Orientace v čase a motivace

Začnu s případem, který je v komerčním světě méně obvyklý. Představte si manažera, který nemá smysl pro Chronos a žije stále v módu Kairos. Ano, jsou i tací. Naleznete je spíše ve společenských a dobrovolných organizacích, než v komerčních organizacích, organizacích, ve kterých „čas jsou peníze”. Co tito manažeři dělají, nebo co spíše nedělají?

Tak za prvé nestanovují termíny. Napoprvé je pro podřízeného osvěžující mít časovou volnost, napodruhé je to již horší a napotřetí si již většinou zaměstnanec říká, že „ten člověk neví, kdy to chce” a je z toho nervózní. Pochopitelně, že je nervózní. Je dezorientován: neví, kdy má co dělat, dokončit, předat. Lidé mají potřebu časových záchytných bodů. Z neschopnosti Kairos manažerů stanovovat termíny se také odvíjí jejich neschopnost dobrého plánování.

Za druhé nikdy nikam nepřijdou včas. Nemohou, protože to neodpovídá jejich způsobu uvažování. A když jim vynadáte, vyjde to nastejno: nechápou důvod vynadání. Oni prostě neuvažují o včasnosti jako o něčem, co existuje. Pro ně je to prázdné slovo. Pro okolí je to utrpení.

Za třetí vždycky mají na budoucí věci a na jejich plánování málo času: „Nemám čas,” slýcháte od nich, když si chcete s nimi dát schůzku. Nedovedou si budoucnost představit, není tam, a proto tam ani není místo pro plánované událostí. Jediný význam pro ně má tady a teď. To dále znamená, že když už je někdy náhodou lapíte, mají najednou času nekonečně mnoho. Což je na druhou stranu příjemné a o této příjemné stránce až později.

Za čtvrté tráví neuvěřitelné množství času v triviálních věcech. Čas pro ně nemá význam investičního rozhodnutí a babrají se donekonečna a stále znovu banálními záležitostmi.

Za páté nejsou nijak silní v kontrole a vyhodnocení toho, co se stalo. To, co bylo, pro ně nemá, stejně tak jako budoucnost, význam. Oni žijí tady a teď a to je důležité. Proč, proboha, by se měli věnovat něčemu, co bylo nebo bude, něčemu co žádný význam nemá? A tak se tomu nevěnují. A když už ano, protože „to přeci k manažerské práci patří”, tak to stejně dělají pozoruhodně neefektivně.

Pro poněkud více časově organizovaného člověka je spolupráce s takovým manažerem doslova životním utrpením. Pracovník nedostává žádné záchytné časové body, protože manažer je takový, jaký je. Neumí pracovníky orientovat v čase, protože to neumí ani sám se sebou.

Manažeři Kairos však mají tu výhodu, že jsou dezorientováni a sami umí dezorientovat. Umí dobře naplnit naší přirozenou potřebu dezorientace. A v některých kontextech je to moc dobře.

Za prvé se jejich silná stránka projevuje pozitivně při při personálních pohovorech a při řešení osobních problémů. Jsou obyčejně neobyčejně vnímaví a vůči vám pozorní a nedávají vám znát, že jejich čas pro vás je limitován. Mají pro vás nekonečně času. A taková pozornost bývá velmi příjemná, že?

Za druhé je také velice příjemné mít časově poněkud laxního manažera při úkolech kreativního typu. Pokud jste někdy dostali úkol typu „Do zítřka patnácti třiceti mi předložte Dokonalý Propracovaný Nápad týkající se ....,” víte, jak to dovede zahýbat s vašimi emocemi a demotivovat. Tvůrčí pracovníci mají radši, když jim termíny (ne)stanovuje Kairos manažer; v takovém prostředí se jim pracuje podstatně lépe, než pod nemilosrdnou časovou knutou přesného Chronose.

Za třetí Kairos umí pochopit a tolerovat, že ne vše se dá v daném čase stihnout. Je velmi příjemné a motivující, když jste po několika bezesných nocích svému manažerovi řekli, že ač jste dělali, co jste dělali, nestihli jste to. A on se Vám podívá do nevyspalých a námahou opuchlých očí a pronese hřejivá a utěšující slova uznání. Na rozdíl od strojově přesných Chronos manažerů, kteří při přetažení (vašeho) termínu vyletí jak čertík z krabičky a začnou Vám dokazovat, že při průměrném počtu úderů 60 ks/min jste mohli strojopis odevzdat za pouhých 12 hodin 37 minut, zatímco vám to trvalo celých 16h 45min. Jak to tedy vysvětlíte!? A pro zdůraznění svých slov klepou jako metronom důrazně a rytmicky prstem na desku svého mahagonového stolu.

Jako závěr: mít manažera, který žije pouze v módu Kairos, je někdy dobré, někdy ne.

A stejné je to s manažery kteří se stále orientují v čase, kteří jsou stále v módu Chronos. V komerčním prostředí jsou poměrně obvyklí a čím je podnik větší, tím jsou jaksi obvyklejší. Pojďme se společně podívat na hlavní silné a slabé stránky v různých kontextech.

Tak například umí velmi dobře plánovat. Jejich život, to je jeden veliký dokonalý plán. Rozumí budoucnosti, jako málokdo. Všechno v ní má svoje místo (v autodynamickém plánovacím kalendáři). Běda však, vyskytne-li se událost, která plánována nebyla. Snaží se jí proto odsunout a zachytit do plánu, a když to nejde, a ono to opravdu někdy nejde, jsou z toho docela nervózní. A tuto svojí nervozitu přenášejí na ostatní. Při projednávání urgentních osobních záležitostí obyčejně nevzniká prostředí vzájemného pochopení a podpory.

Jsou velmi dochvilní a nedochvilnost ostatních je přivádí až do stavu, který Vikingové označovali jako berserk (něco jako krvežíznivý amok).

Při projednávání minulosti tito manažeři postupují také velmi systematicky a chronologicky. Neunikne jim nic, žádný nedostatek. A, samozřejmě, ani pětiminutová díra ve vašem časovém rozpisu.

Na všechno mají vyhrazený příslušný čas. Někdy nejde ani tak o to, čím bude čas naplněn, jako o to, aby měla událost tu správnou délku. Znáte to: „Milý synu. Mám na tebe nyní 25 minut času, pojď si hrát!”

Co se těmto manažerům nedaří je žít tady a teď. Když se mají bavit, pošilhávají po hodinkách, aby náhodou nepromeškali konec akce.

Ukázali jsme si, že být v módu Chronos a Kairos není ani špatné, ani dobré pokud nepřihlédneme ke kontextu a výsledku, kterého má být dosaženo. Až teprve v rámci kontextu a cíle dostávají uvedené módy prožívání času význam dobrý/špatný. Pro něco dobrý, pro něco špatný.

Extrémističtí manažeři, a je jedno, ve kterém směru se jejich extremismus projevuje, poškozují nejen sebe, ale prostřednictvím zhoršených vztahů i své okolí.

Ideální je umět obojí. Uvědomit si, které způsoby vnímání času jsou pro vás přirozenější. Uvědomit si, že pro jiné lidi, to nemusí být stejné. Uvědomit si, že v některých kontextech a s danými cíli je možná jiný způsob vnímání a prožívání času lepší, než druhý. Umět uvědoměle přepínat mezi jednotlivými módy a jejich projevy navenek.

Manažeři by měli dbát, aby i v pracovním životě došly uspokojení obě dvě stránky člověka. Pokud se jim to nepodaří, nebudou zaměstnanci plně motivováni.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se