Identifikace přesvědčení a práce s ním

Aktivní průzkum přesvědčení

Abychom zjistili přesvědčení, stačí často pouze pozorně naslouchat a pozorovat. Ne však vždy. Někdy potřebujeme provést aktivní průzkum přesvědčení. Něco uděláme s cílem, aby nám to ten daný člověk sdělil. A, přátelé, tady se již začínáme dostávat do kvalitativně zcela odlišné oblasti leadershipu. Do oblasti Mistrovství.

Oblast Mistrovství je zajímavá tím, že techniky, či síla jsou zde druhořadé. Nutnou, zcela nutnou podmínkou, pro dosažení tohoto stupně je být v dané oblasti expertem, profesionálem. Ne však každý expert se stává Mistrem. Je tady ještě něco navíc. Co to je a jak toho dosáhnout hodně přesahuje rámec těchto kapitol, kapitol, které jsou určeny pro širokou veřejnost. Ani ne tak proto, že bych to sdělit nechtěl, ale hlavně proto, že zde pouhá slova nestačí. Přesto si neodpustím dát Vám teď hned malý dárek: oblast mistrovství není nedostupná a může ji dosáhnout každý. A to je dobrá zpráva.

Na druhou stranu se ukazuje, že u komplexních aktivit jako je management, malířství, bojová umění trvá dosažení mistrovské úrovně zhruba deset až dvacet let. U jednoduchých, cyklicky se opakujících činností jako je například jogging, na to stačí pár měsíců. Ukazuje se též, že proces učení lze urychlit, jestliže na této cestě budete mít průvodce - Učitele, který vás povede. Nebo, což je podle mě ještě lepší, více učitelů, každého na něco. Náš dnešní svět je totiž příliš komplexní na to, aby jej vystihl jeden jediný guru.

Jestliže zatím nevíte, zda Mistrovství vůbec chcete, mohu vám poradit, s čím byste mohli začít hned teď, aby se vám později případná cesta k „dokonalému” vedení lidí nezkomplikovala či dokonce neuzavřela: za prvé musíte být důvěryhodní a důvěryhodnost sdílet s ostatními. Za druhé můžete, a měli byste, začít pracovat na uvolnění svých bloků. A za třetí je nutné harmonizovat svůj vnitřní a vnější zpětnovazební systém. Všechny tři věci, pokud v nich začínáte, vám zaberou roky.

Abych naznačil, že je za tím skryta pravda, ukáži vám na našem malinkatém případu „práce s přesvědčením” důkaz, že takto to prostě je, takové jsou přírodní principy našeho fungování.

My všichni, vy, já, naši blízcí, naši přátelé i naše děti, žijeme v prostředí, které nás obklopuje. V přírodním a sociálním prostředí. Toto prostředí má dvojí tvář. Přívětivou, i tu méně dobrou. V průběhu věků jsme si vytvořili imunitní ochranný systém. Ne každý škodlivý bacil či vir, který se v prostředí vyskytuje a napadne nás, podlomí naše zdraví. Ne každá „myšlenková” nákaza se nás dotkne. Díky za to, imunitní systéme!

Na mentální úrovni si chráníme, a to často zcela podvědomě, to, co je pro nás nejcennější. Náš pocit identity, naše hodnoty a přesvědčení. Takový ten systém, který udržuje naši osobnost jakž takž pohromadě.

A tento imunitní ochranný systém se spouští naprosto přirozeně a automaticky vždy, když někdo chce do našeho duševního soukromí vniknout. Typickými obrannými mechanismy jsou vypouštění mlhy, nastražení falešných stop a milosrdných lží.

Je běžné, když se někoho přímo zeptáte na něco z hlubších úrovní, například na to, zda tomu či onomu věří, prostě mlží. Někdy se zeptáte, a dostanete něco trochu jiného, něco, co vás svede ze správné cesty. To je falešná stopa. A někdy Vás ten člověk má opravdu rád, anebo jej nudíte a chce se vás zbavit, a řekne vám to, co podle jeho mínění chcete slyšet, a tím vám udělá vám radost; pravda to však není.

Četl jsem o zajímavém příkladu. Bylo nebylo. V jedné organizaci byl pán, který neměl „tah na branku”. Návrh cíle, jeho specifikace, nastavení motivace, to všechno bylo dobré, a to přesně až do okamžiku, kdy daný člověk měl začít něco dělat. Náhle jako by byl ochromen. Okolí se mu snažilo pomoci: „Dokážeš to, je to snadné, my ti věříme!” Nic z toho nefungovalo. Ani pán s tím nebyl spokojený. Nevěděl proč. A protože to bylo až tak vážné, navštívil experta, terapeuta. Po dlouhé době se ukázalo, že příčinou je silný mentální blok, který si pán odnesl z doby, kdy mu bylo devět let. Hrál fotbal s kamarády. Byl to důležitý zápas. Dostal na starosti střelit desítku. Moc a moc chtěl střelit gól. Plnou svoji osobností se upnul na konečný výsledek. Dal to toho veškerou svoji duši i sílu. Kopnul. A náhodou, jak to někdy bývá, se zrovna v ten samý moment odkudsi přibatolil jeho tříletý bratříček. Míč jej trefil přímo do hlavičky. A na následky této rány bratříček zemřel.

