovaného vnitřního stavu prostřednictvím kotvy. Proces kotvení je většinou neuvědomělý.

Kromě jiných kotev existují i kotvy prostorové: s určitým místem máme asociovány nějaké vnitřní stavy (například radost, smutek), které spouštějí jiné vnější chování.

Možná, že máte své oblíbené místečko, ve kterém si rádi čtete. Nebo přemýšlíte. A nikde jinde se vám to tak dobře nedělá. Možná, že při obědě v rodinném kruhu si stále sedáte na to samé místo. A když se souhrou náhod posadíte jinde, není to zkrátka ono. Jinými slovy jsou tato místečka vašimi kotvami: „být tam” způsobuje predikovatelný vnitřní stav.

A čím jste starší - čím více a déle svoji kotvu používáte, tím je pevnější.

Možná, jste si všimli, že váš nadřízený má své prostorové kotvy. Někde jinde vás tepe, někde jinde s vámi projednává plány do budoucna, a možná, že si na poradách stále sedá na to samé místo.

Má to svůj vnitřní význam (i když si jej majitel kotvy neuvědomuje) a změna může přinést překvapivé důsledky. Tyto důsledky si konečně můžete snadno otestovat, a to jak jak na sobě, tak i na ostatních.

Například se pokuste se přistihnout v nějaké prostorové kotvě, zjistit své pocity, pak změnit prostor a zase zjistit své pocity. Rozdíly budou; kdyby nebyly, nejednalo se o prostorovou kotvu.

Nebo, pokud máte nějak zvykově zavedený zasedací pořádek v práci, nebo doma, zkuste jej změnit. Zasedněte někomu jeho oblíbené místo! Uvidíte, že to vyvolá reakci nejen u postižené osoby, ale také u ostatních pozorovatelů. To je velmi důležité! Protože pro ně samé se prostor také změnil. Přišli na schůzi, kde mají schůzovní prostor asociován s jasným zasedacím pořádkem. A teď se ocitli někde jinde. Je-li tato kotva silná, náhlá změna vyvolá zmatek a dezorientaci.

Prostorové kotvy znají velmi dobře všichni ti, jejichž prací jsou „ měkké dovednosti”.

Například jednou z prvních starostí koučů, obchodníků, terapeutů, když hovoří s ředitelem nějaké firmy, je dostat ho z jeho rozhodovacího prostoru, který se zcela pravidelně nachází v ředitelské židli za stolem. Oni vědí, že tam s ředitelem nepořídí skoro nic. Je tam zvyklý rozhodovat a nikoliv diskutovat nebo dokonce naslouchat.

Proto také školicí organizace rády odlákávají studenty z pracovního prostředí někam jinam.

Terapeuti, hypnotizéři, psychiatři, kouzelníci a herci, ti využívají prostorové kotvy pro služby klientům velmi sofistikovaným způsobem. Prostorové kotvy jim pomáhají být v práci efektivními.

A dělají to také i trenéři, školitelé, politici. Naučili své posluchače měnit svůj vnitřní stav podle toho, na jaké místo se oni, trenéři, školitelé, politici, postaví, v jakém obleku, jaký symbol za nimi vlaje a podobně.

Není důvodu, proč by těchto prostorových kotev neměli využívat i manažeři.

Říkáte tomu manipulace?

Nesmyl.

Manažeři to totiž musí dělat. Kvůli pracovnímu procesu, za který mají zodpovědnost, musí vytvářet prostorové kotvy. Minimálně tu kotvu, že fabrika je místem pro práci, nikoliv pro cirkusová představení. Pokud se to lidem poplete, což se stává, je to buď příznakem hromadného šílenství, nebo, což je častější, důsledkem manažerského selhání.

Součástí, nezbytnou součástí manažerské práce je orientace pracovníků v prostoru a kotvení. Manažeři si pouze neuvědomují, že v podstatě orientují pracovníky v prostoru a dělají prostorové kotvy. A když už toto dělají, je lépe, aby to dělali profesionálně, není-liž pravda?

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se