Hlavní činnost při vedení lidí

Jeden z návyků vůdčích osobností v knize Stephena Coveye „7 návyků vůdčích osobností” zní: „Buďte proaktivní!”. Tento návyk je o svobodě volby. Bez tohoto návyku, bez proaktivní kultivace svého myšlení nelze vést uspokojivý vlastní život, nelze vést ani sebe, natož ještě ostatní.

Zde si podrobně rozebereme, jakou souvislost má „svoboda volby” s hlavní činností lídra a co to ta „hlavní činnost lídra” při vedení lidí je.

V článku Příčiny lidského chování jsme si ukazovali, že

Není to podnět sám, který vyvolává určité chování, ale význam, který osoba tomuto podnětu přisoudí. Teprve tento význam ovlivňuje vnitřní procesy člověka a jeho aktuální stav.

Z tohoto konstatovaní vyplývá závažná skutečnost:

Chceme-li změnit chování, je třeba změnit význam, který pro danou osobu a v daném kontextu podnět má.

Jinými slovy řečeno, změna chování je podmíněna změnou, nebo spíše rozšířením, mapy světa člověka. Což je, dle naší definice vedení lidí, hlavní činnosti lídra.

Význam můžeme například měnit změnou obsahu oblastí příčin lidského chování: schopností, hodnot, kritérií a přesvědčení, identity a sounáležitosti. Můžeme - a měli bychom - dbát na to, čím a jak obsah naplňujeme. Můžeme také - a také bychom měli - sami daný obsah aktivně ovlivňovat Kultivovat a pěstovat.

Oboje je důležité: zasadit dobrou sazbu i pečovat o ní.

Změny a jejich omezení

Pochopitelně, že změny mají svá omezení. A je dobré si uvědomit, že

Při vedení změn existují nutná, vhodná a zdánlivá omezení.

Nutná omezení

Nutná omezení jsou omezení daná přírodními zákony. Gravitační zákon, zákon o zachování energie jsou jejich příklady. Ne všechny zákony, které se v běžném životě jeví být tady a teď nutnými zákony, jsou nutnými zákony na věčné časy. Věda stále posouvá hranice lidského poznání a to, co se zdálo býti dřive nutným, je ve světle nového poznání pouze jedním z projevů jiného, vyššího zákona. Objevují se stále další možnosti. Není to tak dávno, kdy každému bylo jasné, že stroje těžší, než vzduch nemohou létat. Každý dobře věděl, že nemoci se nejúčinněji léčí zaříkáváním. A až donedávna bylo živému organismu souzeno mít takové geny, jaké zdědil, jaké mu příroda při jeho zrození „nadělila”. Ve světle nových poznatků se však toto omezení rozplývají a tají jak led na jarním slunci; stroje těžší, než vzduch, evidentně létají, antibiotika se ukázala užitečnější, než zaříkávání a genovou manipulací lze měnit genetické vlastnosti živých organismů.

Člověk překonal mnohá omezení, která na něj příroda při zrození jeho druhu naložila. A, člověk si je svých úspěchů vědom, a již to není pokorný jeskynní člověk, i on se změnil. Ve své nabyté pýše prohlašuje svoji nezávislost na přírodě a boří další a další omezení a ukazuje vesmíru svoji moc. Myslí si, že stojí nad, zatímco stojí s. Zapomíná, že je, a to je opravdu univerzální zákon, součástí celého systému univerza. Systému, ve kterém má každá jeho část vlastnosti, které ztrácí, když je od systému oddělena a systém má nějaké vlastnosti, které žádná z jeho částí nemá. Změna v kterékoliv části celku znamená změnu celku, znamená to, že všechny části jsou vzájemně závislé a interagující, znamená to, že všechny části celku jsou rovnocenné a znamená to - ze systémového pohledu - že žádná z částí není nadřazena ostatním. Je obtížné si naši ohromnou vzájemnou závislost vůbec přestavit. Avšak, jak říkají mistři zenu: „Třepotání motýlích křídel mění dráhu hvězd”.

Vhodná omezení

Je opravdu nanejvýše vhodné přemýšlet, zda se v těchto systémových a ekologických věcech přeci jenom trochu neomezit s vědomím toho, jaké důsledky ta či ona změna přinese. Co bude změna, jestliže k ní přistoupíme, znamenat pro celý náš systém, jehož součástí jsme? Zvolit si, v rámci možností, máme, jako lidé, právo. Buďme si však vědomi naší odpovědnosti za důsledky. Některé věci se tedy svobodně rozhodujeme nedělat. Víme proč jsme si tato omezení zvolili, a víme proč je akceptujeme.

Příkladem, který má souvislost s naším tématem je příklad z oblasti time managementu. Dle time managementu třetí generace si člověk volí hodnoty a jejich priority, a v tomto rámci vykonává činnosti vedoucí k jejich dosažení. Úspěšným lidem se stává - a to mnohem častěji, než by se mohlo zdát - že si při dosažení těchto svobodně zvolených hodnot řeknou: „A to je všechno? To je to, o co jsme ta dlouhá léta stál, usiloval a bojoval?”. A místo, aby cítili radost a štěstí, cítí zklamání a prázdnotu. A lidé, kteří jsou ještě na cestě k dosažení ničím neomezených hodnot jsou na tom dobře: ještě mohou usilovat, ještě mohou žít v naději, že až jich dosáhnou, bude dobře.

Tento rozpor je mistrně identifikován v knize „Krok za krokem” autorů autorů S. R. Coveye, A. R. Merrilla a R. R. Merrilla, která se zabývá managementem času čtvrté generace. Autoři tvrdí:

Pokud nerespektujete při volbě svých hodnot určité přírodními principy, narazíte - dříve, nebo později - na problém.

