Emoce a vedení lidí

Z předchozích dvou kapitol už (zhruba) víme, co emoce jsou, jak vznikají, kde vznikají a jaké druhy emocí lidé mají. Závěrem minulé kapitoly jsme uvedli, že pro potřeby vedení lidí je dostatečně vyhovující systémový pohled :

Jednotlivé části, tj. tělo, myšlení a emoce tvoří dohromady systém, v němž změna v kterékoliv z částí způsobuje změnu v části druhé a tak se mění i výsledný stav celého systému.

Z uvedeného vyplývá, že emoce ovlivňují celkový stav člověka. Zrovna tak je však možné ovlivňovat emoce ostatními složkami lidské osobnosti. Například je možné emoce potlačit racionálními argumenty, nebo se praštit kladivem do prstu.

Lidé se také nechávají svými emocemi ovládat; například v záchvatech vzteku, či projevech nadšení.

Obojí - potlačit emoce a nechat se jimi zcela ovládnout je extrémní a neinteligentní řešení, jak už to s extrémními případy obyčejně bývá. Je lepší, inteligentnější, efektivnější, se naučit s emocemi pracovat tak, aby s ostatními složkami lidské osobnosti pracovaly v prospěch daného jedince. Již nejednou jsme si říkali, že dostatečná míra schopností práce s emocemi (emocionální inteligence) je důležitá pro každého člověka.

Pro efektivní a účinné vedení lidí nabývá tento atribut práce s emocemi, neboli emocionální inteligence, neobyčejného významu. V této kapitole si řekneme proč tomu tak je.

Emoce jako komunikační prostředek

Možná jste si všimli, že někdy nepotřebujete sdělovat svůj názor na věc, často stačí vyjádřit svým výrazem příslušnou emoci. A lidé hned vědí, co jim chcete říci. Netřeba slov.

Emoce jsou ten nejrychlejší komunikační prostředek mezi členy skupiny.

Je dostatečně známou skutečností (nejen vědecky změřenou, ale i selským rozumem potvrzenou), že lidé ve skupině odezírají emoce vedoucího. A nemyslím tím formálního lídra, ale lídra skutečného. Jeho mínění je totiž pro ně podstatné. A chce-li někdo efektivně vést, měl by efektivně komunikovat a tudíž by měl efektivně komunikovat i své emoce.

Emoce významnou měrou přispívají k síle naší komunikace. Pomocí nich můžeme efektivně komunikovat naší osobní zkušenost.

Některé emoce, jak jsme si již uvedli, jsou dány geneticky, jiné jsou sociálně naučené. Každopádně jim lidé docela dobře rozumí. Ne však vždy správně. Proto je dobré nejdříve vědět, co vlastně chceme sdělit a potom to, pokud možno jednoznačně, sdělit.

Možná, že si říkáte, že pokud chcete něco jasně sdělit, nebo vyjádřit svůj názor, raději použijete slov. Ano, i to je možné. Je však jisté, že pokud ke slovům dodáte i komunikaci emocí, dostane vaše sdělení podstatně větší sílu.

Je nejen zbytečné vyřadit jeden komunikační kanál z provozu, je to navíc i škodlivé. Důvodem je to, že lidé se snaží číst emoce druhých, i když je ti druzí nevysílají (či spíše - snaží se nevysílat). Již dávno jsme si uvedli, že lidé přijímají nejen slova a intonaci mluvené řeči, ale i řeč těla; to jest přijímají změny fyziologie, v tomto případě emoce. Uvedli jsme také, že řeč těla a mimika tvoří podle některých zdrojů cca 38% přijímané informace. A co se stane, když příjemce na jednom důležitém (38% informace!) kanálu nedostane nic, přestože to očekává? Pochopitelně, že je přinejmenším zmaten, v horším případě dostane podezření, že to není tak, jak druhá strana říká, a v nejhorším případě věřit informaci vůbec nebude.

Je důležité komunikovat všemi komunikačními kanály v souladu s tím co chcete sdělit. A tedy i tím nejrychlejším komunikačním prostředkem. Tím, kterým jsou emoce.

Emoce jako podpora rozhodování

Kdybych měl za každou větu „Pojďme se na to podívat (pouze) racionálně!”, kterou jsem slyšel, padesátník, Bill Gates by nebyl nejbohatším mužem planety.

Je prokázaným faktem, že logika umí řešit pouze jednoduchá rozhodnutí. Nákup mýdla, kartáčku na zuby a pod. U věcí složitějších jsou vždy (!!!) přítomny emoce. Které ovlivňují racionální rozhodovací proces.

