Vznik emocí

Z minulé kapitoly víme, nebo přinejmenším tušíme, co jsou emoce a pocity, a v čem se pocity a emoce liší. Pro potřeby vědomého rozvoje naší emocionální inteligence je dobré též vědět, jak emoce vznikají, kde vznikají a jaké druhy emocí máme.

Pro práci s emocemi, a to vlastními i cizími, je to velmi důležité.

Vznik emocí

Emoce máme ve velké míře díky evolučnímu vývoji. V tomto smyslu jsou to jakési kódy, které nám pomáhají v přežití v daném prostředí.

Externí stimul se k nám dostává pomocí našich smyslů a stává se podnětem vnitřním. V dalším textu tedy budeme pod slůvkem podnět chápat podnět pouze jako vnitřní, a je nyní jedno, zda jde o vědomý, nebo nevědomý.

Existuje několik teorií o tom, jak z podnětu vzniká emoce. Například

James-Langova teorie říká, že po podnětu nejdříve nastane fyziologická změna, kterou nějak interpretujeme a na jejím základě vzníká emoce.

Schachter-Singerova teorie je z laického hlediska poměrně podobná. Odlišnost je v tom, že na místo interpretace fyziologické změny identifikujeme příčinu procesem myšlení příčinu. Rozdíl obou přístupu je zhruba následující: jestliže na nás někdo udělá „baf”, změní se naše fyziologie: například zkoprníme. Podle Jamese-Langa tuto fyziologickou změnu interpretujeme tak, že naše tělo je připraveno prchnout a na základě toho nám vzniká emoce strachu. Podle Schachtera-Singera zapojujeme myšlení, tj. identifukujeme příčinu a vyhodnocuje situaci jako takovou, ve které je adekvátní emoce strach.

Lazarusova teorie říká, že po podnětu nejdříve přichází myšlení a na základě výsledku myšlení současně vzniká emoce a fyziologická změna.

Cannon-Bardova teorie tvrdí, že po podnětu následně a současně vznikají fyziologické změny i emoce. Neuvažuje na rozdíl od předchozí teorie, že nastává nějaké rozumové vyhodnocení.

Teorie změny výrazu (Facial Feedback Theory) je pouze třístupňový proces: podnět - změna výrazu tváře - výsledná emoce. To jest, jestliže se mračíme, zažíváme smutek, jestliže se smějeme, zažíváme radost. Jsou to výrazy tváře, které dávají pokyn mozku, jaké má mít emoce.

Ať tak, nebo onak, každopádně po podnětu vstupuje do hry myšlení, fyziologické reakce (z nichž jedou z nich je mimika) a emoce. Změny nastávají ve všech třech složkách, avšak, zdá se, je těžké určit přesné pořadí těchto změn.

Kde emoce vznikají

Docela zajímavou otázkou je to, v které části mozku se emoce tvoří. Má to totiž své významné důsledky na práci s nimi.

Je prokázána, že emoce jsou zpracovávány, zprostředkovány jednou z částí mozku - limbickým systémem. Paul MacLean, významný badatel v oblasti mozku napsal:

Limbický systém, tento primitivní mozek, který nemůže číst ani psát, nám poskytuje cítění toho, co je reálné, pravdivé a důležité. Kromě toho limbický systém také zprostředkovává hudbu, intonaci řeči a metaforu. Součástí, nebo spíše jakýmci centrem limbického systému, je tzv. amygdala.

Amygdala dostává informace od kortexu, sjednocuje senzorické informace jak z vnějšího, tak i vnitřního subjektivního světa, což má za následek pocit „reality”. Neumí rozlišit mezi tím, co je reálné a tím, co je pouhá představa. Na obojí reaguje stejně, jako na věc reálnou.

Stačí si například pouze představit citrón, jeho kyselou chuť, a amygdala na to reaguje jako na reál a dává pokyn tělu, co s tím má dělat: vylučovat sliny.

A, to je i vysvětlení toho, proč jsou techniky mentálního prožívání některých věcí v předstihu tak účinné. Skokani do výšky často skáčou nejdříve mentálně, golfisté si úder také prožívají dopředu a mezi horolezci je běžná tréninková technika mentálního lezení.

Některé věci, které si představujeme, nejsou pro nás zrovna dvakrát příjemné a vzbuzují v nás traumata, či fóbie. Jsou totiž pro nás reálné. Bylo by asi pro nás dobré umět toto omezující prožívání změnit na poněkud jiné.

