Motivy a jejich hierarchie - Strana 3

Adaptační motivy

Slovo „adaptace” je často „spojováno” se slůvkem schopnost. Biologické organismy mají schopnost adaptace, schopnost přizpůsobit se změněným vnějším podmínkám.

Tato schopnost se projevuje již v prenatální stavu: nenarozené dítě provádí pohyby, aby se přizpůsobilo změněným podmínkám v děloze.

Když je venku vedro, pak motivem toho, proč odhazujeme svetry je snaha přizpůsobit se vnějším podmínkám.

Adaptační motiv se může projevovat i ve snaze podobat se, být jako. Lidé přejímají, často nevědomě, behaviorální a jazykové vzorce svých idolů, nebo sociální či kulturní skupiny.

Všimneme-li si adolescentů, je těžké nezaznamenat, že jaksi vypadají stejně. Nebo si všimněte žen / filmových hvězd při nějaké slavnostní příležitosti: každá se snaží vypadat jinak a přitom se sobě podobají, jako vejce vejci. Jak by ne - jsou výrobky showbusinessového průmyslu. Pokud si vám vaše děcko někdy řeklo o něco, protože „všichni ostatní ve třídě to mají”, víte, o čem je řeč: ve snaze podobat se.

Adaptační motiv je velmi silný; tak silný, že často přebijí i motiv fyzické existence. Zdá se to být neuvěřitelné, ale je to tak. Ve snaze přizpůsobit své chování skupině, či jednotlivci, občas lidé přijímají i zdraví škodlivé návyky.

Marketéři a prodejci s adaptačním motivem pracují s velkou oblibou. Vzbuzují zdání, že k určitým skupinám lidí patří nějaký výrobek. Existují manažerské telefony, manažerská auta, manažerské oblečení a podobně. A my jim na to rádi skáčeme.

V organizacích mají často různé skupiny lidí různé skupinové normy, které se projevují na podobném chování i jazyku příslušníků dané skupiny.

S jakými emocemi? S pocity bezpečí, sebepotvrzení, akceptace.

Očekávání

Očekávání je díky teorii Victora Vrooma poměrně známým motivem. Na stránkách Vedeme.cz jsme o očekáváních a jejich roli při motivaci i vedení lidí již napsali poměrně hodně, obzvláště pak v souvislosti s přesvědčeními.

Očekávání je zaměřeno na budoucnost. Je spojeno s pocity naděje, víry a přesvědčení. To, že člověk očekává, že bude něco lépe, než je to teď, jej motivuje. Třeba k účasti na revoluci, povstání, svržení tyranie.

Pochopitelně, že jsou lidé, kteří se dívají do budoucnosti se skepsí až pesimismem, a jsou lidé, jejichž pohled je výrazně optimistický. Chci podotknout, že obecně nelze říci, že ten či onen pohled na budoucnosti je lepší, nebo horší. Hodně záleží na konkrétním kontextu. Obecně je podle mě nejlepší ten pohled, který je nejúplnější; myslím, že je vhodné vidět jak případné problémy, tak potenciální pozitiva.

Chci dále poznamenat, že ne všechna pozitivní očekávání mohou znamenat usilovnější práci, nebo lepší výkon. Vůbec ne. Nejenom, že záleží na pozitivitě/negativitě, ale také na směru očekávání: pokud očekávám, že zítra vyhraji ve sportce tolik, že mě to nadosmrti zabezpečí, což je jednoznačně pozitivní očekávání, nemusí to zároveň znamenat, že se dnes v práci samou pílí přetrhnu.

Někdy lidé nejsou například proaktivní. Spoléhají na ostatní. Dívají se na ně s pozitivní nadějí, že „oni” se o to postarají.

Odstraňovat nepodložená očekávání, falešné naděje a přesvědčení patří mezi důležitou součást manažerovy „motivační” práce.

Hra

Herní motiv existuje. Kdo z Vás neviděl si hrát malá štěňátka, nebo kočičky? Zdá se, že takové chování nesleduje žádný účel. Není to chování naučené, ani podmíněné, je to chování vrozené. U lidí je herní motiv patrný především do období sedmi let, kdy se ve spojení se hrou začíná objevovat i motiv teritoriální: již nejde pouze o to si hrát, ale také vyhrát.

Přestože hra byla shledána motivem, není hra jako motiv dostatečně prozkoumána.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se