Identifikace přesvědčení a práce s ním

Základní strategie změny přesvědčení

Když už držíme odhalené přesvědčení v ruce, můžeme s ním pracovat několika různými způsoby: můžeme pracovat s obsahem přesvědčení, s vazbami mezi elementy přesvědčení a můžeme pracovat také s vnitřní reprezentací přesvědčení. Platí, že na některá přesvědčení se hodí to, na jiná ono. Je dobré umět všechny způsoby.

Říkám „můžeme pracovat s přesvědčením”, ale ve skutečnosti to není až tak jednoduché. U hlubších přesvědčení, které se dotýkají naší identity, hodnot a přesvědčení musíme u dospělé osoby téměř vždy pracovat s celým systémem přesvědčení. U dětí je to snazší - ty nemají ještě vybudován dostatečně bohatý a silně provázaný systém přesvědčení a hodnot: není až tak těžké přesvědčit dítě o existenci Ježíška, jako pochybovačného šéfa, že tu práci stihneme včas.

Při práci se systémem platí princip poslední kapky. Znáte to: „Tohle byla poslední kapka a pohár přetekl.” Do poháru musíte kapat jednu kapičku po druhé, aby se nakonec voda převalila přes okraj. Nestačí jenom poslední kapka. Všechny kapky jsou stejně tak důležité. U systému přesvědčení je to stejné; musíte pracovat s jednotlivými přesvědčeními, s jedním po druhém, aby nakonec pohár přetekl. Nestačí vzít jenom to zdánlivě „nejdůležitější” přesvědčení. Vyžaduje to často mnoho mravenčí a trpělivé práce, práce zdánlivě bez výsledku, než se nakonec, jako zázrakem z čistého nebe, objeví konečný efekt. Mimochodem, právě to je příčina notoricky známe vysoké setrvačnosti organizační kultury.

Tolik o systému. Pojďme se nyní podívat na práci s obsahem přesvědčení.

Změna obsahu přesvědčení

Zdánlivě nejpřímější, nejjednodušší a nejlogičtější způsob práce s přesvědčením je změnit jeho obsah. Prostě jde o to vyvrátit argumenty něco, co není pravda. Odhlédneme-li od hodně podstatného faktu, že není pravda, že to není pravda - pro příjemcův mozek je jeho vlastní přesvědčení pravdivé vždy - jedná se při přímé změně obsahu o nejméně ohleduplný způsob práce s přesvědčeními. Mozku totiž vnucuji něco, co je mu cizí a on se proti tomu, pochopitelně, brání. Opět zde funguje náš imunitní obranný systém. A spoléhat se na předpoklad, že daný člověk má vybudovaný dobrý zpětnovazební systém, a že to, co mu říkáme je naprosto logické a smysluplné, to je, řekl bych, „besídka prázdných iluzí”.

Neurolingvistické programování (NLP) má několik účinných nástrojů, jak změnu obsahu provést ekologicky. Jejich společným jmenovatelem je, že „neútočí” na obsah přímo, ale provádějí jeho změnu jakýmsi „obchvatem”. Staví na premise, že

Každé naše přesvědčení bylo k něčemu dobré, každé toto přesvědčení mělo svůj pozitivní úmysl.

Nejpodstatnějším krokem těchto technik tedy je, aby vedený sám nelezl to dobré, co mu jeho přesvědčení přineslo. A teprve pak se hledají jiné možnosti, jiná přesvědčení, která zachovávají nalezený pozitivní přínos.

To jest, v hierarchickém systému přesvědčení a hodnot se jde nahoru (chunking up), identifikuje se vyšší kategorie a v jejím rámci se hledá alternativní, výhodnější přesvědčení.

Změna obsahu přesvědčení chunkingem

Příklad: „Jsem nemotora, vždycky všechno zkazím.” Kdybych já měl toto přesvědčení a rozhodl se jej změnit uvedeným postupem, asi bych si nejdříve řekl: „To je výborné. Mám výborný a senzitivní zpětnovazební systém - spousta lidí nepozná, že něco zkazí. Já to poznám vždycky. Opravdu jsem o hodně lepší.” A pak mohu postupovat dál: „A abych v tom byl ještě lepší, mohl bych zachytávat i věci, které udělám dobře. Dá to práci, ale já chci být ještě lepší, já to dokážu. ”

Zkuste si mentálně projít, jak byste v daném případě postupovali Vy!