Dalším faktem je, že limbický systém je spjat s autonomní nervovou soustavou, která má na starosti naše hladké svaly, a tím ovlivňuje náš krevní tlak, tep, zažívací soustavu, velikost oční panenky. Autonomní nervová soustava také řídí činnost našich žláz.

Což vysvětluje, z jakého důvodu nám začne bušit srdce, nebo se svírat žaludek, nebo zrudneme, jsou-li torpédovány naše nejvnitřnější přesvědčení, hodnoty a naše identita.

Myšlení je zprostředkováváno jinou částí mozku, neokortexem. Neokortex tedy „rozumí” racionální, logické řeč. Oproti tomu, limbický systém této racionální informaci prostě „nerozumí”. Jelikož amygdala také spojuje emoce se symboly, limbický systém jako celek „rozumí” pouze metaforám, symbolům, asociacím, hudbě a intonaci a reaguje na ně.

Proto jsou logické argumenty tak málo účinné při změně emocí, proto se emocionální inteligenci nelze naučit standardními racionálními výukovými metodami, proto manažeři, kteří neumí pracovat s emocemi svými a s emocemi „svých” lidí, nejsou obyčejně v roli lídrů příliš úspěšní.

Vedení lidí působí na jinou část člověka, než tomu je při řízení a také se jinak dělá.

Druhy emocí

Existuje spousta emocí: hněv, odvaha, beznaděj, touha, láska, smutek, naděje, nenávist, strach, sklíčenost, stud, překvapení, vztek, úzkost, slast, štěstí, odpor, rozjařenost, to všechno jsou příklady emocí. Některé z nich jsou ovšem ovlivněny kulturními normami, sociálním prostředím, ve kterém se jejich nositel pohybuje.

Robert Plutchik přišel v roce 1990 s teorií, že existuje několik základních emocí, které nejsou kulturně podmíněny, avšak jsou univerzální pro člověka jako biologický druh. Od té doby se k tomuto tématu vyjádřilo více výzkumníků, kteří představili různá pojmenování a lehce odlišný počet základních emocí. Například podle Paula Ekmana jsou to

  • hněv,
  • opovržení,
  • odpor,
  • strach,
  • slast,
  • smutek a
  • překvapení.

Již zmíněný Paul Ekman, profesor psychiatrie na Kalifornské universitě, objevil (1992), že tyto základní emoce jsou spjaty s mimickými výrazy tváře. Ekman také říká, že objevené mikrovýrazy, malinkaté mimické pohyby, které trvají méně, než čtvrtinu sekundy, se objevují na naší tváři nezávisle na naší vůli, mohou být spolehlivým detektorem příslušných emocí, se kterými jsou napevno spjaty. Ačkoliv většina lidí neumí tyto mikrovýrazy ve tváři druhého zachytit a správně interpretovat, lze každého naučit, aby je zpozoroval snadno, tvrdí Ekmann.

Neurolingvistické programování a emoce

Neurolingvistické programování má ve svém arzenálu celou řadu nástrojů na prožívání věcí v předstihu i na změnu prožívání našich představ. Má také opravdu hodně velikou sadu nástrojů na komunikaci s naším limbickým systémem. Proto bylo NLP identifikováno, jako jeden z účinných prostředků na rozvoj emocionální inteligence.

Pohled neurolingvistického programování na emoce je, myslím, pro běžné praktické potřeby, jako je například vedení sebe sama (seberozvoj) nebo vedení lidí dostatečně obecný a zároveň postačující: objeví-li se nějaký podnět, spouští se v limbické oblasti našeho mozku jakýsi mechanismus, který generuje emoci, a která se pak nervovým systémem šíří. V konečném důsledku je změněn stav našeho mozku i našeho těla. Emoce se v neurolingvistickém pojetí berou jako psychologické a fyziologické reakce na nějaký podnět, nejčastěji podnět senzorický. Emoce tedy způsobují afektivní reakce (subjektivní pocity), tělesné reakce a reakce kognitivní.

Jednotlivé části, tj. tělo (včetně senzorického systému), myšlení a emoce tvoří dohromady systém, v němž změna v kterékoliv z částí způsobuje změnu v části druhé a tak se mění i výsledný stav celého systému.

Opakuji, že si myslím, že pro běžnou praxi je dané vysvětlení vzniku emocí dostačující.

Jelikož výsledný stav celého systému velkou měrou determinuje, jak se s nastálou změnou ve svém okolí vypořádáme, je, myslím, nabíledni, nakolik jsou emoce v našem životě důležité. Podrobněji o tom pojednáme hned v následující kapitole.

Komentáře   

 
0 # dobrééé
maron 2011-11-22 10:00
:-* no tvl zajímavéééé
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se