Umění technik vedení lidí

V Kapitolách o vedení lidí si ukážeme celou řadu technik a nástrojů. Zejména komunikačních.

Jsou lidé, kteří mají k vědomému používání technik zásadní odpor a nepoužívají je nikdy. Všechny techniky jim připadají neetické a manipulativní.

Jsou o lidé, kteří při komunikaci s okolím používají jenom techniky; důležitý je totiž pro ně pouze účel, a pro dosažení tohoto účelu je jakákoliv technika dobrá.

Obojí - nikdy i vždycky - je, podle mě, špatně.

V této kapitole se pokusím objasnit proč. A ještě něco navíc. A myslím, že pro všechny čtenáře bude užitečné si vyjasnit rozdíl mezi pojmy uvedenými a souvisejícími pojmy. Je dobré zasadit techniku a její použití do nějakého širšího systému.

Dejte vrzalovi stradivárky a jediné, co z nich vyloudí je ohavný skřípavý zvuk!

V umění používat nástroj, ne v nástroji samém, je skryta podstata, která odlišuje vrzaly od mistrů.

Koherentně v manifestaci hodnot a přesvědčení, flexibilně chování

Ve spojitosti s vedením lidí se často uvádí, že je důležité mít pevné hodnoty a přesvědčení. Nemyslím si to.

Nemyslím si to. Mít pevné hodnoty a přesvědčení je úplně normální a zcela běžná záležitost.

To, že se nám zdá, že někdo mění příliš často své hodnoty, nebo přesvědčení, nebude až tak úplně pravda. To, že někdo mění politické strany, to, že někdo mění své lásky jako na běžícím pásu, nemusí být totiž výrazem nestability hodnot, jako spíše signál toho, že má hodnoty jiné, než jaké se nám z našeho pohledu zdají být.

Tím chci říci, že když daný člověk mění nějaké věci, které jsou pro nás hodnotami, nemusí to být hodnotami pro něho. A naopak. Každý má svůj vlastní systém hodnot. A většinou je ten systém docela stabilní.

Mít pevný systém hodnot není tedy žádná zásluha, něco, co by bylo obdivuhodné. A taky je lidé ani nijak zvlášť neobdivují.

Čeho si lidé však ihned všimnou je nesoulad mezi chováním a deklarovanými hodnotami a přesvědčeními.

„Káže vodu a pije víno”. Pokud někdo tvrdí: „Ty jsi má jediná na věky”, „Naši zaměstnanci jsou to nejdůležitější, co máme” a při první příležitosti, nebo krizi, či pokušení svým chováním ukáže opak, pak to je to, co lidem opravdu vadí. Lidé takovému člověku nedůvěřují.

Bez souladu, koherence mezi chováním a deklarovanými hodnotami se nelze stát lídrem, uznávaným svým okolím. Ať již okolí tvoří rodina, voliči, nebo firma.

Avšak i stabilní manifestace hodnot má svůj háček. Pokud si za hodnotu zvolíme něco, co hodnotou vlastně ani není. Co je falešnou hodnotou.

Pravděpodobně jste si povšimli, že někteří lidé ukazují vnějšímu světu jeden stabilní vzorec chování. Věří, že tak to má být, nebo že je to důležité. Že tak veřejně demonstrují svůj stabilní systém hodnot. Ano, protože „věří, že tak to má být, nebo že je to „důležité”, to jest, je to jejich přesvědčení, nebo hodnota. Ano, a ukazují toto přesvědčení či hodnotu svým chování. V pořádku. To, co není v pořádku je omezující vlastnost tohoto přesvědčení, nebo hodnoty.

Vnější projev, ať již je to projev vlastnický, nebo projev chování, totiž není „ta správná hodnota”. Dávat svoje hodnoty, či dokonce identitu, do ekvivalence s tím, co máme, je stejně tak mylné a zavádějící, jako dávat je do ekvivalence s tím, jak se chováme.

Vnější projev není hodnota, je to jiná úroveň lidského bytí.

To, co určuje rámec našeho chování, nemůže být chování samo.

