Myslím, že je také užitečné se seznámit s klasickými myšlenkami Henriho Fayola a Henryho Mintzberga o managementu. Dva odlišné a při tom vzájemně se doplňující pohledy na to, co mají manažeři dělat a jak to dělat mají.
V této kapitole se seznámíme s dvěma přístupy k managementu. S funkčním přístupem Henriho Fayola, který dává odpověď na otázku „Co má dělat manažer” a s modelem rolí Henryho Mintzberga, který dává odpověď na otázku „Jak to manažer má dělat”.
Funkce managementu (Co má dělat manažer?)
Henri Fayol (*1841 - †1925), francouzský báňský inženýr, nejdříve praktik managementu v průmyslu, později přednášející na vysoké škole, významně ovlivnil teorii i praxi managementu svým funkčním přístupem. Fayol byl v podstatě první, kdo definoval management. Na základě své vlastní bohaté zkušenosti stanovil, že management má pět hlavních funkcí (viz jeho práce z roku 1917: „Administration industrielle et générale”):
- předvídání a plánování
smyslem této činnosti je odhadnout budoucnost a navrhnout plán opatření - organizování
zde jde o vytvoření podnikové struktury - přikazování
smyslem této činnosti je udržet personál v pohybu - koordinování
při této činnosti jde o uvedení všech činností do souladu - kontrolování
je třeba dohlédnout na to, že se vše děje ve shodě s pravidly a příkazy
Uvedené prvky jsou přirozené, logicky na sebe navazují a dohromady představují to, pod čím se rozumí strong>řízení.
Fayol shrnul své vlastní zásady řízení do 14 principů managementu, principů, které se později staly základním manažerským know-how. Nebudeme se jimi nyní zabývat.
Manažerské role (Jak to má manažer dělat?)
Henry Mintzberg profesor managementu v Kanadě a profesor organizací ve Francii, prováděl studie, jak vlastně manažeři dělají svoji práci. Svoje zjištění publikoval v roce 1973 pod názvěm „The Nature of Managerial Work”.
Mintyberg uvádí, že manažeři svůj disponibilní čas věnují deseti různým rolím, které rozdělil do tří skupin dle předmětu aktivity: interpersonální, informační a rozhodovací:
Interpersonální aktivity
Interpersonální aktivity představují činnosti, které se týkají lidí. Naplňují se, tvrdí Mintzberg, pomocí těchto manažerských rolí:
- reprezentant
tato role zajišťuje reprezentaci organizace (skupiny, týmu) navenek. Je to jak budování a rozvoj vnějších sociálních vazeb, tak zajištění legislativních povinností při reprezentaci organizace. - spojovatel
tato role zajišťuje jakési informační a komunikační centrum ; místo kam se sbíhají všechny podstatné informace. - vedoucí
manažer ve své vedoucí roli zajišťuje odpovídající organizační strukturu a prostředí, vybírá, podporuje a motivuje lidi, uvádí do souladu potřeby jednotlivců a organizace.
Informační aktivity
Informační aktivity představují sběr, zpracování a ukládání informací a jejich další šíření.
- monitor
monitorovací role provádí vyhledávání a sběr externích i interních informací, které jsou pro organizaci relevantní a užitečné. Tato role je hodně o systémových opatření: manažer musí vybudovat a provozovat informační systémy. - šiřitel
v této roli poskytuje manažer lidem informace, které jsou důležité pro jejich práci. - mluvčí
tato manažerská role zajišťuje tok informací zevnitř navenek; z organizace do vnějšího světa.
Rozhodovací aktivity
Dělání podstatných rozhodnutí patří mezi základní manažerské odpovědností. Vlastní rozhodování se dle Mintzberga děje prostřednictvím následujících čtyř rolí:
- iniciátor
tato role iniciuje změny: rozhoduje o tom, že bude bude udělána a kdy, kde, jak a s kým bude udělána. Manažer v této roli například také deleguje a pověřuje lidi novými úkoly. - krizový manažer
k odchylkám od toho, jak by věci měly fungovat, jak by se lidé měli chovat dochází a jak to ve skutečnosti je, docházelo, dochází a bude docházet. Role krizového manažera je učinit opatření k nápravě. - distributor zdrojů
tato manažerská role má na starosti rozhodování o kvantitě a kvalitě zdrojů: peněz. lidí, času. - vyjednavatel
tato manažerská role rozhoduje, kam až se dá při vyjednávání zajít. Tato rozhodovací role je nezbytná pro interpersonální aktivity manažera.
Mintzberg též položil základy systematickému studiu struktury organizací. Nebudeme se jimi nyní zabývat.
Minzbergům model rolí se často používá jako kompetenční model pro (sebe)hodnocení manažerů: zda manažer nezapomněl na nějakou svoji roli a jak dobře svoje role umí?
Každopádně doporučuji, abyste si ve vlastním zájmu a zájmu svého týmu tyto své manažerské role zmapovali.
Shrnutí
Všimněte si, prosím, že Fayol je vyznavačem racionálnějšího, technokratičtějšího a tvrdšího přístupu, zatímco v Minzbergově pojetí se zřetelně objevuje i měkká, humanistická stránka manažera.
Fayolův funkční management je, podle mě, nejzákladnější a nejprimitivnější způsob managementu - umí jej opravdu každý alespoň trochu inteligentní manažer. Významnější rozdíly však nalezneme při jeho uplatňování, konkrétně v důslednosti při naplňování jednotlivých funkcí. Přesto si myslím, že funkční přístup k managementu, není ve většině organizací problémem. Vzhledem k politickým, ekonomickým, technologickým, kulturním a jiným změnám, ke který v uplynulých dvaceti letech ve světě došlo, je však problémem, že je tento přístup často příliš preferovaným až jediným.
Hlavní výzvou dnešní doby není ani tak zdokonalovat docela dobré řízení, jako zavést do organizací téměř absentující vedení lidí.
Jedním z dobrých východisek, jak s vedením lidí, týmů a organizací začít, je hledat ponaučení v pracích Henryho Mintzberga, který je, podle Toma Peterse, „asi nejvýznačnějším světovým myslitelem v oblasti managementu”.
Chci poznamenat, že Henry Mintzberg je poslední léta považován za jakéhosi manažerského rebela a neortodoxního myslitele. Pro manažerské (MBA) školy a programy je něčím, co bych nazval sice nepohodlnou, přesto však pohyb způsobující, osinou v zadku. Více, než na formální struktury, systémy, racionalitu, neboli, jak říká, na „cerebrální management”, věří v nadšení, spontaneitu a důvěru v lidi.
Více se o Henrym Mintzbergovi, jeho myšlenkách a díle můžete dozvědět například z krátkého anglicky mluveného videa.