Zkuste si představit nějaký úkol, do kterého se vám opravdu, ale opravdu nechce. Je s tím spojena emoce, nejspíš něco jako odpor, či nechuť k úkolu. A vy se budete rozhodovat, co budete v příštích dnech dělat. Často tedy dáte přednost těm úkolům, se kterými jsou spojeny emoce jiné. A u lidí, které vedete, je tomu stejně.

Takže tvrzení „Pojďme se na to podívat (pouze) racionálně!”, je velmi omezující a nepřispěje k dobrému rozhodnutí.

Platí i opak. I tvrzení „Pojďme se na to podívat (pouze) z emocionálního hlediska!”, které však slýchávám opravdu zřídka, není také až tak úplně v pořádku.

Podívat se na problém, výzvu, hodnoty, přesvědčení, úkol a vůbec na cokoliv z racionálního a zároveň z emocionálního hlediska je holistický a tedy i inteligentní přístup.

Emoce poskytují jednotlivci v souladu s jeho potřebami, cíli a situací ten nejobecnější pohled na svět.

Emoce nám pomáhají v rychlém vyhodnocení kritické situaci a tím nám pomáhají se rychleji rozhodnout.

Emoce jako podpora přesvědčení, kritérií a hodnot, identity a sounáležitosti

Myslíte si například, že máte nějakou hodnoty, ke kterým nemáte emocionální vztah? Udělejme si mentální pokus. Připusťme, že máte něco, co je pro vás důležité, ale nemáte k tomu emocionální vztah. To však nemůže nastat. Tím, že je to pro vás důležité, totiž vyjadřujete k dané věci svůj emocionální vztah. Ne racionální, ale emocionální vztah.

Opět si totiž představte, že byste o danou, pro vás důležitou, věc přišli. Pak pocítíte, že jste k ní emocionální vztah měli. A kdyby snad náhodou ne, byla pro vás ta věc opravdu důležitá?

Nelze nemít emocionální vztah k důležitým věcem.

Jesliže má být pro lidi, které vedete jejich práce, kvalita výroby či poskytovaných služeb a vztahy k zákazníkům důležité, musíte je důležitými udělat. Musíte k nim vytvořit emocionální vztah. Tečka.

Objekty z Diltsovy úrovně přesvědčení, kritérií, hodnot, identity a sounáležitosti jsou pro lidi důležité. A emoce k tomu přispívají výraznou měrou.

Emoce významnou měrou přispívají k síle našich přesvědčení, kritérií a hodnot, pocitu identity a sounáležitosti.

Emoce jako podpora schopností, dovedností

Ne všechny věci jsou pro člověka důležité. Některé věci jsou nám lhostejné. Opravdu není nutné mít ke všem věcem, lidem či událostem emocionální vztah. Schopnosti a dovednosti k nim často patří: nemusíme být ani tak moc pyšní na to, že jsme schopni mluvit, chodit, číst. Umí to většina z nás. Přesto však jsou tyto naše schopnosti výrazně ovlivňovány naším emocionálním stavem.

Už se jste někdy slyšeli, že by někdo pro samé rozčilení ani nemohl pořádně mluvit? Nebo se jste někdy viděli, že by někdo kvůli hrůze z něčeho měl úplně svázané nohy? Pravděpodobně ano. Emoce zde negativně ovlivnily schopnost mluvit, chodit. A stalo se vám někdy, že jste prostě měli den a na kurtu vám prostě vycházelo úplně všechno? Nebo na golfu? Nebo v práci? Pravděpodobně ano. A je téměř jisté, že to nebylo způsobeno nějakým zázračným nabytím nových schopností, ale tím správným mixem emocí, vaší správnou náladou.

Emoce se významně podílejí na efektivitě využití našich schopností v konkrétním chování.

A znovu; mají-li lidé, které vedete, plně využít svých schopností, je třeba tyto jejich schopnosti emocionálně podpořit.

Emoce jako výrazný faktor při změnách

Někdy se stává, že lidé nejsou spokojeni s výsledky, kterých dosahují. A chtějí tento neuspokojivý stav změnit. Někteří mrmlají, že za „to” mohou „ti druzí - oni”. Nechme být tuto skupinu stranou. Soustřeďme se na skupinu lidí, kteří jsou přesvědčení, že musí změnit své chování, aby dosáhli změny ve výsledcích. A je teď jedno, zda hodlají změní intenzitu svého vnějšího projevu, nebo jeho kvalitu. Každopádně mění svoje chování.