Stephen Covey

Poznámka: to, co Covey nazývá přírodním principem jsou tedy vhodná, nikoliv nutná omezení.

O kterémže to přírodním principu autoři knihy v této souvislosti píší?

Vzhledem k Diltsově úrovním jsou to věci, které se týkají hlubších úrovní, než je právě úroveň hodnot. Je to úroveň identity a spirituality. Covey a spol. tomu říká „najít si své životní poslání”. Přeloženo do našich pojmů to znamená: najít si své místo (identitu) s ohledem na širší souvislosti universální souvislosti - smysl bytí člověka (spiritualitu). Proces, který Covey popisuje, tj. identifikace životního poslání a nalezení z toho vyplývajících osobních hodnot není nic jiného, než nalezení vhodného obsahu nejvnitřnějších Diltsových úrovní a jejich uvedení do vzájemného souladu.

Covey a spol. ponechává v knize „Krok za krokem” stranou přesvědčení a kritéria, která nejsou z hlediska time managementu až tak podstatná; předává je čtenářům, a to ve formě imperativů, ve své knize „7 návyků vůdčích osobností”.

Zdánlivá omezení

Poslední skupinu tvoří omezení zdánlivá: osobě se zdá, že je něčím omezena, avšak reálně tomu tak není. Někdy nám tato omezení ani nevadí a můžeme je docela dobře akceptovat, jako součást naší identity. Není potřeba se tedy trápit s každým svým nedostatkem (přičemž je výhodné o něm vědět). Hlavním předmětem zájmu lídra jsou však limitující zdánlivá omezení; omezení, která ve skutečnosti nejsou, avšak brání nám v tom co chceme. Častým příkladem jsou chybějící znalosti a dovednosti. Ty však nejsou až tak velikým problémem; stačí si je prostě doplnit. Daleko „účinnější” z hlediska našeho bytí jsou omezující přesvědčení, která jsou umístěna na vyšší Diltsově úrovni, než schopnosti a tudíž naše schopnosti významně ovlivňují. A zcela „nejhorší” jsou ta přesvědčení, o kterých ani nevíme.

Nejvíce nás omezují ta přesvědčení, kterých jsme si nejméně vědomi.

Robert Dilts

Každopádně nás omezuje, když ani nevíme, jaký unikátní potenciál v nás každém je. Své schopnosti pak ani nemůže rozvíjet naplno...

Co dělá lídr

V definici vedení jsme si říkali, že „...vedoucí rozšiřuje mapu světa vedených...”. A dělá to zejména tak, že dává věcem nový význam, tak, že nutnosti mění na možnosti, tak, že v rámci možností si volí jejich vhodnost a tak, že zdánlivá a limitující omezení odstraňuje ze své mysli i z mysli vedených lidí.

V roli hodnotitele tedy neustále zkoumá, zda neexistuje něco, co brání. Emocionální lídrovo „já” hledá možnosti z hlediska celého systému a vazeb v něm. V roli snílka připouští a vyhledává další možnosti a potenciál zdrojů. Ve roli realizátora studuje nové objevivší se možnosti na proveditelnost, zatímco v roli hodnotitele ověřuje tyto možnosti nejen s ohledem na ekologii, ale i s ohledem na ostatní úrovně. A pak, po kompletním vnitřním posouzení toho všeho, lídr buď nereaguje nijak, nebo dělá něco, pro odstranění omezení či využití příležitostí.

Dále jsme si v definici uvedli, že vedoucí také motivuje: lídr konec konců vzbuzuje u lidí vnitřní touhu něco udělat za účelem dosažení nějakého cíle, nebo za účelem vyhnutí se něčemu. Při motivaci však přirozeně musí vycházet z poznání mapy světa vedených.

Máme-li vše uvedené shrnout, pak

Lídr poznává a rozšiřuje mapy světa vedených lidí a motivuje je.

Co vlastně motivace je, jak lídr vzbuzuje vnitřní touhu k činu v určitém směru, o tom až jindy.

Všimněte si prosím, že ponecháváme stranou systémy, struktury, plánování, organizaci a koordinaci činnosti; to jsou již domény řízení, ne vedení.

Chci také zdůraznit, že je opravdu důležité, aby se při rozšiřování mapy světa lídr neorientoval jenom na mapy ostatních a na svoji zapomínal. Neznamená to zdaleka rozvíjet pouze svoji fyzickou či mentální stránku. Při vedení lidí je hodně důležitá emocionální inteligence lídra a i jeho duchovní stránka.

Nechci, aby po přečtení tohoto článku ve vás dozrálo přesvědčení, že vedení lidí není pro vás, protože nejste dostatečně kreativní, protože nemáte tu správnou emocionální inteligenci, protože ... Ve skutečnosti k tomu potřebujete o mnohem více. Dokonalost však neexistuje. Dokonalost je ideál, ke kterému lze pouze směřovat. Určitě však máte něco, na čem stavět lze. To, že o tom možná nevíte však neznamená, že to nemáte. A pokud již „pozemek ke stavbě” máte - a znovu vás ubezpečuji, že jej máte - pak to ostatní již doženete...

Později si podrobně ukážeme, jak konkrétně identifikovat svoje nebo cizí přesvědčení, jak vyhodnotit, zda je dané přesvědčení omezující, a jak - případně potřeby - toto omezující přesvědčení nahradit jiným či rozšířit jej o přesvědčení jiné.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se