Smysly v mezilidské komunikaci

Ocitnou-li se lidé poprvé ve svém životě ve vedoucí pozici,stává se, že i jejich mluva se promění: snaží se vyjadřovat co nejpřesněji.Dělají to z pochopitelného obav, aby jejich slova nemohla být vykládána jinak. Vědí, nebo to brzy zjistí, že nevyjádří-li svůj zámysl přesně, dopadne výsledek úplně jinak, než si představovali. Proto se v přesné komunikaci vlastní uvědomělou činností zlepšují. Učí se specifikovat konkrétní, měřitelné, akční,realistické a časově přesně vymezené cíle (SMART, znáte to), připravují podle těch nejlepších zásad projektové plány, atd, atd. Učí se to tak dlouho, až nakonec dosáhnou vysněné mety: naučí se přesně a neprůstřelně, vyjádřit to,co chtěli říci. A s dosažením této mety a se svým dobrým pocitem z vlastního vyjadřování to pro mnohé z nich tedy končí.

Pro vedení lidí to však nestačí.

Egocentrický způsob komunikace - vyjádřit přesně to, co chceme říci - totiž automaticky nezaručuje druhou důležitou stránku komunikace: to aby nám lidé rozuměli.

Uveďme si příklad jaderného fyzika. Bude-li chtít přesně vyjádřit, jak funguje jaderný reaktor, asi mu průměrný občan neporozumí. Přizpůsobí-li však fyzik svoji řeč mapě světa průměrného občana, tak, aby občan pochopil,nebude se nutně vyjadřovat úplně přesně. Subjektivní přesnost a porozumění ostatních jde často proti sobě.

Umění vedení lidí je často právě o nalezení toho správného mixu dosažení subjektivní přesnosti a porozumění druhých. Vyjádřit to, co říci chci, je nejjednodušší. Říci něco, aby tomu ostatní rozuměli, je podstatně obtížnější, protože je nutné o příjemcích informace něco hodně vědět. Udělat zároveň oboje, to už je opravdu umění.

Klasické vzdělávání, a nejenom manažerské, se zaměřuje zejména na přesné vyjadřování a málo, nebo vůbec, zmiňuje stránku porozumění ostatních. A z uvedeného důvodu se tedy ani nelze divit, že převládající manažerská praxe je spíše, yam25ena na přesnost projevu, než na pochopení ostatních.

Jste-li také tací a chcete-li opravdu vést lidi, nezbývá vám, než změnit své komunikační priority: nejdříve se snažit pochopit, a teprve pak být pochopeni.

O pochopení příjemcovy „mapy světa” a komunikačním přesunu do této mapy toho bylo v našich kapitolách o vedení lidí již napsáno hodně. Doporučuji zejména si osvěžit základy subjektivní zkušenosti . Podle mé zkušenosti je zde úplně tou nejjednodušší technikou, a přitom technikou poměrně efektivní, technika přizpůsobení senzorických komunikačních kanálů a senzorického obsahu informace příjemcově „mapě světa”.

Vychází z předpokladu, že osobnost člověka je tvořena z části zděděnými a z části naučenými věcmi. A podněty k učení přicházejí k člověku z vnějšího světa prostřednictvím jeho pěti smyslů: zraku, sluchu, tělesných pocitů (teplo, chlad, drsnost, ...), čichu a chuti. V průběhu svého vývoje se člověk postupně naučí některé ze svých smyslů používat více, než ty druhé.A mezi lidmi jsou v tomto používání zřetelné odlišnosti, které se ve svém důsledku projevují různými způsoby příjmu, zpracování, ukládání informace a její následné reprezentaci.

Masová reklama to velmi dobře zná a zcela zásadně to používá. Protože však přesně nezná, kdo je příjemcem dané reklamy, snaží se oslovit všechny: pokud možno přes všechny smysly. Pravděpodobně neshlédnete televizní reklamu, kdeby také nebyl zvuk. A kde by obsahem sdělení nebylo působení i na vaše pocity,chutě a vůně. A je jedno, zda jde o auto, nebo mýdlo.

Základem vedení, jak jsme si říkali, je nejdříve se snažit pochopit. Mezi to patří i pochopení, jaký preferovaný způsob příjmu, zpracování a ukládání informace daný člověk používá. Jedním ze způsobů zjištění je naslouchání druhému.Dříve, nebo později to svojí řečí na sebe prozradí. Opravdu stačí pozorně naslouchat.

Lidé s orientací na příjem, zpracování a ukládání informace ve formě obrazů používají při reprezentaci své vnitřní mapy světa, své subjektivní zkušenosti, jazykových obratů spojených s jejich preferovaným senzorickým systémem: vidět, velký, barevný, světlý, tmavý...

Lidé s orientací na svůj sluch používají výrazů jako slyšet, znít, hrát, harmonický, falešný ...

Lidé s preferovaným kinestetickým senzorickým systémem používají obraty jako cítit, dělat, držet, drsný, těžký, hladký ...

Existují i ti, kteří se hodně orientují na svůj nos. Používají výrazů, které jsou spojeny s vůněmi a pachy: vonět, smrdět, sladká vůně, ...