A, jelikož chování je velmi ovlivněno nejen naším myšlením a fyziologickým stavem, ale též našimi mentálními a fyzickými schopnostmi, přesvědčeními, hodnotami, kritérii a pocity identity a sounáležitosti, na což všechno má vliv náš emocionální stav, je dobré změny chování podpořit emocionálně.

Není-li celý náš systém v souladu, v harmonické jednotě, vrací se zpět do původního stavu - změny jsou dočasné.

Má-li být libovolná větší změna trvalá, musí být podpořena emocemi.

A v týmech a organizacích je tomu obdobně. Změny je nutné podpořit emocemi.?

Například se stává, že někteří manažeři zveřejní směrnici a neudělají nic pro to, aby toto opatření bylo doprovázeno emocionální změnou. To jest lidé buď nebudou mít strach ze sankcí nebo je nebude těšit směrnici dodržovat. Upřímně řečeno, je zbytečné směrnici vydávat. No, možná, že zbytečné to úplně není - daný manažer bude vypadat před svým nadřízeným dobře. Ale pouze ze začátku: dokud se nezjistí, že směrnice se nedodržuje. A nadřízený si už ani na ten dobrý pocit, které mu vydání směrnice způsobilo, už ani nevzpomene ...

Emoce jako virus

Možná, že jste si všimli, že každého z nás ovlivňuje emocionální stav ostatních. Někoho z hroší kůží méně, někoho citlivějšího více. Je to tím, že emoce jsou přenositelné z člověka na člověka.

Emoce jsou nakažlivé.

Opět je prokázáno, že lví podíl na klimatu organizací, nebo týmů má emocionální stav jejich lídra. Lidé si emocionální stavy přebírají zejména od svých lídrů. A není to podíl zrovna malý! Hrubé odhady říkají, že z je to z padesáti až sedmdesáti procent!!!

Emoce jako fyziologický „driver”

Emoce se projevují fyziologicky. To víme. Málokdo si však uvědomuje, jak moc. Mnozí manažeři pracující ve stresujících podmínkách dvanáct, čtrnáct i více hodin denně, minimálně pět, maximálně sedm dní v týdnu, si to uvědomí teprve až na lůžku na jednotce intenzivní péče. Infarkty, žaludeční vředy, nespavost, ...

Emoce nemají na naší fyziologii pouze jenom negativní vlivy. Mnoho věcí, fyzicky nepředstavitelných, bylo dosaženo s pomocí neutuchajícího nadšení. Nevšední výkony ve sportu jsou toho důkazem.

Vykonávat jakékoliv aktivity v dobré emocionální pohodě je nutným předpokladem dobrého trvalého výkonu. Jinak to tělo prostě nevydrží ...

Není to osobně důležité jenom pro ty, kteří vedou. Ten, který vede, by si měl klimatu na pracovišti všímat a pozitivně jej svoji činností a příkladem ovlivňovat.

A existuje zde také opačný efekt: ve zdravém těle, zdravý duch. Dobré emoce mají rádi dobré prostředí pro svůj rozvoj. Jednou z věcí, kterými lze svoje emoce a emocionální prožívání podstatně vylepšit je prostě se zdravě a pravidelně hýbat.

Emoce jako odpovědnost toho, který vede

Z uvedeného vyplývá, že pro dobrý výkon je vhodné, aby lídr pracoval s emocemi, špičkový výkon se bez toho neobejde vůbec. Kromě výkonu však jde ještě o něco více. Jde o faktickou existenci vůdčí osobnosti.

Pokud totiž vedete, jste zároveň v roli jakéhosi emocionálního vůdce lidí. Vy jste ti, kterým lidé důvěřují, u vás hledají emocionální oporu a jistoty. Vy jste jejich vzor. Pokud to náhodou nějaký vedoucí tak nečiní, je otázkou, zda vůbec ještě vede.

Lidé očekávají, že jim jejich lídr poskytne, kromě jiného, také emoce, které pak dál bude s nimi sdílet. Pokud se tak nestane, najdou si někoho jiného, kdo je povede.

Shrnutí emocí

V posledních třech kapitolách jsme se seznámili se základními pojmy v oblasti emocí. Řekli jsme si základní premisy práce s nimi. Víme, co emoce jsou, jak vznikají, kde vznikají a jaké druhy emocí lidé mají. Nakonec jsme si uvedli, proč je tak důleřité, aby vedoucí pracoval se svými vlastními emocemi i emocemi lidí, které vede.

Myslím, že tyto víceméně teoretické věci byly pro daný účel - vedení lidí - probrány více, než dostatečně.

Nastal čas vystřídat teorii něčím praktičtějším. V dalším kapitolách se budeme věnovat některým základním technikám práce s emocemi.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se