Emoce: základní pojmy a premisy

Emoce, emocionální inteligence - to jsou v současném leadershipu dva velmi skloňované termíny. Má to, podle mě, svůj důvod: klasické vedení a řízení svůj potenciál prakticky vyčerpalo v tom smyslu, že již nebude významným zdrojem konkurenceschopnosti firem v současném podnikání. Výzkumy ukazují, že rozvoj emocionální inteligence zdrojem konkurenceschopnosti, a to zdrojem výrazným, být může. Je-li potenciál emocionální inteligence, který je v každém z nás, uvolněn a v praxi správně používán, jednoznačně přináší pozitivní výsledky při vedení lidí.

Rozvoj emocionální inteligence a její používání v praxi však naráží na mnohá ale, z nichž nejpodstatnější je, že rozvoj emocionální inteligence je dlouhodobý a náročný proces, a že klasické vzdělávací metody v emocionálním světě nefungují. Tato fakta, která mají své evoluční příčiny způsobují, že se ve firemním prostředí zatím velmi zřídka setkáváme s jejím praktickým používáním.

Přesto cesty jsou. Jednou z možných cest, jak si bez nějakého většího teoretizování zlepšit úroveň vlastní emocionální inteligence, jak ji, a to poměrně rychle, v praxi u sebe a při komunikaci s ostatními používat, je neurolingvistické programování. Mnoho firem, jak na světě i v České republice - nejen firem malých, ale i firem se zvučnými názvy - zvolilo tuto cestu. I v literatuře (např. Successful managers handbook, nebo "Jak se stát ještě lepším manažerem") se objevují doporučení na nástroje neurolingvistického programování. Neříkám, že neurolingvistické programování je cestou jedinou. Kromě varianty absolvování oboru psychologie na vysoké škole, což pro manažerské prostředí může být „jako jít s dělem na vrabce”, a varianty seberozvoje bez vnější pomoci, kterou v této oblasti považuji za variantu téměř nemožnou, však jinou neznám.

Vím, že drtivá většina čtenářů stejně zvolí cestu seberozvoje - a právě pro ně je určeno několik následujících kapitol o emocích. Podám zde něco málo obecné teorie o emocích a emocionální inteligenci a představím několik základních užitečných nástrojů z díly neurolingvistického programování.

Emoce - základní premisy

První premisa říká:

Fyzická, mentální, duchovní a emocionální inteligence (nebo složky, chcete-li) představují čtyři neoddělitelné, vzájemně se ovlivňující a podmiňující části naší osobnosti.

To poměrně přesně odpovídá metaforické podstatě člověka, jako jednotě těla, mysli, duše a srdce. Z uvedeného plyne, že pokud jste duševně zdrávi, emoce máte. To je dozajista dobrá zpráva.

Otázkou je, zda s tím, co máte, také inteligentně zacházíte. Zda například vaše emoce ovlivňují ostatní vaše složky konstruktivně, nebo destruktivně a naopak: zda ostatní vaše složky zdravě podporují rozvoj vašich emocí.

Mnoho lidí má totiž ideu, že jediná správná cesta v práci s emocemi spočívá v jejich potlačování.

Upřímně řečeno, potlačovat emoce není až tak moc těžké. A pokud budete na této cestě úspěšní a nakonec konečného cíle dosáhnete, pak přestáváte být člověkem. Je-li to vaším cílem, mějte se!

Existuje však i jiná cesta; cesta práce s emocemi:

Je vhodné emoce citlivě kultivovat tak, aby pracovaly v synergii s ostatními složkami naší osobnosti ve váš společný prospěch.

Jedním z prvních a přirozených kroků na cestě kultivace emocí bývá jejich rozlišení na „dobré” a „špatné” emoce. A ty dobré emoce nechat, ty špatné potlačit. Úplně stejně, jako pečujeme o „věci”, nebo logické argumenty. Je to přirozené, logické a úplně špatné.

Za prvé, emoce nejsou věci, je to naše integrální součást. Věci ovládat můžeme. A emoce? Kdo koho vlastně ovládá? Emoce nás, nebo my emoce? Emoce nestojí mimo nás, takže slůvko ovládat, které se ve spojitosti s emocemi také používá, má úplně jiný význam, než ovládat ve světě věcí.

Za druhé: s emocemi se zachází docela jinak, než s logickými argumenty. Nefungují zde zákony logiky, špatné-dobré, ale něco úplně jiného. Jestliže tedy logicky umíme rozlišit špatné-dobré a přeneseme tuto svoji zkušenost na emoce, děláme svým emocím (a tedy i sobě) nedobrou věc.

Nejsou emoce špatné, nebo dobré. Každá z nich nám něco pozitivního přináší. Ať je to již hněv, nebo radost, beznaděj, či odvaha.