Co tedy tímto vlastně děláme? Měníme, nebo rozšiřujeme mapu světa? Já myslím, že jednoznačně rozšiřujeme. A proto máme v definici vedení lidí tuto větičku:

...vedoucí toho dosahuje prostřednictvím rozšíření mapy světa vedených...

Vnitřní reprezentace přesvědčení

Lidé si svoji zkušenost nějak vnitřně reprezentují. Nejsou to jenom slova, jsou to i obrazy, zvuky, pocity, vůně či chuti, které jsou s danou věcí či činnostmi spojeny. To, jak si naši zkušenost reprezentujeme, má významný vliv na její význam. Tuto reprezentaci můžeme, chceme-li, změnit a tedy i pozměnit význam, který pro nás daná věc má.

Jelikož pro tento způsob změny nyní nemáme potřebné nástroje (tyto nástroje z dílny neurolingvistického programování možná dodáme později), půjdeme dál. Na změnu vazeb mezi elementy systému.

Vazby mezi elementy systému

Při intervenčním zásahu však nemusíme, a není to často ani vhodné, ani nutné, ani ekologické, měnit obsah přesvědčení. Často stačí změnit stávající vazby mezi elementy systému.

Ve své podstatě se jedná o jakoby zpochybnění kauzální souvislosti nebo komplexní ekvivalence a nalezení alternativních vazeb.

Velmi snadné to je u kauzální souvislosti. Zvykli jsme si totiž přenášet svoji zkušenost z materiálního světa do světa vnitřního. Tam však newtonovské zákony neplatí. A vůbec, kauzální souvislost je záležitost velmi ošemetná: to, co můžeme v řetezci příčina - následek pozorovat je, že jedna věc předchází druhou. Nic víc.

Jestliže tedy strčím do židle a ona upadne na podlahu, co pozoruji? Pozoruji, že jsem do ní nejdřív strčil a pak židle spadla. Co však bylo příčinou pádu židle? Konvenční myšlení říká, že „přeci to strčení”. Mohou však být i jiné možnosti. Bez zemské přitažlivosti by židle na podlahu nespadla.

Vtip je v tom, že do řetězce pozorování vstupují do hry věci, které jsou našimi smysly nepozorovatelné. Gravitační síly, elektromagnetická pole, slabé interakce, čas, molekulární a atomární struktura hmoty, různé formy energie. A tyto neviditelné síly mají vliv na náš pozorovatelný svět. Tyto síly nevnímáme našimi smysly. Vnímáme pouze jejich důsledek.

Navíc si přenášíme naši zkušenost z mechaniky hmotného bodu, z newtonovské mechaniky, do našeho mentálního světa. My však pracujeme dost často s věcmi, které jsou vybaveny svojí vlastní vnitřní energií, schopností se chovat nepredikovatelně. Názorný příklad: Vezmeme dva předměty o stejném tvaru a stejné hmotnosti. Jednu myš z umělé hmoty, jednu myš živou. Strčíme do nich tím samým klackem o hmotnosti mrychlostí v. Zatímco konečný výsledek, kam až myš doletí, je u neživého předmětu slušně reprodukovatelný, u živé myši to dopadne pokus od pokusu docela jinak.

Poznámka pro fyziky: pochopitelně, že totální jistota kam neživá myši přesně dopadne neexistuje. Vezmeme-li totiž do úvahy kvantové efekty, které v běžném životě nepozorujeme, ale které reálně existují, řídí se dopad neživé myši určitou statistikou. To jest, někdy myš dopadne sem, jindy tam. To, že myš dopadne na úplně na opačnou stranu, než jsme do ní strčili je tedy možné, byť i málo pravděpodobné. To jest de facto neplatí ani newtonovská mechanika!

A jestliže dovedeme zpochybnit i tak naprosto „zjevnou” příčinnou souvislost, jako je strčení do židle a její následný pád, jak bychom nebyli schopni zpochybnit i vazby méně „evidentní”?

Jestliže se tedy v nějakém přesvědčení objeví vazba mezi elementy, lze najít další možnosti kladením jednoduchých otázek: „Jak A způsobuje B?”, nebo „Jak A souvisí s B?” Je důležité, neptat se proč, ale jak. To je významný rozdíl.

„Vždycky, když uvidím šéfa, dělá se mi mdlo.” Otázka proč nás k řešení vazby nijak neposune. Otázka „Jak to šéf vlastně dělá, že se ti dělá mdlo?” znamená jít do podrobností dané relace (chunking down), ve které se často najdou „díry, jako hrom”. Příklady a podrobný rozbor této techniky si uvedeme až v kapitole o metamodelu jazyka, o umění zpřesňovat.

