Začínáme pracovat s emocemi

Při vedení se pohybujeme, jak jsme si v úvodu ke kapitolám O vedení řekli, v problémovém prostoru čtyř vzájemně souvisejících a propojených prvků: je to cíl, kterého má být dosaženo, jsme to vy a jsou to lidé, které vedete. To vše se odehrává v kontextu nějaké situace, v nějakém prostředí. V průběhu dosahování cíle se celý tento systém mění: mění se jednotlivé prvků, mění se i vazby mezi nimi.

Nejinak je tomu s emocemi. Mění se emoce vaše i vedených, mění se vztahy mezi lidmi, mění se postoje všech zúčastněných k cíli i prostředí. Nezastupitelným úkolem vedoucího je tento proces vést. Nebude-li, pak nechává věci náhodě. Nevede.

Máte-li tedy vést celý proces v jeho bohatosti, musíte vést i emocionálně. Vedení svých emocí i vedení emocí ostatních lidí - to je pravá podstata emocionální inteligence lídra.

Ve této kapitole si ukážeme obecný proces práce s emocemi při dosahování cíle, ukážeme si také, co konkrétně emocionálně inteligentní osoba, kterou by lídr měl být, měla umět. Závěrem si vyjmenujeme techniky neurolingvistického programování (NLP), které si v následujících kapitolách vysvětlíme.

Princip práce s emocemi je v podstatě strašně jednoduchý: u sebe jde o to poznat současný stav, pak si určit požadovaný stav a dosáhnout změny. U vedených lidí je to naprosto stejné. A toto provádíme ve všech fázích dosahování cíle prakticky nepřetržitě, jako proces.

Dosahování cíle můžeme chápat jako posloupnost jednotlivé elementárních změn ze stavu současného do stavu požadovaného. Ukažme si, co všechno je třeba mít při každé změně z hlediska emocí na paměti.

Předpokládejme, že víme, co má být dosaženo.

Vědět není totéž co cítit.

Není důležité jenom vědět, co chci, ale také cítit, že cíl dosáhnout chceme a můžeme. V tom je podstatný rozdíl.

Pokud emoce nepodporují znalosti a dovednosti a naopak, výrazně se zmenšuje pravděpodobnost toho, že cíle dosáhneme.

Jestliže cítíme, jsme přesvědčeni, že je pro nás cíl - a zde nemám na mysli pouze cíl konečný, ale i parciální - dostatečně lákavý a zároveň, nejen že je možné jej dosáhnout, ale hlavně, že my osobně jsme schopni cíle dosáhnout, bezpochyby se to projeví na našem chování. Kromě jiného na naší komunikaci s lidmi, které vedeme.

Bude-li však náš emocionální vztah k cíli opačný, to jest, budeme-li cítit, že jej dosáhnout nechceme, například z důvodů, že je v rozporu s našimi hodnotami, nebo že jej dosáhnout nemůžeme, protože je nad naše schopnosti, bude naše výsledné chování dramaticky jiné: naše pocity nás tady a teď při dosažení cíle poněkud omezují.

Proto musíme umět svůj emocionální vztah k cíli poznat. Nasloucháme svým emocím a zjišťujeme, co nám naši dobří přátelé, naše emoce, sdělují. Když jejich sdělení identifikujeme, můžeme, pokud nám to nevyhovuje, jej pozměnit. Buď můžeme korigovat svůj cíl, nebo můžeme korigovat to, jak jej vnímáme, to jest, měníme v konečném důsledku svůj postoj.

Tímto postupem, identifikací našeho současného stavu, identifikací našeho žádoucího stavu a učiněním změny zabezpečíme, že náš emocionální vztah k cíli je podporující. Chceme cítit, že cíl dosáhnout chceme a můžeme.

Dalším krokem obyčejně bývá komunikace s jedním člověkem, nebo více lidmi. Na začátku je stav vedených jiný, než cílový (jinak bychom nemuseli dělat nic, že?). Při emocionálním vedení jde opět o dosažení stavu, ve kterém vedení lidé cítí, že cíl dosáhnout chtějí a mohou. Vstupujeme tedy do komunikačního procesu.

