Akceptace, empatie a autenticita vůdčí osobnosti

Autenticita vůdčí osobnosti

Třetí nedílnou podmínkou při vytváření v7hodného psychologického prostoru pro konstruktivní změny mapy světa druhé osoby nebo osob je spolehlivost, věrohodnost, ryzost, opravdovost, přirozenost, transparence a přirozenost vůdčí osobnosti. Jedním slovem její autenticita.

Autenticita je rysem osobnosti a znamená, že vůčí osobnost je v každém okamžiku ve svém jednání sama sebou, tedy konkrétním, nezáhadným člověkem, jehož projev a komunikace jsou jasné a odpovídají jeho momentálnímu prožívání a smýšlení. Tuto shodu je znát nejen ze slovního obsahu , nýbrž také z neverbálního projevu.

Autentický člověk tedy nic nepředstírá, sobě, ani druhým nic nenalhává, nestylizuje se do žádné role. Autentický člověk je schopen projevit pocity a postoje, které v něm právě probíhají. V podstatě to znamená dávat do vztahu s druhou osobou sebe sama.

Být autentický vůči někomu jinému předpokládá být autentický vůči sobě. Je třeba umět sám sobě naslouchat, dokázat zachytit vlastní prožívání, uvědomovat si jej a rozumět mu.

Předpokládá se, že projevená autenticita (doprovázená empatií a akceptací) způsobí, že druhá osoba se vnitřně uklidní, protože ví , na čem je a současně se posiluje její důvěra a vzájemný vztah. Projevená autenticita také umožňuje druhé osobě se rovněž projevit autenticky.

Co se týče faktorů, které autenticitu podporují, nebo jí stěžují, jsou stejné, jako u empatie a akceptace: zralost, vnitřní stabilita, sebepoznání.

O autenticitě, i když byla třeba nazývána jinak, jsem na tomto webu již také mnohokrát psal. Uvedl jsem, že pro mnoho manažerů je standardním problémem.

Za prvé má manažer problém se autenticky projevovat. Většinou z obavy, že když podřízení poznají, jakým člověkem ve skutečnosti je, nebudou si ho vážit a respektovat. Na to je jediná rada: prostě je třeba se takovým stát; stát se takovým, aby se člověk nemusel stydět před druhými ukázat svoji pravou tvář.

Manažerům také často „vadí” autentické projevy podřízených. Pochopitelně. Je to business, a ne terapie. Ne každé chování je v businessu vhodné. Takže to, že manažerům některá chování vadí je v pořádku. V nepořádku je však to, že do žádoucího profesionálního standardu korigují pouze vnější projev. Takový pouze na povrchu korigovaný člověk se nutně projevuje nekongruetně a zkušenějšímu oku, a často i nezkušenému, to neunikne. Je to děsivé. Například se vám již dozajista stalo, že jako zákazník jste viděli a slyšeli, jak na vás prodavač mile hovoří a usmívá se na vás a přitom jste přeci jenom měli pocit, že by vás nejraději zabil.

Lepší cesta jak uskutečnit změnu je začít s vnitřní korekcí; s takovou korekcí, aby daný pracovník měl doopravdy dobrý vztah k zákazníkům, aby jim opravdu rád vyšel vstříc, aby jej to skutečně těšilo a aby to pro něho bylo důležité. Následná korekce vnějšího chování je pak již triviální záležitostí. Výsledkem je člověk, který se klidně může projevovat autenticky a nikomu nebude jeho chování vadit: ani jemu, ani jeho nadřízeným a všichni, včetně klientů, se z něj budou těšit.

A to je to, podle mě, o čem vedení lidí vlastně je.

Zpracován dle publikace Jana Vymětala a Vlasty Rezkové: „Rogersovský přístup k dospělým a dětem”, Portál, 2001.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se