Jazyk vynechávání

V definici vedení jsme uvedli, že „...vedoucí toho dosahuje prostřednictvím rozšíření mapy světa vedených...”. Ukazovali jsme si také, že při procesu vytváření mapy světa, subjektivní zkušenosti, nutně dochází k odchylkám od reality samé. Přijímanou informaci překrucujeme, něco vynecháváme a často zobecňujeme. Totéž se odehrává na úrovni naší komunikace směrem k ostatním: to, co komunikuje, není přesně to samé, co vlastně sdělovat chceme.

V této kapitole si popíšeme další z jazykových nástrojů neurolingvistického programování (NLP); nástroj určený pro rozšiřování mapy světa jejím zpřesňováním. Bude to nástroj na detekci a odstraňování vynechávané informace. Komunikační nástroj, který je pro vedení lidí neobyčejně důležitý.

Co je vynechávání

Při mluveném projevu prakticky vždy nějakou informaci vynecháváme. Vynecháváme z několika důvodů: například když se nám zdá, že daná informace není důležitá, někdy prostě na „to” zapomeneme a někdy jenom proto, že se nám prostě nedostává příslušných slov. Když řekneme: „Sedím na židli”, vynechám informaci o tom, jak sedím a na jaké židli. Neříkám, že vzpřímeně, s rukama volně spuštěnými okolo těla, s hlavou lehce natočenou doprava a vzhůru. Neříkám, zda židle je čtyřnohá, trojnohá, z jakého je materiálu, jakou barvu má a tak podobně. Máme zkrátka své důvody něco vypouštět. Obyčejně to vůbec. V některých kontextech však chybějící informace opravdu vadí. Vadí v okamžiku, kdy v našich mapách reality jsou bílá místa, která nás více, nebo méně omezují.

Neurolingvistické programování rozeznává následující kategorie vynechávání: neurčitá podstatného jména, neurčitá slovesa, srovnání a úsudky.

Neurčitá podstatná jména

Jedná se o případ, kdy je ve větě vynechán, nebo není, vzhledem ke kontextu, dostatečně specifikován podnět, nebo předmět, nebo oboje:

  • Ten nápad úplně zabili.
  • Myslí jenom na zábavu.
  • Udělaly se chyby.
  • Podej mi to!

Neurčitá podstatná jména rozkryjeme otázkami typu „Kdo přesně?” nebo „Co přesně?”

  • Ten nápad úplně zabili. Kdo ten nápad zabil?
  • Myslí jenom na zábavu. Kdo přesně myslí jenom na zábavu?
  • Udělaly se chyby. Kdo udělal chyby?
  • Podej mi to! Co ti mám podat?

Neurčitá slovesa

Neurčitá slovesa jsou podobná: ve větě není sloveso, nebo není, vzhledem ke kontextu, dostatečně specifikováno:

  • Udělal jsem na ně veliký dojem.
  • Můj mozek tu spoustu informací už nevstřebá.
  • Pokusím se ho nenaštvat.

Opět vynechanou informaci restaurujeme dotazem na sloveso.

  • Udělal jsem na ně veliký dojem. Jak přesně jsi na ně udělal dojem?
  • Můj mozek tu spoustu informací už nevstřebá. Jak to tvůj mozek dělá?
  • Pokusím se ho nenaštvat. Jak to uděláš?

Srovnání

Lingvistický vzorec srovnání je v naší mluvě poměrně častým vzorcem. Vyskytuje se se slůvky špatný, dobrý, nejhorší, horší, a podobně.

  • Udělal jsem to špatně.
  • Neboj, udělej to, je to docela snadné.
  • Nejhorší je, když se mi lidé posmívají.

Všimněte si, že v daném vzorci je vypuštěna informace o kritérii porovnávání. To zjistíme dotazem „Ve srovnání s čím?”, „Ve srovnání s kým?”nebo „Podle jakého kritéria?”

  • Udělal jsem to špatně. Ve srovnání s kým, nebo čím jsi to špatně udělal?
  • Neboj, udělej to, je to docela snadné. Ve srovnání s čím je to snadné?
  • Nejhorší je, když se mi lidé posmívají. Ve srovnání s čím je to nejhorší?

Úsudky

Jsou to výroky, které jsou řečeny, jakoby byly faktem. Ve skutečnosti se však jedná pouze o něčí úsudek, přičemž je zamlčeno, „Kdo tak usuzuje a na jakém základě?”

  • To je náš nejlepší kandidát. Kdo tak usuzuje a na jakém základě to tvrdí?
  • Je zjevné, že tohle nedokážeme. Komu je to zjevné a na jakém základě tak soudí?
  • Ve svých letech by ses již mohl chovat rozumně! Kdo to říká a podle jakých kritérií se nechovám rozumně?

Všimněte si, prosím, věty, ve kterých vystupují modální operátory nutnosti, jako „měl bys”, „neměl bys”, lze současně často dotazovat také z pozice úsudku.

Závěrečné poznámky

Zobecníme-li uvedené dotazovací vzorce do jediné strategické techniky, zjistíme, že se vlastně snažíme o zjištění vynechané informace.

Není až tak důležité vědět, že něco jako vynechání existuje. Samotná znalost bez jejího používání je, a doufám, že souhlasíte, k ničemu. Nejdříve je třeba se naučit vzorce vynechávání v komunikaci zachytit. Druhý krok je rozhodnout se, zda na podnět budeme reagovat, nebo ne. Teprve pak, chceme-li, můžeme adekvátním způsobem reagovat. Při výcviku doporučuji naslouchat, bedlivě naslouchat, projevům vynechávání v televizi, v rádiu i v běžné komunikaci a v duchu si vytvářet příslušné dotazy. Za týden to jde docela slušně zvládnout a můžete to začít používat „naostro” při vlastním vedení lidí.

 

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se