Neurologické důsledky vedení a řízení

Říkali jsme si, že předmětem působení manažera je zejména člověk. Činnost, které působí hlavně na emocionální a duchovní stránku člověka jsme pojmenovali vedením, činnost, která působí na fyzické bytí a myšlení člověka jsme pojmenovali řízením.

Přesto i toto vymezení ponechává příliš velký prostor na subjektivní výklad. Dá se vůbec nějakobjektivněji poznat, zda řídíme, nebo vedeme?

Odpověď zní: dá.

Neurologie vedení a řízení

Neurologové zjistili, že uvedené odezvy lze moderními přístroji docela dobře měřit.

Zjistili, že myšlení vyvolává aktivitu zejména v neocortexu, zatímco s emocemi je spojena aktivita limbického systému.

Otázka neurologie duchovna, spirituální neurologie, neboli „hledání Boha v mozku”, zatím jednoznačně zodpovězena není. Bůh, nebo cokoliv, co si pod tím pojmem představujeme, se tak jednoduše nenechá „chytit za pačesy”.

Poslední mě známé výzkumy z roku 2006 se přiklánějí k prastaré moudrosti, že Bůh je všude (Bůh je v každé květině, znáte to). Zkrátka nenašla se nějaká dobře definovaná oblast v mozku, která by byla spojena s podobnými spirituálními stavy vědomí.

Přesto jsou změněné stavy vědomí dobře měřitelné, a to prostřednictvím nosné frekvence mozkových vln. Vlny, které jsou pod 14 Hz odpovídají změněným stavům vědomí: od relaxovaného stavu po hluboký bezesný spánek. A právě v těchto stavech dochází k „napojení se člověka na duchovno”.

Mozkové vlny

Uvedené skutečnosti nás vedou k následujícímu odlišení vedení od řízení:

Pokud manažer svoji činností působí na fyzické skutečnosti, nebo vyvolá ve druhém člověku primární aktivitu v jeho neocortexu (myšlení), pak řídí.

Pokud manažer vyvolá spíše aktivitu v limbického systému (emoce) nebo prostřednictvím změněných stavů vědomí (spiritualita), pak vede.

Výhodou tohoto způsobu odlišení vedení od řízení je jeho jednoduchost a vysoká jednoznačnost. A to i přesto, že velmi striktně vzato nelze zcela uvedené stránky člověka oddělit od sebe (aniž by ztratily svoji kvalitu, kterou jim dává celek). Opakuji, že mám na mysli nosné, primární odezvy.

Odlišení řízení a vedení až podle odezvy má veliký význam. Jedna a tatáž věc, totiž v příjemci sdělení může vyvolat zcela jiné reakce. Automaticky nelze dopředu nikdy stoprocentně tvrdit, jaký to bude mít pro daného člověka význam. Proto je tak důležité nejdříve naslouchat a snažit se pochopit. a pak teprve být pochopeni.

Další, a to velmi podstatnou výhodou, je to, že pokud manažer dokáže s určitou pravděpodobností odhadnout, ve které části příjemcova mozku vyvolává svoji činností aktivitu, může podstatně lépe odhadnout, než když to neví, jaké důsledky, jak silné a jak trvalé, bude mít tato mozková aktivita na konečné chování subjektu. Vytváří se tak dobře definovaný řetězec manažerské činnosti - odezvy v příjemcově mozku - důsledky mozkové aktivity na vnějším projevu člověka.

Tím může manažer také lépe pochopit vnější projev, kterou jako zpětnou vazbu dostává, a tak dále zlepšovat svoji manažerskou činnost. Své řízení a vedení. Pokud neví, co vlastně dělá, zda řídí, nebo vede, bude se moci výrazně zlepšovat jenom těžko. Je to pak spíše intuitivní, než profesionální management.

Podíváte-li se nyní zpětně, jakou odezvu většinou vyvolává klasická manažerská činnost, tj. plánování, navrhování, přikazování, koordinování a kontrolování v lidském jedinci, je zřejmé, že primárně se jedná o působení na myšlení. Jde o řízení. Naproti tomu (transformační) leadership je spjat s pojmy jako inspirace, motivace, zaujetí, smysl, tedy s činnostmi vyvolávající v lidech většinou emoce, částečně i pocit spojení s duchovnem.

Podotýkám, že z tohoto pohledu je pak chybou kteroukoliv z obou činností ztotožňovat s nějakou osobou: řídit, nebo vést, nemusí jenom manažer, nebo politik, ale také kuchař, zedník, nebo servírka.

Zavedené české pojmy vedoucího pracovníka a řídícího pracovníka stále beru jako synonyma pro manažerskou pozici.

Upozorňuji, že uvedená terminologie není v našich zemích standardem. Standard neexistuje.
Uvedené vymezení řídící a vedoucí činnosti hodně odpovídá pojetí, které je prosazováno v souvislosti s tzv. emocionální inteligencí. Například Daniel Goleman se spolupracovníky tvrdí, že právě emocionální inteligence, tj. schopnost manažera pracovat se svými i cizími emocemi, odlišuje manažera (s převažujícím racionálním stylem) od lídra, který umí oboje. V jeho pojetí je tedy leadership totožný se zde uváděným pojmem holistického manažera (vůdčí osobnost).

Ještě jeden pohled na řízení versus vedení

Závěrem této kapitoly chci poskytnout ještě další doplňující pohled na řízení a vedení.

K odlišení tentokrát využiji prohlášení, že „lídr musí někým být, musí v něco věřit, něco umět, něco dělat a musí něco s ostatními lidmi sdílet”.

Řízení je zaměřeno na ovlivňování zejména pracovního prostředí, chování a konativních schopností (dělat a umět), schopností kognitivních schopností (znát) lidí. Naproti tomu vedení je zaměřeno na vztah sounáležitosti a spirituality (sdílet), identitu (být) a přesvědčení a hodnoty (věřit) lidí.

Rozdělení do úrovní dělat - umět - věřit - být - sdílet má z hlediska praktické psychologie vedení lidí značný význam. Ukážeme si později, že úrovně věřit-být-sdílet, jsou spjaty zejména s emocionální a duchovní inteligencí a úrovně dělat - znát s inteligencí fyzickou a mentální. To má své velmi významné důsledky. A také si o nich později povíme.

Každopádně jsou vedení a řízení dvě vzájemně se doplňující činnosti. Holistický manažer ve smyslu integrované vůdčí osobnosti by měl dělat oboje.

Vedení a řízení

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se