Sladění neuro-logických úrovní při vedení jedince

Velmi pravděpodobně se vám již někdy stalo, že jste se rozhodli něco udělat, ale cítili jste, že s „tím něco není v pořádku”. Je také pravděpodobné, že to „něco v nepořádku” se později i negativně projevilo v reálu. Při vedení lidí, nebo týmů či celých organizací je to podobné: na jedné straně jsou zde racionální úvahy a rozhodnutí, a na straně druhé emocionální signály o tom, že vše v pořádku není.

Konvenční přístup podnikatelského světa k řešení takového častého rozporu mezi logikou a emocemi je v podstatě dvojí: až do doby před nějakými patnácti lety se jednoznačně upřednostňovala racionalita a emoce se prostě odstrčily stranou. Druhý krajní přístup se začal hodně projevovat s nárůstem množství informací a potřebnou rychlostí rozhodování. Informací je zkrátka tolik a čas na přijmutí rozhodnutí je tak krátký, že se manažeři při svém rozhodování musí řídit i svým citem. A, mimochodem, výzkumy ukazují, že čistě racionální rozhodnutí funguje pouze při relativně jednoduchých rozhodováních, zatímco dnešní svět businessu rozhodně takový není. Emoce tedy mají místo nejen při rozhodování, ale v průběhu celého procesu dosahování cíle.

Je tady však jeden základní problém: zatímco komunikovat na racionální úrovni nečiní většině manažerů problémy, komunikovat s emocemi, a to nejenom s emocemi ostatních lidí, ale i s emocemi vlastními k silným stránkám většiny manažerů nepatří. Nenaučili se to, nebylo kde. Neumí přesně specifikovat, co konkrétně jim jejich emocionální systém sděluje. Jsou přinejlepším schopni popsat, že z „toho” mají nějaký divný pocit, nebo negativní či rozporuplný pocit. Takže jim nezbývá nic jiného, než se buď řídit pouze racionální úvahou a potlačit emoce, nebo potlačit logické argumenty a spolehnout se na všeobecný nekonkrétní divný pocit. Neschopnost komunikovat na emocionální úrovni se zákonitě musí projevit na výkonu i efektivitě vlastní manažerské práce, zákonitě to také znamená, že daný jedinec není schopen vést (ve smyslu leadershipu) ani sebe, natož tým, který by měli vést.

Za účelem zvýšení výkonu, efektivity a kvality práce, za účelem vedení lidí, týmů a organizací je nutné umět konkrétněji vyhodnotit emocionální signály s cílem převést emoce a racionalitu na jednotnou platformu „společné řeči”. Teprve pak je možné uvést obě systémové složek lidské osobnosti do vzájemném souladu.

Neurolingvistické programování má modely a techniky k nastavení jednotné komunikační platformy jednotlivých součástí a k další práci s nimi. Stručně řečeno, pomocí technik neurolingvistického programování lze převést racionalitu do emocionální roviny, lze také převést emocionální signály do řeči logické. A právě tímto druhým přístupem, jedním modelem a jednou technikou, se budeme v této kapitole o vedení lidí zabývat.

Zkráceně řečeno tím, jak pracovat s logikou a emocemi zároveň.

Diltsův model neuro-logických úrovní

Základním východiskem pro naše účely převedení emocionálních signálů do nějaké logické struktury bude Diltsův model neuro-logických úrovní. O tomto modelu jsme již psali v článku Příčiny lidského chování.

Pro připomenutí:

Logické úrovně

Robert Dilts za účelem zkoumání vztahu mezi chováním člověka v rámci nějakého kontextu a vnitřních příčin strukturoval lidskou osobnost do hierarchického systému tzv. neuro-logických úrovní.

Hierarchičnost tohoto modelu spočívá v tom, že nejpravděpodobnější způsob změny je směrem dolů: uděláme-li nějakou změnu na nějaké úrovni (např. změna schopností), pak tato změna vyvolá změnu i na úrovni nižší (např. chování), avšak na vyšší úrovní (např. hodnoty, kritéria, přesvědčení) se nemusí nutně projevit.

Zatímco nižší úrovně, to jest úrovně do hodnot, kritérií a přesvědčení jsou zhruba řečeno úrovně především naší racionality, v úrovních vyšších hrají významnější úlohu i naše emoce.