Ti, kteří si potrpí na chuť, tak takéhovoří. V jejich řeči se objevují slova jako chutnat, sladký, trpký, ...

Mají-li tito různí lidé něco na srdci, kždý z nich to řekne po svém. Například se jim něco nechce udělat:

  • Obrazy: Nevidím proč bych to měl dělat.
  • Zvuky: To mi nezní dobře.
  • Pocity: Nemám z toho dobrý pocit.
  • Vůně. To mi právě nevoní.
  • Chutě: Mám z toho takovou divnou pachuť.

Nebo vám vylíčí, jak se pobavili na rockovém koncertě:

  • Obrazy: Bylo to zkrátka veliké. Všude plno lidí, světla, barvy.
  • Zvuky: Skvělá muzika. A pěkně nahlas.
  • Pocity: Cítil jsem z toho uchvacující vibrace. Až mě z toho mrazilo.
  • Vůně. No, ze začátku se mi z toho pachu zpocených těl dělalo trochu mdlo, ale nakonec jsem to docela dobře přežil.
  • Chutě: Ještě teď mám chuť tam jít znovu.

Myslím, že je to zřejmé.

Někdy ovšem budete muset, například z časových důvodů, provést aktivní průzkum preferovaného senzorického systému. Zeptejte se například, co konkrétně se jim libí na jejich koníčku, co je jim líbilo na dovolené, nebo podle čeho si vybírají oblečení (nebo jiné věci). Zda je to to, co při tom vidí, slyší, cítí, nebo to, jaké vůně či chutě to má. Máte-li s druhým člověkem alespoň mírný raport, není důvodu,aby vám nesdělil to, co potřebujete k dalšímu zlepšení komunikace mezi vámi.

A když se dozvíte, jaký mají svůj preferovaný systém, není na škodu jej při komunikaci s nimi použít. Nemusí, opakuji nemusí vám to vždy pomoc. Přinejmenším však odstraníte potenciální komunikační překážku.

Budete-li tedy zadávat nějaký úkol, přihlédněte k tomu, jaký preferovaný systém váš partner má.

Obrazově zaměřený člověk to potřebuje vidět. Nakreslete mu to, nebo namodelujte z předmětů, které máte po ruce. A používejte při mluvě příslušný slovník: vidíš, táhne se to odtut až tam, ...

Auditivně zaměřeného člověka moc nepotěšíte, zadáte-li mu úkol pouze písemně.Potřebuje to slyšet.

Podobně jsou na tom lidé, kteří to potřebují ucítit. Nestačí jim vidět, slyšet,oni potřebují zažít nějaký dotykový pocit. Něco uchopit, držet. Máte-li úkol v písemné podobě, dejte jim ho do ruky. A zase: používejte pro něj „správné” výrazy.Svoji komunikaci můžete posílit dotyky s danou osobou.

Podobně je tomu i u lidí, kteří spoléhají na svůj nos či chuť.

Komunikujete-li s kolektivem, je při komunikaci nejlépe použít, podobně jako reklamní agentury, všechny smysly.

Možností, kam ve větě dát smyslově zabarvená slova není nekonečně. Vzpomínáte na film Básníci v Čechách? Jak to Šafránek vlastně dělal? Například když přeformulovával ředitelský plán na plán pro lidi? Nebo když potřeboval nalákat nějaké děvče?Před každé podstatné jméno dal příslušné přídavné jméno. A vyměnil neutrální slovesa za slovesa citově zabarvená. To je vše. V praxi to vypadá takto:

Běžná řeč : vaším úkolem je být zítra od pěti ve fabrice a vymalovat během dne expediční halu na modro. Lepší alternativa: vaším velikým úkolem je přiběhnout zítra v pět do staré a zapšklé fabriky a během dne vymalováním změnit prázdnou expediční halu do voňavě modré nádhery.

Znovu opakuji: je to jednoduché poznat, jaký kdo má svůj preferovaný systém.Je jednoduché jej použít. Jednoduchost však svádí k několika přílišným zjednodušením,nebo mylným závěrům a proto si neodpustím několik závěrečných poznámek.

Za prvé není radno tuto techniku, i když je jednoduchá, podcenit. Má svůj význam. Jak komunikační - minimálně tím nic nezkazíte, tak výukový - až sejí naučíte, můžete přejít ke složitějším. Řídit ferrari bez toho, že byste zvládli normální osobní vůz, je docela dobrou cestou k úrazu.

Za druhé jí nedoporučuji přecenit: tam, kde nemáte dobrý úmysl, dobrý vztah, nebo budete-li komunikovat nesmysly, vám tato technika nepomůže. A ani žádná jiná.

Setkal jsem se také s lidmi, kteří po seznámení se s touto technikou naopak škrtli ze svých slovníků senzoricky zabarvená slova. Aby do nich, manažerů,nebylo tak snadno vidět. Je otázkou, co je jejich cílem: skrýt se před světem,nebo lidi získat pro dosažení snů, přání a tužeb? Odpovězte si sami.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se