Motivy a jejich hierarchie

Motiv je vnitřní pohnutka k činu. Motivovat tedy znamená vytvořit vnitřní pohnutku k činu.

Motivy lze dělit do různých skupin a hierarchií. Každý to dělá trochu jinak, každý, ať se již jmenuje Freud, Maslow, Murray nebo Adler, má na tuto problematiku odlišný náhled.

V následujících kapitolách se nebudeme zabývat všemi pohledy, neděláme rešerši, ale pouze jedním z možných pohledů.

Výsledkem jejich pětadvacetiletého výzkumu, který byl potvrzen statisticky faktorovou analýzou, marketingovými, organizačními a klinickými výzkumy a je podpořen (na rozdíl třeba od Maslowa) poznatky z oblasti neurologie, je jednoduchá hierarchická motivační struktura sestávajících se z jedenácti prvků, kterou je možné bezprostředně využít v manažerské praxi.

Richard L. Fulton a Richard C. Maddock ve své publikaci „Motivation, Emotions, and Leadership - The Silent Side of Management” vyčlenili 11 motivů, které rozdělili do pěti kategorií. Následujících pět kategorii existuje u každého jedince:

  1. Orientace
  2. Přežití
  3. Adaptace
  4. Očekávání
  5. Hra

V této kapitole si stručně ukážeme obsah každého z jedenácti motivů, abychom poté představili hierarchii motivů, a to dle síly a robustnosti jejich vlivu na lidské chování.

Nakonec si krátce uvedeme některá nedorozumění, nepochopení a chyby, ke kterým v oblasti motivace dochází.

Předmluva

Klasifikace motivů na motivy orientační, existenční, adaptační, motivy očekávání a herní je konstruktem. Jednotlivé kategorie jsou vytvořeny formálně tak, že motivy v jednotlivých kategoriích vykazují určité společné znaky. Takových různých formálních uspořádání existuje celá řada. Pro vlastní motivaci v manažerské praxi nemá uvedená kategorizace žádný význam; opravdu důležité je pochopit obsah jednotlivých motivů a zapamatovat si jejich relativní sílu na lidské chování.

Klasifikace je umělá, motivy jsou reálné a závěrečné hierarchické uspořádání motivů dle jejich síly a robustnosti motivů je vytvořeno na základě statistických výzkumů.

Statistika, pokud si z ní odnášíme převažující tendence, nám může výrazně pomoci. Pokud statistiku chápeme, že zkoumaný jev bezezbytku platí za všech podmínek a pro všechny zkoumané elementy, stává se z užitečného nástroje statistiky nebezpečné, neefektivní a omezující dogma.

Neupozorňuji na toto náhodou. Něco podobného se stalo s Maslowovou hierarchií potřeb: přestože Maslow před absolutistickým chápáním a přílišnou generalizací své teorie výrazně varoval, stejně k tomu došlo a dochází. Na obzvláště časté konkrétní chyby upozorním ještě v závěru.

I když není předmětem tohoto článku praktická motivace, bude užitečné si připomenou dvě skutečnosti, které praktickou motivaci velmi výrazně ovlivňují. a) motivy jsou spojeny s emocemi, b) nejvíce nás ovlivňují ty motivy, kterých jsme si nejméně vědomi. Jinými slovy řečeno platí, že motivy nevědomé ovlivňují naše chování více, než vědomé. V této souvislosti je zajímavé, že práci s nevědomou myslí je na manažerských školeních či trénincích věnována žádná, nebo minimální pozornost. Není to paradoxní?

Až si budete při čtení následujících řádku v duchu budete modelovat různé motivační situace a scénáře, nezapomeňte při tom také nemyslet. Zkuste si o to více vyvolat pocity, které doprovázejí daný motiv a zkuste si intuitivně představit, jaké se s daným pocitem cítíte být motivováni. Zkuste si stejným způsobem představit, co cítí lidé, které vedete a motivujete. Možná, že vám to napoví, co byste mohli pro zlepšení udělat.

Orientační motivy

Předmětem standardních psychiatrických mentálních testů je zkoumání toho, nakolik se testovaná osoba dovede orientovat v tom, kdo je, kde je, jak se dovede orientovat v čase a v ostatních okolnostech. Ztráta orientace je často symptomem nějaké choroby. Je také známo, že s přibývajícím věkem ztrácejí lidé svoji obyčejně dobrou orientaci: nejdříve jim začínají unikat okolnosti, pak ztrácejí dobré pojetí o čase, pak se přestávají orientovat v prostoru a někdy dokonce si dokonce přestanou uvědomovat i sami sebe.

Orientace v tom, kdo jsme, je velmi stabilní. I v poměrně slušné opilosti, kdy už ani člověk neví, kde je, kolik je hodin a co se vůbec děje, neztrácí alespoň hrubé pojetí o tom, kdo je. Sebeorientace v sobě bývá spojena s pojmy jako je sebekontrola, sebeuvědomění, sebeúcta, sebepoznání, sebevědomí.

Dobrá orientace v prostoru nám umožňuje přizpůsobit své chování danému prostředí, ve kterém se nacházíme. Většinou si uvědomujeme, kde jsme, někdy však pojetí o tom ztrácíme. Určitě se vám stalo, že když jste se při procházce probrali z hlubokého zamyšlení, chvilku Vám to trvalo, než jste zjistili, kde vlastně jste. Při hlubokém přemýšlení jste byli dezorientováni s ohledem na místo.

Orientace v čase je podobná. Uvědomujeme si kolik je hodin, jak co dlouho trvá. Pocit času také dovedeme dobře ztratit, jestliže se zabýváme nějakou zajímavou činností. Někdy, například ve snech, se nám míchá minulost s přítomností.

Orientace v ostatních okolnostech je doplňková. Umožňuje nám přizpůsobit své chování doplňkovým okolnostem, které ovlivňují současnost. Například si dovedeme uvědomit, jak na tom fyzicky jsme, jaké máme bankovní konto. Jelikož současnost je dočasná, je i charakter orientace v okolnostech dočasný a často se mění.

Tyto orientační schopnosti, které psychiatři nazývají spíše mentálními stavy, jsou zároveň i motivy.

Například někdy potřebujeme staré dobrý domov vyhledat, protože se tam cítíme dobře, někdy naopak opustit, protože tam na nás„ všechno padá”. Pokud jste si všimli, turistický průmysl je založen na potřebě lidí změnit místo. A když tam turisté přijedou, co jako první udělají? Seznámí se s tím, kde vlastně jsou; snaží se opět zorientovat.

Nebo orientace v čase. Být stále orientován v čase je těžké a občas cítíme potřebu se od času odpoutat. Zábavní průmysl, posedávání u pivka s přáteli, nebo pouhé zasnění se nám poskytuje tolik žádané odpoutání od času. Potřebujeme oboje.

Dovedeme se dobře orientovat kde jsme. Někde je nám dobře, někde ne. Někdy cítíme potřebu stávající staré dobré místo změnit, někdy naopak vyhledat staré známé místo. Někdy tuto orientaci ztrácíme.Určitě se vám stalo, že jste na když jste se při procházce probrali z hlubokého zamyšlení, chvilku to trvalo, než jste zjistili, kde jste. Při zamyšlení jste byli dezorientováni s ohledem na místo.

Být stále orientován v čase je těžké a proto také vyhledáváme příležitosti k odpoutání se od toho pána.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se