Elementy modelu

Problémový prostor, který je třeba při zkoumání lidského chování a jeho příčin zohlednit je prostředí, kontext, ve kterém se člověk nachází (kde, kdy, s kým) a člověk samotný. Mezi člověkem a prostředím probíhá interakce. Již pouhou svoji existencí člověk ovlivňuje okolí. Vesmír s jeho existencí je totiž jiný, než bez něj. Například každý z nás si vyměňuje teplo se svým okolím. Je-li okolí chladnější, než 37 stupňů, zahříváme jej. Naopak, je-li venku tepleji, přenos energie je opačný.Nebo gravitační pole. každý z nás má své gravitační pole a každý z nás tudíž ovlivňuje gravitační pole univerza. Byť slabě, ve srovnáním s gravitačním polem planet, ale přece.

Různé teorie (kognitivní, sociální učení, NLP, atd. atd.) předpokládají, že vnitřní procesy mají zprostředkující funkci mezi podnětem z okolí a chováním. Není to tedy podnět sám, který vyvolává určité chování, ale význam, který osoba tomuto podnětu přisoudí. I s následky je to podobné: následky mají takový význam, jaký jim člověk přisuzuje. Vnitřní procesy jsou tedy chápány jako jakési zprostředkující proměnné. A nejsou to jenom procesy, ale též aktuální stav systému, člověka, jako celku, který v daném kontextu ovlivňuje konečný výsledek, lidské chování.

Antičtí Řekové, jak jsme si ukázali, strukturovali svůj model chování a jeho příčin do tří oblastí. Franklin Quest do čtyř. Někteří badatelé do šesti. Robert Dilts provedl členění osobnosti do pěti vzájemně interagujících oblastí. Do oblasti chování, oblasti schopností, oblasti hodnot a kritérií a přesvědčení, oblasti identity a konečně oblasti duchovní (nebo též spirituální sounáležitosti).

Oblasti Diltsova modelu

Chování

To je to, co se projevuje navenek, to, čímž se svým okolím bezprostředně interagujeme. Pozorujeme, nasloucháme, běžíme, spíme, zlobíme se.

Odpovídá na otázku: „CO děláme?

Schopnosti

Jsou to mentální strategie, znalosti i fyzické dovednosti. Odpovídá na otázku: „JAK to děláme?”

Hodnoty, kritéria a přesvědčení

V této oblasti jsou zahrnuty odpovědi na otázky po smyslu chování: „PROČ to děláme?” a důvodů úsudků „Na základě čeho tak usuzujeme?”

Jemnější rozlišení této oblasti je na hodnoty, což jsou věci pro nás osobně důležité, kritéria, což jsou stanoviska, podle kterých děláme úsudky a přesvědčení, což jsou výroky, kterým věříme.

Typickými hodnotami jsou zdraví, spokojenost, štěstí, láska.

Typická přesvědčení jsou vyřčena ve formě příčiny a následku, nebo tzv. komplexní ekvivalence. Například přesvědčení: „Budu-li dobře pracovat, dosáhnu úspěchu”, spojuje příčinu „dobrá práce” s jejím následkem „úspěch”. Komplexní ekvivalence dává na stejnou úroveň věci, které spolu až tak moc nesouvisí a jsou často (avšak ne vždy) spojeny explicitním, nebo implicitním slůvkem „znamená”. Například: „Peníze jsou (znamenají) úspěch”, nebo „To, že přišel pozdě znamená, že si nás neváží”.

Uslyšíme-li větu: „Ten člověk je fajn ”, je to věta, která znamená, že respondent podle nějakého kritéria usoudil, že daný člověk patří mezi „fajn” lidi a zároveň tím sděluje svoje přesvědčení.

Oblast hodnot, kritérií a přesvědčení je obzvláště důležitá z hlediska leadershipu a budeme si k ní mnohokrát vracet.

Identita

Identita je to, zda a jak si uvědomujeme sebe sama. Zkrátka je to odpověď na otázku: „Kdo jsem?”.