A ani to nemůže být vlastnictví, které není naší vnitřní součástí. Musí to být, řečeno slovy humanistů, vnitřní hodnoty vyvěrající z přírodních principů.

Mít stabilní hodnoty a přesvědčení není žádná zásluha, ani zázrak.

Mít hodnoty a přesvědčení v souladu s přírodními principy je téměř zázračné.

Klasickým příkladem je starý dobrý klasický manažerský model. Takový učebnicový manažer se chová stále vyrovnaně, s přehledem, při jednáních se ani nezasměje, ani nerozzlobí. O své rodině a koníčcích nemluví, nepatří to k práci. A svému okolí tím říká - nebo si spíše myslí, že tím říká - podívejte se, jsem profesionál. Zatímco jediné, co ve skutečnosti říká je, že si plete identitu, hodnoty a přesvědčení s chováním.

Tím chci říci, že používat techniku vždycky - to jest držet se zaťatě, jako nějaké hodnoty, určitého vzorce chování - je zmatečné.

Vědět proč

Aby naše vnější chování, jakkoliv flexibilní odpovídalo našim hodnotám a přesvědčením, je vhodné tyto hodnoty a přesvědčení znát. Asi jste již potkali člověka, o kterém jste mohli říci, že neví, co chce. Lídr takový není (a pokud je, pak není lídrem).

Lidem často připadá samozřejmé, že své hodnoty a svá přesvědčení znají. V praxi se však často ukazuje, že nikoliv, že je neznají; alespoň tedy ne opravdu ty důležité.

Nejvíce nás ovlivňují ta přesvědčení a hodnoty, o kterých ani nevíme, že existují.

Robert Dilts

Například některé naše hodnoty se objevují teprve v případě jejich ohrožení. Pokud nejsou ohroženy, nemají důvod dávat o sobě znát. Avšak jsou a chování ovlivňují.

Podobně jako lidské srdce. Ani si jeho drobné, usilovné a důležité práce nevšímáme. Dokud neselže.

Jak tyto věci bez terapeuta vylovit z hlubin našeho podvědomí? Osvědčilo se použít zpětnovazební vnitřní a vnější referenční systém, který pozoruje vlastní chování jedince a zjišťuje, zda je v souladu s těmi hodnotami a přesvědčeními, o kterých daný jedinec ví. Ukáže-li se mezi chováním a vědomými hodnotami a přesvědčeními rozpor, je třeba, aby se člověk vážně a hluboce zamyslel nad příčinou svého chování. A na hladinu vypluje - a nemusí to být ihned, někdy to pár dnů trvá - to, co často ani netušil.

A to je jednoduchá a levná cesta k „vědět, proč se chovám tak, jak se chovám”. Sebeuvědomění je jedním z projevů naší emocionální inteligence.

Znát vhodnost v čase, kontextu a v ekologii

Flexibilita v chování a používání technik je též vhodná vzhledem k měnícímu se kontextu: kdy, kde a s kým komunikujeme. Pokud budeme lpěti na stejnosti, velmi se tím omezujeme. Nejen vzhledem k omezenosti možných cest k výsledkům, ale takové chování je i vůči nám samotným nepřirozené, násilné a tudíž neekologické. Dopřejme si možnost se chovat takovým způsobem, který bude v souladu s naším nitrem i vnějším kontextem.

Shrnutí

Chování (a techniky) je třeba uvést do souladu se zbytkem systému universa - s vnějším a vnitřním prostředím člověka.

Znamená to uvést do harmonického souladu vnější svět, jehož jsme součástí, svůj vlastní vnější projev, který s okolím bezprostředně interaguje a svůj vnitřní svět, který je tvořen našimi schopnostmi a dovednostmi, hodnotami, kritérii a přesvědčeními, pocity identity a pocity sounáležitosti.

Vraťme se v myšlenkách znovu k mistrovi houslistovi. Představte si, jak hraje. Jeho tělo, mysl, duše a nástroj na který hraje a jeho posluchači tvoří jeden harmonický a krásný celek. A jakákoliv disharmonie mezi jednotlivými složkami osobnosti houslisty, nebo lídra při vedení lidí, se okamžitě projeví na jeho výkonu.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se