Pokud se vám obsah zmíněného článku Příčiny lidského chování ještě dostatečně nevybavuje, doporučuji si jej znovu přečíst.

Konkretizace neurčitého pocitu

Při převodu obecných pocitů na platformu racionality jde v prvém kroku o přiřazení emoce či pocitu do nějaké Diltsovy neuro-logické úrovně. Jinak řečeno, jde o nalezení problémové úrovně.

K nalezení problémové úrovně existují dvě techniky: lingvistická technika a koučování.

Pokud jste si v kapitolách o vedení dobře přečetli články, které se zabývají lingvistikou, víte, že je možné pouhým nasloucháním při běžné konverzaci zjistit pravděpodobnou příčinu problému, to jest problémovou úroveň; víte také, jak ji správně kladenými dotazy upřesnit. Nebudu se tím proto již zabývat.

Nalezení problémové úrovně koučováním je systematický postup po jednotlivých Diltsových neuro-logických úrovních zdola nahoru.

Na osobní úrovni jde o sebe-koučování, na interpersonální úrovni o spolupráce kouče a koučovaného partnera.

Koučování má pochopitelně celou řadu možností vlastního provedení, které odvisí od úrovně schopností kouče: od základního provedení, do běžného konverzačního koučování.

Popišme si nyní základní provedení interpersonálního koučování při slaďování neuro-logických úrovní jedince.

Interpersonální koučování - základní provedení

Základní podmínkou provedení této techniky je, že ve vás má koučovaný partner důvěru, nebo, že jste si jisti, že ji hned na začátku koučování dosáhnete. Pokud ne, techniku nezkoušejte. Bylo by to necitlivé vůči partnerovi a nepříjemné pro vás. Přeskočte interpersonální koučování a vrhněte se na sebe-koučování. Je to jednodušší, nemusíte vytvářet důvěru - ta tady již je.

Nechť si koučovaný partner zvolí problém k řešení. Dále, ať si na podlaze pomocí papírků s napsanými názvy Diltosvých neuro-logických úrovní vymezí šest míst, a to s rozestupy zhruba na krok. Asi tak, jak je znázorněno na obrázku.

neuro-logické úrovně

Budete partnera provázet svými otázkami po jednotlivých úrovních, trpělivě, pomalu. Po získání příslušných odpovědí na nějaké úrovni, postupte fyzicky s partnerem o úroveň výše: přesunete se na v pořadí další papírek. Pozorně naslouchejte a pozorujte, zda nezjistíte nějaký signál indikující problém. Signál k vám může přijít buď ve formě obsahu slov, nebo tonality hlasu, rychlosti hlasu, jeho síly, nebo nějakým gestem, mimickým výrazem, postojem, hloubkou dýchání - abych vyjmenoval některé. Až signál dostanete, prozkoumejte využitím metamodelu jazyka, zda se skutečně jedná o problém, o něco omezujícího. Musíte projít úplně všechny úrovně. To, že jste zachytili nějaký varovný signál třeba na úrovni přesvědčení neznamená, že příčiny problému nemohou být výše - například na úrovni identity.

Ale zpět k vlastní technice provedení.

V dalším popíši, jak byste měli na jednotlivých neurologických úrovních v roli kouče hovořit. Kladené otázky označují tučným písmem. Italikou vkládám komentář k vlastnímu provedení.

Opakuji pouze provádíte partnera, kladete mu otázky, nasloucháte a pozorujete. Nenapovídáte, neradíte.

Nechte koučovaného partnera vstoupit do prostoru prostředí (rozumějte na označený papírek).

Prostředí

Popiš mi krátce problém.
Touto výzvou se snažíte partnera asociovat do jeho problémové situace.

Řekni, kde a kdy se to děje. V jakém prostředí či kontextu, s jakými lidmi?

Chování

Co přesně děláš?
Snažte se udržet odpověď v daném rámci - CO daný člověk dělá. Nikoliv JAK to dělá, nebo PROČ to dělá. Na to přijde řada později.

Schopnosti

Jak to děláš? Jaké znalosti a dovednosti k tomu co děláš máš?