Někteří lidé tvrdí, že identita patří do oblasti přesvědčení s tím, že je to naše přesvědčení o tom, jací jsme. Proč ne, budiž. Přesto však doporučuji si tuto oblast vyčlenit zvlášť, a to třeba již jen pro práci s „corporate identity”, nebo s rodinnou identifikací. Identita má určitě mezi přesvědčeními své zvláštní místo.

Duchovno, sounáležitost, spiritualita

Sem patří pocity sounáležitosti s ostatními lidmi, nebo s něčím vyšším, než je vlastní já. Pokud hledáme odpovědi na otázky: „Proč vlastně jsem tady?”, „Jaké je moje místo ve světě?”, nebo „S kým ještě sdílím nebo mohu sdílet své hodnoty a přesvědčení?”, právě mentálně zkoumáme tuto oblast.

Poznámky k systémovému modelu

Člověk sám o sobě tvoří systém. A systém je celek, ve kterém má každá část systému vlastnosti, které ztrácí, když je od systému oddělena a systém má nějaké vlastnosti, které žádná z jeho částí nemá. Změna v kterékoliv části celku znamená změnu celku, znamená to, že všechny části jsou vzájemně závislé a interagující, znamená to, že všechny části celku jsou rovnocenné a znamená to - ze systémového pohledu - že žádná z částí není nadřazena ostatním. Tolik teorie.

Pro systémový model příčin chování to například znamená, že změna v oblasti schopností nakonec způsobí změnu i přesvědčení i identity. Například zjistím-li, že snesu daleko více, než jsem si dosud myslel, že snesu, změní to moje staré přesvědčení o tom, co všechno snesu a zároveň to posílí i mé sebevědomí. Což vypadá logicky.

Podotýkám, že časový průběh příčiny a následku se různí případ od případu. Někdy je efekt rychlý, a někdy trvá relativně dlouho, než se změna v oblasti jedné projeví v oblasti jiné. V konečném důsledku to pak, podle teorie, vždy znamená změnu kompletního celku.

Tak, a teď si představme, jak bychom s tím nakládali v praxi. Například potřebujeme korigovat chování našeho dítěte ve směru, aby si pravidelně uklízelo ve svém pokojíčku. Vyzbrojeni znalostí, že všechno souvisí se vším, bude nejlepší cestou poslat naše dítě k věhlasnému systémově myslícímu psychoanalytikovi. A takový nezaujatý systémový analytik po prozkoumávání všech oblastí příčin nepořádného chování dítěte, musí nakonec a zákonitě dojít k jedinému závěru: „Příčiny jsou všude. Vše souvisí se vším.”. A jsem tam, kde jsem byli. Všude a nikde.

Naštěstí se v praktickém životě ukazuje, že jednotlivé oblasti mají různou pravděpodobnost významnějšího efektu na oblasti ostatní. Tak například, dojde-li ke změně v oblasti schopností, obyčejně se to pozorovatelně projeví i v oblasti našeho chování. Je však málo pravděpodobné, že pouhou změnou schopností, dojde k významnější změně na úrovni spirituality.

Dále se v praxi ukazuje, že změny v některých oblastech se provádějí relativně snadněji, než v jiných oblastech. Například i proto, že některých věcí, které v sobě máme, jsme si dobře vědomi a pracujeme s nimi denně (chování, schopnosti), některých věcí jsme si vědomi méně a významnějšími změnami procházejí jenom občas (hodnoty, přesvědčení, kritéria, identita, spiritualita).

Z praktického hlediska pro provedení cílených a významnějších změn a z hlediska pravděpodobnosti ovlivnění ostatních oblastí je pro naše intervenční zásahy účelné si oblasti systémového modelu příčin chování hierarchicky setřídit. Tím nám vzniká nový model. Model modelu. A tak se nakonec dostáváme k Diltsově úrovňovému modelu.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se