Proces komunikace

Když říkám procesu, mám tím na opravdu na mysli klasický procesní cyklus, který se sestává ze čtyř bodů:

  1. něco udělat,
  2. zjistit, jaký je výsledek,
  3. porovnat, nakolik výsledek odpovídá záměru,
  4. rozhodnout, zda rozdíly mezi záměrem a výsledkem jsou natolik malé, že můžeme ukončit, nebo zda provedeme u sebe nějaké korekce a budeme v procesu pokračovat od prvního bodu.

Ve druhém bodu si všimněte, že je nutné - vzhledem k tomu, čím se zrovna zabýváme, totiž emocemi - zjistit emocionální stav osoby, se kterou komunikujeme. Je to pochopitelně rozumné učinit i předtím, než se do komunikace vůbec pustíme.

Co se týká korekcí, zdůraznil jsem, že se jedná o korekci sebe. Nejen korekci svého vnějšího chování, ale také vnitřního prožívání, svých emocí, postojů, pocitů. V praxi se obyčejně doporučuje přizpůsobit svůj emocionální stav a vnější projev stavu a projevu osoby, se kterou komunikujeme. Má to svůj smysl; je to cesta k navázání úzkého vztahu porozumění a důvěry, stavu raportu. K tomu několik slov.

Povrchní obchodníci, znáte je, svůj stav opravdu měnit umí; dělají to ovšem za účelem, aby nás přesvědčili o tom, že nám rozumí a navázali s námi dobrý vztah. To však není ten pravý etický přístup. Charakterní lídr nemění svůj stav z povrchního důvodu, aby vedené přesvědčil, že jim rozumí, ale kvůli sobě, abychom jim opravdu rozuměl. Jsme-li totiž naladění na stejnou vlnu, jakou má osoba, se kterou komunikujeme, dovedeme se podstatně lépe vcítit do toho, co prožívá. A teprve na základě opravdového porozumění může mezi lídrem a vedenými vzniknout opravdový, nefalšovaný a sdílený vztah.

Možná, že se divíte, proč tak jednoduchou věc, jakou komunikace je, rozebíráme poměrně podrobně. Je to nejen z důvodů, že komunikace je pro vedení lidí neobyčejně důležitá, ale také proto, že komunikace prováděná na vyšší, než amatérské úrovni jednoduchá není. Znovu opakuji jeden z problémových bodů, který byl v předchozích kapitolách O vedení mnohokrát zdůrazněn: smysl, který Vy obsahem slov, způsobem mluvy a řečí těla komunikujte, zdaleka neznamená, že ten samý to bude mít pro vašeho partnera. Máte totiž odlišnou mapu světa. A emoce, jak jsme si již také dříve ukázali, mají v těchto mapách světa svůj důležitý význam.

Když se znovu podíváte uvedený význam vztahu k cíli a následný komunikační proces, jedná se v podstatě o pouhé čtyři dovednosti, které bychom při práci s emocemi měli zvládnout:

  • zjistit svůj emocionální stav,
  • umět jej měnit,
  • zjistit emocionální stav ostatních,
  • umět jej měnit.

Pro vedení lidí není důležité umět jenom některé z uvedených věcí, je důležité umět všechny.

Jsou například manažeři, kteří sice umí identifikovat, že jeho komunikační protějšek zrovna nemá tu správnou náladu, avšak raději se v ten daný okamžik komunikaci vyhnou. Je to řešení, ale je omezující; je zbytečné se vyhýbat komunikaci jenom proto, že komunikující strany mají různou náladu.

A prakticky všichni manažeři, umí měnit emocionální stav vedených. To je jednoduché; již dříve jsme si ukázali, že to dělají, i když nechtějí: manažeři významně ovlivňují emocionální stav lidí již pouhou svoji existencí. Rozdíl mezi nevědomým způsobováním změn a vědomým emocionální vedením je však propastný. Při vedení lidí nejsou emoce vedoucího jeho soukromou věcí. Ovlivňují druhé.

