Vnější stimul nevede k motivaci

Lákavé ženské pozadí

Abychom dodali některým teoriím uvedených v předchozí kapitole poněkud praktičtější význam, pusťme do nich trochu života. Jako to udělal Frederick Herzberg ve svém článku publikovaném v roce 1968 v Harvard Business Review pod názvem „One more time: How do you motivate employees?” když napsal: „Nakopnu-li psa (a je jedno, zda zezadu nohou, nebo zepředu pamlskem), pohne se. Budu-li chtít, aby se pohnul opětovně, co musím udělat? Znovu jej musím nakopnout. Podobně mohu nabíjet a vybíjet baterie, a pak je znovu nabít. Ale pouze tehdy, má-li někdo baterii uvnitř v sobě, můžeme hovořit o motivaci. Pak člověk nepotřebuje vnější stimulaci. Člověk to chce udělat sám.”

Možná, že jste z uvedeného citátu získali dojem, že žádný vnější podnět nevede k motivaci.

Tak to ale není. Vnější podnět k motivaci vést může, vnější stimul (donucení) však nikoliv.

Pokusím se tuto jemnou, avšak pro pochopení pojmu motivace velmi důležitou nuanci vysvětlit.

Po čem touží většina mužů a některé ženy, pokud uvidí obrázek napravo? Není myslím potřeba jít do detailů, dovedete si to představit. Jisté je jedno: jsou motivování něco udělat. Vnější podnět vede k motivaci, avšak bez ohledu na to, zda je přítomen ještě nějaký manažer, který za vykonání díla nabízí odměnu - vnější stimul (česky pobídka).

Motivovaný je ten, který chce danou věc udělat bez ohledu na vnější stimul (donucení).

Je jasné, že pokud si vezmeme člověka, který je jinak sexuálně orientován, nemá touhu udělat nic. A také nic neudělá, dokud mu nepohrozíme, nebo nenabídneme nějakou odměnu, na kterou „slyší”. Neudělá zkrátka nic, pokud není použit nějaký vnější stimul. Je však, doufám, zřejmé, že ani v případě výhrůžky, ani v případě odměny není motivován k harašení jako takovému, ale k vyhnutí se trestu, nebo dosažení odměny.

A to je to, co měl na mysli Frederick Herzberg, když napsal, že „...vnější stimul vede k činnosti, ale nevede k motivaci.”

A ještě jinak: činnost, která je iniciována vnějším stimulem (odměnou či trestem), je motivována snahou získat odměnu či vyhnout se trestu, motivem však není činnost jako taková.

A stejné je to i v pracovním prostředí: peníze motivují k jejich dosažení, ale ne k práci. Pouze pokud lidé mají chuť pracovat bez ohledu na vnější stimul (odměnu), pak se jedná o motivaci k práci.

Možná, že si říkáte, že v konečném výsledku je to jedno: práce je vykonána. A o to tady jde, ne?

Ano, ale nejenom. Ve hře je totiž nejen výsledek, ale také jeho kvantita, kvalita a efektivita jeho dosahování.

Pokud nabídneme sexuálně indiferentnímu člověku odměnu za harašící akt, udělá svoji práci. Udělá ji ale stejně tak dobře, jako člověk, který má na akt chuť bez ohledu na odměnu?

Zdá se rozumným předpokládat, že statisticky vzato nikoliv. A konec konců se to ukazuje i ve skutečnosti. A stejné je to i v časové dimenzi: je pravděpodobnější, že motivovaný člověk bude dosahovat dlouhodobě lepších výsledků, než nemotivovaný.

A máme tady také ještě něco, jako je fluktuace. Drahá fluktuace, podotýkám. A co plýtvání materiálem, časem, atd., atd.

Stojí za to lidi motivovat!

Komentáře   

 
0 # K motivaci autora
Oldřich Doseděl 2007-07-02 19:47
Je vidět, že autor byl velmi dobře motivován snahou napsat článek tak, aby jej četlo a pochopilo co nejvíc lidí. Proto zvolil příklad, kterému každý velmi dobře (na emocionální i nalogické úrovni) rozumí, a proto taky zvolil poutavý obrázek. Autor tak jasně dokazuje, že to, o čem píše, skutečně funguje. Gratuluji.
:D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se