Myslím, že se nelze divit, že podvědomí bránilo tomuto pánovi vytahovat tuto děsivou událost na světlo a znovu a znovu si ji připomínat - a to vždy, když nastala doba činu k dosažení cíle.

Opakuji, že obranný mechanismus nám slouží. Dobře slouží. Horší je, jestliže náš imunitní systém je takový, že odmítá i antibiotika, nebo i dobře míněné rady, či jiné možnosti. Jediný způsob, jak se dostat skrz obranné mechanismy je být důvěryhodný, sdíleně důvěryhodný (i vy totiž musíte důvěřovat), něco o tom znát, a něco dělat.

Možná, že dáváte při komunikaci přednost síle, síle vaší osobnosti. Proč ne, na profesionální úrovni to jde, na úrovni mistrovské je to však již zbytečné plýtvání vaší energií.

Stalo se mi , že jsem kdysi se svým nadřízeným projednával nějaký cíl, ve kterém jsme měli oba dva hrát svoji úlohu. On něco, já něco. Vyjádřil jsem pochybnosti o tom, že on dodrží to, na čem jsme se dohodli. Měl jsem pro to své důvody. Měl jsem důkazy, že nedrží slovo. že podvedl mnoho žen, že obchází legislativu, že informace, které pouští mezi lidi, nejsou kompletní, ale účelově zabarveny: někomu tuhle část, jinému druhou část. Pro mého nadřízeného však bylo důležité, aby jej jeho podřízení vnímali, jako osobu důvěryhodnou (viz všechny knihy o managementu). Protože jsem napadl tuto jeho hodnotu (což jsem dělat nemusel, ale rozhodl jsem se pro léčbu šokem - „třeba mu to dojde?”), reakce byla prudká. Jak lingvisticky: „Přeci mi věřit musíš! Na moje slovo je spolehnutí!”, tak hrou těla - zbrunátněl a řval. Snažil se silou změnit mé přesvědčení. Takže co dál? Podvědomí podstrčí milosrdnou lež: „Ano, máš pravdu, já ti věřím!” A byl klid. Ne však změna přesvědčení.

S požadavkem vaší osobní důvěryhodnosti úzce souvisí i druhý požadavek - uvolnit se. Pokud nejsme uvolnění, otevření, pokud nedáme okolí proniknout do svého nitra, okolí to pocítí a zákonitě usoudí, že máme co skrývat. A od skrývání je již jenom docela malý krůček k podezření z nepříliš dobrých úmyslů. A váš partner posílí své obranné mechanismy. Nemluvím tady o logice, mluvím o podvědomém a zcela přirozeném mechanismu. Je doufám zjevné, že hrubá síla, či znalosti či techniky, nebo handlování: „Když já ti to řeknu, ty mi to řekneš taky.” tady nepomohou.

A třetí požadavek dobrého zpětnovazebního systému s tím také úzce souvisí. Pokud si vaše okolí nemyslí, že jste důvěryhodní, můžete si to vy o sobě myslet třeba tisíckrát a nebude tomu tak. Potřebujete mít nějaký zpětnovazební systém, který vám bude dávat informace o tom, zda jste, nebo nejste takoví, jací chcete být. A je důležité mít vybudován jak vnější, tak vnitřní referenční systém. Vnější vám přináší informace o tom, jak vás vnímá okolí. Možná totiž, že nejste tak dobří, nebo špatní, tak důvěryhodní, nebo nedůvěryhodní, jak si to o sobě myslíte. Ale to nestačí. Ani okolí není často tím správným objektivním pozorovatele. Vidí pouze vaše chování, nikoliv to, co je za tím. Na to pouze usuzuje. Okolí může vaše přesvědčení a hodnoty posilovat, může je také oslabovat. Buď vám říká milosrdné lži, nebo vás „tlačí” dolů. Pak musíte najít sílu ve svém nitru a nenechat se odradit. Například si dovedete představit, jak asi bude mladému pracovníkovi v kolektivu pracovníků starších, kteří mu dávají denně „okousat”, jak mladý a nezkušený je. Důležité je mít oba referenční systémy, vnitřní (logický i emocionální i intuitivní i ...) i vnější a důležité je, aby byly v rovnováze.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se