Jazyk distorze

V definici vedení jsme uvedli, že „...vedoucí toho dosahuje prostřednictvím rozšíření mapy světa vedených...”. Ukazovali jsme si také, že při procesu vytváření mapy světa, subjektivní zkušenosti, nutně dochází k odchylkám od reality samé. Přijímanou informaci překrucujeme, něco vynecháváme a často zobecňujeme. Totéž se odehrává na úrovni naší komunikace směrem k ostatním: to, co komunikuje, není přesně to samé, co vlastně sdělovat chceme.

V případě, že se naskýtá možnost rozšíření mapy světa, a je jedno, zda vaší, nebo někoho jiného, je rozhodnutí na vás, co s tím uděláte. Buď s tím neuděláte nic, nebo ji začnete rozšiřovat. A můžete to dělat neproduktivně a neefektivně a záležitost spíše zkomplikovat, anebo to můžete řešit s vhodným použitím vhodného nástroje produktivně.

V této kapitole si ukážeme další z nástrojů neurolingvistíckého programování (NLP). Bude to lingvistický nástroj na detekci a odstraňování překroucení.

Při odstraňování překroucení jde o upřesnění informace, která je za překroucením skryta. Často se nám tak podaří na základě zjištění správných informací nalézt další možnosti řešení problému. Při vedení lidí je tato dovednost velmi prospěšná.

Užitečnost tohoto nástroje v jeho detekční části je zároveň v tom, že nám umožňuje odhalit i záměrnou manipulativní komunikaci směrem k nám samotným a tím vědomě dohlížet nad tím, čím naplňujeme svoji vlastní mapu světa.

Co je překroucení

Při překrucování měníme podle naší vnitřní zkušenosti realitu na něco jiného. Jako malíři zachycují na plátnech nikoliv pouze to, co skutečně vidí, ale i to, co cítí, tak podobně při naší komunikaci sdělujeme mapu své skutečnosti poněkud překrouceně. Nejen vědomě, ale i podvědomě či nevědomě.

Lingvisticky se překroucení (distorze) informace navenek projevuje několika charakteristickými lingvistickými. Jsou to nominalizace, čtení myšlenek, komplexní ekvivalence, příčina a následek, předpoklady a dvojitá vazba.

Nominalizace

Jedná se o velmi častý jazykový vzorec, při kterém dochází k záměně slovesa na podstatné jméno. Typickými příklady jsou zábava, láska, zlost.

Všimněte si, že uvedená podstatná jména jsou abstrakce, které nelze našimi smysly poznat a nepopisují tedy senzorickou zkušenost. Jestliže tedy podstatné jméno nelze vidět, slyšet, ochutnat, očichat či dotknout se ho, jedná se o nominalizaci. Při této abstrakci je rozdíl mezi naší „mapou reality” a vlastní realitou obzvláště veliký, což může v konečném důsledku působit jako jeden z limitujících faktorů našeho chování.

Přiblížit se k realitě můžeme restaurováním původního slovesa. Jazykovou konstrukci „zábava” zaměníme na „bavit se ”, „láska” na „milovat” a „zlost” na „zlobit se”. Těžko popíšeme lásku; víme však, co to znamená milovat. Jak vypadá zlost? To nejde. Každý však ví, jak to dělá, když se zlobí. Nuda? Zkuste popsat nudu bez toho, že byste popisovali, jak se nudíte! To nejde.

Psychologické omezení, které z nominalizace plyne tkví v následujícím: vnitřní představa, která se nám asociuje s podstatným jménem (například dělání), je spíše statická, pevná, zatímco sloveso tomu dává původní pohyb, život a vztahy, které se rozpadají na jednotlivé elementy a časové úseky. Proces, který je spjat se slovesem (například dělat) je daleko více otevřený ke změnám z naší strany, než než nehybný předmět, jednotlivá událost, podstatné jméno.

Nominalizace se též často pojí se slůvkem „mít”. „Mít štěstí”, místo „být šťastný”, „mít syna”, místo „být otcem”, „mít práci” místo „pracovat”. Erich Fromm, americký sociolog a psycholog německého původu, žák Sigmunda Freuda a význačný představitel humanistické psychologie, se velmi zabýval odcizením člověka v soudobé industriální společností. Ve své knize „Mít, nebo být”, která též vyšla v českém překladu, velmi detailně rozebírá psychologické a sociální příčiny a důsledky módu „vlastnění” a módu „bytí”. Více, než 200 stran hutného textu vás, myslím, dostatečně výmluvně přesvědčí o významnosti nominalizace!

Pro nás teď není důležité vědět z jakého důvodu se tak děje, jako spíše to, jak obnovit původní sloveso.

V případě, že máte dojem, že nominalizace limituje možnosti osoby, která ji používá, je řešením používat v průběhu další komunikace sloveso, místo původního podstatné jméno. Klaďte otázky.