Hodnoty, kritéria, přesvědčení

Proč to dělaš? Pro používáš tyto své schopnosti? Co je pro tebe v této věci důležité? Jaké je tvoje přesvědčení?
Připomínám, že hodnoty jsou to, co je pro daného člověka důležité. Kritéria jsou metriky, podle kterých dělá úsudky. Přesvědčení jsou generalizace o významu, příčinných souvislostech a omezeních ve světě, který nás obklopuje, v našem chování, našich schopnostech a v naší identitě a propojuje hodnoty s prostředím, chováním, identitou a ostatními přesvědčeními a hodnotami.

Identita

Kdo jsi?
Nad touto otázku se většina lidí, kteří neznají neurolingvistické programování, nebo neprošli nějakou psychoterapií, zarazí. Poznáte to. Vy potřebujete vědět, kým se v dané situaci váš partner cítí být. Může se identifikovat s nějakou životní či pracovní rolí (rodič, manažer, ředitel, spolupracovník, přítel, ...) nebo s nějakou metaforou: archetypem (bojovník, mudrc, rádce, ...) či symbolem (voda, laň, medvěd, ...). Neváhejte svému partnerovi pomoci s upřesňující otázkou, abyste dostali v uvedeném smyslu žádoucí odpověď. Zdůrazňuji, že to není o vaší logice, ale o pocitech vašeho partnera. A jak víte, řeč pocitů je jiná, než řeč logiky.

Sounáležitost

Pro koho to vlastně všechno děláš? Co je důležitějšího, než tvá osoba? Na tvorbě čeho se podílíš?
Popřípadě ještě
Kdo je v dané věci s tebou? Kdo s tebou cítí? O koho se můžeš opřít?
Podobně, jako tomu bylo na předchozí neuro-logické úrovni, je vhodné do odpovědi zakomponovat nějakou metaforu.

Pokud jste došli až sem a nepřišli jste u svého partnera, která úroveň mu, vzhledem ke kontextu, působí problémy, máte problém vy: nic jste nezjistili. Náprava je zřejmá: asi potřebujete praktickou demonstraci. Vidět to a slyšet to je opravdu hodně jiné, než si o tom pouze někde číst.

Dále předpokládejme, že jste problémovou úroveň odhalili. Je to ta nejvyšší úroveň, ve které se v daném kontextu u daného člověka vyskytuje nějaký problém nebo omezení. Od této problémové úrovně směrem dolů se problémy pochopitelně šíří až na úroveň vlastního chování.

Předtím, než si probereme druhý krok - vlastní řešení problémové úrovně, podívejme se ještě na varianty interpersonálního koučování a na sebe-koučování

Interpersonálního koučování - varianty

Aby se koučovaný partner lépe asocioval do vlastní situace, můžete mu v průběhu cesty nahoru v asociaci pomáhat tím, že jako ozvěna mu opakujete, co řekl na předchozích úrovních. Pěkně popořadě, samozřejmě.

Jistě jste si všimli, že otázky v základní variantě interpersonálního koučování nejsou nijak neobvyklé ani v běžném hovoru. Využijte toho. Můžete průzkum provádět při kávě, při čekání na tramvajové zastávce, při letu letadlem, a tedy prakticky kdykoliv a kdekoliv. Jsou však důležité dvě věci: za prvé vztah vzájemné důvěry mezi vámi a partnerem, a za druhé postupné procházení Diltsových neuro-logických hladin jednu po druhé a zdola nahoru.

Sebe-koučování

Sebe-koučování má výhodu, že vám odpadá problém důvěry (sobě si přeci věříte). Má i nevýhodu: hrajete při tom dvě role, roli kouče i koučovaného. A role kouče vám může poněkud bránit v asociaci do vlastní situace.

V základní variantě sebe-koučování provádějte techniku úplně stejně, jako u interpersonálního koučování. Provádějte ji nahlas. V pokročilejší variantě ji provádějte třeba v pohodlném křesle a jenom mentálně. Opět je důležité procházet Diltsovy neuro-logické úrovně jednu po druhé, zdola nahoru.

A nyní již k vlastnímu řešení. {mospagebreak }

Řešení problémové úrovně

Předpokládejme, že problém obecné varovné emoce či „divného” pocitu již máte převeden do konkrétní Diltsovy neuro-logické úrovně. Například se ukázalo, že daný člověk „něvěří, že to zvládne”. To znamená, že již nemáme pouze neurčitý divný pocit, se kterým pracovat nelze, ale velmi konkrétní problémovou neuro-logickou úroveň. V daném příkladu „něvěří, že to zvládne” je to úroveň přesvědčení. Tím se původní obecná situace podstatně zjednodušuje a lze buď najít a přijmout racionální opatření nebo posílit psychologické zdroje.

