Akceptace, empatie a autenticita vůdčí osobnosti

Akceptace - bezvýhradně přijetí druhého člověka

Akceptace je bezvýhradné přijetí vedeného. Je považována za první základní podmínku k vytvoření vztahu s vedeným.

Akceptace znamená postoj, ve kterém je vedoucí vůči vedenému zcela otevřený a přijímá jej bezvýhradně jako hodnotnou bytost zasluhující si úctu a respekt.

Akceptace vychází zejména z přesvědčení, že člověku je možno důvěřovat a že se lze spolehnout v každém jednotlivém případě na jeho vnitřní rozvojový potenciál. Zjednodušeně řečeno: akceptovat druhého znamená přijímat ho nevýběrově a se vším všudy. Neznamená to s druhým ve všem souhlasit, ve všem mu dávat za pravdu, ale brát jeho projev, názory, jako něco, co je pro druhého důležité a na co má právo.

Nebo ještě jinak:

Člověk pociťuje úctu a pozitivní vztah k ostatním, jestliže přijímá způsob jejich cítění a prožívání i v případě, že jsou v rozporu s jeho vlastními hodnotovými měřítky. Ve vztahu projevuje náklonnost, účast a uznání a dává najevo, že je druhý vítán. Jedná s ním přátelsky, srdečně, shovívavě, ohleduplně, starostlivě a s láskou, druhého povzbuzuje a je ochotný. Stojí při něm, důvěřuje, pomáhá, chrání ho a stará se, aby se dobře cítil.

Tento základní postoj k vedenému se projevuje zejména v neverbálním chování vedoucího - v jeho vstřícné a přijímající poloze těla, v gestech, mimice a trpělivém naslouchání, v tonů hlasu a soustředěné pozornosti.

Proč je akceptace pro člověka tak důležitá? Důvod je, kupodivu, jednoduchý: být druhým bezvýhradně přijat a následně pak být moci být skutečně sám sebou - beze zbytku a bez přetvářky - naplňuje základní lidskou, biologicky zakotvenou, vztahovou potřebu. Zkrátka být někým alespoň jednou za život akceptován je něco, co každý člověk musí ke své existenci mít.

Akceptace způsobuje u druhé osoby zpravidla následující duševní reakce:

  • Vedoucí je vedenému blízký, sympatický a důvěryhodný, ve vztahu s ním se vedený cítí příjemně. Na problémy přestává být sám.
  • Uspokojuje se potřeba uznání a zvyšuje se sebeúcta vedeného, neboť je akceptován autoritou.
  • Akceptace umožňuje druh0mu člověku být sám sebou, bez falše a přetvářky.

Které skutečnosti napomáhají akceptování jednoho druhým a co akceptaci naopak znesnadňuje?

Jiného člověka akceptuje snadněji ten, kdo je osobnostně zralý a vnitřně stabilní. Ten, který je v zásadě sám se sebou vyrovnán, spokojen a plně sám sebe i s nedostatky akceptuje, což neznamená, že nedostatkům přitakává, nýbrž je jasně identifikuje s tím, že stojí jako úkol a výzva k další práci na sobě. Jiného člověka lze totiž akceptovat jen do té míry, do jaké akceptuji sebe sama.

Druhého člověka může akceptovat snáze ten, jehož soukromý život probíhá nejen ke spokojenosti samého člověka, ale také ke spokojenosti jeho nejbližších. Člověk v osobní krizi či nespokojený se svými vztahy může být příliš zaměřen sám na sebe nebo si druhého „zabuduje” do vlastních očekávání a nenaplněných potřeb, což akceptaci znesnadňuje.

Nejen aktuální psychický stav, ale i tělesný stav ovlivňuje schopnost akceptovat druhého - být při tom vstřícně uvolněný.

Pro manažery je obecně velmi obtížné neposuzovat, což akceptaci znemožňuje. Manažeři totiž z titulu své funkce hodnotí. Hodnotí podle mnoha kritérií, přinejmenším podle výkonu a kvality odvedené práce. To je naprosto v pořádku, pokud toto hodnocení nedávají na roveň s identitou člověka a s posuzováním jeho pocitů. Což běžně dělají. Například takto: „Je to mizerný pracovník (rozuměj špatný člověk), protože nikdy nedokončí práci včas.” V kapitolách o vedení jsme si již vysvětlovali tuto jednak chybu příčiny a následku a za druhé i chybu v pojetí člověka: osobnost člověka se projevuje jeho chováním, ale chování člověka není totéž, co člověk sám.

Každopádně si myslím, že hodnocení pracovníka a rozvoj jeho dalšího potenciálu je je velmi vhodné od sebe při vlastní komunikaci dobře odlišit. Nejdříve vnitřně, mentálně: jedná se o dva různé způsoby myšlení, které se projevují i navenek v jiném způsoby verbálního projevu i neverbálního chování, které dává druhému jasně najevo, v jaké pozici právě teď hovoříme. A druhý to pozná, a je v pohodě v obou případech - když hodnotíme jeho chování a schopnosti a poskytujeme mu tolik cennou zpětnou vazbu, nebo když mu „jenom” vytváříme prostředí, aby si našel odpovědi víceméně sám.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se