  • Naše vztahy již nejsou to, co bývaly. Jak by sis představoval(a), abychom se k sobě chovali?
  • Mám strach. Čeho se bojíš?
  • Práce je nuda. Co tě na ní nudí?

Někdy se setkáte - jako v posledním příkladu „Práce je nuda” - s tím, že v jedné větě jsou použity dvě či více nominalizací. Tady je dobré se soustředit na tzv. „klíčové slovo”. Slovo, na které je intonací, hlasitostí, gestem či jinak kladen důraz. Ve výše uvedeném příkladu je reakce na tvrzení „Práce je nuda” taková, jakoby klíčové slovo byla nuda. Jestliže někdo položí důraz na práci, pak bychom se jej měli spíše zeptat: „A co vlastně děláš?”, nebo „Kde to děláš? ”, nebo „Jak to děláš”; hodně zde záleží na kontextu situace.

Zkuste se v kladení otázek procvičit na následujících, běžně se vyskytujících příkladech. Odpovězte si a zkuste vychutnat emocionální rozdíl mezi vyslovením podstatného jména a slovesa.

  • Chci udělat dobrý dojem.
  • Změna je nutná.
  • Mám špatnou paměť.
  • Mám migrénu.
  • Mám skvělou manželku.
  • Nemám nadání ke sportu.
  • Lituji svého rozhodnutí.

Čtení myšlenek

Čtení myšlenek probíhá dvojím způsobem. První způsob je ten, při které jedna osoba něco tvrdí o vnitřním stavu osoby druhé, nebo o jejích postojích, zkušenostech, či vnitřních procesech, aniž by k tomu měla hodnověrné důkazy. Daná osoba na to tedy usuzuje podle své vlastní zkušenosti, podle své vlastní mapy světa. Typickými příklady jsou:

  • Myslí si, že jsem hlupák.
  • Ty mě nemáš rád.

Toto čtení myšlenek „rozbalíme” dotazem na důkazy. Například:

  • Myslí si, že jsem hlupák. Z čeho tak usuzuješ?
  • Ty mě nemáš rád. Jak jsi to poznal(a)?

Druhý způsob čtení myšlenek je v tom, že jedna osoba „ví”, co si ta druhá myslí bez toho, že by to ta druhá osoba vyslovila; tedy zase závěr bez důkazů:

  • Měl bys vědět, že to nemám rád.
  • Copak nevidíš (= nevíš), že se cítím nepříjemně?

Na toto je dobré reagovat například takto:

  • Měl bys vědět, že to nemám rád. Promiň, nečtu myšlenky. Jak bych to mohl vědět? nebo Co tě vede k tomu, že to vím?
  • Copak nevidíš (= nevíš), že se cítím nepříjemně? Je pro mě důležité, aby ses cítil příjemně, ale to ze mě nedělá čtenáře myšlenek. Co mám dělat, aby ses cítil příjemně?

Komplexní ekvivalence

Komplexní ekvivalence jsou dva výroky spojené tak, že jeden znamená druhý. Jsou ekvivalentní. Ve složené ekvivalenci často vystupuje explicitně, nebo implicitně slůvko „takže” ve smyslu „to znamená”.

  • Kouká do stopu, (takže) nebaví jej práce.
  • Špatně se obléká, (to znamená) neváží si klientů.

Komplexní ekvivalencí jsme se již zabývali v článku o identifikaci přesvědčení a práce s nimi. Ano, komplexní ekvivalence jsou typem přesvědčení. A když se nad uvedenými výroky, přesvědčeními, zamyslíte, opravdu zde těžko naleznete logickou ekvivalenci a opravdu nás trochu omezují: důvodů „koukání do stropu” může být daleko více, než jenom vyřčený „nezájem o práci”.

A právě na rozkrytí souvislostí je založeno doporučení pro práci s omezující komplexní ekvivalencí: ptejte se, jak to spolu souvisí.

  • Kouká do stopu, (takže) nebaví jej práce. Jak víš , že koukání do stromu znamená nezájem o práci?
  • Špatně se obléká, (to znamená) neváží si klientů. Myslíš si, že jeho špatné oblečení znamená, že si neváží klientů? Nemusí to znamenat, že se prostě oblékat neumí, nebo že neví, jak se dobře oblékat? Nebo, že na oblečení dle tvých standardů nemá prostě peníze?

Nebo můžeme využít jazykových vzorců, které jsme se naučili v kapitole o přesvědčeních. Například dotazem na opačný příklad:

  • Kouká do stopu, (takže) nebaví jej práce. Už se někdy stalo, že někdo koukal do stropu a přitom usilovně pracoval?
  • Špatně se obléká, (to znamená) neváží si klientů. Už se někdy stalo, že si někdo vážil klientů a přitom byl oblečen naprosto nemožně?