Ostatní techniky

Existují i další techniky, u kterých není dopředu zcela zřejmé, co vlastně mění. Zda obsah, či vazbu. Uvedu některé běžně používané.

Výjímka z pravidla

Zde využíváme toho, že

... přesvědčení jsou generalizace ...

A u generalizací lze skoro vždy najít výjimku z pravidla, to jest z přesvědčení. Tím připustíme, že existují další možnosti, a tak se dostaneme ze světa nutnosti do světa možností. A v tomto rámci často nalézáme alternativní přesvědčení. Nezpochybňujeme tedy obsah přesvědčení; to, co zpochybňujeme je jeho často přehnaná generalizace.

Generalizace jsou lingvisticky spjaty s všeobecnými kvantifikátory, jako vždycky, nikdy, nutně, všichni, nikdo.

  • Vždycky všechno zkazíš.
  • Nikdy nepřijdeš včas.
  • Nikdo mě nemá rád.
  • Všichni to říkají.

V tom případě je vhodné klást otázky, které ukáží další možnosti. Například

  • Vždycky? Už se někdy stalo, žes něco nezkazil?
  • Nikdy? Už se někdy stalo, že bych přišel včas?
  • Nikdo? Nebo existuje nějaké výjimka? A co ty, ty se nemáš rád(a)?
  • Všichni? Existuje někdo, kdo to neříká?.

Ke generalizaci a práci s ní se podrobněji vrátíme také v kapitole o metajazyku.

Přerámcování

My jsme již přerámcování dělali. V souvislosti se změnou obsahu přesvědčení. Dali jsme staré přesvědčení do jiného rámce.

Přerámcování je poměrně obecná technika, použitelná nejenom na přesvědčení, ale i na ostatní složky subjektivní zkušenosti. Přerámcování vychází z následující premisy:

Žádná reakce, zkušenost, nebo chování má ten samý význam mimo rámec kontextu, ve kterém se odehrává. Každé chování, zkušenost či odezva pro nás může být inspirující a rozšiřuje tak naše možnosti. Zrovna tak však může být omezující. Závisí to na tom, jak dané chování, zkušenost či odezva zapadá do zbývajícího systému.

Jestliže tedy přesvědčení, nebo vazby mezi elementy systému zasadíme do jiného, obohacujícího rámce, vzniknou automaticky jiné možnosti. Obecně mohu:

  • změnit velikost rámce,
  • přerámcovat jeho obsah, nebo
  • přerámcovat jeho význam.

Jelikož problematika přerámcování je sama o sobě hodně obsáhlá, vrátíme se k ní v detailu později. Zde uvedu pouze pár příkladů.

Výrok „BMW jsou příliš drahá auta,” může prodejce BMW přerámcovat mnoha různými způsoby:

  • Ve srovnání s cenou Lamborgini je cena BMW, vzhledem k užitným hodnotám vozidla docela dobrá. Ba velmi dobrá!
  • Je BMW drahé vzhledem k vašim příjmům, nebo vzhledem ke stavu hotovosti, kterou zrovna máte? Prodáváme samozřejmě i na leasing.
  • To, že je drahé a nemůže si jej dovolit každý, lze chápat i pozitivně. Kupují si jej pouze ti, kteří tím chtějí podtrhnout svoji úspěšnost.
  • To, že je drahé jenom potvrzuje to, jakou péči věnují konstruktéři i vlastní výroba spolehlivosti finálního výrobku.
  • Ano, existují i levnější vozy. Je však prokázáno, že provozní náklady na BMW patří mezi nejnižší ve své třídě. V konečném důsledku patří cenově spíše do kategorie cenově nižší až nízké.

A vůbec nejlepší bude, když si skočíte do nějaké „lepší” prodejny čehokoliv a sdělíte jim, že „je to příliš drahé”. Uvidíte sami, jak kreativně budou přerámcovávat vaše limitující tvrzení!

Shrnutí

V této kapitole o vedení lidí jsme si ukázali celou řadu věcí. Ukázali jsme si, že zjistit přesvědčení můžeme dvěma způsoby, aktivně a pasivně, uvedli jsme, jak poznáme, že ten který výrok je přesvědčením a jaké jsou obecné cesty k jeho změně. Vysvětlili jsme si, že mozek má své přirozené obranné mechanismy, jak je používá a k čemu jsou dobré. Také jsme představili některé nástroje, které nám umožňují tyto obranné mechanismy v určitém smyslu obejít.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se