Na úrovni chování a schopností mohou samotná racionální opatření stačit. Na úrovni hodnot, kritérií a přesvědčení a na úrovni identity je však již žádoucí - a často dokonce i nezbytné - dodat psychologické zdroje.

Protože přijmout racionální opatření je běžnou manažerskou dovedností a praxí, nebudu se tím zabývat a soustředím se zde na posílení nebo dodání psychologických zdrojů.

Můžeme problémovou úroveň řešit na té samé úrovni. Například máme-li problém s nějakým přesvědčením, můžeme toto přesvědčení řešit. K tomu účelu využijeme toho, co již známe z předchozích kapitol o vedení lidí.

Často je však efektivnější řešit problém ne na té samé úrovni, ale jít o stupínek výše a tam intervenovat. To proto, že změny na vyšších úrovních se automaticky promítnou do úrovní nižších.

V základním provedení, jak již bylo řečeno, se procházejí všechny úrovně až na úroveň sounáležitosti. To má svoji výhodu, protože na této úrovni lze získat potřebné zdroje vždycky. Někdy s trochou vynalézavosti a představivosti. Pokud náhodou vedený partner nenalezne dostatečně silný zdroj, může mu pomoci kouč s návrhem možných řešení.

S koučovaným partnerem budete nyní kráčet po neuro-logických úrovních směrem dolů, přičemž vy, jako kouč, budete připomínat silné a posilující zdroje z vyšších úrovní a pak klást ty samé otázky, jaké jste kladli při cestě po úrovních nahoru.

Ukažme si to konkrétněji. Například koučovaný partner má na úrovni sounáležitosti, zdroj xxx. To může být rodina, přítel či pčítelkyně, pro jiného je to bůh, pro dalšího pak metafora. Je to jedno, co to je, hlavně aby to koučovaný cítil jako posilující zdroj. To, že je to zdroj posilující poznáte dle toho, jak mluví, jak stojí, atp. Pokud si na to troufáte, zdroj zakotvěte. Jak se to dělá, o tom pojednává kapitola Kotvení emocionálních stavů.

Vstupte pak s partnerem do úrovně identity.

Identita

Když máš xxx, kdo jsi?
Nyní se prakticky vždy původní reprezentace pozitivně obohacuje. Například jsem zažil případ, že při cestě nahoru byla identita „odrbaný vlk” a dolů to byl „svobodný a sebevědomý vlk”. Nebo „běžný manažer” versus „manažer, který umí”.
Pro další postup předpokládejme, že odpověď na otázku je yyy.

Hodnoty, kritéria, přesvědčení

Když máš xxx a jsi yyy, proč to děláš? Čemu věříš? A co je pro tebe důležité?
Pro další postup předpokládejme, že odpověď na otázku je zzz.

Schopnosti

Když máš xxx a jsi yyy, děláš to proto, že ddd, jak to děláš? Jaké znalosti a dovednosti k té činnosti máš?
Pro další postup předpokládejme, že odpověď na otázku je vvv.

Chování

Když máš xxx a jsi yyy, děláš to proto, že ddd a umíš vvv, co děláš?
Pro další postup předpokládejme, že odpověď na otázku je www.

Prostředí

Když máš xxx a jsi yyy, děláš to proto, že ddd, umíš vvv a děláš www, řekni, kde a kdy se to děje. V jakém prostředí či kontextu, s jakými lidmi?

A je to.

Závěrečná poznámka

Při cestě dolů po neuro-logických dochází, je-li technika dobře prováděna, k vzájemnému sladění jednotlivých neuro-logických úrovní osobnosti.

Toto ssladění jednotlivých úrovní mezi sebou má, kromě daného účelu nalezení nebo posílení psychologických zdrojů ještě další významný pozitivní efekt: vytváří nerozporuplný interní stav člověka. Tím jej připravuje, jako holistický celek, na vlastní akci. Jednotlivé složky osobnosti, emoční, kognitivní a fyziologická, pracují ve vzájemném synergickém souladu.

Uvedený proces sladění je s úspěchem využíván i při vedení pracovních skupin a týmů. O tom pojednává hned následující kapitola o vedení lidí.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se