Příčina a následek

Kauzalitou dvou dějů jsme se také již velmi podrobně zabývali v kapitole o identifikaci přesvědčení a práce s nimi. Ukázali jsme, že vztah příčina a následek stojí na velmi vratkých nohách. Ukázali jsme, že jestliže se v nějakém přesvědčení objeví příčinná vazba mezi elementy, lze najít další možnosti kladením jednoduchých otázek: „Jak A způsobuje B?”. Je důležité, neptat se proč, ale jak. To je významný rozdíl. Proč dotazuje příčinu, která není v kontextu odhalování distorze důležitá, zatímco slovo jak obnovuje překroucenou realitu.

Další možností je dotaz na alternativy, nebo předložení alternativních příčin.

  • Dovádí mě k šílenství. Jak to dělá?
  • Jeho chování mě způsobilo mnoho bolesti. Co dělá a jak tě to dohání k šílenství? nebo Jsi si jist, že tvá bolest pramení pouze z jeho chování?
  • Nudíš mě. Co dělám a jak tě to nudí? nebo Jsem opravdu já jedinou příčinou tvé nudy? A nemohou být ještě nějaké další příčiny?

Předpoklady

Řečník podle své mapy světa cosi předpokládá a navenek to sděluje, jako by předpoklad (zamlčený předpoklad!) byl skutečností. Divil bych se, kdyby se někdo z vás ještě nesetkal s výroky typu:

  • Kdy se už budeš chovat pořádně? (předpoklad - nechová se pořádně)
  • Nelíbí se mi, když mě urážíš? (předpoklad - urážíš mě)
  • Kdy projednáme tuto smlouvu? (předpoklad - tázaný chce projednat smlouvu)
  • Proč to nikdy neuděláš pořádně? (předpoklad - neudělals to pořádně)

Existují tři cesty, jak se vypořádat s předpoklady. Prvním způsobem je explicitně uvést předpoklad a dotázat se, zda to řečník tak myslí:

  • Kdy se už budeš chovat pořádně? Myslíš, že se nechovám pořádně?
  • Nelíbí se mi, když mě urážíš? Chceš tím říci, že tě urážím?
  • Kdy projednáme tuto smlouvu? Tím chcete říci, že chceme smlouvu projednat?
  • Proč to nikdy neuděláš pořádně? Myslíte, že to nedělám pořádně?

Druhý způsob je poněkud agresivnější. Opět explicitně uvedeme předpoklad a navíc k němu dodáme svůj pohled.

  • Kdy se už budeš chovat pořádně? Myslíš, že se nechovám pořádně? Já se tak nedomnívám.
  • Nelíbí se mi, když mě urážíš? Chceš tím říci, že tě urážím? Neměl jsem to v úmyslu a věřím, že jsem to neudělal.
  • Kdy projednáme tuto smlouvu? Tím chcete říci, že chceme smlouvu projednat? Nemyslím, že z mé strany je tomu tak.
  • Proč to nikdy neuděláš pořádně? Myslíte, že to nedělám pořádně? Podle mého jsem odvedl dobrý výsledek.

Třetí způsob tkví v akceptaci předpokladu se současným zpochybněním ostatních skrytých překroucení, vynechání či zobecnění.

  • Kdy se už budeš chovat pořádně? Už jsem se někdy choval pořádně?
  • Nelíbí se mi, když mě urážíš? Jak přesně jsem tě urazil?
  • Kdy projednáme tuto smlouvu? Podle čeho soudíte, že chci smlouvu projednat?
  • Proč to nikdy neuděláš pořádně? Už jsem to někdy udělal pořádně?

Dvojitá vazba

Dvojitou vazbu můžeme chápat jako poněkud rozvinutější a rafinovanější formu čtení myšlenek, nebo předpokladu. Dvojitá vazba se většinou objevuje ve tvaru otázky, ve které je tázanému dána možnost výběru nejméně ze dvou možností, avšak často v rámci jedné kategorie. Ve skutečnosti však jde o omezení možností chování; možností je ve skutečnosti víc, v dalších kategoriích. Reagujeme na ně jedním ze způsobů popsaných výše.

  • Chcete to udělat dnes, nebo zítra? Jak víš, že to chci vůbec udělat?
  • Mám vám zabalit červenou, zelenou, nebo modrou halenku? Jak víte, že ji chci zabalit?
  • Žáci, chcete za domácí úkol slovní úlohu, nebo pouze početní příklady? Pane učiteli, jak víte, že chceme domácí úkol?

Závěrečné poznámky

Zobecníme-li uvedené dotazovací vzorce do jediné strategické techniky, zjistíme, že se vlastně snažíme o obnovu původní překroucené informace.

Samotná znalost jevu distorze je bez jejího používání k ničemu. Nejdříve je třeba se naučit vzorce distorze v komunikaci zachytit. Druhý krok je rozhodnout se, zda na to budeme reagovat, nebo ne, a pak, chceme-li, adekvátním způsobem reagovat. Při výcviku doporučuji naslouchat, bedlivě naslouchat, projevům distorze v televizi, rádiu i běžné komunikaci a v duchu si vytvářet příslušné dotazy. Za týden to jde docela slušně zvládnout.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se