Daniel Goleman ve svých novějších pracích o emocionální inteligenci popisuje čtyři oblasti kompetence emocionálně inteligentní osoby, lídra:

  • sebeuvědomění (self-awareness),
  • sebevedení (self-management),
  • sociální uvědomění (social awareness),
  • management vztahů (relationship management).

V uvedených čtyřech kompetenčních oblastech D. Golemana není obsažena pouze práce s emocemi, je tam toho více. My se však právě zabýváme výlučně emocemi a není myslím těžké přiřadit naše čtyři emocionální dovednosti do příslušných kompetenčních oblastí:

  • zjistit svůj emocionální stav - sebeuvědomění (self-awareness),
  • umět jej měnit - sebevedení (self-management),
  • zjistit emocionální stav ostatních - sociální uvědomění (social awareness),
  • umět jej měnit - management vztahů (relationship management).

Zatím jsme si říkali, co bychom měli umět. Slíbil jsem, že v kapitolách O vedení řeknu i jak to udělat: jak zjistit, svůj emocionální stav, jak je změnit, jak zjistit emocionální stav ostatních a jak jej změnit? Slíbil jsem, že na otázku jak uvedu techniky NLP (neurolingvistické programování). Nejsou jediné, jsou však jednoduché a účinné, a tedy pro běžné potřeby vedení lidí postačující.

V neurolingvistickém programování se hodně pracuje se smyslovým vnímáním. S tím, co přijímáme našimi smysly (vidíme, slyšíme, cítíme, má to vůně a chuti). S tím, jak si věci pomocí našich smyslů reprezentujeme (pomocí obrazů, zvuků, pocitů, chutí a vůní). Neurolingvistické programování je také hodně o práci s jazykem; například s tím, jaký význam pro nás slova mají. Neurolingvistické programování dává řeč a smysly dohromady a s nimi pracuje. A pracuje s nimi s přihlédnutím k naší neurologii.

Jazykem, té logičtější stránce práce s emocemi, jsme se již hodně zabývali v předchozích kapitolách. Zopakujte si je. Úplně se jazyku však nezbavíme ani v následujících kapitolách; objeví se tam spíše však jako doplněk, než hlavní téma.

Hlavním tématem následujících kapitol budou vybrané elementární stavební bloky nejazykových technik neurolingvistického programování:

  • práce se smysly - informačními kanály a reprezentačními systémy,
  • práce s jemnými složkami smyslového vnímání a reprezentací (tzv. práce se submodalitami),
  • asociace a disociace stavů, separátor,
  • pozice vnímání,
  • kotvení zdrojů,
  • kalibrace,
  • navázání raportu, pacing a leading,
  • vnímání času,
  • future pacing,
  • dosažení kongruence.

Po projití uvedených technik si znovu projdeme jejich aplikaci na konkrétní dovednosti, které potřebujeme zvládnout: zjistit svůj emocionální stav, umět jej měnit, zjistit emocionální stav ostatních, umět jej měnit. Teď by to nemělo valný význam.

Nebude-li vám vysvětlení, kterého se vám dostane na vedeme.cz stačit, doporučuji vám obrátit se k jakékoliv knize, která se věnuje základům neurolingvistického programování (NLP). Popis uvedených technik tam určitě naleznete. Existuje i internetový zdroj - Encyklopedie NLP. Je v angličtině a vzhledem k rozsahu encyklopedie a přístupovým právům (25 stránek denně) vám pravděpodobně dá dost práce tam příslušnou techniku najít.

Techniky jsou to opravdu jednoduché a snadno pochopitelné. To svádí k tomu, techniku si přečíst, pochopit ji a jít dále. Ubezpečuji vás, že takhle vám to k jejich zvládnutí a následnému použití při rozvíjení vašich dovedností vůbec neposlouží. Jediná, opakuji jediná cesta, k zvládnutí technik je cesta praxe. Pokud jste schopni si to odzkoušet a osvojit sami, udělejte to. Pokud ne, přihlaste se na nějaký kurz neurolingvistického programování.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se