Možná, že se mnou nesouhlasíte. Možná si myslíte, že jsem nějaký duchovní člověk, který vám chce podsunout bůhví co. Možná, že už nyní cítíte odpor k dalšímu čtení. Přesto však prosím o ještě jeden moment: cítíte odpor? A není to, a myslím tím nyní ten „odpor”, nakonec dobrý? Nechrání vás tato emoce, která se nezdá až tak hezká a líbivá, před nečím horším? A nechrání vás ta samá emoce před tím, abyste třeba snědli zkaženou, prohnilou rybu? Není náhodou prospěšná?

A co hněv, beznaděj, smutek, nenávist, strach, sklíčenost, stud, vztek, úzkost? Neslouží nám náhodou také k něčemu? Přemýšlejte, prosím.

Možná, že se mnou stále nesouhlasíte. Možná, že si říkáte, že přece nenávist nemůže být dobrá. Možná. Daleko pravděpodobnější však je, že se svých emocí bojíte (zase emoce), protože je prostě a jednoduše ještě neumíte usměrňovat.

Pokud se nezbavíte strachů ze svých emocí, nejste schopni vést ani sebe, o vedení lidí ani nemluvě.

Osvobodit se od strachů z emocí a vycházet s nimi, to je jedna ze základních podmínek leadershipu. Berte to jako fakt.

Nejlepší, co můžete pro začátek trénovat tedy je:

Přijímejte a vítejte všechny své emoce, jako své dobré přátele.

Vítejte je s pochopením, shovívavě a s láskou. Jsou vaše. Jste to Vy.

Naskýtá se zde další otázka: máme se tedy nechat svými emocemi ovládat?

Upřímně řečeno, takhle jsem to rozhodně nemyslel. I když máme přátele a máme je rádi, nemyslím, že kdokoliv z vás se jimi nechá ovládat, nebo je na jejich rozhodnutích zcela závislý. Rozhodně si ale jejich názorů vážíte a berete je do úvahy. A analogické je to i s emocemi.

Svým emocím pozorně naslouchejte a pak se svobodně rozhodněte, co uděláte.

Například se může stát, že dostanete za úkol udělat vystoupení pro větší skupinu důležitých lidí, přičemž nedostanete adekvátní čas na přípravu. Možná, že před vlastním vystoupením dostanete strach. Strach, váš dobrý přítel, vám něco sděluje. Asi vám chce říci, že to pro vás může být průšvih, že vystoupení se vám možná nepovede, že vás to může úplně znemožnit, a že by bylo možná dobrým řešením raději utéct. Což má docela pravdu. Vy se však můžete svobodně rozhodnout, zda se podle toho zařídíte, či ne. Může se stát, že poslechnete. Je to v pořádku. Děláte to, co chcete a děláte to v souladu se všemi svými složkami. Může se však také stát, že se rozhodnete hlásek svého přítele nevyslyšet a prezentaci provést. A to je to, co nyní chce vaše racionální složka. A nyní máte v sobě dvě odporující věci: strach a úprk, zůstat a prezentovat. Jestliže s tímto rozporem něco neuděláte, je pravděpodobné, že se to nějak na prezentaci podepíše, a že vám nakonec vaše emoce řekne: „Vidíš, radila jsem ti dobře.” Podle mě to od ní není až tak správné tvrzení. Řekl bych, že radila dobře, ale nebylo až tak úplně na místě, aby se do prezentace vměšovala.

Emoce tedy neposuzujeme podle toho, zda jsou dobré, nebo špatné. Užitečnost emocí je vhodné posuzovat vzhledem ke kontextu cíle, který máme.

Záleží na kontextu konkrétního cíle, který jsme si svobodně zvolili, zda daná emoce nás posiluje, nebo oslabuje.

Co se obvykle stává, má-li někdo oslabující emoci? Obyčejně se s tím neumí vypořádat jinak, než že tuto emoci potlačí. To se mu, pochopitelně, velmi často osvědčí. Emoce totiž při dosahování cíle jaksi překážela. Jelikož je mozek naučen, aby opakoval to, co se mu osvědčilo, opakuje to znovu. Potlačuje omezující emoce. A znovu se mu to osvědčí. A dělá to tak dlouho, až se to stane automatickým návykem, vzorcem. A často natolik „dobrým”, že potlačuje jak omezující, tak posilující emoce.

To však není úplně dobré. Není to dobré ve dvou věcech: jednak se zbavuje síly emocí posilujících, a za druhé se apriori zbavuje zpráv, které mu emoce přinášejí. Nemají možnost vůbec zaznít.

Mám dobrou zprávu: existují způsoby, jak se efektivně „vypořádat” s oslabující emocí, aniž bychom ji potlačili. Mimo jiné jsou to techniky neurolingvistického programování. A s těmi vás seznámím. Jak jsem však řekl, až později. Základ, první nezbytný předpoklad efektivní práce s emocemi však již znáte: vítejte své emoce, jako své dobré přátele a pozorně jim naslouchejte, co dobrého vám sdělují. A to již můžete začít dělat hned teď.

Komentáře   

 
0 # Základní emoce
Nishkam 2015-09-16 15:25
Pěkné!
Možná Vás zaujme článek o základních emocích. Odtud se také dostanete na radikální způsob práce s emocemi, který vřele doporučuji vyzkoušet.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se